Když se mě Paul zeptal, co chci k narozeninám, odpověděla jsem "výlet". Rozhodli jsme se jet na víkend do San Diega. Vyrazili jsme brzo ráno, kvůli dopravním zácpám. Cesta nám trvala dvě hodinky, což je nádhera. Když jsme tam byli posledně, jeli jsme 3 a půl hodiny.
Naše první zastávka byla v Balboa Parku. Než jsem se přestěhovala do USA, při slově park se mi vybavil zámecký park u nás v Chotěboři. Když se řekne park tady v USA, obvykle to znamená něco gigantickýho. Balboa park není vyjímkou. Není to ten typ národního nebo státního parku, tenkrotkát se jedná o místo plné různých muzeí, botanických zahrad a podobně. Do muzeí jsme nešli, venku bylo krásně, nechtělo se nám trávit většinu času v budově. Prošli jsme si pár botanických zahrad a jen tak se poflakovali kolem. Jsou tam moc pěkné budovy, které mi připomínají trošku evropský a středovýchodní styl. Z parku jsme si zajeli do centra San Diega se najíst, byla nám doporučena pizzerie, a po jídle jsme se chtěli vrátit zpátky do Balboa Parku. To už se ale nestalo, protože v centru bylo téměř nemožné najít místo na parkování. Když už jsme to skoro vzdali, našli jsme místo. Po obědě jsme se rozhodli nikam nejezdit a místo toho jsme si udělali procházku k oceánu, který byl jen pár bloků od nás. Šli jsme se podívat do přístavu, kde kotví staré "pirátské" lodě, ponorky, obrovská letadlová loď a podobně. Na lodích jsou muzea a člověk si může loď projít, dokonce se může i do ponorky. My se procházeli po břehu, protože všude už zavírali.
Chtěla jsem také vidět slavnou sochu námořníka líbající dívku, která znázorňuje konec druhé světové války a návrat mariňáků domů. Ta byla sice malinko dál, ale nakonec jsem ji přeci jen viděla.
Další místo, které bylo dlouho na mém seznamu míst co chci navštívit, byla La Jolla. Na pláži v La Jolla se totiž povaluje obrovský množství tuleňů. Relaxují, opalují se a podle všeho tam i přespávají. Do La Jolla jsme se dostali až k večeru, akorát abychom stihli překrásný západ slunce. Po chvilce obdivování široké škály barev na obloze jsem se vydala splnit si další sen. Slezla jsem po obrovských kamenech dolů k tuleňům. A bylo to úžasný. Jsou jak pejsci, vydávají dokonce podobné zvuky. Moc lidí kolem nebylo. Buď se báli slézt dolů a nebo je odradil ten smrad. Já byla každopádně v sedmém nebi. Bylo úžasný je pozorovat, jak lezou z vody a šplhají nahoru na kameny, aby si mohli lehnout. nebo naopak jak skáčou z kamenů do vody. Nikdy jsem tato zvířata neviděla ve volné přírodě. Lidí se nebojí, celkově si jich nevšímají, ale určitě jsou připraveni k útoku, kdyby jim hrozilo nějaké nebezpečí ze strany lidí. Což je dobře, protože lidi jsou kolikrát nevyzpytatelní. A na divokou zvěř se prostě nesahá.
Z La Jolla jsme jeli na večeři, na naše oblíbené Korean BBQ a pak zpátky na hotel a spát. Na druhý den jsme naplánováno neměli nic. Chtěli jsme akorát zpátky do Balboa Parku, protože den předtím v jedné hale rozdávali malinké rostlinky masožravek a Paul jednu chtěl. Když jsme se tam dostali, hala byla prázdná. Rozhodli jsme se projít se parkem zpátky. Jezdí tam totiž mezi jednotlivými místy autobusy. Narazili jsme na plac, který byl plný malých domků. Každý domeček měl vlajku určitého státu a uvnitř bylo něco jako muzeum, kde se člověk mohl dozvědět něco o kultuře daného státu a dokonce i ochutnat jídlo. Naše první cesta vedla samozřejme do Českého/Slovenského a Izraelského domku. Obešli jsme všechny domky co tam byli. Nejvíc se mi líbilo v Iránu, měli strašně dobrý čaj, celkově to tam hezky vonělo, měli tam pár artefaktů, na které jsme se ptali a ke kterým se vázali zajímavé příběhy.
Z parku jsme jeli na oběd a pokračovali zpátky do LA. Tentokrát cesta trvala skoro 4 hodiny, protože jsme si samozřejmě vybrali ten nejhorší čas na návrat a půlku dne jsme tak strávili v dopravní zácpě. San Diego za to ale stálo a rozhodně doporučuji navštívit!
Moc zajímavé čtení, zpestřuje mi to každý den v práci, uvažuji že bych vyrazila taky někam, pokud chtěl někdo se mnou napište mi do práce na: petra@bubblemint.eu
OdpovědětVymazat