Docela dost lidi mi psalo, at sem hodim nejaky clanky o moji dvoutydenni dovoleny, kterou jsem mela v srpnu. Konecne jsem se dokopala k tomu, abych nahrala fotky do alba na rajceti a ted konecne jdu napsat clanek. Jeden clanek venuju vyletum po Narodnich parcich na zapade Spojenych statu a druhy clanek bude venovany dobrodruzstvi na Hawaji.

Za dva tydny jsem videla pet statu, osmkrat letela letadlem, zazila pisecnou bouri, prichazejici hurikan, prespavala  na letisti, ve starym karavanu uprostred niceho, v aute, v kempu, v domech a bytech lidi, ktery jsem nikdy predtim nevidela, prekonala jsem sama sebe jak po fyzicky tak i po psychicky strance a nasla par opravdu skvelych pratel. Rozsirily se mi obzory, videla a zazila jsem toho za ty dva tydny neskutecne moc a rozhodne mam na co vzpominat! Takze ted si to vsechno jeste jednou pripomenu timhle a nadchazejicim clankem.

Varovani: Hodne dlouhej clanek!! Prolozila jsem ho i fotkama

Jak jsem travila den dikuvzdani. Podruhe

Letos jsem opet travila den dikuvzdani s moji milovanou rodinou v New Jersey. Jela jsem ve stredu odpoledne autobusem z Washingtonu do New York City. Cesta trvala skoro pet hodin. Skoro celou dobu jsem spala, takze to celkem uteklo. V NYC  jsem vzala vlak do Maplewoodu. Na nadrazi v Maplewoodu me vyzvedla Marykay s Helen a Avou. Avy jsme vyhodily u kamaradky a jely domu. Privitni bylo krasny. Pripadalo mi, jako bych se vratila po nekolika letech a ne po trech mesicich. Ivy, muj milovanej psik, me tak uvitala, ze me radosti srazila k zemi. Malem jsem ji nepoznala, zhubla! Byla na operaci zadni packy, takze je na dietce. Deti se za ty tri mesice taky dost zmenily. Helen vyrostla, Riley uz je skoro velkej jako ja, oboum se zmenil hlas a Ava je jeste krasnejsi a vlasy ma uz po zadek.

Dorazila jsem kolem 11 vecer, takze jsme se chystali do postele. Ja jsem spala u Helen v posteli, protoze Marykay tam mela kamaradku Susan, ktera spala v pokoji pro hosty. Prvni noc se mnou spala Helen ve spacaku na zemi vedle moji postele. A Ivy a kocour spali se mnou v posteli.

Druhej den, coz byl ctvrtek, jsme zacaly s pecenim a varenim. Stejne jako minulej rok jsme delaly dynovej kolac, jablecnej kolac, sladky brambory peceny s orechy a javorovym syrupem, vynikajici nadivku, brusinky, bramborovou kasi, zalivku a uzenyho krocana. Byla sranda a celkove panovala pohoda. Letos nas bylo jen 8. Ale I tak jsme meli jidla pro padesat lidi. Kdyz jsme se nacpali, tak si kazdy odpocival po svem. Nekdo sel spat, nekdo sedel u televize a ja, Marykay, Susan a Jessi (soucasna au pair) jsme hraly domino. Nakonec nas to unavilo a sly jsme spat. Az na Jessi, ktera jela na nakupy do obchodaku. Zacinalo totiz nakupni silenstvi, neboli Cerny patek. 

V patek jsem mela mit sraz se Svetlanou a jet s ni do NYC na nejaky nakupy. Jela jsem uz s ni a Arielou v Jersey do obchodaku, ale Svetlus jeste pracovala, tak me na chvilku vyhodila doma a prijela az mela padla. Hodne jsem se dala do reci s Jessi. Moc mila holka, jsem rada, ze me vystridala ona. 

V New Yorku to byla hotova pohroma!! Hlava na hlave, Times Square uplne naslapanej. Chtely jsme se dostat jen do Urban Outfitters, Topshopu a H&M. Hotovo!! Nakonec to vicemene vypadalo tak, ze jsem cekala na Svetlus pred obchodem. Ty lidi jsem fakt nedavala!

Prijela jsem domu kolem 8 a doma byla jen Marykay, protoze Doug jel s Rileym a Avou navstivit kamarady sem do DC, Helen spala u kamaradky a Jessi byla taky u kamaradky. Marykay udelala drinky a pustily jsme si film. Hodne pohodovy vecer. 

V sobotu jsem slibila Helen, ze ji vezmu do New Yorku do jejiho nejoblibenejsiho obchodu American girl store. Nakonec s nama jela I Jessi. Jesteze jsme byly na Helen dve!! New York nevypadalo nic lip nez predeslej den. Hlava na hlave. A hlidejte si v tom davu sedmilety dite. To jsme ale netusily, ze v obchode to bude jeste horsi! Helen byla jak v sedmym nebi. Oci vykuleny a litala z jednoho koutu do druhyho. No ze nam to dalo ji uhlidat! Jednou se nam ji podarilo trosku ztratit, nasly jsme ji vykulenou u prodavacky, ktery se snazila vysvetlit, ze nas ztratila. Chudak haha. Po 2 a pul hodinach jsme konecne sly pryc. Sly jsme se najist, vzala jsem je do myho oblibenyho Chipotle. Byla jsem prekvapena jak Helen bastila. Prsticky zmrzly od mrazu, protoze jsme jedly venku, ale jak ji smakovalo! Za odmenu jsme ji dovolily zmrzku. 

Poslala jsem holky domu a ja mela sraz s Misou. Nebudu tu psat vic podrobnosti ani zadny informace. Snad jen, ze Misa je skvela holka, rada jsem ji poznala a moc ji drzim palce!

Po prijezdu domu jsme zase koukali na film. Ja, Marykay, Riley a jeho dva kamaradi. World War Z s Bradem Pittem. Docela v pohode film. Hned po filmu jsem sla spat, protoze druhy den jsem brzo vstavala. 

V nedeli jsem musela vstavat v 6, abych chytla vlak do NYC. Doug me vezl na nadrazi, chudak kvuli me vstaval tak brzo, a jeste mi stihl udelat kafe! Rozloucila jsem se uz vecer predtim. Bylo to snad jeste horsi nez kdyz jsem odjizdela prvne. Vubec se mi nechtelo zpatky. Jela jsem vlakem do NYC a ztama busem do DC. Rozhodne se jeste vratim na navstevu.

Jedna vtipna perlicka. Zjistila jsem, ze mi na svetru chybej velky dreveny knofliky. Jedno ze zvirat je muselo sezrat, protoze jsem je nikde nenasla. Typovala jsem to na kocoura. Za vsechny prusery vzdycky mohl kocour. No a v pondeli mi Marykay napsala email, ze Ivy "vratila" par knofliku a jestli je chci poslat postou. Takze cekam na knofliky haha

Tot prozatim vse. Pracuju na clanku o moji dvoutydenni srpnovy dovce

Jak jsem nasla novy domov

Vratim se o dva a pul tydne v case a navazu na posledni clanek..

Do Washingtonu jsem priletela v pul 4 odpoledne. Na letisti uz na me cekaly Kate s malou Grace. Privitaly jsme se, pockaly jsme na moje kufry a jely se najist do restaurace. Prvni sok byl, ze to dite bylo po celou dobu v aute uplne ticho. Zadny rvani, breceni ani podobny sceny. Prijemna zmena. I v restauraci u jidla se umela chovat.

Dojely jsme domu za tmy, takze jsem si nemohla moc prohlidnout sousedstvi, ale co jsem tak matne videla se mi libilo.  

Byl to dlouhej den, takze jsem sla brzo spat. 

Druhy den jsme jely na vylet. Prijely kamaradi Kate se svyma detma s tim, ze pojedou pred nama a my je budem nasledovat. Jely jsme na nejakou farmu kdesi ve Virginii. Moc me bavilo pozorovat okoli. Virginia na podzim je nadherna!!! Vsechny ty barvy kolem a tak. Po hodine a pul jsme dorazily na farmu. Byla to vlastne docela vtipna farma. Mohli jste tam dovezt dyne z Halloweena a ruznym zpusobem je tam zlikvidovat. Byla to zabava hlavne pro deti. Taky tam meli spoustu zvirat, ruzny atrakce pro deti a podobne. Stravila jsem chvilku sama s Grace, hraly jsme si na piskovisti, kde byla misto pisku kukurice. Bylo to super! To dite je fakt skvely. Stravily jsme tam nekolik hodin. Bylo krasny pocasi, ale I presto jsem si uvedomila, ze vazne potrebuju kabat, salu, rukavice a cepici. Hold uz nejsem v Atlante. Po prijedu jsme mely spolecnou veceri a sly spat. Byl to super den. 

