tag:blogger.com,1999:blog-37796536747842225132024-03-14T01:41:51.571-07:00Dopisy z AmerikyTerezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.comBlogger60125tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-72717147127233748852021-01-28T18:31:00.002-08:002021-01-28T19:15:08.971-08:00Jak jsme prodávali dům, část druhá<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVv91xQmike5CUDQrEoYO-gvogRpW6yt09_5soyupEJGm49I6xAaaJFvXAuiMyMdh9FI3S_jR10X3BvbO6igNBhZQwuendS5jFv3bCb6l8_ihrWu-LbqbpURM0TzHr2PwmUOH-8LU-oA50/s2048/C8BB1DC8-6D40-4E03-9D3A-AD740D41F80C.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="2048" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVv91xQmike5CUDQrEoYO-gvogRpW6yt09_5soyupEJGm49I6xAaaJFvXAuiMyMdh9FI3S_jR10X3BvbO6igNBhZQwuendS5jFv3bCb6l8_ihrWu-LbqbpURM0TzHr2PwmUOH-8LU-oA50/s320/C8BB1DC8-6D40-4E03-9D3A-AD740D41F80C.JPG" /></a></div><br />Dům jsme tedy dávali zpátky na trh. Nastal zádrhel v tom, že náš agent chtěl do popisu zmínit úplně všechno, co zmínil inspektor ve svým reportu. S tím jsme nesouhlasili, protože každý inspektor je jiný a co se jednomu může zdát jako vážná věc, druhý nad tím mávne rukou. Nehledě na to, že k tomu inspektorovi jsme neměli důvěru, protože vypnul náš radonovej větrák jen aby mohl z kupujících vytáhnout víc peněz za radonovej test. Nebo kdoví, proč to udělal. Chtěli jsme, aby si noví kupující pozvali svýho inspektora. <div>Na to nám náš agent řekl, že to tam zmínit musí. Začal jmenovat všechny ty drobný věci, který by mohly způsobit problém, kdybychom je nezmínili, a najednou jen tak mezi řečí zmínil, že nemáme povolenou střechu. Paul se ho zeptal, proč se to dozvídáme až teď. V tomhle případě to byl osud, že to s kupujícími nevyšlo, protože by nedostali pojistku na dům a mohli by to s náma řešit soudně. A my jsme byli připraveni řešit to soudně s předchozími majiteli, protože oni nám nic neřekli. A jak není povolená střecha, většinou to znamená, že je s ní něco špatně a je potřeba ji celou vyměnit. A to je hodně drahá záležitost. Došlo k výměně názorů mezi naším agentem a Paulem a my nakonec Thomase propustili. </div><span><a name='more'></a></span><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvPqhg7REnP2exmHOmgT826OMjgGJ-ajFxnGQPYrbyo1VaKO_Qz82ZFUnQCI5LJ7CcKsdj1TLDTt5OeONcEY7aTkR2qhndB4gPVs1plm3o-c1KXP2UnEOKhDmqajmvK1JeQhQ33lHSSwB-/s2048/IMG_4953.HEIC" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvPqhg7REnP2exmHOmgT826OMjgGJ-ajFxnGQPYrbyo1VaKO_Qz82ZFUnQCI5LJ7CcKsdj1TLDTt5OeONcEY7aTkR2qhndB4gPVs1plm3o-c1KXP2UnEOKhDmqajmvK1JeQhQ33lHSSwB-/s320/IMG_4953.HEIC" /></a></div>Našli jsme si jinou agentku. Už po rozhovoru s ní nám bylo jasný, že ona svoje klienty bere vážně a opravdu se snaží dům prodat tím, že využívá všech marketingových tahů. Dům jsme dali na trh v pátek a taky jsme o dost zvýšili cenu. Víkend byl hodně rušnej, měli jsme tolik prohlídek, že jsme ráno odjeli a večer se vrátili, protože nebylo kdy se stavovat doma. Během pondělka jsme měli 7 nabídek a většina z nich byla víc, než jsme za dům chtěli. Pečlivě jsme každou prohlídli, pročetli všechny podmínky a nakonec jsme se rozhodli pro tu úplně nejvyšší. I když jsme věděli, že je tam riziko toho, že dům takovou cenu nemá. Všechno šlo strašně hladce. Noví kupující nechtěli dělat novou inspekci, stačila jim ta, co jsme měli. </div><div>My jsme jen museli vyřešit tu střechu. Zavolali jsme inspektora, který nám řekl, že střecha je naprosto v pořádku a jediný co musíme udělat, je zatlouct pár čouhajících hřebíčků a to povolení nám dá. To byla otázka asi tří dnů a sto dolarů. Spadl nám obrovskej balvan ze srdce, že nemusíme měnit střechu a nemusíme se soudit s předešlými majiteli. </div><div><br /></div><div>Další stresující moment nastal, když nás čekala inspekce z banky, kvůli ceně. S minulými kupujícími to<br /> bylo v pořádku, ale to jsme za ten dům měli dostat mnohem, mnohem míň než teď. Na vyjádření jsme čekali týden, ale k našemu překvapení bylo všechno v pořádku a náš dům opravdu takovou cenu má. Zase jsme se přesvědčili o tom, že tohle byl prostě osud. Kdyby to předtím vyšlo, dostali bychom o dost míň. </div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiB9QR3CsHgupYtzrWxwm2ryNCyaTfjg92ZlcoBGZy5LsTy3ZtChY8yLJ0GQRspuwDsVOR4S9hcOspwL_dDdre8haUAc2NeYOzH_YQ8QyaHWPXvk1-NY0OPHb3XQqgqJytZPJfaxUBqPZ41/s2048/IMG_4915.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiB9QR3CsHgupYtzrWxwm2ryNCyaTfjg92ZlcoBGZy5LsTy3ZtChY8yLJ0GQRspuwDsVOR4S9hcOspwL_dDdre8haUAc2NeYOzH_YQ8QyaHWPXvk1-NY0OPHb3XQqgqJytZPJfaxUBqPZ41/s320/IMG_4915.jpg" /></a></div>Blížili jsme se k cíli. Ve smlouvě jsme měli, že uzavřeme 29. prosince a 28. prosince jsme se měli stěhovat. Zbýval nám týden do uzavření. Paul jel podepsat všechny dokumenty, když se stala další nepříjemnost. Zničehonic bylo v papírech datum uzavření 31. prosince. Nikdo nevěděl proč. Nakonec nám naše agentka volala, že kupující neodeslali včas všechny papíry a kvůli tomu se to posunulo. To nás vyloženě nasralo. Všechen nábytek už jsme měli prodanej, všechny hotely zaplacený a byli jsme připraveni vyjet 28. prosince. Taky na Floridě měli kupující podmínku, že když nám ten dům podrží dokud nenajdeme nový kupce, budou potřebovat uzavřít 10 dní od uzavření prodeje našeho domu. Takže i to by se místo 8. ledna posunulo na 10. ledna. Zrušit jsme rezervace v hotelech nemohli, protože většina z nich má teď kvůli covidu dost přísný podmínky a peníze za zrušení nevrací. Tak Paul naší agentce řekl, že prostě nám ty dva dny budou ti kupující muset proplatit. Protože to jsou dvě noci navíc v hotelu na Floridě, kterej není zrovna nejlevnější, jídlo, dva dny navíc za stěhovák a za jeho parkování. Po chvíli nám naše agentka volala s tím, že oni nám nic platit nemůžou, protože nemají peníze, ale jejich agentka že nám to dá z její provize. Takže vyřešeno haha. Měla je holt víc urugovat, ať ty papíry pošlou včas. </div><div><br /></div><div><br />My jsme dům opustili podle plánu 28. prosince, ale pořád jsme měli dost nepříjemnej pocit, protože do toho 31. prosince se klidně ještě mohlo něco pokazit. A opravdu jsme se pár nepříjemnostem nevyhnuli. Celou cestu se řešilo to, jestli se vůbec stihne uzavřít toho 31. Chvíli nám tvrdili, že jo, pak zase že ne.. kdyby na tom nezávisela koupě domu na Floridě, bylo by nám to jedno. </div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYAKim8M3n6GjzNFkq1HYVnF4YRXH2Fi5-qLGEg2a5PsfD5oYJ31lZJXdzgodNaSZ3JaAQtCH1zBplpNHjlNJsqz-SQpqP1enrqtI8sPoStKexU1LQOvn1q9RqCu8isaSBEkDmfa0kqmnK/s2048/IMG_5075.