Jak jsem se nestala bezdomovcem

Jak už nadpis napovídá, mám střechu nad hlavou! Z tý hnusný smradlavý díry jsem se odstěhovala v pátek ráno. Sbalila jsem si batoh, tašku na kolečkách a popošla o jednu ulici dál. Haha. Jo, bydlím teď jen o ulici dál, ale ten rozdíl! Celý byt mám jen sama pro sebe, no co víc si přát! Bohužel, mám to jen do konce září. Paní ten byt pronajímá přes rok vysokoškolákům a přes prázdniny turistům nebo lidem, co jsou tu na brigádách a podobně. Takže za pár týdnů musím začít hledat něco jinýho. Už mě to nebaví, takovýho sraní s tím. Celkově mě to tady v Čechách už začíná pořádně štvát. Ty lidi hlavně! Jak je tu každej tak strasně protivnej, negativní a věčně nespokojenej. Zlatí sluníčkoví Američani! Snažila jsem se tu na vše koukat s nadhledem, hledat na všem jenom to dobrý.. ale ono už to prostě nejde. Teď už musím přiznat, že jsem rozmazlená z USA. Tady se pořád ani po dvou a půl měsících nemůžu přízpůsobit. Opravdu jsem se snažila. Už to ale není domov. Necítím se tu být doma. Je to místo, kde jsem se narodila, kde jsem vyrostla, kde mám rodinu. Vždycky se sem budu ráda vracet na návštěvu, ale moje srdce už prostě patří jinam. A jak se to říká, "domov je tam, kde je srdce".