Naposledy jsem tu psala o tom, ze se chystam jit do rematch. Sla jsem. Porad na skupine pro au pairs ctu, jak si tam nekdo stezuje a je nespokojenej, ale nic s tim neudela. A kdyz jim nekdo rekne, at jdou pryc, tak zacnou vymluvy o tom, ze to vlastne neni tak hrozny, nebo ze se bojej a podobne. Tak si kurva prestante stezovat! Je to otravny.

Tak, to jen k vecem, co me serou. Zpatky k moji situaci. Napsala jsem moji koordinatorce, ze s ni potrebuju mluvit. Daly jsme si rande na druhej den, prijela jsem k ni a vsechno jsem ji rekla. Byla jsem rozhodnuta pro rematch. Nastesti je v pohode, nedelala mi problemy. Prijela jsem domu a rekla stary, ze odchazim. Priznavam, bylo to tezky. Ale pomysleni, ze bych tam s nima mela vydrzet dalsich 10 mesicu, bylo horsi. Slibila jsem stary, ze do rematch pujdu az za tyden, protoze potrebovala hlidani nez si najde nekoho jinyho. Ty dve prisery se porad chovali jak totalni spratci. Coz mi nahravalo do karet. 

Byl to dlouhej tejden, ale konecne prislo utery a s nim oficialni rematch. Prvni dva dny se nic nedelo. A treti den mi konecne koo poslala prvni rodinu. Byla to rodina se ctyrma detma a dvema psy z Pennsylvanie. Dali jsme si skype, tata strasne milej, deti taky, ale nakonec si vybrali holku z jejich mesta. Dalsi byla rodina Indu z Virginie se dvema detmi, jedenactiletymi dvojcaty. Indu jsem se docela bala, ale po telefonu se zdali super. Nakonec I oni si vybrali jinou holku.  Pak mi koo posilala jen rodiny s vice malejma detma, coz jsem fakt nechtela. O oblastech ani nemluve, ale bohuzel v rematch si clovek lokalitu vybirat nemuze.  Zacinala jsem byt pekne nervozni. Soucasna rodina me potrebovala jen do patka, ale bydlet jsem u nich mohla do konce rematche, coz bylo utery. Prekvapive jsem si sbalila svych par svestek, presneji receno dva kufry a batoh, a odstehovala se k Niki. 

V patek vecer se mi ozvali dalsi dve rodiny. Svobodny otec se sestiletym synem nekde z venkova z Virginie a svobodna matka s dvouletou holcickou z Washingtonu DC. S tim otcem jsem telefonovala jeste ten vecer. Vubec se mi nelibil. Zajimalo ho spis co bezi v bedne nez na co jsem se ho ptala. Nakonec se me zeptal, jestli muzem volat druhej den, ze mu v televizi bezej derby. Tak jsem mu rekla, ze uz nebudu mit telefon s americkym cislem. Tak ze si napisem emaily. Nenapsala jsem mu. On me taky ne. 

Svobodna matka z DC se mi porad neozyvala. Uz jsem z toho byla docela nervozni. Nakonec mi napsala v sobotu vecer, ze jsou v Chicagu u znamych, proto neodepsala. Domluvily jsme se na skype v nedeli. Daly jsme si skype a okamzite mi sedla. Super zenska s normalnima nazorama. Zeptala se me, jestli muze mluvit s jednou z mych host rodin. Ptala jsem se kterou preferuje. Tak mi rekla, ze chce mluvit s rodinou v New Jersey. Kdyz mi ta v Atlante nestala za to, abych s nima zustala celej rok, tak s nima mluvit nechce. Uz to mi nasvedcovalo tomu, ze to neni zadna svine. Marykay mi hned rekla, ze ji mam pouzit jako referenci. Jeste ten vecer mi poslala email, ze mely s Kate dlouhej rozhovor a ze zni moc mile a hlavne normalne. I Kate mi psala email, ze Marykay ji o me rekla moc pekny veci. A ze je v kontaktu s jeste par dalsima holcinama a v pondeli mi da vedet.