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYAKim8M3n6GjzNFkq1HYVnF4YRXH2Fi5-qLGEg2a5PsfD5oYJ31lZJXdzgodNaSZ3JaAQtCH1zBplpNHjlNJsqz-SQpqP1enrqtI8sPoStKexU1LQOvn1q9RqCu8isaSBEkDmfa0kqmnK/s320/IMG_5075.JPG" /></a></div>Bylo 30. prosince a zrovna jsme byli kdesi ve státě Georgia, když nám volali z Colorada, že už jim chybí jen jeden dokument, který musí být nejen podepsaný, ale notářsky ověřený. To už se jich Paul natvrdo zeptal, jestli si z něj dělají prdel. Byl v jejich kanceláři týden před uzavřením, moc dobře věděli, že odjíždíme už 28. a přesto mu nic neřekli. Potom skoro každý den na telefonu a taky ani zmínka. </div><div>Na hotel jsme dojeli někdy v 10 večer. Hned jsme začali hledat v okolí notáře, který by byl otevřený 31. ledna. Naštěstí jsme našli jednoho poblíž, který je 24 hodin a za člověkem přijede. Přijel za náma druhý den ráno k hotelu, podepsalo se, co bylo potřeba a my mohli zase vyjet směr Florida. </div><div><br /></div><div>31. prosince ráno, když jsme projížděli jihem státu Georgie, přišel další vtípek. Do 12 hodin odpoledne <br />musíme podepsat zbytek papírů, vytisknout je a poslat poštou!! Protože potřebujou ve složce originály. Na to už jsme neměli slov. Naštěstí jsme zrovna přejížděli hranice s Floridou, tak jsme zastavili v uvítacím centru. Neměli tam tiskárnu, kterou jsme ale naštěstí měli v kufru auta a ne ve stěhováku. Paul si uprostřed budovy rozložil kancelář a dal se do práce :-D</div><div>Během půlhodiny měl všechno podepsaný a vytisknutý a my mohli vyrazit dál. Už nám zbývaly jen asi 4 hodiny do cíle, který proběhly v poklidu. </div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgttXfX32PgAneGKe1LGHZnIflxF4UQoDHW1RRX6PWeMLxjG9BR-m6SujDkPP6Tir3zSYse03L2lULk2Qm83vJ9CkXLHONdhOJUfEoHIgn6gdS0U9uO58F-9V7ZEMxiIoxHc7CEaXg7UZZi/s2048/IMG_5097.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="2048" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgttXfX32PgAneGKe1LGHZnIflxF4UQoDHW1RRX6PWeMLxjG9BR-m6SujDkPP6Tir3zSYse03L2lULk2Qm83vJ9CkXLHONdhOJUfEoHIgn6gdS0U9uO58F-9V7ZEMxiIoxHc7CEaXg7UZZi/s320/IMG_5097.JPG" /></a></div><br />Byly to nervy. Neskutečný. Celej proces prodeje našeho domu, naprostá neprofesionalita ze strany firmy, která měla proces na starost (nemyslím naší agentku. Ta byla skvělá a s tímhle neměla nic společnýho), cesta z Colorada na Floridu po zamrzlých silnicích.. všechno. Na druhou stranu, koupě domu na Floridě proběhla rychle a naprosto bez jakýhokoliv zádrhelu. Snad nám tady půjde všechno takhle hladce!</div><div><br /></div><div>Já děkuju za přečtení a zase se někdy ozvu s dalším článkem, až bude o čem psát :-D </div>Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Florida, Spojené státy americké27.6648274 -81.5157535-0.64540643617884541 -116.6720035 55.975061236178846 -46.3595035tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-15408675664113484652020-12-01T16:27:00.000-08:002020-12-01T18:13:00.176-08:00Jak jsme prodávali dům, část první<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgp6j4coy04pbRCsZOnaeLLyyNxhvzW2BCZSQx127MHCnNXBJ9qZyTZNtThbPeyAIyneJ9Zf-VJ_kICfAe8PDrTuQhZ5TKcX6rdIDhtcrnFn3mSGW3Bn7vMHpIEO3IzUSqab7ktylvm5a86/s1024/5186ed40afd22392b34de6d50f127b8dl-m1335940218od-w1024_h768.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="767" data-original-width="1024" height="240" id="id_5e1d_c940_3b0f_ed7" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgp6j4coy04pbRCsZOnaeLLyyNxhvzW2BCZSQx127MHCnNXBJ9qZyTZNtThbPeyAIyneJ9Zf-VJ_kICfAe8PDrTuQhZ5TKcX6rdIDhtcrnFn3mSGW3Bn7vMHpIEO3IzUSqab7ktylvm5a86/w320-h240/5186ed40afd22392b34de6d50f127b8dl-m1335940218od-w1024_h768.jpg" style="height: auto; width: 320px;" width="320"></a></div><div style="text-align: left;"></div><p style="text-align: left;"><span style="text-align: left;">Poslední článek jsem ukončila slovy "</span><span face=""century gothic", futura, arial, sans-serif" style="background-color: white; caret-color: rgb(102, 102, 102); color: #666666; font-size: 12px; text-align: left;">Nevylučujeme, že se někdy v budoucnu vrátíme k životu u oceánu, ale Kalifornie už to asi nebude..</span><span style="text-align: left;">". A je to tady! Haha. Asi dva měsíce na to jsme si uvědomili, že Colorado není pro nás. Mám pocit, že jsme to oba cítili tak nějak od začátku, co jsme se sem nastěhovali. Nikdy jsme se tu pořádně nezabydleli a pořádně si nezvykli. </span></p><div><br><div>Teď je to rok a 3 měsíce co tu bydlíme a já jsem si pořád nezvykla na tu vysokou nadmořskou výšku (1839 m. n. m.). Pořád se mi dělá zle, špatně se mi dýchá a několikrát jsem málem omdlela. Taky je tady děsný sucho. Už asi půl roku nezapršelo. Mysleli jsme si, že Colorado bude krásně zelené, všude kolem nás budou jezera a řeky, ale realita je úplně jiná. Tady kde žijeme není zelenýho vůbec nic. Všechno je spálený od slunce. To už jižní Kalifornie byla zelenější. A jezera ani řeky nejsou blíž než hodinu jízdy autem. A to jídlo. Jídlo je tady naprosto příšerný. </div><div>A tak jsme se rozhodli, že je čas se odstěhovat pryč. Protože život je příliš krátký na to, abychom ho trávili někde, kde nám to nevyhovuje a kde se nám nelíbí. Rozhodli jsme se pro Floridu. Hlavně kvůli tomu oceánu a podnebí.</div><span><a name='more'></a></span><div><br></div><div>Dali jsme si na seznam několik měst, kde jsme kontaktovali tamní realitní agenty. Po několika rozhovorech nám zůstali na seznamu jenom tři města, který jsou hned vedle sebe. A právě tam jsme se rozhodli, že si najdeme dům. Abychom to ale nedělali naslepo jako tady, jeli jsme se tam podívat. Strávili jsme tam skoro dva týdny, sešli jsme se s naší agentkou, která nám ukázala i pár domů. Všichni 3 jsme cítili, že to je správná volba. A tak po návratu domů jsme se pomalu pustili do procesu prodeje našeho domu. </div><div><br></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQHMjfF2eZqKJ312IsS-jSdVVXteKCkeRilAaomlNURRuznjgX6F185JgSM-nR8NibbwNVujMlbxPoKGXImbCCmztqGCEBq-dG3xOKmTU7UiZgjVY89krCxWccbRqQ2DX22pcUXIzWouYE/s1024/5186ed40afd22392b34de6d50f127b8dl-m1986130016od-w1024_h768.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="767" data-original-width="1024" id="id_18ae_ca7_a543_47c9" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQHMjfF2eZqKJ312IsS-jSdVVXteKCkeRilAaomlNURRuznjgX6F185JgSM-nR8NibbwNVujMlbxPoKGXImbCCmztqGCEBq-dG3xOKmTU7UiZgjVY89krCxWccbRqQ2DX22pcUXIzWouYE/s320/5186ed40afd22392b34de6d50f127b8dl-m1986130016od-w1024_h768.jpg" style="height: auto; width: 320px;" width="320"></a></div><br><div><br></div><div><br></div><div>Dům jsme chtěli dát na trh už někdy začátkem září, ale chvíli nám trvalo vyřídit všechny papíry, který jsme potřebovali. Rozhodli jsme se použít stejného agenta, kterého jsme měli když jsme dům kupovali. Bohužel jsme ho ale museli propustit, protože nechápal, že potřebujeme uvést do smlouvy, že nemůžeme být časově omezení, protože si musíme zároveň najít dům na Floridě. Dělá se to tak úplně běžně, ale on bohužel tuhle práci nedělá dostatečně dlouho a absolutně nechápal, co po něm chceme. Našli jsme si tedy jiného agenta, který s tím problém neměl a věděl. Na prodej domu jsem se těšila. To jsem ale vůbec nevěděla, jak strašně otravný to je. Bydlíme v nejlepší části města, takže zájem byl veliký. Několikrát denně jsme měli prohlídky. Při prohlídkách jsme nemohli být doma, takže to znamenalo, že jsme vždycky museli někam vypadnout. A to nemluvím o tom, že jsme museli každý den do detailů dům uklidit.</div><div><br></div><div>První nabídka nám přišla hned druhý den, co jsme měli dům na trhu. Vypadalo to dobře. Dali nám nabídku na plnou cenu A dali nám měsíc a půl na to, abychom si našli dům. Potom se běžně dělá to, že když se majitel domu nemůže odstěhovat v den, kdy je dům oficiálně prodaný, tak si ten dům pronajímá od nových majitelů. A oni tam uvedli, že chtějí $150 na den. Což jsou nějaký $4000 měsíčně. V téhle oblasti je průměrný nájem $2000 měsíčně. S tím jsme nesouhlasili. V případě, že prodávající nesouhlasí s nějakými body v nabídce, dojde k vyjednávání. Odpověděli jsme jim, že pro jistotu bychom potřebovali dva měsíce, abychom si našli nový dům a jako nájem v případě, že se nestihneme odstěhovat, $70 měsíčně. Způsob jakým se snažili vyjednávat byl zvláštní. Odpověděli nám na to, že už nám nedávají měsíc a půl, ale jenom měsíc. A namísto jejich původních $150 na den to teď bude $300 na den. Tak jsme nic nepodepsali, a dům byl dál na trhu. Jenomže tímhle vyjednáváním jsme ztratili víc jak týden. A jakmile je dům na trhu víc jak ten týden, aktivita není taková. Lidé už si myslí, že je s domem něco špatně. Prohlídek jsme měli každý den několik, ale pořád žádná nabídka. Ta konečně přišla až za další týden. </div></div><div><br></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgh0ujma0rXlJ8l6x482x8GdOSjheUKgXZWJTGiC1EHK5KYZSMyzLbKtBbdNtU315A7JalrNuQc1r-CGzBVmKm8FXbQw2t_AGjefqMetpCl-W5JHFvIPIOWCQQvWO3XW-M_lu9qKFK6QG6Q/s1024/5186ed40afd22392b34de6d50f127b8dl-m3929970991od-w1024_h768.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="767" data-original-width="1024" id="id_f741_f676_fe55_c0ba" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgh0ujma0rXlJ8l6x482x8GdOSjheUKgXZWJTGiC1EHK5KYZSMyzLbKtBbdNtU315A7JalrNuQc1r-CGzBVmKm8FXbQw2t_AGjefqMetpCl-W5JHFvIPIOWCQQvWO3XW-M_lu9qKFK6QG6Q/s320/5186ed40afd22392b34de6d50f127b8dl-m3929970991od-w1024_h768.jpg" style="height: auto; width: 320px;" width="320"></a></div><br><div><br></div><div>Nabídka to byla solidní, kupující neměli žádný podmínky. Ale jejich agentka si tam dala podmínku, že chce vyšší provizi. Dokonce si tam dala i jaký procento. Na to jsme koukali hodně nevěřícně, protože to běžný vůbec není, aby si agent druhý strany diktoval, kolik chce. Provize je daná předem, je to určitý procento z ceny domu. A prodávající platí oba agenty, jak svého zastupujícího, tak agenta kupující strany. Na nabídku jsme teda logicky odpověděli, že jí větší provizi dávat nebudeme. O to víc nám je to k smíchu teď, když víme, že je jejich agentka absolutně neschopný a arogantní člověk. Jsme rádi, že jsme jí na to nekývli.</div><div><br></div><div>První krok, tedy podepsání smlouvy oběma stranami, byl hotový. Potom následuje jeden z nejdůležitějších kroků a většinou to bývá i kámen úrazu a způsobuje dlouhý a stresující vyjednávání, a tím je inspekce. Inspekci si platí kupující (pokud se obě strany nedohodnou jinak). Jedná se o celkovou inspekci domu - podlahy, střecha, stropy, okna, elektrika, spotřebiče, voda, klimatizace, kotel.. zkrátka úplně všechno, co v domě je, včetně toho domu od sklepa po půdu. Potom se čeká na spis od toho inspektora. K tomu se nám váže docela absurdní historka, kdy nás agentka druhý strany přesvědčila o tom, že je idiot. Po dobu inspekce (cca 3-4 hodiny) jsme jeli na výlet vedle do Manitou Springs. Ještě předtím jsme se stavovali v restauraci na oběd. Po 20 minutách nám volá Thomas, náš agent, že kupující s jejich agentkou a inspektorem jsou před naším domem a agentka je hysterická, protože jsme zapomněli nechat odemčený dveře. Každý dům tady má dvoje vchodový dveře. Klasický dřevěný a pak hned před nima prosklený (v létě se sklo vyměňuje za síťku). A ty "před dveře" že jsme zamkli. Tak mu Paul říká, že jsme je nechali určitě odemknutý. Thomas jí volal, že jsou odemčený. Téhle typ konverzací je hodně nepříjemný, protože musí všechno řešit jen agenti. Kdybychom s ní mohli mluvit přímo my, bylo by všechno rychlejší. Za chvíli nám volá Thomas zpátky, že jsou určitě zamčený a že je jejich agentka pěkně naštvaná. Takže tam musel Paul jet, "odemknout" ty dveře. Který samozřejmě odemčený byly! Před všema z ní tak udělal naprostýho idiota a hysterku. Tyhle dveře tady má fakt úplně každý, takže nechápu, co předváděla. Do tý doby jsme si o ní mysleli, že nebude úplně nejostřejší tužka v penále, ale po tomhle jejím výstupu jsme to věděli. </div><div><br></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqqPtzTQx2BqC8TYFwzeELPE4hjdowGoPCbUVs0pS6oK4gnN2ce05STP6dQXkY5vt5_FZpEmxUmw5cJYQPJFXrSQ-LbO25VpPJ5spSyJDDz_MgodCrsTq2CCZ96uEwB60G2wWHB48FZgiZ/s1024/5186ed40afd22392b34de6d50f127b8dl-m1388929675od-w1024_h768.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="767" data-original-width="1024" id="id_2c18_64ee_b313_dfaa" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqqPtzTQx2BqC8TYFwzeELPE4hjdowGoPCbUVs0pS6oK4gnN2ce05STP6dQXkY5vt5_FZpEmxUmw5cJYQPJFXrSQ-LbO25VpPJ5spSyJDDz_MgodCrsTq2CCZ96uEwB60G2wWHB48FZgiZ/s320/5186ed40afd22392b34de6d50f127b8dl-m1388929675od-w1024_h768.jpg" style="height: auto; width: 320px;" width="320"></a></div><br><div><br></div><div><br></div><div>Dům máme novější, z 90. let a v dobrým stavu, takže jsme se inspekce nebáli. Jenomže to bychom museli mít kupující s agentkou, která ví co dělá. Běžně se ještě dělá to, že prodávající platí novým majitelům roční pojistku, která potom uhradí cokoliv, co se v průběhu toho roku rozbije. Je to hrozně fajn věc, protože člověk tak může skrz tu pojistku dostat úplně novou troubu nebo klimatizaci. Agent by měl o týhle možnosti svoje klienty informovat, ať zbytečně neotravují majitele domu s různými opravami. Nevím, proč to našim kupujícím jejich agentka neřekla. Náš dům je naštěstí v perfektním stavu. Jediná rozbitá věc je venku přípojka na hadici. Nevím, jak se tomu říká. Na to jsme je upozorňovali hned a je pro nás samozřejmost to opravit. Oni z toho ale udělali obrovský problém, že tam bude určitě poškozená půlka zdi od vody. Přitom to je nemožný vzhledem k tomu, jak je to udělaný. Takže jsme kvůli nim museli vrtat strop u Paula v kanclu, abychom se dostali jakoby dovnitř toho boxu, kde je ta přípojka. Naprosto zbytečná věc. Potom po nás chtěli platit různý zbytečný inspekce (na střechu, kotel, klimatizaci..). Tyhle speciální inspekce se dělají, pokud je někde nějaký problém, většinou u starých domů. To není náš případ. Oni to všechno ale chtěli jen tak. Aby měli jistotu. Potom jim inspektor lhal o tom, že radonový větrák na půdě je vypnutý. Abych to vysvětlila, vyskytuje se tady v Coloradu (nebo alespoň tady v oblasti kde bydlíme) radon. Může být hodně nebezpečný, když se dostane do domu a tam pak zůstane "uvězněný". Proto se tu na půdy dávají speciální větráky. Ten náš byl podle inspektora vypnutý. Určitě byl zapnutý, protože jsme to před inspekcí kontrolovali. A je to prostě věc, na kterou člověk nešahá, zůstává to zapnutý. Takže chtěli i ten radonovej test. Už jsme toho měli dost a řekli jsme, že žádný zbytečný inspekce dělat nebudeme. A oni že prý to může znamenat konec procesu a půjdou si najít jinej dům. Nám to ale bylo jedno, protože jsme toho už měli dost. Počítali jsme tedy s tím, že je konec. Oni najednou otočili, že se dohodneme. Že žádný speciální inspekce nepotřebují, jen ten radon test a ten si zaplatí. Nelíbilo se nám, jak to na nás pořád zkouší, ale už jsme se blížili do cíle a chtěli jsme mít všechno z krku.