Jak jsem byla v rematch a ty kecy kolem

středa 29. října 2014

Naposledy jsem tu psala o tom, ze se chystam jit do rematch. Sla jsem. Porad na skupine pro au pairs ctu, jak si tam nekdo stezuje a je nespokojenej, ale nic s tim neudela. A kdyz jim nekdo rekne, at jdou pryc, tak zacnou vymluvy o tom, ze to vlastne neni tak hrozny, nebo ze se bojej a podobne. Tak si kurva prestante stezovat! Je to otravny.
Tak, to jen k vecem, co me serou. Zpatky k moji situaci. Napsala jsem moji koordinatorce, ze s ni potrebuju mluvit. Daly jsme si rande na druhej den, prijela jsem k ni a vsechno jsem ji rekla. Byla jsem rozhodnuta pro rematch. Nastesti je v pohode, nedelala mi problemy. Prijela jsem domu a rekla stary, ze odchazim. Priznavam, bylo to tezky. Ale pomysleni, ze bych tam s nima mela vydrzet dalsich 10 mesicu, bylo horsi. Slibila jsem stary, ze do rematch pujdu az za tyden, protoze potrebovala hlidani nez si najde nekoho jinyho. Ty dve prisery se porad chovali jak totalni spratci. Coz mi nahravalo do karet. 
Byl to dlouhej tejden, ale konecne prislo utery a s nim oficialni rematch. Prvni dva dny se nic nedelo. A treti den mi konecne koo poslala prvni rodinu. Byla to rodina se ctyrma detma a dvema psy z Pennsylvanie. Dali jsme si skype, tata strasne milej, deti taky, ale nakonec si vybrali holku z jejich mesta. Dalsi byla rodina Indu z Virginie se dvema detmi, jedenactiletymi dvojcaty. Indu jsem se docela bala, ale po telefonu se zdali super. Nakonec I oni si vybrali jinou holku.  Pak mi koo posilala jen rodiny s vice malejma detma, coz jsem fakt nechtela. O oblastech ani nemluve, ale bohuzel v rematch si clovek lokalitu vybirat nemuze.  Zacinala jsem byt pekne nervozni. Soucasna rodina me potrebovala jen do patka, ale bydlet jsem u nich mohla do konce rematche, coz bylo utery. Prekvapive jsem si sbalila svych par svestek, presneji receno dva kufry a batoh, a odstehovala se k Niki. 
V patek vecer se mi ozvali dalsi dve rodiny. Svobodny otec se sestiletym synem nekde z venkova z Virginie a svobodna matka s dvouletou holcickou z Washingtonu DC. S tim otcem jsem telefonovala jeste ten vecer. Vubec se mi nelibil. Zajimalo ho spis co bezi v bedne nez na co jsem se ho ptala. Nakonec se me zeptal, jestli muzem volat druhej den, ze mu v televizi bezej derby. Tak jsem mu rekla, ze uz nebudu mit telefon s americkym cislem. Tak ze si napisem emaily. Nenapsala jsem mu. On me taky ne. 
Svobodna matka z DC se mi porad neozyvala. Uz jsem z toho byla docela nervozni. Nakonec mi napsala v sobotu vecer, ze jsou v Chicagu u znamych, proto neodepsala. Domluvily jsme se na skype v nedeli. Daly jsme si skype a okamzite mi sedla. Super zenska s normalnima nazorama. Zeptala se me, jestli muze mluvit s jednou z mych host rodin. Ptala jsem se kterou preferuje. Tak mi rekla, ze chce mluvit s rodinou v New Jersey. Kdyz mi ta v Atlante nestala za to, abych s nima zustala celej rok, tak s nima mluvit nechce. Uz to mi nasvedcovalo tomu, ze to neni zadna svine. Marykay mi hned rekla, ze ji mam pouzit jako referenci. Jeste ten vecer mi poslala email, ze mely s Kate dlouhej rozhovor a ze zni moc mile a hlavne normalne. I Kate mi psala email, ze Marykay ji o me rekla moc pekny veci. A ze je v kontaktu s jeste par dalsima holcinama a v pondeli mi da vedet.
V pondeli me cekalo moc mily prekvapeni, kdyz mi nabidla match. Samozrejme jsem hned souhlasila!  Spadl mi obrovskej kamen ze srdce. Odlet jsem mela v sobotu, takze me cekal jeste celej tyden s Niki. Byl to moc super tyden, a I presto, ze Niki musela pracovat, jsme si ho uzily. 
Musim uznat, ze ten rematch proces je opravdu hodne stresujici. Diky tomu jsem ale pochopila, ze jsem nasla druhou rodinu, ano svoji milovanou host rodinu v New Jersey, ktera me po celou dobu rematch podporovala a nabidla mi bydleni u nich, kdybych nemela po cas rematch kde bydlet. Zjistila jsem, ze jsem si nasla opravdovy kamaradky v podobe Niki a Iriny, ktery mi taky nabidly azyl. Vubec se mi od nich nechtelo a uz vubec ne do DC.
Niki me odvezla v sobotu na letiste. Rozloucily jsme se s tim, ze se jeste uvidime. Letiste v Atlante je tusim nejvetsi letiste na svete. To je neco pro me, kdyz jsem schopna se ztratit I v knihovne. Mela jsem 20 minut do odletu kdyz jsem zjistila, ze jsem ve spatnym terminale. Parada. Kdybych aspon nemela batoh a kabelu na notebook, oboji narvany k prasknuti. Vydala jsem ze sebe posledni zbytek energie a utikala jsem zpatky k 'metru', ktery jezdilo mezi terminalama, a dojela na spravnej terminal, tedy terminal C. Mela jsem to jen tak tak! 

Pokracovani priste...

Žádné komentáře:

Okomentovat

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS