Jsem zpátky s dalším cestopisem, tentokrát z Aljašky.
19. července 2015, neděle
Odlétala jsem z Baltimoru. Měla jsem dva přestupy - V Detroitu (Michigan) a Seattlu (Washington state). Do Anchorage jsem dorazila kolem 6 hodiny večerní. Tam už na mě čekaly Iva a Míša, které letěly z Čech. Plán byl takovej, že si vyzvednem auto a pojedem k Danovi, kterého jsme našly pres Couchsurfing a u kterého jsme měly přespat do druhého dne, kdy jsme plánovaly vyrazit směrem do Denali národního parku.
Ovšem první problém nastal, když jsem zjistila, že nemám signál. Takže žádnej internet, žádná GPS a hlavně jsem nemohla nikomu volat.
Další problém byl, že jsme měly peníze v hotovosti a nikde nebyla možnost si je uložit na účet. Což byl obrovskej problém, protože autopůjčovny hotovost neberou. Ani Iva nemohla platit její kreditkou, protože by musela být řidič. Jméno na kreditce musí souhlasit se jménem na řidičáku. Zkoušela jsem obejít všechny autopůjčovny a poptat se, jestli nemají jiný podmínky. Neměly. Navíc neměly už ani auta. Všechno bylo rozpůjčovaný. Takže jsme se dohodly, že nejlepší bude jet k Danovi a druhej den to nějak vyřešit. Jenže nastal další problém. Nevěděla jsem, jak ho kontaktovat. Na stránkách couchsurfingu mi ve zprávě poslal telefonní číslo, na který jsem nemohla ani napsat, ani zavolat. Taky mi poslal svojí adresu, která nám byla k ničemu, když jsme neměly auto. Napsala jsem mu zprávu na jeho profil na couchsurfing.com. Jenže když nemá na telefonu aplikaci, tak se mu zpráva nezobrazí. Takže jsem napsala přítelovi (díky bohu za wifi na letišti), poslala mu Danovo číslo a poprosila ho, ať mu zavolá, vysvětlí situaci a řekne mu, ať se koukne na svůj profil na CS. Naštěstí to fungovalo a Dan pro nás poslal kamarádku. Skvělá ženská! Řekla nám, že jedem akorát k večeři, že Dan s dalšíma lidma, kteří u něj nocujou, chytili velkýho lososa. Dorazily jsme k Danovi možná kolem půlnoci a pořád bylo světlo. Touhle dobou se na Aljašce nestmívá. Vůbec. To byla docela podpásovka, protože jsme plánovaly spát v autě někde na parkovišti s tím, že až se setmí, nikdo nás tam neuvidí.
Večeře byla úžasná! Lososa jsem jedla několikrát, ale nikdy čerstvě chycenýho.
Spát jsme šly s holkama asi kolem 2 ráno. Venku to ale vypadalo jak navečer. Vůbec jsem nemohla spát, protože jsem pořád musela myslet na to, jak vyřešit tu záležitost s autem. Měla jsem jiskřičku naděje, že až ráno otevřou banku, půjdu se tam poptat, jak dostat peníze co nejrychleji na účet.