</div><div><br></div><div>Radon test spočívá v tom, že se po domě rozmístí speciální “měřiče”, který ukážou, jestli se v domě nachází radon, a popřípadě v jakém množství. Aby to mělo nějaký účinek, nesměli jsme po celé 3 dny otevřít okna. Zrovna bylo venku hodně teplo a my preferujeme otevírat okna než pouštět klimatizaci. Byli jsme z toho docela dost otrávení, zvlášť když jsme věděli, že ten test je naprosto zbytečný. Konečně si po 3 dnech pro ty měřiče přišli a samozřejmě vše bylo v pořádku. Podepsali jsme tak všichni papír, že inspekce je uzavřena. A mohli jsme se přesunout k dalšímu kroku.</div><div><br></div><div>Dalším krokem je schválení ceny domu. Když si berete půjčku od banky, banka vyšle certifikovaného odhadce, a ten posoudí, jestli je cena domu adekvátní. Jestliže je cena moc vysoká, mohl by nastat problém s půjčkou. I to bylo naštěstí v pořádku. Druhý den nám volal náš agent a řekl nám, že všechno je v pořádku a jsme připraveni za ty dva týdny uzavřít. Paul ho poprosil, aby mu poslal dokument, kde je černé na bílém, že kupující tu půjčku opravdu dostanou. Je to standartní postup ve skoro všech státech unie. Colorado to má ale trošku jinak a žádný dokument na tohle nemají. Zkrátka se musí věřit slovu agentů a kupujících. Naprosto to nedává smysl, protože spousta lidí lže a i když půjčku schválenou nemají, snaží se to ututlat a myslí si, že se to ještě nějak vyřeší. A protože naši kupující od začátku hráli hry, ani oni nebyli výjimkou.</div><div><br></div><div>Další den nám volal náš agent, aby nám dal studenou sprchu. Naši kupující potřebují, abychom posunuli uzávěrku z původního 10. prosince na 15. ledna. Nedostanou prý půjčku, dokud syn nebude zpátky v USA z jeho mise Iráku. Půjčku si totiž měl brát on, ale armáda mu prý neuvolní peníze dokud nebude zpátky v USA. Tomu jsme nechtěli věřit, protože tohle město je armádní komunita a spousta lidí tady kupuje domy právě když jsou na misích. A hlavně je to něco, co by si člověk měl zjistit předtím, než kupuje dům. A kdo nám zaručí, že toho 15. ledna ty peníze opravdu mít bude. A už jsme jim prostě nechtěli ustoupit absolutně v ničem. To pro nás byla poslední kapka a celou tuhle noční můru jsme ukončili. </div><div>A čekal nás celý proces úplně od začátku.. </div><div><br></div><div>... pokračování příště. Už tak je to sloh :-D</div><div><br></div><div><br></div><div><br></div>Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Colorado Springs, Colorado, Spojené státy americké38.8338816 -104.821363410.523647763821153 -139.9776134 67.144115436178851 -69.6651134tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-11237987965708723092020-04-12T10:41:00.000-07:002020-04-12T10:41:30.520-07:00Porovnání života v Los Angeles vs. Colorado Springs<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQGKoWS0NKuXrlJ-dXDb6fKpXKlEcyH-SUqi90k1f8hvguOVczO3_5eO5MMR09t-9e0XrHIAe7T5NbEG42sfz0AaU0inl1TvpWGmZRFg1j259tsd6JXDA6KgC2moXVQJIDwxFwb1c3kOJG/s1600/iStock-695276858-1-1-1024x683.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="683" data-original-width="1024" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQGKoWS0NKuXrlJ-dXDb6fKpXKlEcyH-SUqi90k1f8hvguOVczO3_5eO5MMR09t-9e0XrHIAe7T5NbEG42sfz0AaU0inl1TvpWGmZRFg1j259tsd6JXDA6KgC2moXVQJIDwxFwb1c3kOJG/s320/iStock-695276858-1-1-1024x683.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">zdroj: google.com</td></tr>
</tbody></table>
Už tady v Coloradu žijeme nějaký ten pátek (přesněji řečeno něco málo přes 8 měsíců) a tak bych chtěla porovnat náš život v Los Angeles s tím současným, v Colorado Springs. Upozorňuju, že článek není úplně politicky korektní...<br />
<br />
Začnu popisem toho, jak jsme žili v LA a jak žijeme tady ve Springs.<br />
Tím největším rozdílem pro nás je to, že v LA jsme bydleli v malým bytě a teď máme rodinný domek. Bydleli jsme v části města, kde absolutně neexistovalo, že bych vzala Yonu pěšky na procházku. Protože jsme bydleli u hlavní a pěkně rušný silnice. Čtvrť města to nebyla úplně nejhorší, ale ani nejlepší. Měla vlastně hodně daleko do dobrý čtvrti haha. Naše budova měla docela nešťastnou polohu. Půl kiláku z jedný strany byla recyklační jednotka, půl kiláku na druhou stranu byla další a půl kiláku dalším směrem bylo centrum na darování krve. Takže se u našich kontejnerů slejzali bezďáci a jim podobný individua, kteří dělali kolem bordel, když vybírali plastový lahve, plechovky a další recyklovatelný věci. O prodeji drog, kterej byl na denním pořádku, ani nemluvím. Agentura, která spravovala naši budovu to řešila po svém. Dala na recyklační kontejner řetěz se zámkem. Což způsobilo to, že lidi přestali recyklovat, protože komu by se chtělo chmatat na ten špinavej řetěz a zápasit dobu se zámkem, protože bylo nad lidský síly ten šmejd odemknout. Takže se všechno házelo do normálního kontejneru, kterej nestíhal a ten bordel kolem vylepšili právě ty individua, kteří dělali neskutečnej bordel, když trhali pytle s odpadkama ve snaze najít něco z plastu, za co by dostali pár centíků.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Kontejnery byly u plotu, za kterým tekla řeka a podél tý řeky byla cyklostezka. Byla by to krásná idylka. V jiný části města. Z tý cyklostezky se právě slejzali všichni ti bezďáci a aby to měli jednodušší, prostříhali si díru v tom plotě, za kterým byly naše kontejnery. Agentura to vždycky nechala opravit, ale to nikomu nezabránilo v tom, aby udělali novou díru. Paulův návrh o elektrickým plotě neprošel haha. Nevím, jestli jsem to někdy zmínila, ale Paul byl správce celý naší budovy, takže musel všechny tyhle problémy řešit osobně. Naštěstí ne manuálně. Vždycky jen zavolal příslušným úřadům. Díky týhle jeho pozici jsme měli neskutečný výhody například ohledně nájmu, poplatků za vodu, popelnice a podobně.. protože jsme říkali, že takových peněz za nájem na takovým místě bychom v žádným případě neplatili. Protože se celá budova rozpadala a majitelovi to bylo úplně u prdele. Bylo nám líto lidí, kteří za něco takovýho platili skoro dva tisíce dolarů měsíčně (skoro 50 000 KČ). Takže tolik k popisu. V porovnání s jinýma částma města to vlastně zase tak hrozný nebylo :-D<br />
<br />
Další mínus bylo, že nikde nebyl žádný park v dosahu chůze. Nejbližší hřiště bylo asi 6 minut autem, ale doprava byla většinou tak hustá, že to trvalo třeba 20 minut. A stejně jak hřiště, tak park, byli docela špinavý a neudržovaný.<br />
Tady v Colorado Springs bydlíme ve velkým rodinným domku, v klidný ulici, kde beru Yonu na procházky skoro každý den. V dosahu chůze máme hned 3 parky (všechny 3 mají i dětské hřiště), který jsou krásně udržovaný. Tam se to teda taky odráží na tom, co za lidi žije tady a jaký typ lidí žije v LA.<br />
<br />
Další obrovskej rozdíl je doprava. V LA sice bylo všechno blízko, ale člověk dřepěl bůhví jak dlouho v dopravní zácpě, takže to trvalo celou věčnost někam se dostat. Tady je všechno sice dál, ale žádný dopravní zácpy. Taky ta rozprostřenost města dává člověku pocit uvolněnosti. Svobody. V LA jsem měla pocit stísněnosti, kvůli tomu, jak je na sobě všechno namačkaný a všude horda lidí.<br />
<br />
Dalším bodem je příroda. Ač se to nezdá, i LA má nádhernou přírodu a hory. Jenže když člověk nebydlí přímo na úpatí těch hor, zase stráví celej den v autě v dopravní zácpě. A sice i kousíček od nás byly zelený louky a lesy, ale vkročit tam bylo na vlastní nebezpečí, protože skoro celá ta area byla pokrytá stany, ve kterých bydleli bezdomovci, kteří jsou pěkně agresivní. A kvůli kterým ten les věčně hořel, protože si tam zakládali oheň.<br />
