Chtela bych se ohlidnout zpatky, presne o dva a pul roku, a zrekapitulovat muj zivot, moje zkusenosti a zazitky, zkratka vsechno, co se udalo za meho pusobeni jako Au Pair.

Clanek bude strasne dlouhej protoze o mym prvnim roce jsem se tady na blogu nijak moc nerozepisovala.

Vsechno zacalo pred skoro tremi lety. Vubec jsem nebyla spokojena jakym smerem se muj zivot ubiral. Maturovala jsem hodne pozde, ve svych 24ti letech, a z rodinnych duvodu jsem nemohla nastoupit na vysokou. Zustala jsem zasekla ve svym rodnym meste a mela praci, ktera me nijak nemotivovala. Zkratka to bylo vsechno tak, jak jsem vubec nechtela. A taky jsem porad snila o tom, jak jednoho dne vypadnu a uz se nikdy nevratim. Mela jsem kolem sebe spoustu lidi, kteri na tom byli podobne. To me vlastne dokopalo k tomu, abych zacala neco delat. Ono je strasne jednoduchy sedet v hospode, nebo doma na gauci u televize a vest reci o tom, jak je vsechno na hovno a jak moc chcete vypadnout z tyhle prdele. Kecy. Zvednete prdel a udelejte to! Kdyz se ale lidi zeptate, proc s tim teda neco neudelaji, kdyz o tom porad mluvi, tak prijdou vymluvy o tom, jak to neni jednoduchy, jak nemaji penize a bla bla. Dalsi kecy. Je to jednoduchy a nasetrit se da na vsechno, staci zacit neco delat a ne sedet na prdeli a stezovat si.
Takze kdyz jsem byla rozhodnuta se nekam pohnout, zacala jsem projizdet internet. Mym snem byla vzdycky Amerika, zejmena Kalifornie. Zjistila jsem si, ze do Ameriky je temer nemozny jet na vlastni pest, hlavne by to vyslo strasne draze. A po vsem googlovani a shromazdovani informaci jsem se rozhodla, ze zkusim Au Pair. Byla to nejjednodussi, nejrychlejsi a nejlevnejsi alternativa. Hlavne Au Pair program je na rok, s moznosti prodlouzeni na dva roky. Dost casu na to, abych vymyslela co dal a mezitim si splnila sen - zit v USA.

Jak jsem uzavřela jednu kapitolu svého života a začala novou

Naposledy jsem přispěla cestopisem o Aljašce a teď chci jen ve zkratce shrnout co se od tý doby událo. Skončil mi program Au Pair. Oficiálně jsem měla končit 25. srpna, ale po domluvě s Kate jsem mohla končit dřív, což bylo 21. srpna, za což jsem jí byla fakt vděčná, protože jsem toho všeho začínala mít až po krk a všechno mě sralo. Hned jak jsem se vrátila z Aljašky, začaly jsme se stěhovat do novýho domu. Do konce programu jsem měla 4 týdny. Ze stěhování jsem nadšená nebyla ani trochu, protože jsem měla úplně rozházenej rozvrh a holka byla nesnesitelná. Novej dům byl sice parádní, ale ta lokalita! Přestěhovaly jsme se do ještě větší prdele než předtím. Metro pěšky půl hodiny, bus někde v háji a já bez auta. Opravdu nechápu, jak současný Au pairs můžou radit holkám, který si vybírají rodinu, že se nemaji koukat na lokalitu, protože rodina je to nejdůležitější. Totální nesmysl! Jo, je sice hezký, že máte úžasnou rodinku (zmínila jsem se někdy, že jsem alergická na slovo "rodinka"?) a skvělý dětičky, ale k čemu vám to je, když od nich nemáte kam/jak vypadnout a odpočinout si? Protože i ta nejlepší rodina vám dřív či později začne lézt na nervy.

Zpátky k našemu stěhování. Přestěhovaly jsme se poslední pátek v červenci. Dobrovolně jsem se naštěhovala do pokoje pro hosty, protože za dva týdny měla přijet nová Au Pair, takže nemělo smysl stěhovat se do přízemí a po dvou tejdnech do pokoje pro hosty. To byl další hřebíček do rakve. Pokoj pro hosty je hned vedle pokoje Grace. To jsem fakt nedávala, protože ten spratek v jednom kuse řval, den co den jsem byla vzhůru kolem 5.30 ráno, protože hned jak se vzbudila, začala řvát. Stěny byly jak z papíru, takže to znělo jak kdyby mi řvala u ucha. A nejen v jejím pokoji. Slyšela jsem jí ať byla kdekoliv v domě. Fakt jsem jí začínala mít plný zuby a kdybych mohla, tak jí jednu fláknu, ať má proč řvát. Mámu to taky nebavilo poslouchat, tak jí radši nacpala lízátko. Snažila jsem se být z domu jak jen to šlo, jen abych toho spratka neslyšela/neviděla. S mámou jsem měla pořád super vztah, pár drobností mě sice taky trošku štvalo, zvlášť to, že holku začíná pěkně rozmazlovat, ale jinak v pohodě. Tolik ke stěhování a k situaci v rodině. 

Z deníku cestovatele: Aljaška

Jsem zpátky s dalším cestopisem, tentokrát z Aljašky. 

