Zpátky k našemu stěhování. Přestěhovaly jsme se poslední pátek v červenci. Dobrovolně jsem se naštěhovala do pokoje pro hosty, protože za dva týdny měla přijet nová Au Pair, takže nemělo smysl stěhovat se do přízemí a po dvou tejdnech do pokoje pro hosty. To byl další hřebíček do rakve. Pokoj pro hosty je hned vedle pokoje Grace. To jsem fakt nedávala, protože ten spratek v jednom kuse řval, den co den jsem byla vzhůru kolem 5.30 ráno, protože hned jak se vzbudila, začala řvát. Stěny byly jak z papíru, takže to znělo jak kdyby mi řvala u ucha. A nejen v jejím pokoji. Slyšela jsem jí ať byla kdekoliv v domě. Fakt jsem jí začínala mít plný zuby a kdybych mohla, tak jí jednu fláknu, ať má proč řvát. Mámu to taky nebavilo poslouchat, tak jí radši nacpala lízátko. Snažila jsem se být z domu jak jen to šlo, jen abych toho spratka neslyšela/neviděla. S mámou jsem měla pořád super vztah, pár drobností mě sice taky trošku štvalo, zvlášť to, že holku začíná pěkně rozmazlovat, ale jinak v pohodě. Tolik ke stěhování a k situaci v rodině.
Jak jsem uzavřela jednu kapitolu svého života a začala novou
neděle 20. září 2015
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)