V pondeli mi nastal prvni pracovni den. Kate byla doma, kazdy pondeli a patek pracuje z domu. Rano jsem s nima jela do skoly, Kate me predstavila ucitelce Grace. Jely jsme domu, zacinala jsem pracovat od 11.45. Jela jsem uz sama vyzvednout Grace, dala ji obed a dala jsem ji spat. To mit sice trosku dalo zabrat, protoze spanek po skole asi nebude jeji oblibena cinnost. Ale nakonec usnula a obvykle spi tak tri hodinky, coz je parada. Pak uz si s ni jen cca pul hodinky hraju a mam padla. 

Ted, o dva a pul tydne pozdeji, musim rict, ze jsem tu z toho porad stejne nadsena jako ze zacatku. S mamou mame super vztah, dite je skvely a proste vsechno fajn. Citim se tu jako doma. Mame malinkatej baracek, ja mam pro sebe cely prizemi. Neni to zadnej vilovej komplex, nemam koupelnu vykladanou mramorem jako v Atlante. Proste jako doma. Akorat se tu trosku nudim, protoze tu nemam zadny kamarady. Zatim. Strasne mi chybi Niki, se kterou jsem byla zvykla travit kazdej vikend.

Mam docela hodne volna, zrovna ted pres Vanoce odjizdeji Kate s Grace na navstevu za rodicema do Kentucky na tyden. Takze ja mam volno. Rozhodla jsem se letet do Mexika, do Cancunu a stravit vanoce v teple. Tak snad mi to vyjde!

Jak jsem byla v rematch a ty kecy kolem

Naposledy jsem tu psala o tom, ze se chystam jit do rematch. Sla jsem. Porad na skupine pro au pairs ctu, jak si tam nekdo stezuje a je nespokojenej, ale nic s tim neudela. A kdyz jim nekdo rekne, at jdou pryc, tak zacnou vymluvy o tom, ze to vlastne neni tak hrozny, nebo ze se bojej a podobne. Tak si kurva prestante stezovat! Je to otravny.

Tak, to jen k vecem, co me serou. Zpatky k moji situaci. Napsala jsem moji koordinatorce, ze s ni potrebuju mluvit. Daly jsme si rande na druhej den, prijela jsem k ni a vsechno jsem ji rekla. Byla jsem rozhodnuta pro rematch. Nastesti je v pohode, nedelala mi problemy. Prijela jsem domu a rekla stary, ze odchazim. Priznavam, bylo to tezky. Ale pomysleni, ze bych tam s nima mela vydrzet dalsich 10 mesicu, bylo horsi. Slibila jsem stary, ze do rematch pujdu az za tyden, protoze potrebovala hlidani nez si najde nekoho jinyho. Ty dve prisery se porad chovali jak totalni spratci. Coz mi nahravalo do karet. 

Byl to dlouhej tejden, ale konecne prislo utery a s nim oficialni rematch. Prvni dva dny se nic nedelo. A treti den mi konecne koo poslala prvni rodinu. Byla to rodina se ctyrma detma a dvema psy z Pennsylvanie. Dali jsme si skype, tata strasne milej, deti taky, ale nakonec si vybrali holku z jejich mesta. Dalsi byla rodina Indu z Virginie se dvema detmi, jedenactiletymi dvojcaty. Indu jsem se docela bala, ale po telefonu se zdali super. Nakonec I oni si vybrali jinou holku.  Pak mi koo posilala jen rodiny s vice malejma detma, coz jsem fakt nechtela. O oblastech ani nemluve, ale bohuzel v rematch si clovek lokalitu vybirat nemuze.  Zacinala jsem byt pekne nervozni. Soucasna rodina me potrebovala jen do patka, ale bydlet jsem u nich mohla do konce rematche, coz bylo utery. Prekvapive jsem si sbalila svych par svestek, presneji receno dva kufry a batoh, a odstehovala se k Niki. 

V patek vecer se mi ozvali dalsi dve rodiny. Svobodny otec se sestiletym synem nekde z venkova z Virginie a svobodna matka s dvouletou holcickou z Washingtonu DC. S tim otcem jsem telefonovala jeste ten vecer. Vubec se mi nelibil. Zajimalo ho spis co bezi v bedne nez na co jsem se ho ptala. Nakonec se me zeptal, jestli muzem volat druhej den, ze mu v televizi bezej derby. Tak jsem mu rekla, ze uz nebudu mit telefon s americkym cislem. Tak ze si napisem emaily. Nenapsala jsem mu. On me taky ne. 

Svobodna matka z DC se mi porad neozyvala. Uz jsem z toho byla docela nervozni. Nakonec mi napsala v sobotu vecer, ze jsou v Chicagu u znamych, proto neodepsala. Domluvily jsme se na skype v nedeli. Daly jsme si skype a okamzite mi sedla. Super zenska s normalnima nazorama. Zeptala se me, jestli muze mluvit s jednou z mych host rodin. Ptala jsem se kterou preferuje. Tak mi rekla, ze chce mluvit s rodinou v New Jersey. Kdyz mi ta v Atlante nestala za to, abych s nima zustala celej rok, tak s nima mluvit nechce. Uz to mi nasvedcovalo tomu, ze to neni zadna svine. Marykay mi hned rekla, ze ji mam pouzit jako referenci. Jeste ten vecer mi poslala email, ze mely s Kate dlouhej rozhovor a ze zni moc mile a hlavne normalne. I Kate mi psala email, ze Marykay ji o me rekla moc pekny veci. A ze je v kontaktu s jeste par dalsima holcinama a v pondeli mi da vedet.

V pondeli me cekalo moc mily prekvapeni, kdyz mi nabidla match. Samozrejme jsem hned souhlasila!  Spadl mi obrovskej kamen ze srdce. Odlet jsem mela v sobotu, takze me cekal jeste celej tyden s Niki. Byl to moc super tyden, a I presto, ze Niki musela pracovat, jsme si ho uzily. 

Musim uznat, ze ten rematch proces je opravdu hodne stresujici. Diky tomu jsem ale pochopila, ze jsem nasla druhou rodinu, ano svoji milovanou host rodinu v New Jersey, ktera me po celou dobu rematch podporovala a nabidla mi bydleni u nich, kdybych nemela po cas rematch kde bydlet. Zjistila jsem, ze jsem si nasla opravdovy kamaradky v podobe Niki a Iriny, ktery mi taky nabidly azyl. Vubec se mi od nich nechtelo a uz vubec ne do DC.

Niki me odvezla v sobotu na letiste. Rozloucily jsme se s tim, ze se jeste uvidime. Letiste v Atlante je tusim nejvetsi letiste na svete. To je neco pro me, kdyz jsem schopna se ztratit I v knihovne. Mela jsem 20 minut do odletu kdyz jsem zjistila, ze jsem ve spatnym terminale. Parada. Kdybych aspon nemela batoh a kabelu na notebook, oboji narvany k prasknuti. Vydala jsem ze sebe posledni zbytek energie a utikala jsem zpatky k 'metru', ktery jezdilo mezi terminalama, a dojela na spravnej terminal, tedy terminal C. Mela jsem to jen tak tak! 

Pokracovani priste...

Jak jsme slavili Niki narozeniny

Deti meli od minulyho ctvrtka prazdniny. Nastesti v patek jsem je uz ve 2 odpoledne vezla ke stary do prace. A hned ztama jsem jela k Niki. V aute uz jsem mela pripravenej sbalenej batoh, darky a kradeny vajicka, ktery Niki potrebovala na chlebicky. Vzhledem k nekolika okolnostem jsem dojela az kolem 4. Najedla jsem se, dojely jsme koupit pivo a dalsi potrebny veci a jely zpatky k Niki. Jeji rodina byla nastesti celej vikend v coudu, takze jsme mely barak pro sebe. Nabarvila jsem Niki hlavu, daly jsme si pivo a zacly patlat chlebicky.

Za chvilku prijela druha Niki s dortem a veceri - spenatove lasagne. Cekaly jsme na Irinu, nasi ruskou kamaradku. Kdyz Irina dorazila, pustily jsme se do vecere a dortu. Vsechna cest Niki V., lasagne I dort byli vynikajici! 

Po veceri jsme se upravily a cekaly na Paula, kterej nas mel odvezt do cowboy baru. Tam jsme se potkali s dalsima holkama. Nejdriv se mi tam nelibilo, ale s pribyvajicim alkoholem v krvi to bylo lepsi a lepsi. Tancovalo se, pilo se, fotilo se a tak ruzne.

