Ty ranní nevolnosti, na který jsem si stěžovala, naštěstí zmizely kolem 18. týdne. Vystřídaly je ale bolesti kyčlí, zad a teď nově i bolestivý kopance do žeber. A na tu energii, kterou mi každý s příchodem 2. trimestru sliboval, ještě pořád čekám. V bytě to vypadá jak po výbuchu, protože prostě nejsem schopná uklidit vše najednou, hned jsem unavená a musím si lehnout. Hlavně ložnici je potřeba přestěhovat, protože není šance, aby se tam vešla postýlka. Kterou ještě nemáme, samozřejmě! Takže pokud se prcek rozhodne jít na svět dřív, bude asi spát v krabici od bot vystlaný palmovým listím. A zároveň se bude muset naučit jezdit na kole, protože nemáme ani kočárek.
Taky s pamětí je to den ode dne horší. Přijde mi, jak kdybych měla místo mozku černou díru. Zapomínám zavírat ledničku, vypínat troubu, věčně něco hledám (to pak nacházím na neobvyklých místech), opakuju se, zapomínám slova a podobně. Doufám, že s příchodem dítěte se to zlepší. Nerada bych ho nechtíc odložila třeba do ledničky.
