Americani miluji velke svatky a Vanoce jsou jednim z nich. Stedremu dni predchazi kycovita vyzdoba domu. Ke stedrovecerni veceri tu nemaji nic podobnyho ty nasi. Tady je to hodne individualni a dost zalezi na rodinne tradici. Napriklad my meli v podstate to samy, co na Den dikuvzdani. Krocana, nadivku, brusinkovou omacku, zeleninu, bramborovou kasi a vynikajici kastanovou polivku. To jsem se zase pekne nacpala! Taky par sousedu jsme tu meli, tady to neni moc o traveni casu jenom s rodinou, coz se mi dost libi. Je to vetsi sranda.

Darky si davaji na stedry den rano, coz je 25. prosince. Ja dostala hromadu sladkosti, coz je pro me ta nejlepsi volba haha. A samozrejme penize.

Mela jsem skoro cely tyden volno, takze pro me ty svatky zase tak hekticky nebyly. Moc jsem si ani neuvedomovala, ze jsou vanoce. Hlavne asi kvuli pocasi a celkove kvuli jinym tradicim. Jsem rada, ze jsem poznala mistni tradice a jsem zvedava na pristi rok.

Jak jsem slavila Thanksgiving day

Den dikuvzdani. Americani tehle svatek opravdu milujou. Pochopila jsem proc.

Mela jsem volno, takze jsem uz od rana pomahala Marykay s pecenim dynovych kolacu (pumpkin pie) a s pripravou ostatnich pokrmu. Tolik vynikajiciho jidla pohromade jsem snad nikdy nevidela. Uzenej krocan, nadivka, bramborova kase, peceny sladky brambory, grilovana zelenina se smazenou slaninou navrchu, brusinkova omáčka a litry vina. No uzasny.

Taky jsme tady meli celou Dougovu rodinu z Texasu a Oklahomy, je jich hromada! Ale moc mily lidi.

Takze jsem se prezrala tak, ze jsem sotva mohla dychat, ale stalo to za to! Vylemtala jsem par sklenek vina a sampana a kolem pulnoci sla spat.

Miluju den dikuvzdani a nemuzu se dockat pristiho roku. 

Mala ukazka nasich dynovych kolacu

Philadelphia, Pennsylvania (listopad 2013)

Dalsi vylet jsme se rozhodly usporadat do Philadelphie. Se Stepankou, kterou jsem poznala v Bostonu a se Zuzkou, kterou jsem videla poprve, jsme vyjely autobusem v sobotu rano z New Yorku. Cesta trvala neco kolem 4 hodin. Ve Phille jsme musely pockat jeste a Nikcu, ktera musela vzit pozdejsi bus. Prvni den jsme si prosly downtown, Philly je krasny, ale dost maly mesto. Cekala jsem vic. Prosly jsme si cinskou ctvrt, dali jsme si jidlo v nejaky cinsky restauraci tam a pokracovaly dal. Celkove tam toho k videni moc nebylo. Dosly jsme k nasemu hostelu, ubytovaly se, trochu rozkoukaly a ze si pujdeme koupit neco k piti. To vubec nebyl snadnej ukol. Sehnat navecer v Americe alkohol, to je nekdy dost nemozna mise. Nakonec jsme neco nasly, neco koupily a sly do parku. Cesi proste. Tady je to dost o hubu, protoze se nesmi na verejnosti pit alkohol. Nakonec nam byla zima, tak jsme se vratily zpatky k hostelu. Ani se nam nikam do baru nechtelo. Potkaly jsme se tam jeste s jednou holcinou, taky Ceskou, ktera tam byla na vylete se skolou. Chvili jsme pokecaly, Verca odesla nekam do baru za kamaradkou a my sly spat.

Druhy den jsme se chtely uz jen podivat k sose Rockyho a ja si chtela dat pravej Philly cheesesteak. Obe mise jsme splnily a navecer jely domu.

