Někdy v září mi Iva napsala, že Ryanair má levný letenky do Atén. Neváhala jsem a letenky okamžitě koupila, protože cena byla hodně dobrá. Samozřejmě jsem si nezjistila vůbec nic okolo. Jako například jsem si neuvědomila to, že bydlím v prdeli a spoje jsou hodně komplikovaný. No nic už. Letenky jsem měla, rušit jsem nic nechtěla na poslední chvíli. Protože všechny ty podpásovky jsem začala zjišťovat týden dopředu. Klasika.
Jak už jsem se zmínila, letěly jsme s Ryanair. Z Bratislavy. Takže já s Lenkou jsme musely ráno v 5:20 na vlak u nás v Chotěboři. Přesedaly jsme v Havlíčkově Brodě a v Brně, kde nám už Iva s Lůcou držely místa. Cesta vlakem tak strašná nebyla. Letiště v Bratislavě je malinký, takže jsme nikde nebloudily. Letadlo mělo nějakou půlhodinku spoždění.
Do Atén jsme se dostaly kolem 18:00. Vymotaly jsme se nějak z letiště na metro a vyjely směrem do centra. Už jen cesta řeckým metrem byl zážitek. Trvalo to kolem hodiny a když jsme vystoupily, venku byla tma. Musely jsme najít náš hostel. A tím začínalo naše první dobrodružství. Telefony samozřejmě nefungovaly. Holky sice měly roaming a kdo ví co ještě, ale bylo to vcelku na nic. Takže začalo naše bloudění. Zkoušely jsme všechny směry, prošly snad všemi uličkami v okolí a pořád ne a ne najít tu správnou ulici s naším hostelem. Kdybychom neumíraly hlady, asi bychom si tu dlouhou neplánovanou procházku užívaly víc. Míjely jsme krásné kostely a historické budovy. Většina těch ulic byla ale ulicemi hrůzy, jak jsme je nazvaly. Tam by se člověk sám procházet opravdu nechtěl. I přesto, že jsme byly čtyři, uplně bezpečně se tam člověk necítil. Nevím, jak dlouho jsme bloudily, ale hostel jsme nakonec našly. Nějakým způsobem se mi povedlo přemluvit Ivy GPS a dovést nás na místo.