Tady ve Springs je příroda všude kolem. V dosahu chůze. A i ty hory (který jsou momentálně pokrytý sněhem) jsou co by kamenem dohodil. A taky to tady nesmrdí a vzduch je o poznání čistčí.<br />
<br />
Hodně velký rozdíl vidím taky v lidech. Tady jsou lidi mnohem přátelštější. Já si myslím, že je to tím, že jsou to Američané. Kdežto v LA je převážná většina lidí z Mexika a na ty jsem byla extrémně vysazená. Ať se to někomu líbí nebo ne. Samozřejmě je nemůžu házet všechny do jednoho pytle, ale mluvím teď jen ze svojí zkušenosti. Těch slušných, co se umí chovat, jsem potkala opravdu jenom minimální množství. Většina je nevychovaná, drzá, dělá nepořádek a stejným směrem vedou i svoje děti. Zkrátka se tam k tomu chovají tak jako ke svojí zemi. A bohužel s tím nikdo nic nedělá, takže pořád víc a víc částí LA (a i celkově jižní Kalifornie) se začínají hodně podobat některým částem Mexika. Špína, smrad, vysoká kriminalita a anglicky se člověk nedomluví. A tyhle dojmy mám taky z první ruky, protože přesně v takových částech Mexika jsem byla. Dovádí mě to akorát v myšlence, co se s těma lidma stane během jejich ilegálního proniknutí na území USA, protože jak už jsem zmínila, mexičani v USA jsou neskutečně vodrzlí a chovají se, jak kdyby jim to tady patřilo.. kdežto mexičani v Mexiku jsou (opět z mojí zkušenosti) neskutečně milí, přátelští a ochotní. Pokud teda nejste Američan haha!<br />
<br />
Od toho se odvíjí další bod a tím je bezpečnost. V Kalifornii se strašně bojuje za zákaz nošení zbraní a je velkej problém tam dostat povolení. Doma člověk tu zbraň mít může, ale je téměř nemožný dostat povolení na běžný nošení. To tady v Coloradu problém není. Zbraň tady nosí úplně každý. I barista ve Starbucks má za pasem zbraň. A s tím já třeba souhlasím. Čím víc lidí tu zbraň u sebe bude mít, tím spíš si nějakej magor rozmyslí, jestli chce začít střílet do davu lidí, kteří jsou po zuby ozbrojení.<br />
<br />
Školy. To byl i jeden z důvodů, proč jsme si vybrali Colorado a konkrétně tuhle část, kde bydlíme. Kalifornie celkově nemá dobrý školy a okres Los Angeles je na tom snad nejhůř. Zmínila jsem se několikrát, že za naším odstěhováním z Kalifornie stojí jeden zákon, který nám nedovoluje tam zůstat. Nebudu to rozebírat, protože je to dost ožehavý téma a nepotřebuju, aby mě sekta matek sociálních sítí sežrala za živa. Každopádně tehle zákon bude mít hodně negativní dopad i na tamní školství. Už teď školy ztrácí miliony dolarů a po novým roce, kdy onen zákon nabyl právní platnosti, je to horší. A já jim to přeju, protože mají co chtěli. Je mi líto těch dětí, ale nic s tím nenadělám. Moje dítě je na prvním místě.<br />
Colorado celkově má dobrý školy. A když jsme se rozhodli pro Colorado Springs, vybrali jsme si okrsek, kterej má nejlepší školy. Tady (nevím, jestli je to tak po celých Spojených státech, ale v Kalifornii a Coloradu ano) to totiž funguje tak, že dítě chodí na základní a střední školu ve stejným okrsku, jako má trvalé bydliště. Proto okrsky s lepšíma školama jsou dražší, protože tady hodně záleží na tom, do jaké školy dítě chodí.<br />
<br />
Jídlo. Abych pořád jen neházela špínu na LA, tak to teď bude naopak. V LA je gastronomie na hodně vysoký úrovni. Jakože opravdu hodně vysoký. Přijde si tam na svý milovník jakýkoliv kuchyně. Mexický, thajský, korejský, středovýchodní, indický, japonský, čínský, peruánský, argentinský, vegetariánský, veganský a co já vím co ještě. A všechno je to autentický kvůli kulturní rozmanitosti. To jsem tam úplně milovala.<br />
Kdežto tady ve Springs absolutně nevědí, co je to tacos, burrito a fajitas. A přesto dokážou upatlat něco, co vypadá podobně, ale chutná to jako srolovanej karton obalenej umělým sýrem ve spreji. A místní si myslí, že tak chutná mexický jídlo, protože daný restauraci dávají plný počet hvězdiček a kladný hodnocení. To potom ale mate lidi, kteří jsou zvyklí na autentickou mexickou kuchyni haha. A třeba o sushi ani nemluvím. Chutná snad ještě hůř než takový to rádoby sushi s falešným krabem, co se prodává na špinavejch benzínkách.<br />
Takže s tím tady ještě hodně bojujeme a zatím jsme nenašli restauraci, ve který by nám chutnalo. Což nás alespoň nutí víc jíst doma a vařit si. V LA jsme do restaurace chodili jednou, dvakrát týdně a tady tak jednou za dva týdny a pokaždý teda s velkou nedůvěrou a pochybností, která se zatím vždycky potvrdila. Příště chceme zkusit nějakej steak bar, kterej by měl naše očekávání splnit, už jen kvůli tomu, že Colorado je kovbojskej stát.<br />
<br />
Taky ceny potravin jsou tady ve Springs mnohem dražší. Nebo jsme možná ještě nenašli místa, kde nakupovat. V LA bylo strašně moc různých marketů, kde se dalo za strašně levno nakoupit zelenina a ovoce. Náš nejoblíbenější byl arménskej supermarket, kde měli neskutečnej výběr zeleniny a ovoce, o kterých jsem v životě neslyšela, za pakatel. Zase je to zásluha kulturní rozmanitosti a imigrace. To nám tady ve Springs chybí. Na druhou stranu, nakupujeme v obchodě, kterej má jenom lokálně vypěstovaný produkty, takže se to odnikud nedováží a podporujeme tím místní farmáře.<br />
<br />
Dalším bodem je počasí. To je docela zapeklitý téma. Jižní Kalifornie je známá tím, že jsou tam vysoký teploty a léto celoročně. Ono to může být příjemný, když člověk bydlí přímo u oceánu. Ale když bydlíte v údolí, kolem dokola obklopeni horama, je to na zdechnutí. Kvůli horám nedochází k dostatečný cirkulaci vzduchu, takže se člověku ani vlásek nepohne. Ze začátku jsem z toho počasí byla nadšená, ale po těch 3 letech jsem umírala pokaždý, když se teploty dostaly nad 40 stupňů. Jako pořád to bylo lepší než třicítky v Čechách, tam bych to teď už tuplem nedala. Nebo na východním pobřeží USA. Tam jsem to taky nesnášela, protože bylo nechutný vlhko. V LA ten vzduch byl aspoň suchej a člověk se nepotil.<br />
Tady ve Springs jsme zažili jen konec léta a je tu hodně sucho, takže to nebylo tak hrozný. Taky tu prý často prší. Počasí se tady mění každých 10 minut, protože jsme v horách a příroda tady má vlastní zákony. Takže jeden den je sněhová vánice a -15 stupňů a druhý den je 15 a svítí sluníčko. Jsem zvědavá, jaký bude léto.<br />
<br />
Dalším rozdílem je to, jakým způsobem se staví domy. V Kalifornii jsme sice bydleli v bytě, ale byla jsem v desítkách různých domů, když jsem je fotila do magazínu nemovitostí, a přijde mi hodně zajímavý, jak se to stát od státu liší. Budu teď mluvit specificky jen o LA, protože možná v severní Kalifornii je to jinak. V LA domy nemají sklepy ani přízemí. Je to kvůli zemětřesení. Z toho samýho důvodu se domy staví ze dřeva, protože taková dřevěná konstrukce vydrží otřesy země spíš, než třeba cihly. Nevím, z čeho byla postavená budova, ve který jsme bydleli (byla hodně stará), ale když v létě přišli ty dvě větší zemětřesení, budova se hnula takovým způsobem, že se jakoby vodorovně rozpůlila a jedna část se o pár centimetrů posunula. Taky ve většině případů mají rodinný domky jen jedno patro. Zase kvůli zemětřesení. Byty a apartmány se staví trochu jinak.<br />
V Coloradu je úplně normální, že dům má třeba tři poschodí. A samozřejmě přízemí. Náš dům je tak trochu vyjímka, má jenom jedno hlavní patro a pak dole přízemí. Nechtěli jsme vícepatrový dům kvůli Yonovi. Už tak všude vleze a nechtěli jsme, aby se pořád někde koulel ze schodů.<br />
Z toho, co jsme tu viděli, je taky docela populární mít hlavní patro (kuchyň, jídelnu, obývák..) ve druhým poschodí. Jakože člověk vejde dovnitř a musí vylézt schody, aby se dostal do hlavního patra. Což nám přišlo trochu divný a nechtěli jsme to tak.<br />
Pak teda ještě máme zkušenost z Missouri, kde jsme před dvěma rokama taky kupovali dům, a tam ten styl byl taky trošku jiný. Tahle rozmanitost, hlavně co se nemovitostí týče, mě strašně baví.<br />
<br />
To by asi bylo všechno. Zatím mě další rozdíly nenapadají, možná třeba časem, až tu budeme dýl. Každým dnem nám víc dochází, že to byla dobrá voba. Obzvlášť když vidíme, co se děje v Kalifornii. Všechno je tu prostě lepší, ale i přesto všechno mi LA občas chybí. Hlavně teda ten oceán a to jídlo. Nicméně není to místo pro rodinnej život. Nevylučujeme, že se někdy v budoucnu vrátíme k životu u oceánu, ale Kalifornie už to asi nebude..<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Colorado Springs, CO, USA38.8338816 -104.821363438.4383081 -105.4668104 39.229455099999996 -104.17591639999999tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-65259823943431410602019-08-02T20:10:00.000-07:002019-08-02T20:47:47.694-07:00Jak jsme kupovali důmUž je to rok od posledního příspěvku. Nějak jsem nevěděla o čem psát, protože nechci, aby se mi to tady změnilo v nějakej tuctovej mama blog. Teď mám konečně důvod k dalšímu článku.<br />
<br />
Kdo mě sledujete na <a href="https://www.facebook.com/Terkavskalifornie/" target="_blank">FB</a> nebo <a href="https://www.instagram.com/jsemteruna/" target="_blank">IG</a> už víte, že jsme s manželem koupili dům. Konečně! Domek se nachází v krásným Coloradu, v jedný moc hezký části městečka Colorado Springs. Má 4 ložnice a jednu obrovskou místnost v přízemí, 3 koupelny, obývák, velkou kuchyň s jídelnou, prádelnu a garáž pro 2 auta. A na zahrádce je ještě roztomilej domeček na nářadí a Yoníkovy venkovní hračky :D Původně jsme hledali jen 3 ložnice/2 koupelny, ale paradoxně ty byly mnohem dražší, protože jsou žádanější.<br />
<br />
Chtěli jsme vlastní domek už dlouho, ale tady v LA je všechno děsně předražený. Začali jsme se poohlížet i v jiných státech, ale vždycky jsme si to tak nějak rozmysleli. K našemu, docela náhlýmu, rozhodnutí dopomohlo několik faktorů. Jeden z největších faktorů je politická situace. Politická strana, která tady tomu velí, bohužel kdysi krásnou Kalifornii potápí a vede ji do totální prdele. A je to znát. Hodně. A od toho se odvíjí tak nějak všechno. Je tu předražíno, přelidněno, školskej systém stojí za prd, člověk se tady sotva domluví anglicky a španělštinu už nemůžu ani slyšet.. no a mohla bych pokračovat do nekonečna. Taky neopomenu zmínit zemětřesení a fakt, že bydlíme v hodně starý budově, se kterou to naposled tak hnulo, že další zemětřesení už určitě neustojí a u toho být nechceme.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
Každopádně co bylo poslední kapkou tady rozebírat nebudu, protože by to strhlo lavinu debat a o to nestojím. Přišlo to strašně náhle a řeknu jen to, že se jedná o dost zásadní změnu v jednom zákoně a prostě se tím řídit nehodláme. Proto jsme se ze dne na den rozhodli, že právě teď nastal čas opustit Kalifornii.<br />
<br />
Měli jsme zrovna koupený letenky do Colorada, kam jsme měli letět na výlet, protože Paul se tam chtěl vždycky podívat. Vlastně od doby, co jsme se poznali mluvil o tom, že by tam chtěl jednou žít. Mně se ta myšlenka líbila taky, tak jsme se rozhodli, že se poohlídnem po domku právě tam. Našli jsme si místního realitního agenta, kterýmu jsme řekli co a v jaký části města hledáme a on nám začal posílat domy. Zatím jsme je jen tak procházeli a dělali si představu o tom, co kolik stojí, jaký styl staveb a podobně. Jeden domek se nám moc zalíbil, tak jsme tam vyslali našeho agenta Seana a on nám udělal video prohlídku. Naše nadšení okamžitě opadlo, dům tak hezkej nebyl. Spousta věcí tam byla rozbitá, měl nízký stropy a hned vedle byl kostel. Tak jsme se vrátili zpátky k hledání..<br />
<br />
Trh s nemovitostma v Colorado Springs (město, kam se stěhujeme) se hýbe strašně rychle. Na to odsud nejsme zvyklý. Paul je realitní agent a všechno je tu tak strašně předražený, že nikdo nekupuje. Lidi se stěhují pryč, ale mají problém domy prodat, protože si neuvědomují, že jejich dům opravdu nemá takovou cenu, jako si myslí a lidi prostě ty šílený částky za domy dávat nebudou. Takže kdykoliv jsme se shodli na tom, že se nám ten dům na fotkách líbí a poprosili Seana, aby nám ho ukázal, dům byl už pod smlouvou. To se nám stalo asi u 10 domů! Jeden se nám tak moc líbil, že jsme se rozhodli nečekat a prostě poslat nabídku. Nevím přesně, jak to funguje v Čechách, ale tady když je víc zájemců, prostě pošlou nabídky a prodávající si vybere, kterou přijme. Ve většině případů vyhraje nejvyšší nabídka. Pokud kupující nemá nějaký nesmyslný požadavky. A pak probíhá proces, kterýmu se říká Escrow. Trvá většinou těch 35 dní, ale i to je o domluvě. Někdo potřebuje víc času, někdo to chce mít hotový rychle.. a během Escrow se dělají různý inspekce, vyřizuje se půjčka a podobný srandy.<br />
<br />
Zároveň s nabídkou jsme kontaktovali několik bank ohledně půjčky, abychom znali naše možnosti. Vybrali jsme banku s nejnižšíma úrokama a čekali, až nám pošlou schvalující dopis, což je důkaz o tom, že si ten dům můžeme dovolit a jde o seriozní nabídku. Na ten dopis jsme z nějakýho důvodu čekali dost dlouho (v Coloradu se na nic nespěchá asi :D) a mezitím prodávající přijal jinou nabídku. Tak jsme se rozhodli, že se na to teď vykašlem a podíváme se na ty domy až tam budeme. Přeci jen to bude lepší, když si je budeme moct projít a prohlídnout. A budeme mít i ten dopis z banky.<br />
<br />
No a pak přišlo zemětřesení. A druhý den další, ještě větší. To bylo znamení, že si musíme pohnout. Pořád jsme dostávali emaily od Seana, kdykoliv se na trhu objevil dům, který spadal do našich kritérií. Vybrali jsme si hned 3, který se nám líbili. Ten jeden šel pod smlouvu než nám ho Sean stačil ukázat. Netrpělivě jsme čekali videa a doufali, že domek, co se nám líbil na fotkách, se nám bude líbit i na videu. A líbil! Nevím, jestli se nám opravdu tak líbil, nebo jestli jsme tak moc chtěli, aby se nám líbil, ale ještě ten den jsme poslali nabídku.<br />
<br />
Netrpělivě jsme čekali na telefon od Seana a doufali jsme v dobrou zprávu. Ta přišla. Prodávající přijali naši nabídku. Byli jsme štěstím bez sebe. Hned jsme objednali inspektora na dobu až tam budeme, aby s náma mohl projít všechno osobně. Do tý doby to všechno nebylo stoprocentní, protože to byla naše podmínka. Pokud se nám něco nebude zdát, nebo inspektor najde nějaký závažný vady a problémy, tak máme právo vycouvat a dostaneme celou zálohu zpátky.<br />
<br />
O cca týden později jsme stáli před "naším" domem. Báli jsme se jít dovnitř. Co když nebudeme cítit, že je to ten pravý? Co když se nám nebude líbit? Naštěstí všechny naše pochybnosti byly pryč hned jak jsme vstoupili dovnitř. Strávili jsme v domku a na zahrádce celý den, protože inspektor dělal opravdu důmyslnou práci a prohlížel úplně všechno, včetně střechy, testoval myčku, ledničku, zkoumal kdejakou prasklinku, prostě všechno co šlo. Žádný velký problémy ani vady nenašel. Všechno byly jen drobnosti, který jsme napsali do požadavků na opravy a prodávající souhlasili s tím, že to opraví.<br />
<br />
Naše nadšení opadlo když nám volali z banky, že z nějakýho důvodu nám nemůžou dát typ půjčky, o který jsme měli zažádaný. Dali nám tak kostrbatý vysvětlení, že jsme vůbec nepochopili, v čem je jako problém. Každopádně nás to úplně vzalo, protože to bylo dva dny před uzávěrkou. Že prý nám ale můžou dát jiný typ půjčky. To se prodávajícím nelíbilo, protože i oni se stěhovali a byli v procesu koupě novýho domu. Dali nám teda nějaký 3 dny navíc, abychom to vyřešili s bankou. Banka zase nikam nespěchala samozřejmě. A když nám konečně volali, nevěděli jsme, jestli máme brečet nebo se jim vysmát. Kromě toho, že bychom museli prodloužit Escrow o dalších 30 dní, přišel od nich další šok. Úroky. Nesmyslně vysoký úroky.<br />
Klidně vám sem ty čísla napíšu, protože mi to pořád ještě přijde neuvěřitelný. Měsíčně bychom bance platili $1900 (bez vody, elektriky a podobných srand). Z toho jenom <span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">$200 by šlo na splátku domu a <span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">$1700 (!!!!!!!!!) by byly úroky bance. </span></span><br />
<span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><br /></span></span>
<span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">T</span></span><span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">akže jsme banku poslali do prdele a dům koupili v hotovosti. Nepotřebovali jsme tak žádnej extra čas a Escrow se podařilo uzavřít ještě před původním termínem Takže teď už dva dny je domek oficiálně náš a my se nemůžeme dočkat, až tam budeme. Pořád před sebou máme dost balení a odsud se nemůžeme odstěhovat před 15.srpnem, přotože Paul je správce týhle budovy, ve který bydlíme a slíbil jim, že do 15. tady bude. </span></span><br />
<span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><br /></span></span>
<span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">Už se moc těším, až vypadneme z LA a celkově z Kalifornie. Neříkám, že mi to tady nebude chybět. Bude a moc. Ještě pořád je tu spousta míst, který mají tu správnou kalifornskou atmosféru. A přeci jen, byl to můj první domov tady. Yona se tady narodil a prožil tu přes rok svýho života. Ale čeká nás něco novýho a ve všech směrech lepšího. </span></span><br />
<span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><br /></span></span>
<span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><span style="background-color: transparent; color: black; display: inline; float: none; font-family: "times new roman"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">Tady je pár fotek našeho novýho domku. Jsou to zatím fotky z online katalogu, vlastní ještě nemám. Je docela těžký domek vyfotit, protože před ním stojí velký strom (kterej už mám v plánu ozdobit na Halloween :D ) Fotky vnitřku sem zatím dávat nebudu, protože tam bývalí majitelé měli pořád svůj nábytek. Pak třeba udělám prohlídku na storíčkách na <a href="https://www.instagram.com/jsemteruna/" target="_blank">IG</a></span></span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjYMaAkmRr1BHSXSy52L3rkWfe6-pYLGsK-POcMLaSTCQn2v6Ooq4-hdfAVwZFf4eK2OofAasifqNXcreysLE6Bd8qBn2raYRuYCmfjNyClpyYvuf0PewfompYywfYdNy712Rujg7GHElQv/s1600/IMG_7770.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="680" data-original-width="1020" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjYMaAkmRr1BHSXSy52L3rkWfe6-pYLGsK-POcMLaSTCQn2v6Ooq4-hdfAVwZFf4eK2OofAasifqNXcreysLE6Bd8qBn2raYRuYCmfjNyClpyYvuf0PewfompYywfYdNy712Rujg7GHElQv/s400/IMG_7770.JPG" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3N9qmaxYPb-rOoTqLtajHXnP1UXMbNm3K4obX9UD7PX1-B08u3iUrYsoZBWrsI0xSRBXH-pdl8GV_dJCq7U-rX8U88MWADD8rwXCFlGE_LHlTuFAOi2tLBHIeOzCUV-7TjH11cwOHo7bL/s1600/IMG_7768.JPG" imageanchor="1" style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #0066cc; font-family: Times New Roman; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; margin-left: 1em; margin-right: 1em; orphans: 2; text-align: center; text-decoration: underline; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><img border="0" data-original-height="679" data-original-width="1020" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3N9qmaxYPb-rOoTqLtajHXnP1UXMbNm3K4obX9UD7PX1-B08u3iUrYsoZBWrsI0xSRBXH-pdl8GV_dJCq7U-rX8U88MWADD8rwXCFlGE_LHlTuFAOi2tLBHIeOzCUV-7TjH11cwOHo7bL/s400/IMG_7768.JPG" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3N9qmaxYPb-rOoTqLtajHXnP1UXMbNm3K4obX9UD7PX1-B08u3iUrYsoZBWrsI0xSRBXH-pdl8GV_dJCq7U-rX8U88MWADD8rwXCFlGE_LHlTuFAOi2tLBHIeOzCUV-7TjH11cwOHo7bL/s1600/IMG_7768.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a></div>
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqtWx9K6rL3baO7uJCLBsk_1MvzkyHoY8HIOOXKvlT0EeXboRwiTLMxHo0dOgaa6YTRDWle3Mklga0-IgI3-ZqjthOcAfNDFN3bOvOK-5jsaFxOWmG08tzl8RK0j1VFQ6R-LWG9mQVo5eP/s1600/IMG_7771.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="573" data-original-width="1020" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqtWx9K6rL3baO7uJCLBsk_1MvzkyHoY8HIOOXKvlT0EeXboRwiTLMxHo0dOgaa6YTRDWle3Mklga0-IgI3-ZqjthOcAfNDFN3bOvOK-5jsaFxOWmG08tzl8RK0j1VFQ6R-LWG9mQVo5eP/s400/IMG_7771.JPG" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeCQfNiSSPkYRQywilteULZeohzl-GKTseSoXF41ebECpQ-2FMu-R-PcUXG2n-Gfv5n-Q3pdOFb9qIqMXf-9RDau-Id6t5BRM2wUyqdW4aOhmJT1GJCaaBqQOSewixBJG2CT2847Ekgpqw/s1600/IMG_7769.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="573" data-original-width="1020" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeCQfNiSSPkYRQywilteULZeohzl-GKTseSoXF41ebECpQ-2FMu-R-PcUXG2n-Gfv5n-Q3pdOFb9qIqMXf-9RDau-Id6t5BRM2wUyqdW4aOhmJT1GJCaaBqQOSewixBJG2CT2847Ekgpqw/s400/IMG_7769.JPG" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
<br />Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Los Angeles, CA, USA34.0522342 -118.243684933.2099567 -119.5345784 34.8945117 -116.95279140000001tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-90286684589596786482018-08-03T21:46:00.001-07:002018-08-03T21:46:52.212-07:00Yonatan Dov Samia a jeho zrození<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXWqlNGDOrHF-39gVmQj2rEhpXs8wajOFCt89BZ84kd6BXNXd8ybvpPSjKBdfqMbk2e6H276OZhT763ATQPqsDSX09X6-HKpTkGPOIt8d2lYVMZM0xS2X3CO0GBdcteN-Gr7xe4aBqtMkw/s1600/unnamed+%25286%2529.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXWqlNGDOrHF-39gVmQj2rEhpXs8wajOFCt89BZ84kd6BXNXd8ybvpPSjKBdfqMbk2e6H276OZhT763ATQPqsDSX09X6-HKpTkGPOIt8d2lYVMZM0xS2X3CO0GBdcteN-Gr7xe4aBqtMkw/s320/unnamed+%25286%2529.jpg" width="240" /></a></div>
Termín jsem měla 28. dubna. V ten samý den jsem měla i další návštěvu doktora, který mě prohlédl a potvrdil, že se absolutně nic neděje a na porod to v nejbližších dnech vůbec nevypadá. Proto mě rovnou objednal na čtvrtek na vyvolání. Radost jsem z toho vůbec neměla, pitocinu jsem se bála.<br />
<br />