TADY se muzete podivat na fotky

A tady je fotka cheesesteaku:

Jak jsem prezila 3 mesice v USA

Po skoro trech mesicich se vracim. Koukam, ze prvni a posledni prispevek je z Cech. No nebudu tady rozepisovat kazdou kravinu, jakoze jak jsem sem prijela, co jsem tady za celou tu dobu delala a tak.. na ostatnich blogach mne ty detailni popisy kazdeho dne dosti nudi. Chci tu v par bodech shrnout pozitiva a negativa.

Jen takovy mensi upozorneni, tohle je muj blog a je tudiz na mne, co si sem budu psat a hlavne jak to budu psat. Nesnazim se tu o zadny radoby spisovny jazyk a podobne. A koho to irituje nebo nejakym jinym zpusobem rozptyluje, jdete pryc a nectete to. Debilni komentare si nechte od cesty. Blog mam hlavne pro sebe, bude mi slouzit jako cestovni denik a tak trochu i jako osobni denik, protoze obcas se vyskytne nejaky ten osobni prispevek. Zadny dojaky ale!

Toz mensi shrnuti:

Pozitiva:
- naucila jsem se ridit. To je nejpozitivnejsi ze vsech pozitiv. Ted bych se ani v Cechach nebala sednout za volant, jako tomu byvalo nez jsem odjela
- potkala jsem tu lidi, kteri mi pomohli. Ac je mi jasny, ze za normalnich okolnosti bychom 'kamarady' nebyli
- potkala jsem tu lidi, kteri mne opravdu chytli za srdce, inspirovali mne a spoustu mne toho naucili. Tech bohuzel moc neni
- cestovani. Miluju cestovani!
- nikdy bych si nemyslela, ze to reknu, ale miluju New York
- bydlim pul hodinku od Manhattanu
- sezenu tu kafe na kazdem rohu
- vsechno je tu tak desne jednoduchy (vcetne obyvatel)
- zacina se u mne projevovat naznak orientacniho smyslu
- moje anglictina se zlepsila a doufam, ze se jeste zlepsi, az mi zacne skola

Negativa:
- potkala jsem tu velkou spoustu lidi, ktery bych nejradsi nepotkala
- Americane nejsou ani zdaleka tak vyspelej narod, jak radi predstiraji
- drahy cigarety
- nesmi se tu pit na verejnosti (sceny s flaskou v papirovym pytliku zname z americkych filmu uz mi neprijdou tak vtipny po tom, co to tak sama musim praktikovat, pokud chci pit venku)
- drahy jidlo
- myslela jsem, ze tu budu stastnejsi. Nejsem. (Zatim)


To je zatim vsechno. Dalsi clanek bude venovany navsteve Bostonu.

P.S. Vazne mne vytaci ta americka klavesnice bez interpunkce.

Jak jsem slavila Halloween

Vlastne jsem Halloween ani nijak neslavila. Jsem stara na to, abych se oblikla do kostymu a chodila od baraku k baraku a zebrala sladkosti haha. Takze jsme odpoledne vyrezali par dyni a tim to pro mne haslo. Vyrezavani dyni jsem si ale opravdu uzila, protoze preci jen, nic takovyho u nas nedelame. No a taky jsem mela rande s Michaelem. Takze jsem Halloweensky vecer stravila v sushi baru.

Co se tyce vyzdoby, Americani to hodne prozivaji. Nektere vyzdoby jsou docela hezky, decentni. Bohuzel, drtiva vetsina ma preplacany a prehnany hruzy, jak na barakach, tak i pred. Jsem mela udelat nejakou sbirku fotek, opravdu by to stalo za to. Je to ale takova hruza, ze se mi to ani nechtelo fotit.