V pondeli me cekalo moc mily prekvapeni, kdyz mi nabidla match. Samozrejme jsem hned souhlasila!  Spadl mi obrovskej kamen ze srdce. Odlet jsem mela v sobotu, takze me cekal jeste celej tyden s Niki. Byl to moc super tyden, a I presto, ze Niki musela pracovat, jsme si ho uzily. 

Musim uznat, ze ten rematch proces je opravdu hodne stresujici. Diky tomu jsem ale pochopila, ze jsem nasla druhou rodinu, ano svoji milovanou host rodinu v New Jersey, ktera me po celou dobu rematch podporovala a nabidla mi bydleni u nich, kdybych nemela po cas rematch kde bydlet. Zjistila jsem, ze jsem si nasla opravdovy kamaradky v podobe Niki a Iriny, ktery mi taky nabidly azyl. Vubec se mi od nich nechtelo a uz vubec ne do DC.

Niki me odvezla v sobotu na letiste. Rozloucily jsme se s tim, ze se jeste uvidime. Letiste v Atlante je tusim nejvetsi letiste na svete. To je neco pro me, kdyz jsem schopna se ztratit I v knihovne. Mela jsem 20 minut do odletu kdyz jsem zjistila, ze jsem ve spatnym terminale. Parada. Kdybych aspon nemela batoh a kabelu na notebook, oboji narvany k prasknuti. Vydala jsem ze sebe posledni zbytek energie a utikala jsem zpatky k 'metru', ktery jezdilo mezi terminalama, a dojela na spravnej terminal, tedy terminal C. Mela jsem to jen tak tak! 

Pokracovani priste...

Jak jsme slavili Niki narozeniny

Deti meli od minulyho ctvrtka prazdniny. Nastesti v patek jsem je uz ve 2 odpoledne vezla ke stary do prace. A hned ztama jsem jela k Niki. V aute uz jsem mela pripravenej sbalenej batoh, darky a kradeny vajicka, ktery Niki potrebovala na chlebicky. Vzhledem k nekolika okolnostem jsem dojela az kolem 4. Najedla jsem se, dojely jsme koupit pivo a dalsi potrebny veci a jely zpatky k Niki. Jeji rodina byla nastesti celej vikend v coudu, takze jsme mely barak pro sebe. Nabarvila jsem Niki hlavu, daly jsme si pivo a zacly patlat chlebicky.

Za chvilku prijela druha Niki s dortem a veceri - spenatove lasagne. Cekaly jsme na Irinu, nasi ruskou kamaradku. Kdyz Irina dorazila, pustily jsme se do vecere a dortu. Vsechna cest Niki V., lasagne I dort byli vynikajici! 

Po veceri jsme se upravily a cekaly na Paula, kterej nas mel odvezt do cowboy baru. Tam jsme se potkali s dalsima holkama. Nejdriv se mi tam nelibilo, ale s pribyvajicim alkoholem v krvi to bylo lepsi a lepsi. Tancovalo se, pilo se, fotilo se a tak ruzne.

Domu jsme chtely jet taxikem, za kteryho bychom se pravdepodobne nedoplatily. Nakonec nam nebe seslalo Oskara, jednoho otravnyho hispanskyho kamarada. Jinak ale moc hodnyho kluka. Problem ale byl, ze nas bylo 7. Samozrejme zprvu trvalo presvedcit opily jedince, ze je lepsi jet zadarmo s opilym Oskarem, nez brat taxi na ktery nemame. Oskar mel takovej pomensi hranatej dzip. Takze nas s Irinou napadlo, ze si sednem do kufru. Kufr vypadal pohodlneji, nez sedet na kline holkam. A taky jsme videly na cestu haha. Prezily jsme vsechny ostry zatacky a zadny policajti si nas taky nevsimli. Dojely jsme ve zdravi domu a ja sla spat. Holky asi jeste jedly a mozna I dopijely pivo haha. Co ja vim