Domu jsme chtely jet taxikem, za kteryho bychom se pravdepodobne nedoplatily. Nakonec nam nebe seslalo Oskara, jednoho otravnyho hispanskyho kamarada. Jinak ale moc hodnyho kluka. Problem ale byl, ze nas bylo 7. Samozrejme zprvu trvalo presvedcit opily jedince, ze je lepsi jet zadarmo s opilym Oskarem, nez brat taxi na ktery nemame. Oskar mel takovej pomensi hranatej dzip. Takze nas s Irinou napadlo, ze si sednem do kufru. Kufr vypadal pohodlneji, nez sedet na kline holkam. A taky jsme videly na cestu haha. Prezily jsme vsechny ostry zatacky a zadny policajti si nas taky nevsimli. Dojely jsme ve zdravi domu a ja sla spat. Holky asi jeste jedly a mozna I dopijely pivo haha. Co ja vim

Druhej den melo bejt pokracovani. Irina s Niki V. Odjely kolem poledne domu. Me a Niki bylo porad blbe. Hold nejsme nejmladsi! K veceru napsaly holky, ze se jim nikam nechce. Tak jsme napsaly Kate a Bare. Ty chtely jet, ale sekly se v Cheesecake Factory. My uz pripraveny, pomalu jsme strizlively (to jsme si totiz uz v poledne zacaly popijet pivo, zejo) a Niki se rozhodla, ze uz je strizliva a ze bude ridit. V pul cesty do Buckhead jsme se shodly na tom, ze se nam vlastne vubec nikam nechce. Takze jsme to vzaly do prvniho Waffle House, daly si waffli a jely domu. S Niki jsou proste nejlepsi akce! Haha. Hlavne ze jsme byly vystrojeny na party. Opet jsem si zkousela rizeni ze sedadla spolujezdce, to kdyz si Niki za jizdy sundavala saty. Zbytek cesty odridila ve spodnim pradle. V pohode. 

Doma jsme si pustily horor a sly spat.

Celou nedeli nam bylo tak blbe, ze jsme nebyly schopny niceho. 

Jak jsem se ocitla v Addamsovic rodine

Jak jiz nadpis vypovida, chystam se alespon trosku priblizit svoji druhou rodinu a soucasnou situaci. Upozornuju, ze clanek je dlouhej. Zacnu od zacatku..

Do Atlanty jsem odjizdela o tyden driv nez mi koncil muj rok v New Jersey. V Jersey me rodina uz nepotrebovala, protoze odjela na navstvu k babi. Rodina v Atlante me potrebovala co nejdriv. Tesila jsem se sem, ale rozhodne jsem z toho nebyla nejak odvazana (dojimaj me holky, ktery hned po matchi pisou "prave jsem matchla s uzasnou rodinkou". Hovno vite, jak uzasny jsou, dokud s nima nebydlite pod jednou strechou). Dostala jsem kontakt na predchozi dve au pair. Prvni, Emma, vydrzela s rodinou dva roky. To mi hodne pomohlo v rozhodovani. Emma byla moc mila, odpovidala na vsechny dotazy a basnila o rodine. Dalsi kontakt byl na Stacey. Stacey ale neodpovidala. Ne ze by nechtela, ale bydli nekde v haji v Jizni Africe a je bez internetu, takze se neozyvala nikomu, jak mi pak bylo receno od nekolika holek. No rikala jsem si, ze kontakt s Emmou mi staci.

Jak jsem se zase vratila ke psani

Posledni clanek jsem psala pred odletem na dovcu. Od te doby jsem nejak nemela cas a strasne moc se toho zmenilo.

Takze za prve, dovolena byla uzasna!! Oba tydny naprosto nezapomenutelny. Byly chvile, kdy jsem chtela nekoho profackovat, ale nic co by se nedalo zvladnout. V obou pripadech to bylo dobrodruzstvi, prekonavani vlastnich hranic a poznala jsem dalsi dve holky, ktere se staly dobrymi kamaradkami a se kterymi jsem porad v kontaktu. Dovoleny chci rozhodne venovat samostatny clanky. 

Za druhe, opousteni moji milovany a nejlepsi rodiny (ne, I kdyz je miluju a jsou nejlepsi, tak proste nenapisu 'rodinky'. Protoze jsem na to slovo alergicka). Bylo to hodne tezky, mela jsem Je rada. Vsechny. Rodice, deti, psa a obcas i ty kocky (kdyz zrovna nechcali detem do batohu). Bylo to ale moje rozhodnuti a ja se tesila na novy dobrodruzstvi.

A za treti, prijezd do novy rodiny. Uz ta cesta mi mela naznacit, ze se ma co nevidet neco posrat. A ono jo! Jelikoz tohle je jen shrnuti, tak se nebudu vypisovat, ale vec se ma tak, ze po nejakych peti nebo sesti tydnech jdu do rematch. Co nejdriv tomu venuju samostatnej clanek.

Takze to jen takovy priblizeni, nez zase zacnu psat

Udalosti poslednich dni

Opet jsem nestihala psat. Ani nevim proc, neprijde mi, ze bych byla nejak extra zaneprazdnena. Ale jak je pekne, tak kazdy den travime u bazenu a tak. Akorat vcera jsme byly v ZOO. Bylo to tam fajn, ale na to, ze je to nejvetsi ZOO v New Jersey, bych cekala vic. Nemaji nic co bych nevidela u nas haha. Snad jen bizony. Na ty jsem se rada podivala. Taky jsme si mohly pohladit rejnoky a krmit andulky :D Ale jo, byl to super den.

Jinak za par hodin odletam smer Los Angeles, California. Mam z toho smiseny pocity docela. Kdyz si predstavim, ze budu nocovat na podlaze letiste, tak se mi do toho moc nechce. Ale jinak uz zacinam chytat tu spravnou cestovni horecku. Tak snad se nic neposere.

Planuju pak venovat kazdymu dni samostatnej clanek, budu si psat 'cestovni' denik, tak to pak hodim i sem, aby si to mohla mamka a kamaradi precist.

Tim se prozatim loucim, protoze nemam cas, musim jeste balit.

Fotogalerie ze ZOO

Jak cas utikal a ja nic nestihala

Uz je to dlouho, co jsem postla clanek. Ono se vubec nic nedelo a pak najednou jsem prestala stihat. Vsechno se ted toci kolem moji dovoleny. Nevim co driv, nevim co vsechno uz je zarizeny a co je jeste treba zaridit. Ani nevim, jestli se vubec tesim. Spis jsem z toho pekne nervozni a bojim se. Nejvic se bojim asi tech letu. Mam 7 letenek. SEDM! Letela jsem jen jednou v zivote a to sem do USA. A jeste ne sama. Tohodle se fakt desim. Bojim se toho, ze nenastoupim vcas do letadla, bojim se toho, ze vubec nic na tom letisti nenajdu, bojim se toho, ze ty letenky jsem treba bookla nejak spatne, nejvic se ale bojim imigracniho. Ze mi bude chybet nejaky z tech papiru, ze se jim nebude neco zdat, ze bude problem s tim, ze nemam podepsanej DS form.. Potom to samy s rezervaci ubytovani a aut a podobne. Proste u sebe nezaznamenavam ani trosku natesenosti na dovolenou. Chci si to tam maximalne uzit a ne resit to, ze treba neco nestihame, neco se podelalo a podobne. Potrebovala bych na vsechno vic casu. Uz jen dva vikendy tady a treti vikend odjizdim. Leti mi to v patek vecer, Marykay mi rekla, ze jestli bude doma, tak me rada na to letiste odveze. Doufam, ze bude doma! Potrebuju, aby me nekdo dovedl na spravnej terminal a podobne.

Druha vec je moje stehovani do Atlanty, GA. Nemuzu se dockat. Tady je to porad vtipnejsi. Nastesti mi prijela Svetlus, skvela holka! Taky Ceska. Ty tri nadhery tady nevim s cim maji porad problem, ale neni divu, kdyz jsem o Ceskach rekla, ze se chovaji jako kravy. Oni se tak chovaji totiz. Ted uz ale vim, odkud vitr vane a o co celou dobu slo/jde. Ceska povaha, zkratka. Tomu by ale stejne nikdo neveril, haha! Lidi jako jsou oni ve svym zivote absolutne nepotrebuju. Takze se tesim, az zacnu odznova a konecne potkam normalni v pohode lidi! Snad. Svetlus mi bude chybet ale. Tesim se taky na to cestovani kolem Georgie, vsechny staty co jsem kdy chtela navstivit jsou kolem dokola. Jupii!! A s cestovanim sama nemam problem, takze kdyz zrovna nebudu moct najit travel buddies, pojedu sama. A akvarium. Zminila jsem se, ze v Atlante je nejvetsi akvarium na svete?? Kdo me zna vi, ze sea life miluju!
Zatim nevim, kdy poletim. Tady budu koncit asi driv, nez jsem puvodne mela, protoze v Atlante me potrebujou co nejdriv to jde. Musim napsat Nancy a zeptat se na detaily letu, jestli uz to nejak domluvila s agenturou ci co.

Taky co zacaly prazdniny nemam cas pres den, jako jsem mivala. 80% pracovnich dni travim na silnici za volantem. A taky u bazenu. Tam jsme kazdej den. Marykay a Doug jsou cleny mistniho country clubu, takze si muzem do bazenu chodit jak chcem. To mi opravdu vyhovuje!

Dalsi vec, najednou jsem si uvedomila, ze uz mi tu moc casu nezbyva. Takze se snazim jezdit do New York City a videt tam co nejvic veci. Ne ze bych na to nemela celej rok, zejo. Az ted na posledni chvili vsechno.

Takze to je zatim vse. Nic zajimavyho, jako vzdy, ale ja nevim co driv! Uz aby bylo po vsem a ja sedela v letadle smerem Atlanta.

Tady je par novych fotogalerii:
Ground Zero - pamatnik obetem teroristickeho utoku 9/11
Ohnostroj ze 4. cervence - Den nezavislosti
Muj zivot v USA - mix
plus novy fotky z dalsi navstevy Roosevelt Island

Jak jsem prodlouzila, nebo-li dalsi MATCH!

Posledni dny byly fakt uz unavny, protoze jak jsem se zminila, byla jsem v kontaktu se dvema rodinama. Z Californie a z Georgie. Moji favoriti byli z Georgie. Hned behem prvniho skypu mne zaujali. Strasne mili lidi! Byl tu ale jeden problem, vadilo jim moje tetovani. Takze jsem si byla temer jista, ze si me odendaji z interested a nazdar. Ale pak nastesti mluvila s Marykay a ta ji dala to nejlepsi doporuceni a vychvalila me do nebe. Takze mi pak napsala email, jestli muzem jeste skypovat. Tentokrat s detma. Souhlasila jsem, ale uz jsem z toho tak nadsena nebyla. Mezitim jsem byla v kontaktu s rodinou z Californie. Z toho jsem moc nadsena nebyla. Ta zenska byla strasne mila, ale z lokality jsem nebyla unesena. Takze jsem mela skype s rodinou z GA a hned potom skype s rodinou z CA. Mezitim se mi podarilo spojit se s byvalou au pair od rodiny z GA. Ta u nich byla dva roky, uz to o necem svedci, a napsala mi krasnej email, ve kterym rodinu vychvaluje, rekla mi neco o lokalite a podobne. Takze jsem mela jasno, ze chci do Georgie. Dneska mi obe rodiny napsaly email, ze mne chteji. Mela jsem jasno. Opet me nastvalo par holek s hloupyma poznamkama jakou 'ja bych teda brala Cali', 'no vzala jsi doufam tu Cali?', 'ty jsi blba, ze jsi nevzala Cali'. Vubec nic o rodinach nevedi, ale proste hlavne ze je to Cali. Jo, to je fakt hodne dulezity. Navic Georgia byl jeden z mych vysnenych statu. A splnilo se mi to! Takze 25. srpna odlet k novy rodine do Georgie!

Jak jsem zarizovala dovolenou + udalosti poslednich dni

Posledni cca dva tydny nedelam nic jinyho, nez hledam levne pujcovny aut, levne letenky, ubytovani a planuju trasu. Mam volno posledni tyden v cervenci a prvni tyden v srpnu. Prvni tyden jedeme ve trech (mozna ve ctyrech, jestli se mi ozve ta Polka, ktera s nama chce jet) na road trip po divokem zapade, hlavne teda po narodnich parcich. Doufam, ze se nam podari najit trasu alespon kousek po stare Route 66.

Tady je zatim jen orientacne seznam mist, ktery chcem navstivit:

Sobota 26. srpna

Joshua Tree - zde prespime. Vyjizdime navecer z Los Angeles

Nedele 27. cervence

Prohlidka Joshua Tree

Ghost Town

Grand Canyon

Pondeli 28. cervence

Grand Canyon

Anthelope Canyon

Utery 29. cervence

Lake Powell

Monument Valley

Arches Park

Streda 30. cervence

Arches Park

Bryce Canyon

Ctvrtek 31. cervence

Bryce Canyon

Zion

Patek 1. srpna

Las Vegas

Road trip zakoncime v patek v Las Vegas, odkud mi v sobotu leti letadlo na Hawaii. Na Hawaii budem opet ve trech a chystame se navstivit tri ostrovy - Oahu, Maui a Kauai. Ani nevim, jestli se tesim. Toho zarizovani je fakt mraky a obcas toho mam opravdu po krk. Poslednich par dni jen planovani a planovani. A shaneni levnych letenek a levnych autopujcoven, protoze jak na zapade tak na Hawaii budem ridit samy, shaneni ubytovani a podobne. Ja si jeste musim koupit batoh, spacak, kontaktni cocky, vodotesny pouzdro na iPhona abych mohla fotit I pod vodou, nejaky tenisky (zjistila jsem, ze mam jen baleriny a zabky), externi baterku pro iPhona, kdyby nebyla moznost kde ho nabit, opalovaci krem, a jeste poprosit Marykay a Douga o pujceni nejakyho mensiho kufru a annual pasu do Narodnich parku, abychom mely vstup zadarmo. Uz aby to bylo za nama a ja funela do kopce nekde v Grand Canyonu, nebo se valela na plazi na Hawaii.

Jinak jsem porad jeste v extending. Z toho uz jsem taky pekne nervni a ve stresu, protoze uz moc casu nemam. Odmitla jsem kolem 30 rodin. Proste jak uz vim, co chci a co opravdu ne, je ten vyber tezkej. A hlavne to porovnavani. I kdyz nechcem, tak proste porovnavame. My, co jsme mely fakt stesti na rodinu v prvnim roce, a chcem prodlouzit v jinym state, proste porovnavame rodiny, ktery o nas maji zajem, s nasi soucasnou rodinou. Ja to tak alespon delam. A po pravde, vetsina z tech 30 rodin co se mi ozvalo nesahalo ty moji soucasny rodine ani po kotniky. Jinak taky dost beru ohled na lokalitu, kde ziji. Spousta holek rekne, ze na lokalite nezalezi, ze hlavni je rodina. Blbost. Kdyby moje rodina bydlela jinde, bez rozmysleni bych u nich prodlouzila. Takze ted bych rada sla nekam na jih, nebo do stredu. Uplne nejvic bych chtela do statu Georgia. Obklopuji ho totiz staty, ktery chci strasne moc navstivit (Alabama, Florida, North Carolina, South Carolina, Tennessee) a takhle bych to stihla o vikendu a ne v dobe mych dvou tydnu volna. V patek se mi ozvaly dve rodiny z Atlanty, coz je hlavni mesto Georgie. Tu jednu jsem rovnou odmitla, meli tri male deti. Nechapu, proc se mi ozyvaji rodiny s malyma detma, kdyz na profilu mam, ze se chci starat o deti 6 let a vys. Nicmene, s tou druhou jsem mela dneska skype a jsou uzasny!!! Strasne moc sympaticky a mily lidi. Maji dve deti, holcicku skoro 6 let, coz je super, to je jak Helen, a kluk 8 let. Poslali mi emaily na jejich dve predesle au pairs. Ja jim dala email a telefonni cislo na Marykay, ktera mi rekla, ze si s nima moc rada popovida a ze mi strasne drzi palce! Je proste uzasna. Takze ted uz zase jen cekat, az se ozvou, jestli ano nebo ne. A nebo se neozvou vubec. To rodiny taky rady delaji. 

Jo, taky se asi rozchazim s pritelem. Uz po druhy. Uz fakt nevim, jak na nej. Porad to nejak nechape a nedokaze pochopit, co je spatne. American proste.

EDIT: Dalsi rodina se mi zrovna ozvala (32. kdyz to vezmu na presny cisla). Tentokrat z Californie. Jako dam si s nima skype, ale budu doufat v Atlantu!

Jak jsem navštívila Coney Island + události posledních dní

V nedeli jsme se se Stepankou rozhodly jet do Brooklynu na Coney Island. Jakoze trochu nas odrazovala ta cesta, ale nakonec jsme se rozhodly jet. Byl krasnej den, tak proc ho nestravit na plazi, zejo. Domluvily jsme se, ze se sejdem az tam. Nojo, jenze ja a metro. Kdo me zna vi, ze mam problemy se nekde vyznat a nemam ani naznak orientacniho smyslu. No nakonec jsem nasla metro a I spravnou linku. Cestou jsme se Stepankou zjistili, ze sedime v tom samym metru, coz bylo fajn, ze jsme tam na sebe nemusely cekat. Cesta metrem trvala hodinu! HODINU! Navic ta jejich priserna klimatizace taky nebyla nic prijemnyho. Dorazily jsme na Coney Island, ja potrebovala najit neco, jde koupim kafe a Stepanka zachod. Oboji se zdalo nemozny. V dalce jsme videly McDonald's, takze jsme se premohly a vlezly tam, protoze bylo pravdepodobny, ze tam maji oboji. Meli. Ale teda fuj, byla jsem tam naposled. Tech lidi, toho zdrzovani. Porad se tam nejakej kreten nebo nejaka krava co neumi anglicky hadala, ze tohle si neobjednala a bla bla.. Tech jihoamericanu a mexicanu je tam fakt hromada, ono celkove v USA, ale zrovna tady jich bylo mraky. Sotva umej kvaknout anglicky, jsou roztazeny, drzi, myslej si ze jim to tady patri a chovaj se jak vidlaci. No proste presna kopie nasich cikanu! To jsem zase odbocila ale. Takze jsem si dala ledovy kafe a vyrazily jsme smerem k plazi. Mijely jsme znamej lunapark s obrovskou horskou drahou a kolem, nevim, jak to jinak pojmenovat. Dosly jsme na krasnou drevenou promenadu lemovanou ruznyma bistrama, stankama se zmrzlinou a podobne. Za promenadou jsme ziraly na plaz a ocean. Nadhera! Po druhy ve svym zivote jsem byla na plazi! Procestovano mam hodne, ale na plazi jsem byla jen pred dve roky v Chorvatsku a ted. No dobre, nepocitam plaz v Connecticutu, protoze tam jsme byly chvilicku a protoze byl podzim, tak tam byla nehorazna zima a foukalo. Takze jsme se chvilku kochaly, udelaly par fotek a vysly smerem k plazi. Placly jsme sebou na rucniky a chvili se rozkoukavaly. No musim rict, ze tam byla pekna kosa! Foukalo a proste mi byla fakt zima. Sla jsem zkusit vodu a to bylo jeste horsi. Taky byly velky vlny, takze jsem se chvilku pocvachtala ve vlnach a sla zpatky na plaz. Taky kourit se na plazi nesmelo. Coz nechapu, je to v podstate verejnej prostor. Takze kourit jsme musely chodit az za promenadu. Povalovaly jsme se tak na plazi a za chvilku prisla Stepanky kamaradka z Koreje. Super holka! Strasne vtipna. Prihnala se s velkym kloboukem na hlave, zacala na sebe strikat litry opalovaciho kremu a nakonec se zabalila do rucniku a lehla si. Tak jsme na ni tak koukaly a ptaly jsme se ji, proc to dela. Na to nam rekla, ze se nesmi opalit, protoze v jeji zemi to znamena, ze je z chudy rodiny. Ze se narodila nekde ve stodole a musela pracovat na poli. Zvlastni, ale pobavila nas. Nakonec jsme se sly projit na promenadu do more, kam Stepanku nechteli pustit, protoze nemela boty. Nakonec jsme se rozloucily s Korejkou (nevim, jak spelovat jeji jmeno) a sly jsme se se Stepankou najist do Applebee's. Uz cestou domu jsem pocitovala, ze to slunicko I pres ten vitr a zimu preci jenom hralo. A hralo hodne. Kdyz jsem dorazila domu, tak jsem zjistila, ze jsem cela ruda a spalena. CELA! Jediny, co nebylo spaleny, byla moje leva paze. Takze jsem na to hned pustila ledovou sprchu a napatlala na sebe nejaky aloe vera, co jsem nasla v koupelne. No I po trech dnech to porad boli! Ale aspon se po tom gelu neloupu a pomalu hnednu.

Jinak posledni dobou se muj extension process dal trochu do pohybu. Jenom vcera dvakrat NEw York a jednou Texas a dneska Colorado. Takze s Texasem a Coloradem jsem momentalne v kontaktu. Rada bych do toho Texasu, telefonovali jsme vcera, pak si jeste vymenily par mailu a od ty doby se neozvali :-/. S Coloradem mam skype za chvilicku. Tak uvidim!

Jinak TADY najdete fotogalerii ke Coney Islandu

Jak jsem navstivila Albany a ceskoslovensky festival

V sobotu brzo rano jsem odjizdela do Albany. Coz je hlavni mesto statu New York. Autobus mi jel v 9.50 z NYC, takze jsem z Maplewoodu musela vyrazit hodne brzo. Cesta trvala necely tri hodinky. V Albany na zastavce me vyzvedla kamaradka. Jely jsme se najist do Panera Bread, daly jsme si frozen yogurt a premyslely, co budem delat vecer. Nakonec jsme se rozhodly pro poklidnej filmovej vecer. Koupily jsme si pizzu, zmrzlinu a nejaky bramburky. K tomu jsme si daly whiskey a pustily si film. Koukly jsme na dva filmy a sly spat, protoze jsme byly unaveny. Druhy den rano jsme si udelaly snidani a kamaradka me odvezla domu. Moc rada jsem ji videla. Bohuzel to vypada, ze to bylo naposled. Nebo alespon tady, v CR bych ji pak urcite jeste rada videla. Je to jedna z nejlepsich holek, co jsem tu potkala. Skoda, ze bydli tak daleko.

Cestou do NYC jsem se domlouvala se Stepankou, ze pujdem na Ceskoslovenskej festival do Astorie v Brooklynu. Pockala jsem na ni v city, vzaly jsme metro a jely. Tam nam sla naproti Niky s jednou Nemkou. Ta Nemka byla divna. Nebavilo ji to tam. Tak jsme popovidaly a holky sly na metro a my do beer gardenu. Bylo tam strasne narvano! Daly jsme si pivo a vmackly se na lavicky. Objednaly jsme si jidlo. Stepanka si dala knedlo, vepro, zelo a ja si dala klobasu s chlebem a horcici. Mnamka! Fakt mi to strasne chutnalo. A to pivko na to, paradicka. Pobyly jsme tam tak dve hodinky a jely zpatky. Nejdriv jsme chtely nekam na plaz, ale uz bylo pozde. Tak jsme zamirily do Central Parku, kde mela Stepanka kamaradku s jeste dalsima trema Ceskama. Tak jsme chvilku posedely, popovidaly a sly. Zase jsem samozrejme musela bezet, protoze ja proste nejsem nikdy schopna vyjit driv, abych ten podelanej vlak stihla! Pekne jsem se probehla, trosku v ty rychlosti zabloudila a pri ty prilezitosti ukazala celymu Times Square svuj zadek. Protoze kdyz si oblecete saty, na zada batoh a bezite, tak proste ty saty jdou zakonite nahoru. Dobehla jsem na minutu presne. Bohuzel jsem si nestihala koupit listek, tak mi to ten sympatak dal o $5 drazsi! 

Jinak tehle tyden je v NYC tzv. Fleet Week. Coz znamena, ze na Manhattanu zakotvi obrovska lod s marinaky, kteri nekolik mesicu v kuse pluji po mori a na pevninu se dostanou jenom ted, a maji tyden na to, aby si uzili, a pak zase stravej nekolik mesicu jenom na mori. Takze jsme vsude potkavaly marinaky. Jsou roztomily v tech bilejch uniformach haha

Jak se nic nedelo

Momentalne se nic nedeje. Jsem porad v extension a porad odmitam a odmitam. Ale proste dokud nebudu citit, ze je to ono, tak budu odmitat dal. Odmitla jsem dokonce i Californii. To mi spousta holek reklo, ze jsem blazen a ze jsem to mela vzit. Proc? Nepujdu tam za jakychkoliv podminek. Zitra mam telefonat s Virginii, ale uz ted vim, ze to odmitnu taky. To mestecko, Vienna, vypada jako strasna prdel. Ve Virginii bych brala jih nebo zapad, ale tohle je 15 mil od Washintgtonu DC. A to opravdu ne. Takze budu cekat dal.

Taky jsem zacala planovat dovolenou. Posledni tyden v cervenci chci jet na tour po Narodnich parcich. Uz jsem si koupila letenku do Los Angeles, kde tour zacina. A dalsi tyden chci letet na Hawaii. Uz se strasne tesim!!

Jinak jsem si tak z nudny a ze zajimavosti cetla prispevky, ktery jsem psala na zacatku, co jsem ty byla teprav tri mesice. No, spousta veci je ted jinak. Rada bych tu napsala par veci, co se od te doby zmenily.

- v prvni rade New York. Ten jsem mozna milovala pri nekolika prvnich navstevach. A hlavne jeste kdyz tu byla Niky. Ted muzu s klidem a bez rozmysleni rict, ze New York City nenavidim! Jakoze fakt. Strasne odporny misto.
- nemuzu se dockat, az z tyhle diry vypadnu. Myslim tim Maplewood a celkove stat New Jersey. Mozna by se mi tu libilo, kdyby tu byli normalni lidi. Bohuzel, ty tady nejsou, proto tu uz nemam jedinou kamaradku
- tech 9 mesicu, co tu jsem, mi strasne dalo. Pochopila jsem a naucila se spoustu veci a uz zacinam mit jasno v tom, co v zivote chci
- co se prehoupl pul rok, zacal cas utikat neskutecne rychle
- jsem pripravena odjet. Kamarady tady opoustet nebudu, jenom pritele, se kterym uz to stejne je takovy divny a nevim jak on, ale ja uz s nim jsem fakt jen proto, abych se tu nenudila nez odjedu. Zato budu ale opoustet druhou rodinu. Bude se mi styskat. Ale takovej je proste zivot!

