Yonatan Dov Samia a jeho zrození

pátek 3. srpna 2018

Termín jsem měla 28. dubna. V ten samý den jsem měla i další návštěvu doktora, který mě prohlédl a potvrdil, že se absolutně nic neděje a na porod to v nejbližších dnech vůbec nevypadá. Proto mě rovnou objednal na čtvrtek na vyvolání. Radost jsem z toho vůbec neměla, pitocinu jsem se bála.

Dny se vlekly a nic se nedělo. Byla jsem smířená se čtvrtečním vyvoláním. V úterý jsem strávila celý den uklízením, ať mám vše připraveno, a šla jsem dřív spát, protože posledních pár týdnů ten spánek nestál za nic. Budili mě skoro každou noc poslíčci a celkově se mi špatně spalo. Před 5. hodinou ráno mě opět vzbudily kontrakce. Chtěla jsem se převalit na druhý bok a v tom jsem si uvědomila, že je všude mokro. Chvíli mi to trvalo, ale když jsem se pořádně probrala a ujistila se, že mi praskla voda, vzbudila jsem Paula. Překvapivě jsem byla v klidu. Tak jsme s Paulem chvíli seděli na posteli a nevěděli tak úplně co dělat. Nakonec jsme se zvedli a jak jsme byli oba rozespalí, začali jsme hledat kalhoty. Ani jeden z nás nevěděl, kde máme kalhoty. Když jsme je konečně našli a byli připraveni jít, Paul se mě zeptal, jak jsem na tom, že by si ještě rád došel na záchod :-D Cítila jsem se dobře, kontrakce pravidelný taky ještě nebyly, tak jsem ho poslala na záchod. Za 20 minut, kdy jsme zase chtěli jet, jsem se rozhodla, že potřebuju sprchu. Takže dalších 10 minut jsem se sprchovala. Po sprše jsme už opravdu jeli. Porodnici jsme měli ani ne 10 minut od domu, a v 6 ráno taková dopravní zácpa ještě nebyla, takže krátce po 6. hodině už mě přijímali.

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS