Clanek bude strasne dlouhej protoze o mym prvnim roce jsem se tady na blogu nijak moc nerozepisovala.
Vsechno zacalo pred skoro tremi lety. Vubec jsem nebyla spokojena jakym smerem se muj zivot ubiral. Maturovala jsem hodne pozde, ve svych 24ti letech, a z rodinnych duvodu jsem nemohla nastoupit na vysokou. Zustala jsem zasekla ve svym rodnym meste a mela praci, ktera me nijak nemotivovala. Zkratka to bylo vsechno tak, jak jsem vubec nechtela. A taky jsem porad snila o tom, jak jednoho dne vypadnu a uz se nikdy nevratim. Mela jsem kolem sebe spoustu lidi, kteri na tom byli podobne. To me vlastne dokopalo k tomu, abych zacala neco delat. Ono je strasne jednoduchy sedet v hospode, nebo doma na gauci u televize a vest reci o tom, jak je vsechno na hovno a jak moc chcete vypadnout z tyhle prdele. Kecy. Zvednete prdel a udelejte to! Kdyz se ale lidi zeptate, proc s tim teda neco neudelaji, kdyz o tom porad mluvi, tak prijdou vymluvy o tom, jak to neni jednoduchy, jak nemaji penize a bla bla. Dalsi kecy. Je to jednoduchy a nasetrit se da na vsechno, staci zacit neco delat a ne sedet na prdeli a stezovat si.
Takze kdyz jsem byla rozhodnuta se nekam pohnout, zacala jsem projizdet internet. Mym snem byla vzdycky Amerika, zejmena Kalifornie. Zjistila jsem si, ze do Ameriky je temer nemozny jet na vlastni pest, hlavne by to vyslo strasne draze. A po vsem googlovani a shromazdovani informaci jsem se rozhodla, ze zkusim Au Pair. Byla to nejjednodussi, nejrychlejsi a nejlevnejsi alternativa. Hlavne Au Pair program je na rok, s moznosti prodlouzeni na dva roky. Dost casu na to, abych vymyslela co dal a mezitim si splnila sen - zit v USA.