Ukazka moji vyrezane dyne

Jak jsem stravila nejhezci den v New Yorku

V sobotu jsem byla domluvena s Betkou, zminovala jsem se o ni v clanku o Bostonu. Rano jsem prijela do New Yorku a sla k hostelu, kde byla Betka ubytovana. Tam jsme si daly cigaretu a potkala jsem dalsi dva kluky z Nemecka a holcinu ze Spanelska. Spolecne jsme vzali metro, ostatni chteli k brooklynskymu mostu, ale my s Betkou jely nejdriv na lower Manhattan, na Wall Street. Tam jsme se prosly, najedly a vzaly ferry na Long Island a hned zase odtamtud jely zpatky. Neni tam moc co delat, nam slo jen o tu cestu lodi a hlavne je to uplne zadarmo. Potom jsme jely k brooklynskymu mostu, ze si to projdeme z Brooklynu na Manhattan. Bylo nadherny pocasi! Dosly jsme zpatky na Manhattan a premyslely co dal. Co by to bylo za prohlidku Manhattanu, kdybychom se nestavily u slavnyho domu, kde bydlela Carrie Bradshaw z popularniho serialu Sex ve meste. Nechybela ani navsteva Joeovy pizzerie. Kdyz jsme se odtamtud vracely uz se celkem stmivalo. Takze jsme se stavily jeste v Central Parku na Strawberry fields, odtamtud sly na Columbus circle, coz je obri kruhovej objezd, a zakoncily jsme to v Rockefellerove centre, kde zrovna zacala sezona brusleni. Tam jsme se rozloucily a ja jela domu. Byl to opravdu skvelej den, za ten den jsem videla z Manhattanu vic, jak za celou dobu co jsem tady.

Na fotky se muzete mrknout TADY

New Haven, Connecticut (10. Rijna, 2013)

O vylete do Connecticutu toho ani moc neni. S dalsima ctyrma holkama jsme se vydaly v sobotu rano do Connecticutu. Cesta trvala asi tak dve a pul hodinky a byla to fakt sranda! Takovahle roadtripy jsou nejlepsi. Jely jsme nejdriv do New Havenu, coz je domov jedne z triady univerzit, Yale. Mestecko je to maly, ale nadherny! Hodne do anglickyho stylu, takze jsem si tam pripadala jak v Evrope. Prohlidly jsme si kampus univerzity, taky nadhera. Potom jsme jely na nedaleky fotbalovy hriste, podivat se na zapas ve fotbale mezi Yalem a nejakou New Yorskou univerzitu. To me moc nebavilo. Pro me to nejlepsi prislo nakonec. V Connecticutu je nadherna plaz, zvana Lighthouse beach. Jmeno ma podle majaku, ktery tam stoji. Nadhera! Po druhy ve svym zivote jsem videla more a plaz! Miluju plaze! Hned jsem se vrhla k vode sbirat musle. Super den.

Na fotky se muzete podivat TADY 

Boston, Massachusettes (4.-6. rijna 2013]

Pokusim se to shrnout jen tak ve zkratce, ac bych se mohla rozepisovat hodiny a hodiny.

Vylet do Bostonu byl muj prvni a rovnou se skupinou osmi holek. To byla chyba. Obrovska. Cestovat v takovy skupine je proste nemozny! Teda alespon ja nemam rada tolik lidi pokromade. Navic holek!

Vyrazily jsme uz v patek vecer, coz bylo uplne zbytecny. Musela jsem od nas z New Jersey do New Yorku, tam jsem se sesla s Niki a pak jsme se musely dostat na bus, kterym jsme jely do Bostonu. Ty autobusy jsou dalkovy, takze to jede primo az do danyho mesta. Do Bostonu to jelo neco kolem ctyr hodin. Coz neni tak desny. Az na tu jejich desnou klimatizaci!! Proste Americani klimatizaci se*ou uplne vsude. Nezajem, ze je zima. V Bostonu si nas vyzvedly holky, vzaly jsme taxika a jely do hostelu. Vzhledem k tomu, ze nas bylo takhle hodne, jsme mely pokoj pro sebe.

Rano jsme vyrazily na prohlidku historicky 'stezky', nebo jak jinak to nazvat. Boston je vazne nadhernej! Nektery holky chtely na plavbu lodi, to mi prislo zbytecny, takze jsme se jeste s jednou holcinou jen tak potulovaly po pristavu, coz byla vazne nadhera! Neskutecne krasny misto. Byl sice uz rijen, ale pocasi nam pralo, svitilo slunicko a bylo teplo, takze jsme si mohly chvilku posedet u vody a relaxovat. 

Vlastne ani nevim, co jsme cely den delaly, protoze jsem byla z holek pekne otravena. Neni proste mozny, aby se tak velka skupina lidi (HOLEK) dohodla na tom, kam se pujde a co se bude delat. Proste nekdo chtel jist, nekdo chtel nakupovat, nekdo si chtel prohlidnout mesto.. takze se vecne na nekoho cekalo a ve finale jsme vubec nic nevidely. 

Vecer jsme puvodne mely jit nekam parit, ale nakonec se nam nechtelo. Koupily jsme si flasku Kapitana Morgana k tomu Colu a ze si udelame party na nasem pokoji v hostelu. Venku pred hostelem bylo takove mensi posezeni, kam jsme chodily kourit. Na jedny nasi kuracky session se k nam pridala holcina. Chvili nas poslouchala a pak na nas promluvila cesky. No neskutecna nahoda. Daly jsme se s ni do reci a zjistily jsme, ze je to Ceska, ktera od svych tri let zije v Nemecku. Jeji rodice tam emigrovali. Jeji cestina byla zvlastni, ale i presto dobra, na to, ze nejakych 27 let uz zije v Nemecku. Taky jsme se dozvedely, ze se proste jednoho dne sebrala a odletela do USA s tim, ze to tady chce procestovat. Uplne sama. Za to ji strasne obdivuju. Vypravela nam, kde vsude byla, co vsechno zazila, kam se jeste chysta podivat. Cirou nahodou mela cestu i do New Yorku, tak jsem se s ni hned domluvila, ze se tam musime sejit. Ta holka me proste uplne dostala. Dela to, co jsem chtela delat ja. Proste se sebrat, vykaslat se na vsechno, a cestovat. Opravdu hodne mne inspirovala, nejen co se cestovani tyce. Celkove i co se zivota tyce. Od ty doby se na spoustu veci divam jinak. Nasemu setkani v NYC venuju samostatny clanek. 

Druhy den jsme se chtely jet podivat na Harvard. Bohuzel pocasi nam nepralo a uz od rana prselo. Rano na snidani jsme potkaly Betku, tu holcinu z predchoziho vecera. Nemela zadny plany, tak ze se k nam prida. Nakonec jsme skoncily v nejakym obrovskym nakupnim centru, protoze se nikam jit nedalo. Teda ono by se dalo, ale proste ta domluva. Takze jsem byla jako obvykle nasrana a byla jsem rada, ze jsme si rezervovaly autobus, kterej odjizdel dost brzo odpoledne.

Takze abych to tak shrnula, vylet do Bostonu stal celkem za hovno co se poznavani mesta tyce, ale kdyz se na to podivam z ty druhy stranky, dalo mi to hodne.

Boston je jedno z nejhezcich mest co jsem kdy navstivila

>> GALERIE <<

Jak jsem se chystala do USA

Jsem zpátky na bloggeru. Už asi tak po miliontý. Takže žádný dlouhý okecávání, protože stejně nevim, kam dřív skočit. A tak vůbec.

Ve zkratce, v bodech:

- v pondělí odlétám do USA
- nemám sbaleno
- nevím, jak všechno narvu do toho kufříku
- nevím pořádně jak funguje elektronická letenka
- je mi blbě, protože jsem včera měla tu nejlepší goodbye party s bývalými kolegy a šéfy
- už teď se mi stýská, protože jsou moje druhá rodina
- dneska mám goodbye party s mojí rodinou. Bude mi blbě ještě víc
- za poslední dva týdny jsem byla 6x u zubaře. Slovy šestkrát!!!
- a taky na úřadech, kde nechápali, co po nich chci
- dostala jsem mezinárodní řidičák, který vypadá jak ten, co býval za komunistů
- zdají se mi noční můry, že nechám doma některej z těch miliardy papírů, co s sebou musím táhnout
- nerozloučila jsem se s milovaným vlkodavem Maxem. Je jako můj brácha
- zítra nesu k Lence svýho želváka. Taky to nebude sranda, je jako můj druhej brácha
- a Lenka je jako ségra
- bojím se, že se ztratím na letišti
- a pokud ne na letišti, tak v New Yorku stopro

.. toť zatím vše. Možná je to první a poslední příspěvek z Čech. Nevím.