Druhej den melo bejt pokracovani. Irina s Niki V. Odjely kolem poledne domu. Me a Niki bylo porad blbe. Hold nejsme nejmladsi! K veceru napsaly holky, ze se jim nikam nechce. Tak jsme napsaly Kate a Bare. Ty chtely jet, ale sekly se v Cheesecake Factory. My uz pripraveny, pomalu jsme strizlively (to jsme si totiz uz v poledne zacaly popijet pivo, zejo) a Niki se rozhodla, ze uz je strizliva a ze bude ridit. V pul cesty do Buckhead jsme se shodly na tom, ze se nam vlastne vubec nikam nechce. Takze jsme to vzaly do prvniho Waffle House, daly si waffli a jely domu. S Niki jsou proste nejlepsi akce! Haha. Hlavne ze jsme byly vystrojeny na party. Opet jsem si zkousela rizeni ze sedadla spolujezdce, to kdyz si Niki za jizdy sundavala saty. Zbytek cesty odridila ve spodnim pradle. V pohode. 

Doma jsme si pustily horor a sly spat.

Celou nedeli nam bylo tak blbe, ze jsme nebyly schopny niceho. 

Jak jsem se ocitla v Addamsovic rodine

Jak jiz nadpis vypovida, chystam se alespon trosku priblizit svoji druhou rodinu a soucasnou situaci. Upozornuju, ze clanek je dlouhej. Zacnu od zacatku..

Do Atlanty jsem odjizdela o tyden driv nez mi koncil muj rok v New Jersey. V Jersey me rodina uz nepotrebovala, protoze odjela na navstvu k babi. Rodina v Atlante me potrebovala co nejdriv. Tesila jsem se sem, ale rozhodne jsem z toho nebyla nejak odvazana (dojimaj me holky, ktery hned po matchi pisou "prave jsem matchla s uzasnou rodinkou". Hovno vite, jak uzasny jsou, dokud s nima nebydlite pod jednou strechou). Dostala jsem kontakt na predchozi dve au pair. Prvni, Emma, vydrzela s rodinou dva roky. To mi hodne pomohlo v rozhodovani. Emma byla moc mila, odpovidala na vsechny dotazy a basnila o rodine. Dalsi kontakt byl na Stacey. Stacey ale neodpovidala. Ne ze by nechtela, ale bydli nekde v haji v Jizni Africe a je bez internetu, takze se neozyvala nikomu, jak mi pak bylo receno od nekolika holek. No rikala jsem si, ze kontakt s Emmou mi staci.

Jak jsem se zase vratila ke psani

Posledni clanek jsem psala pred odletem na dovcu. Od te doby jsem nejak nemela cas a strasne moc se toho zmenilo.

Takze za prve, dovolena byla uzasna!! Oba tydny naprosto nezapomenutelny. Byly chvile, kdy jsem chtela nekoho profackovat, ale nic co by se nedalo zvladnout. V obou pripadech to bylo dobrodruzstvi, prekonavani vlastnich hranic a poznala jsem dalsi dve holky, ktere se staly dobrymi kamaradkami a se kterymi jsem porad v kontaktu. Dovoleny chci rozhodne venovat samostatny clanky. 

Za druhe, opousteni moji milovany a nejlepsi rodiny (ne, I kdyz je miluju a jsou nejlepsi, tak proste nenapisu 'rodinky'. Protoze jsem na to slovo alergicka). Bylo to hodne tezky, mela jsem Je rada. Vsechny. Rodice, deti, psa a obcas i ty kocky (kdyz zrovna nechcali detem do batohu). Bylo to ale moje rozhodnuti a ja se tesila na novy dobrodruzstvi.

A za treti, prijezd do novy rodiny. Uz ta cesta mi mela naznacit, ze se ma co nevidet neco posrat. A ono jo! Jelikoz tohle je jen shrnuti, tak se nebudu vypisovat, ale vec se ma tak, ze po nejakych peti nebo sesti tydnech jdu do rematch. Co nejdriv tomu venuju samostatnej clanek.

Takze to jen takovy priblizeni, nez zase zacnu psat