Takze to jen tak neco malo o tom, co se ted deje. Nebo spis nedeje.

Jak jsem cekala a cekala..

..a cekala. Pred tydnem mi otevreli profil, takze zase ten samej proces co na zacatku. Akorat ted uz je to preci jen jinaci v tom, ze vim, co chci a co nechci. Jde mi hlavne o lokalitu. Sice spousta holek rekne, ze lokalita neni dulezita, ale vesmes to rikaji holky, kterym se nepovedlo dostat se tam, kam chtely. Pro me je teda lokalita hodne dulezita! Prvni rok jsem na to moc nedala, ale tehle rok teda jo. Za ten tyden jsem zatim mela ctyri nabidky - dve z Massachusets, jednu z Washingtonu (stat, ne D.C.) a jednu z Indiany. Nechci ani do jednoho statu. Jakoze WA a IN by takovej des nebyl, ale v zadnym pripade nechci do MA. Ne a ne a proste ne. Trochu se bojim abych neprebrala, ale porad mam dva a pul mesice si vybrat. Tak uvidim, co prijde priste. Treba to bude jeden z mych vysnenych statu! (Ne, neni to Californie)

EDIT: dneska dalsi nabidka, tentokrat Washington D.C. Tam se mi taky nechce :-/ No jeste chvilinku budu vybirava. Jak mi rekla Marykay, moje HM, prvni mesic a pul at jsem vybirava a mesic pred deadline at radsi vezmu co je 😂

Jak jsem navstivila Roosevelt Island

V sobotu jsem nemela nejak co na praci, navic jsem byla i dost otravena z toho celyho extension procesu, takze kdyz mi Stepanka napsala, jestli nejedu do city, nevahala jsem. Rozhodly jsme se jet na Roosevelt Island. Coz je maly ostruvek mezi Manhattanem a Queensem. Vubec jsem nevedela, ze tam neco takovyho je! Ale ono je, a je to nadherny! Muzu s klidem rict, ze je to nejkrasnejsi misto, jaky jsem kdy v New Yorku navstivila! New York Sam o sobe nemam uplne nejradsi, ale tohle misto bylo kouzelny.

Jely jsme tam lanovkou, coz bylo fajn. Az na ty lidi, no. Sotva jsme odjely, tak zacal prudkej slejvak. Nez jsme dobehly pod strisku, tak jsme byly promachany. Ale aspon bylo teplo! Dest brzo ustal a my se vydaly na obhlidku ostruvku. Sly jsme nadhernou aleji rozkvetlych ruzovych stromu podel vody. Nakonec jsme dosly k jakemusi parciku. Hned na okraji stala obrovska polorozborena budova. Ta me zaujala asi tak nejvic z celyho ostrova. Mela totiz hodne neobvyklej tvar - vypadala jako hrad. Coz je na Ameriku hodne neobvykly. Nedalo mi to a vygooglila jsem si to. Byvala to nemocnice, kterou otevreli v polovine 19.stoleti. Pomalu ji rekonstruuji a melo by to byt otevrene verejnosti. Buh vi kdy ale. To uz tu stejne davno nebudu. A stejne se mi to vic libi takhle. Je to obrovsky. A strasidelny. Jakoze opravdu strasidelny. 

Sly jsme dal a pred nama se rozprostrel vetsi parcik. Krasny to tam bylo! Hlavne absolutne zadny lidi, diky tomu lijaku. Prosly jsme si parcik a jely zpatky na Manhattan. Tam jsme si dosly na vecu a jely dom. Rada bych se tam jeste vratila! Opravdu nadherny misto.

Hodila jsem fotky do GALERIE

Jak jsem si jela pro ridicak

Vratim se zpatky do nedele, kdy jsem se rozhodla jet do Newarku vyridit si ridicak. Ve state New Jersey staci napsat pisemny test o padesati otazkach. V pripade, ze test napisete, coz se dozvite hned na miste, dostanete ridicak hned na ruku.

Vyjela jsem od nas z Maplewoodu vlakem do Newarku. Nikdo nemel cas me tam hodit a pritel umiral na rymicku, takze jel k doktorovi. Z vlakace jsem musela jeste skoro hodinu pesky. Nesnasim Newark! Je vazne odpornej. Fuj. Dosla jsem tam a pred DMV dve fronty. Nevedela jsem kam si stoupnout, tak jsem sla dovnitr a ptam se ostrahy, do ktery fronty mam jit, kdyz potrebuju ridicak. Poslal me do pravy. Tak si tam tak stojim a slysim, jak se nekdo pta pani prede mnou jestli nevi, kam ma jit kdyz si potrebuje napsat test na ridicak. Pani ho poslala do druhy fronty. Tak se ji ptam, jestli si je jista, ze me ten chlapek z ostrahy poslal sem. A ona ze urcite, ze tam stojej lidi, co jdou psat test. Tak jsem si presla. Cekam a zase nejaka holka se pta nejakyho typka (dost strasidelnej rastafarianskej cernoch) kam ma jit, kdyz chce psat test. Ten ji rekl, ze je ve spravny fronte. Sympatak me uklidnil. No ale pak koukam, ze kazdej neco ukazuje ostraze, kdyz je pousti dovnitr. Tak se ptam toho cernocha, ze co to vsichni tomu poldovi ukazuji. Pry povoleni k tomu, ze muzou psat ten ridicak. Tak mu rikam, ze to nemam. No a on ze to musim do druhy fronty!! Tak jsem sla do druhy fronty. Takze jsem takhle cekala dve a pul hodiny. Nastesti venku bylo docela teplo. Pousteli dovnitr po nekolika lidech. Konecne me pustili dovnitr, sla jsem na recepci a rekla co potrebuju. Dostala jsem formular a pokyn zaradit se do fronty v lajne A. Takze stojim v dalsi fronte dalsi hodinu. Nakonec u okynka davam babe vsechny papiry co mam - milion papiru z imigracniho, pas, dukaz adresy a podobny nesmysly. No nakonec se na me podiva a ze kde mam I-neco formular. Tak ji ukazuju to, co si myslim, ze to je. A ona ze to neni ono, ze je to jen nejaky potvrzeni nebo co. No a ze bez toho me nemuze nechat napsat ten test. Tak jsem si sbalila vsechny papiry a zase sla totalne nasrana pesky zpatky na vlak. Hodinu. Vlak mi ujel o pet minut, takze jsem musela cekat dalsi hodinu. Ani cigarety jsem nemela, takze jsem se vydala najit nejakej liqueur store, kde  bych si je mohla koupit. Nasla. Ten Newark je vazne odpornej! Takze z toho vyplyva, ze se na to muzu vysrat a koupim si za ctyricet babek mezinarodni ridicak pres net.

Jinak mam schvaleny vsechny dokumenty k prodlouzeni a dneska jsem konecne dostala I potvrzeni ze skoly, ktery jsem hned odeslala Denise. Zajimalo by me, proc neodpovida! Jindy je jak blesk a kdyz tu z toho mam ted nervy v kyblu, jestli je vsechno OK, tak ona si proste dava na cas. Tak snad zitra! 

Jak jsem byla doma sama

 Uz od minulyho patku jsem sama doma. Vsichni odjeli na dovcu kamsi do Arizony, Colorada, Utahu... a buhvi kam jeste. Mam na starosti zver - psa a dve kocky. Zadna stranda! Jsou to strasny straspytlici, takze se mi vsichni nasackovali do pokoje. Taky liny jsou! Porad jen chrapou nebo zerou.  Musim rict, ze se tu celkem nudim. Takze cely dny se jen valim v posteli, koukam na serialy, ctu a nebo se mi obcas podari premluvit psa i sebe k mensi prochazce.

Dnesek jsem mela docela aktivni. Sla jsem do mesta (ano, sla. Bylo krasny pocasi, takze jsem si rekla, ze auto necham doma a povandruju pesky). Chtela jsem si koupit neco k jidlu, ale hlavne jsem potrebovala odeslat papiry do agentury. Jo, nakonec jsem se rozhodla prodlouzit. Ted uz jen budu cekat, jestli je dostanou a vsechno bude v poradku. Potom skocim do skoly pro potvrzeni o studiu a poslu ho Denise. No, do ty doby jeste dlouho.
Taky jsem ztratila kreditku. Normalne bych ji nepotrebovala, vyplatu dostavam na ruku, ale proste bez kreditky si nemuzu nic kupovat z netu. A ze ja objednavam z netu dost casu. Nebo si kupuju jizdenky na autobus a podobne. Takze jsem sla do banky s tim, ze jsem ztratila kartu a potrebovala bych novou. Tak pani na me nejdriv jestli mam ridicak. No nemam, ze jo. To se na me tak divne podivala a jestli teda mam nejaky jiny I.D. Tak jsem ji dala pas. Pak se me vtipne tlumenym hlasem zeptala, jestli mam SSN (neco jako nase rodny cislo, v podstate je to tady dukaz, ze tu je clovek legalne a proste ze clovek existuje. Dost se tu s tim kseftuje, je tu spousta ilegalnich pristehovalcu, takze je normalni, ze se tu kvuli tomu vrazdi, nebo se to krade novorozenatum, mrtvym a podobne). Vtipny, jak si kazdej mysli, ze jste tu ilegalne, kdyz slysi cizi prizvuk. Takze SSN kartu jsem ji dala, protoze ji samozrejme mam, ze jo! No, na to mi rekla, ze kdy jsem si zarizovala ucet a ze ji to tam nechce najit muj profil, kdyz zada moje SSN. Tak ji rikam, ze nekdy na zacatku zari jsem si ten ucet zarizovala. Ona to porad zkousela dokola a dokola s tim SSN a porad ze ji to nefunguje. Tak ji rikam, ze jestli si vsimla, ze to SSN mam od konce zari, takze jsem jim ho asi davat nemohla, tudiz tam moje SSN nema. No tak ze bude potrebovat cislo myho uctu. Vubec se netvarila, ze by mi verila, ze tam ten ucet fakt mam! No tak zitra ji musim donyst to cislo uctu. Vemu s sebou pro jistotu celou slozku, aby mi verila. Fakt sranda.

A dalsi vec, rozhodla jsem se jet v sobotu do Newarku zaridit si ridicak. Pokud udelam testy ovsem. Fakt se mi nechce, Budu muset pesky od vlakace na DMV, coz je nejakych 30 bloku. A navic v Newarku, Ten je dost nebezpecnej. Nojo, jenze kdybych mela cekat na Adelu, az se rozhoupe, tak ten ridicak nemam nikdy! A ja si kvuli tomu fakt nenecham posrat to prodlouzeni. Navic to tady slouzi jako I.D. (neco jako nase obcanka), takze s sebou nebudu muset porad tahat pas, aby me pustili do klubu nebo mi vubec nalili.
Takze se jdu ucit, mam na to ani ne dva dny.

Jak jsem se nechala tetovat

Rozhodla jsem se mit na USA pernamentni vzpominku v podobe tetovani. Takze jsem musela najit nejakej dobrej ale i levnej salon. Nakonec mi jedna holcina poradila salon v Trentonu. Nikdo nechtel/nemohl jet se mnou, tak jsem se vydala sama. Prvne jsem musela vlakem do Newarku, ale vlak mi stavi na Broad Street Station a ja se musela dostat na Newark Penn station. Coz bylo asi tak 25 minut chuze. Newark je sam o sobe hodne nebezpecny mesto. Bylo neco kolem 10.30 a ulice naprosto prazdny. Nikde ani noha! Ani auta skoro nejezdili, proste nic. Pripadala jsem si jak ve meste duchu. Pritel mi pozdeji vysvetlil proc. V Newarku ziji prevazne cernosi. A bohuzel vetsina z nich ma stejnou moralku jako nasi cikani. To znamena, ze nepracujou a v tuhle "ranni" hodinu proste jeste vsichni spej. Proto nikde nikdo nebyl. Bylo to hodne desivy. Penn station byla jeste strasidelnejsi. Vsude samy bezdaci a pobudove. Hnus. A hlavne to nadrazi je obrovsky! Musela jsem se ptat, ze kteryho nastupiste mi jede vlak. Nakonec jsem to nasla a za pul hodinky uz sedela ve vlaku smer Trenton. Cesta trvala asi hodinu a ctvrt. Pritel me pred Trentonem varoval, ze je to jedno z nejnebezpecnejsich mest. No mel pravdu!! Takhle jsem se hodne dlouho nebala. Cesta do salonu mi trvala 15 minut, sla jsem podle GPS haha. Ale teda to mesto jeden velkej hnus! Alespon ta cast, kde jsem se pohybovala ja. Fakt jsem mela strach. Kolem dokola rozboreny a rozpadajici se baraky, ve kterych porad bydleli lidi. Pred tema rozboreninama se potulovali cernossky gangy, podel chodniku odpadky.. Jasne, reknete si, to je v New Yorku taky, ale tam maji ty odpadky aspon v pytlech! Haha. Tady ne. No fakt nechutny a desivy. Pokud nejelo auto, tak jsem sla prostredkem silnice, protoze podel tech baraku jsem se fakt bala.

Konecne jsem dosla do salonu. Zrovna byli vsichni zaneprazdneni, tak jsem si asi pul hodinku pockala. Ujal se me tater jmenem Brian. Strasnej sympatak! Povidal si se mnou a byl moc milej. Tetovani bolelo jak prase! Je to moje sesty a musim rict, ze asi nejhorsi bolest. Ale rozhodne to za to stalo! Vyborna prace. Byla, a porad jsem, strasne nadsena! A taky ty ceny.. Je to nejlevnejsi salon ve state, ale tetujou tam samy hvezdy. Chteji dokazat, ze za skvelou praci clovek nemusi zaplatit velky prachy. 

A ted uz se jen psychicky pripravuju na debilni otazky. Dve nejstupidnejsi otazky, ktery muze nekdo polozit potetovanymu, jsou: "jakej to ma vyznam?" A "vis jak to bude vypadat az budes stara?". Lidi, vzpamatujte se a nedelejte ze sebe debily. Myslite, ze to nevime? A je fakt unavny to poslouchat porad. To, ze vy byste si to nedali neznamena, ze nam to musite cpat. Nikdo vas do toho nenuti preci.

Takhle to vypada, je to surrealisticky ztvarneni velryby plujici v oblacich se dvema lodkami. Mam to na pravem stehne. Ma to pro me urcitej vyznam, ale do toho nikomu nic neni. A proste jsem z toho nadsena! Uz se to hoji a zacina se to loupat. Uz aby bylo po, svedi to jak prase!

Jak jsem prezila sedm mesicu v USA

Je tomu uz vic jak sedm mesicu, co jsem vstoupila na americkou pudu. A dalsich necelych pet mesicu je prede mnou.

Tech sedm mesicu mi strasne dalo i vzalo. Cas bych rozhodne nevratila, ale spoustu veci bych ted udelala jinak. Spousta holek tu pozna kupu kamaradek z celyho sveta. Hodne dobrych kamaradek. Ja udelala hned ze zacatku chybu, ze jsem se zacala bavit jen z Ceskama. To byla neskutecna blbost. Driv ci pozdeji se vsechny pekne vybarvily a o zadny z nich nemuzu rict, ze bych ji povazovala za kamaradku. Predtim mi to nedoslo, ted mi to dochazi cim dal vic. Mrzi me, ze jsem je neposlala do prdele hned na zacatku. Hlavne jak se vtipne ozyvaj jen kdyz neco potrebujou. Koncim s nima zkratka. Zvladala jsem to bez nich doted, zvladnu to I po dalsich pet mesicu. Jedina kamaradka byla Slovenka Niki, ta mi ale po trech mesicich odjela domu. Ale mam tu nastesti I toho nejlepsiho chlapa na svete! Coz me vede k dalsi veci. Jsme spolu uz skoro 5 mesicu, ale pripada mi, ze je to uz 5 let. Diky nemu jsem se tady podivala na tak strasne super mista, zazila spoustu hezkych chvil a poznala dalsi super lidi. Vubec si nedokazu predstavit ho opustit, ale takovej je proste zivot. Mame jeste 5 mesicu a pak se uvidi. Sice tady muzu zustat jeste dalsi rok, ale radeji bych se podivala do jinyho statu. Nedokazu zustat tak dlouho na jednom miste. I ten rok je dlouhej. Proste se stane co se ma stat. Necham to vsechno nahode.

Strasne rychle mi to tu najednou zacalo utikat, jak se venku udelalo hezky, slezl snih, tak mam hned lepsi naladu a snasim to proste lip. Jsem rada, ze jsem odjela, I kdyz  zacatky nebyly vubec jednoduchy. Doma by me nic tady z toho nepotkalo. 

Takze jen takovej vzkazecek pro vsechny, co porad remcaj jak nesnasej Cechy, ze chtej odtamtud vypadnout a jak je to vsechno strasne na hovno, ale ve finale sedi doma na zadku u pocitace.. ZVEDNETE TU SVOU LINOU PRDEL A PROSTE ODJEDTE! Ta zkusenost je k nezaplaceni. A hlavne tu  taky poznate, ze my se zase tak spatne nemame. Amerika je super, ale opravdu si tady jen uzit ten rok, dva a pak zase jet domu. Tady to pro zivot opravdu neni. V pripade, ze nejste milionari a totalni ignoranti.