>>GALERIE<<

19. července 2015, neděle

Odlétala jsem z Baltimoru. Měla jsem dva přestupy - V Detroitu (Michigan) a Seattlu (Washington state). Do Anchorage jsem dorazila kolem 6 hodiny večerní. Tam už na mě čekaly Iva a Míša, které letěly z Čech. Plán byl takovej, že si vyzvednem auto a pojedem k Danovi, kterého jsme našly pres Couchsurfing a u kterého jsme měly přespat do druhého dne, kdy jsme plánovaly vyrazit směrem do Denali národního parku. 

Ovšem první problém nastal, když jsem zjistila, že nemám signál. Takže žádnej internet, žádná GPS a hlavně jsem nemohla nikomu volat. 

Další problém byl, že jsme měly peníze v hotovosti a nikde nebyla možnost si je uložit na účet. Což byl obrovskej problém, protože autopůjčovny hotovost neberou. Ani Iva nemohla platit její kreditkou, protože by musela být řidič. Jméno na kreditce musí souhlasit se jménem na řidičáku. Zkoušela jsem obejít všechny autopůjčovny a poptat se, jestli nemají jiný podmínky. Neměly. Navíc neměly už ani auta. Všechno bylo rozpůjčovaný. Takže jsme se dohodly, že nejlepší bude jet k Danovi a druhej den to nějak vyřešit. Jenže nastal další problém. Nevěděla jsem, jak ho kontaktovat. Na stránkách couchsurfingu mi ve zprávě poslal telefonní číslo, na který jsem nemohla ani napsat, ani zavolat. Taky mi poslal svojí adresu, která nám byla k ničemu, když jsme neměly auto. Napsala jsem mu zprávu na jeho profil na couchsurfing.com. Jenže když nemá na telefonu aplikaci, tak se mu zpráva nezobrazí. Takže jsem napsala přítelovi (díky bohu za wifi na letišti), poslala mu Danovo číslo a poprosila ho, ať mu zavolá, vysvětlí situaci a řekne mu, ať se koukne na svůj profil na CS. Naštěstí to fungovalo a Dan pro nás poslal kamarádku. Skvělá ženská! Řekla nám, že jedem akorát k večeři, že Dan s dalšíma lidma, kteří u něj nocujou, chytili velkýho lososa. Dorazily jsme k Danovi možná kolem půlnoci a pořád bylo světlo. Touhle dobou se na Aljašce nestmívá. Vůbec. To byla docela podpásovka, protože jsme plánovaly spát v autě někde na parkovišti s tím, že až se setmí, nikdo nás tam neuvidí.

Večeře byla úžasná! Lososa jsem jedla několikrát, ale nikdy čerstvě chycenýho.

Spát jsme šly s holkama asi kolem 2 ráno. Venku to ale vypadalo jak navečer. Vůbec jsem nemohla spát, protože jsem pořád musela myslet na to, jak vyřešit tu záležitost s autem. Měla jsem jiskřičku naděje, že až ráno otevřou banku, půjdu se tam poptat, jak dostat peníze co nejrychleji na účet.

Z deníku cestovatele: Virginia Beach

Po kratší odmlce jsem zpět s novým článkem. (Všimněte si, že jsem začala používat interpunkci. To jsem objevila, jak na iPhonu přidat další jazyk haha).

Co začaly prázdniny, nic moc se neděje. Pracuju víc než obvykle, takže jediný, na co se o víkendu zmůžu, je pár piv s kamarádkou v parku. (Já vím, že se tu nesmí na veřejnosti pít, ale pššt). 

Takže, zpátky k našemu výletu. Neplánovanýmu. Začalo to tak, že kamarádka, slečna K., chtěla tetování. Doporučila jsem jí tetovací salon, kde jsem byla kdysi já. Bylo to sice v New Jersey, ale majitel má další salony ve Virginii. Našly jsme nejbližší salon v Richmondu, což je hlavní město státu Virginia. Bylo to dvě hodinky od Washingtonu. K. může mít auto na výlety, takže bylo rozhodnuto. V sobotu dopoledne mě K. vyzvedla a jelo se.

Z deníku cestovatele: Mexiko

Moje dalsi dobrodruzstvi se odehralo na Vanoce. Dostala jsem necekane tyden volna a snazila se vymyslet, kam pojedu. Potrebovala jsem neco levnyho, ale bohuzel pres Vanoce je vsechno predrazeny. Na nasi aupair skupine jsem videla prispevek holciny, ktera shani spolucestovatele do Mexika na uplne stejnej termin, kdy jsem mela volno ja. A bylo rozhodnuto. Mexiko je samo o sobe strasne levna zeme a stejne jsem se tam vzdycky chtela podivat. A co muze bejt lepsiho, nez travit Vanoce v teple?
Priprave jsme moc nedaly. Spis jsme vubec nic neplanovaly. Jediny, co jsem zaridila byl nocleh. Samozrejme pres couchsurfing. Za celou dobu jsme se s Misou ani jednou nesesly, takze jsem mela i trosku obavy z toho, jaka bude. Preci jen, cestovat s nekym, koho jste v zivote nevideli, je risk.

>>GALERIE<<

Takze ted uz shrnuti celyho tydne:

Z deniku cestovatele, tyden druhy: Hawaj

Druhy tyden svoji dovoleny jsem stravila na Hawaji. Konkretne na trech ostrovech: Oahu, Maui a Kauai. Hawaj je rozhodne jedno z nejkrasnejsich mist, ktery jsem kdy navstivila! Mam spoustu krasnych vzpominek a zazitku.

Opet dlouhej clanek!

Galerie:

Hawaj - Oahu

Hawaj- Maui

Hawaj - Kauai