Vzhledem k tomu, že mám na blogu mezeru co se cestovatelských zážitků týče, vrátím se cca tři týdny zpátky a povyprávím o našem výletu na jih do San Diega.
Když se mě Paul zeptal, co chci k narozeninám, odpověděla jsem "výlet". Rozhodli jsme se jet na víkend do San Diega. Vyrazili jsme brzo ráno, kvůli dopravním zácpám. Cesta nám trvala dvě hodinky, což je nádhera. Když jsme tam byli posledně, jeli jsme 3 a půl hodiny.
Naše první zastávka byla v Balboa Parku. Než jsem se přestěhovala do USA, při slově park se mi vybavil zámecký park u nás v Chotěboři. Když se řekne park tady v USA, obvykle to znamená něco gigantickýho. Balboa park není vyjímkou. Není to ten typ národního nebo státního parku, tenkrotkát se jedná o místo plné různých muzeí, botanických zahrad a podobně. Do muzeí jsme nešli, venku bylo krásně, nechtělo se nám trávit většinu času v budově. Prošli jsme si pár botanických zahrad a jen tak se poflakovali kolem. Jsou tam moc pěkné budovy, které mi připomínají trošku evropský a středovýchodní styl. Z parku jsme si zajeli do centra San Diega se najíst, byla nám doporučena pizzerie, a po jídle jsme se chtěli vrátit zpátky do Balboa Parku. To už se ale nestalo, protože v centru bylo téměř nemožné najít místo na parkování. Když už jsme to skoro vzdali, našli jsme místo. Po obědě jsme se rozhodli nikam nejezdit a místo toho jsme si udělali procházku k oceánu, který byl jen pár bloků od nás. Šli jsme se podívat do přístavu, kde kotví staré "pirátské" lodě, ponorky, obrovská letadlová loď a podobně. Na lodích jsou muzea a člověk si může loď projít, dokonce se může i do ponorky. My se procházeli po břehu, protože všude už zavírali.
Chtěla jsem také vidět slavnou sochu námořníka líbající dívku, která znázorňuje konec druhé světové války a návrat mariňáků domů. Ta byla sice malinko dál, ale nakonec jsem ji přeci jen viděla.