Jak jsme jely s Adel na vylet na Long Island Beach

Vcera vecer jsme s Adel premyslely, co delat. Jeden z jejich znamych hraje v kapele, ktera o vikendech hraje po barech a klubech tady v New Jersey. No tak ze bychom mohly jet na jejich vystoupeni. Na Long Island beach!! Hodinu a trictvrte odsud. Ale tak rekly jsme si proc ne. Taky jsem chtela videt ocean a plaz. Tak Adel vzala auto a jely jsme.

Prvni pruser byl, ze jsme pouzivaly navigaci na mym iPhonu a proste vydrzel jen cestou tam. Adel sice navigaci mela, ale nechtela ji pouzit, aby tam nahodou nezustala trasa. Protoze vysvetlujte proc jste jely v 9 vecer skoro dve hodiny nekam na ostrov (to ze se to da zjistit z poctu najetych mil nas napadlo az cestou zpatky)

Cesta byla vtipna. Jak jsme se vymotaly tady z tech prdelek a najely na dalnici, tak uz to bylo ok. Poprvy jsem si vyzkousela ridit ze sedadla spolujezdce, to kdyz si Adel upravovala vlasy. To samy s krmenim ridice jogurtem za jizdy. A podobne.

Po skoro dvou hodinach jsme dojely na misto. Byly jsme celym mestem naprosto ohromeny! Vsechno tam vypadalo tak strasne jinak. Mozna proto, ze se jednalo o primorske mestecko. Teda spis ostrov. V lete to tam musi byt jeste krasnejsi! 

No kazdopadne v baru to bylo hodne tragicky. Malo lidi a ta hrstka, co tam byla, tak samy tragedi! Jako ono neni divu, kdyz v tom meste chcip pes a ten bar byl pravdepodobne jediny kulturni vyziti v zimnich mesicich. Vydrzel jsme tam skoro dve hodiny. Zacinaly jsme premyslet, ze prespime v aute. Protoze jsme chtely videt ocean. Nastesti jsme si to rozmyslely. Zima byla neskutecna! Byly jsme par kroku od plaze, tak jsme se tam sly mrknout. Nadhera! Byla sice tma jak v pr.. ale stejne to byla nadhera. Zvuk rozbourenyho oceanu, plaze kilometry dlouhy do obou stran.. proste krasa. Fotky nemam, protoze se mi vybil iPhone a stejne by v ty tme bylo kulovy videt.

Tak jsme nasedly do auta a vydaly se k domovu. Cesta zpatky uz tak vtipna nebyla. Musely jsme nakonec pouzit tu GPS. Zajimalo by me, jak stara ta mrcha je a kdy naposled ji nekdo aktualizoval! Cesta domu nam vzala pres tri hodiny! A to nam jeste na dalnici zacal dochazet benzin. Taky uzasny. Tady ale na benzinku jen tak nenarazite. Do toho Adele volal Jared, ten z kapely, ze se vraceji zpatky, protoze cestou jim z dodavky vypadly klavesy. Taky meli kluci dobrej vecer. No na posledni chvili Se pred nami objevila cedule ukazujici jak se dostat k benzine. Mely jsme to jen tak tak! Natankovaly jsme a jely dal. O pul 6 rano mne Adel vyhodila pred barakem. Uplne hotova jsem zalezla do postele.

Vylet se nam natolik libil, ze to chcem zopakovat. V lete. A za svetla.

Prikladam ilustracni foto:

Zdroj: Google.com

Jak jsem dostala pokutu za parkovani

Moje prvni pokuta v zivote! Parkovala jsem kde jsem nemela. Samozrejme by si toho vsiml i slepej, ze se tam parkovat nesmi.
Tady pokuty za parkovani nedavaji policajti, jako u nas, ale maj tu na to specialni "parkovaci hlidku".

Pokutu jsem mohla zaplatit online, coz je super. Docela nerada bych to nekde resila, jeste by zjistili, ze porad nemam ridicak haha.

Takhle tu vypada ticket za blby parkovani

Nevim, jak vypada u nas, nikdy jsem pokutu nedostala

Jak jsem se vydala do New Yorku behem snehove boure

Vcera tu radila snehove boure a ja se vtipne rozhodla jet do New Yorku. Mela jsem to naplanovany uz dyl, protoze co zacala zima, a hlavne co mi odjela Niki, do New Yorku uz skoro nejezdim. Takze me nejaka boure nemohla rozhazet. No co jsem vysla ven, tak jsem si to skoro chtela rozmyslet. Nebylo videt ani na krok, jak bylo vsude bilo. Silnice, chodniky, nebylo proste poznat kde co je. A hlavne nikde nikdo. Ani jediny auto jsem cestou nepotkala! A to je tu jindy provoz. Dohrabala jsem se k vlaku a koupila si listek. Vlak prijel o pul hodiny pozdeji (tady jezdi vlaky a autobusy vcas). Samozrejme kvuli pocasi nejel do NYC. Jel jen do Hobokenu. No nic, tak jsem sedla a jelo se. No, jelo. Koleje nebyly pod snehem videt, takze jsme se jen tak pomaloucku sinuli, docela jsem se bala. V Hobokenu jsem se dala za skupinkou lidi, u kterych jsem si myslela, ze jedou taky do NYC. V Hobokenu jsem nikdy nebyla, takze jsem vedela kulovy, kam jit. Nakonec jsem misto autobusu vzala path do NYC, nastesti to stavelo na 34th street, coz je kousek od vlakace. V New Yorku to vypadalo lip, tam jen mrholilo. Nakoupila jsem co jsem potrebovala a chtela jet domu. Jenze kvuli tomu pocasi byli vlaky zruseny. Tri vlaky mi zrusili, coz znamena skoro tri hodiny straveny na nadrazi. Nakonec jsem se dockala a dojela v poradku domu.

Jak jsem mela nejhorsi den sveho zivota

Uz rano kdyz jsem se probudila, jsem vedela, ze ten den bude stat za hovno. Malem jsem zaspala. No ale dobry, udelala jsem co jsem mela a protoze jsem v noci nespala, chtela jsem si na chvili chrupnout. Protoze jsem musela jet do skoly vyridit nejaky papiry a zapsat si predmety. Chtela jsem jet tak kolem 11. No zaspala jsem. Brutalne. Probudila jsem se az kolem pul 1. Vylitla jsem z postele, pobrala vse co jsem potrebovala. Kdyz jsem bezela do kuchyne pro klicky od auta, zacal pipat alarm, ze pry je v dome pozar. No super, rychle jsem to vypla, a sla hledat ohen. Nikde nic. Vybehla jsem teda z baraku, sedla do auta a vydala se smerem South Orange, kde je moje universita.

Vzhledem k tomu, ze za parkovani chteji nekrestansky penize, vzdycky parkuju v jedny ulici kousicek od skoly. Vylezu si z auta a vidim, jak za mnou jde chlapek z UPS (neco jako nase PPL) a rika mi ze mam pichlou pneumatiku. Ze jel celou cestu od krizovatky za mnou a ze s tim nemuzu jet. Tak mu rikam, ze dekuju a ze vim, ze s tim nemuzu jet. Musela jsem bezet do skoly s tema papirama a cestou jsem premyslela, jak to budu resit. Do toho mi prisla SMS  od Marykay, ze volali ze stanice, protoze dostali z naseho baraku hlaseni o pozaru. Ten blbej alarm, samozrejme. Tak jsem ji napsala, ze jsem to vypla a ted nejsem doma. Ona ze teda ok, ze ten alarm je rozbitej a tohle obcas dela. Taky dobry.

Ve skole jsem vsechno vyridila a sla k autu. Nevedela jsem komu zavolat, protoze vsichni pracovali. Napsala jsem alespon priteli, jestli muzu jet 5 mil s pichlou pneumatikou. Na to mi odepsal, ze v zadnym pripade, ze bych znicila rafek. Prekvapive. Ze musim zavolat odtahovku. No vedela jsem kulovy, takovej problem jsem neresila ani v CR, natoz tady v USA. Takze jsem se rozhodla vykaslat na auto a jit pesky domu. Bylo totiz neco kolem 2 odpoledne a ja musela byt ve 3 doma. Takze jsem se vydala k domovu. Byla zima, prselo a vsude snih. No domu jsem dosla ve 2:57. Cestou jsem Marykay napsala co se stalo a jak jsem to vyresila/nevyresila. Vzala to uplne v pohode, ze zadnej strach, ze to neni moje vina a ze se o to s Dougem postaraji. Takze chudaci museli behem prace resit z New Yorku muj pruser s autem. Nakonec vsechno dobre dopadlo.

Mela jsem z pr... kliku, ze me nevideli policajti. Protoze by me stavili a ja nechala ridicak doma. Ono i kdybych ho mela, tak je mi k nicemu. Tady v New Jersey totiz mezinarodni ridicak neplati. Takze si tu jezdim uz kolik mesicu bez ridicaku. Oni mi ale brzo utnou tipec.