Dny se vlekly a nic se nedělo. Byla jsem smířená se čtvrtečním vyvoláním. V úterý jsem strávila celý den uklízením, ať mám vše připraveno, a šla jsem dřív spát, protože posledních pár týdnů ten spánek nestál za nic. Budili mě skoro každou noc poslíčci a celkově se mi špatně spalo. Před 5. hodinou ráno mě opět vzbudily kontrakce. Chtěla jsem se převalit na druhý bok a v tom jsem si uvědomila, že je všude mokro. Chvíli mi to trvalo, ale když jsem se pořádně probrala a ujistila se, že mi praskla voda, vzbudila jsem Paula. Překvapivě jsem byla v klidu. Tak jsme s Paulem chvíli seděli na posteli a nevěděli tak úplně co dělat. Nakonec jsme se zvedli a jak jsme byli oba rozespalí, začali jsme hledat kalhoty. Ani jeden z nás nevěděl, kde máme kalhoty. Když jsme je konečně našli a byli připraveni jít, Paul se mě zeptal, jak jsem na tom, že by si ještě rád došel na záchod :-D Cítila jsem se dobře, kontrakce pravidelný taky ještě nebyly, tak jsem ho poslala na záchod. Za 20 minut, kdy jsme zase chtěli jet, jsem se rozhodla, že potřebuju sprchu. Takže dalších 10 minut jsem se sprchovala. Po sprše jsme už opravdu jeli. Porodnici jsme měli ani ne 10 minut od domu, a v 6 ráno taková dopravní zácpa ještě nebyla, takže krátce po 6. hodině už mě přijímali.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCn7gGxCFDLrYXZsMJn1pBhOK5fOT8BTGZWU6SMeI_DoZN56tk1A6m6IjHsO9jsXbb3gsy_iZ88Nh1pvNCL3356cM0ot2dqQutY7kv_Rs972QtgfZ38Lmiu7t_4nr-cEBlKGG_998n7bOO/s1600/unnamed+%252810%2529.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCn7gGxCFDLrYXZsMJn1pBhOK5fOT8BTGZWU6SMeI_DoZN56tk1A6m6IjHsO9jsXbb3gsy_iZ88Nh1pvNCL3356cM0ot2dqQutY7kv_Rs972QtgfZ38Lmiu7t_4nr-cEBlKGG_998n7bOO/s320/unnamed+%252810%2529.jpg" width="240" /></a></div>
Můj pokoj, kde jsem měla rodit, ještě nebyl připravený, takže jsem zatím byla na pokoji, který slouží k monitorování. Přibližně za dvě hodinky byl můj pokoj připravený. Byl to krásný prostorný pokoj s překvapivě pohodlnou postelí a gaučem, na kterém si hned Paul ustlal. Bylo tam už připraveno vše k porodu. Všechny nástroje, udělátka, postýlka pro miminko a tak. Jen já pořád nebyla připravená. Kontrakce už byly docela pravidelný, ale pořád jsem se neotevírala. Tomu malýmu rošťákovi se prostě ven nechtělo. Kolem 2. hodiny odpoledne už jsem měla kontrakce tak silný, že jsem poprosila o epidural. Teda skoro jsem si ho vybrečela haha. Anesteziologovi to ke mně trvalo jen 20 minut, ale přišlo mi to jako celá věčnost. Byl to vtipálek, takže jsem si přes jeho vtípky sotva všimla, že mi zapíchl tu jehlu do páteře. Neskutečně se mi ulevilo. Jenže to nic nezměnilo na tom, že jsem se neotevírala. Nakonec mi pitocin na vyvolávání stejně museli píchnout. Moc se mi to nelíbilo, ale zase lepší než císařský řez. Kolem 7. hodiny večerní jsem se konečně začínala otevírat. Když jsem se zoufale zeptala, kdy už to bude, tak prý kolem půlnoci by mohl být na světě. Představa dalších pěti v hodin v tomhle stavu se mi moc nezamlouvala. Sice jsem od pasu dolů nic necítila, ale byla jsem ze všeho už pěkně otrávená. A neuvěřitelně hladová! Za celou dobu, od těch 6 od rána, jsem nesměla nic jíst a pít. Ani vodu. Jediný co, mohla jsem cumlat kostky ledu. Takže jsem věčně posílala Paula pro led.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_FheRteqbKzOR41FbnVrND1v1u5Dsme7DRePP6dT3JAktnEF22i-tPKZKutLaVTkDqL7fHL3iqy7RkF-oQEAQ33RBZhQeDoJXJ-xc7a9lokY90i_ZIg29VzzIR2xNruKbBn2JFAjTZ6vp/s1600/unnamed+%25287%2529.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_FheRteqbKzOR41FbnVrND1v1u5Dsme7DRePP6dT3JAktnEF22i-tPKZKutLaVTkDqL7fHL3iqy7RkF-oQEAQ33RBZhQeDoJXJ-xc7a9lokY90i_ZIg29VzzIR2xNruKbBn2JFAjTZ6vp/s320/unnamed+%25287%2529.jpg" width="320" /></a></div>
Měla jsem připravený porodní plán. K mému překvapení ho všichni respektovali a nedělali nic, co bych si nepřála. Našla jsem moc pěknou verzi vizuálního porodního plánu. V podstatě jsou to jen ikonky znázorňující co si rodička přeje a co ne. Člověk se nemusí s ničím psát. Neměla jsem tam nic extra. Například jsem chtěla, aby počkali s přestřihnutím pupeční šňůry a aby ji přestřihl manžel. Dále jsem chtěla, aby miminko bylo celou dobu u mě (což je samozřejmost, miminka nikam neodnášejí), všechna vyšetření na malém jsem chtěla během toho, co mi bude ležet na břiše. Potom jsem zásadně odmítala ty nesmyslný injekce. Nevím, jestli je to běžný i v ČR, ale tady hned jak se miminko narodí, dají mu vakcínu proti žloutence B a vitamín K (což není vitamín, ale nebezpečná syntetická srajda). Taky jsem odmítala antibiotikový kapky do očí. Žádnou z těhle věcí miminko nepotřebuje. Všechno jsme si pečlivě pohlídali, aby nedošlo k "nehodě", hlavně ohledně těch injekcí, ale veškerý personál, i přes pár připomínek, respektoval všechna naše rozhodnutí.<br />
<br />
Kolem 10. hodiny večerní už přišli všechno připravit. Místo nervozity jsem se normálně začínala těšit, protože už to bylo neskutečně dlouhý. Když si to teď zpětně přehraju, víc jsem se těšila na to, že budu moct jíst, než na miminko :-D Takhle hladová jsem snad nikdy v životě nebyla. Do toho mi přestával působit epidural, takže jsem si hned vyžádala anesteziologa, aby to napravil. No na poslední chvíli to bylo!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAwAjAlx4DGIcWeYgjx-LbyApxrkGLoMW0ert-AsZcALuAarHX1w5NX_UJ2eIaFBsc6M67Lou32nIi2wV3Bk0xiZtPfWC6bCiM9oI3VgGTPiAxMq1KR-XpDYnGkZwdXo4kAff-ZR4t1Q2f/s1600/unnamed+%25288%2529.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAwAjAlx4DGIcWeYgjx-LbyApxrkGLoMW0ert-AsZcALuAarHX1w5NX_UJ2eIaFBsc6M67Lou32nIi2wV3Bk0xiZtPfWC6bCiM9oI3VgGTPiAxMq1KR-XpDYnGkZwdXo4kAff-ZR4t1Q2f/s320/unnamed+%25288%2529.jpg" width="240" /></a></div>
A pak už přišel čas. Konečně. Po 20ti hodinách čekání. Bylo krátce po půlnoci, když se objevil můj porodník. Znala jsem ho, protože jsem k němu chodila na kontroly od 30tt. To bylo hodně uklidňující, že to není nikdo "cizí". No a od tý doby co přišel, si toho moc nepamatuju. Všechno šlo strašně rychle. Zatlačila jsem totiž jen třikrát a během 6ti minut byl Yonatan u mě v náručí. 26 minut po půlnoci. Pamatuju si jen, jak mi ho doktor podává. Celýho baculatýho a fialovýho. Byl tak ošklivej, až byl hezkej. A měl ten nejkrásnější slabej hlásek, když plakal. Nevím, co se dělo během toho, co jsem na něj zírala. Nevšimla jsem si, kdy odešel doktor a jeho asistentky. Měla jsem jen jeden steh, takže žádný dlouhý šití se nekonalo. Yonatanka mi nikdo nebral, po celou dobu mi ho nechali na hrudi. Nikomu bych ho ani nedala.<br />
<br />
Paul mi přinesl džus a coca colu, na což jsem se těšila celý den. Jenže ta náhlá konzumace cukru a asi i reakce na odeznívající epidural, jsem se začala strašně třást. Jako bych měla zimnici, nebo tak něco. Nemohla jsem ani mluvit, jak strašně jsem se třásla. Musela jsem dát Yonatanka Paulovi, protože bych ho neudržela. Sestra ho mezitím zvážila a změřila (u nás na pokoji a pod naším dohledem, samozřejmě). Třásla jsem se dobrých 20 minut, až jsem se nakonec pozvracela. Brutálně. Nicméně mě ten třesot přešel haha. Sestra mi řekla, že jsem neměla pít ten džus a colu. A když jsem se jí zeptala, proč to manželovi dala, tak prý jí mně bylo líto, že jsem se na to těšila celý den :-D<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKR2PM7pWcSdnH3-JYssCuAQpqvHnRt72URz3kV03dkuS7D_ou5mcWTjwMY8Wv1LaGeH5D-cVTUXu81PFuFDp6yGZY80wK2zICzZALfJ2tKGES18JOM2ZHbZUAVM55g0wdV9TgJnImSRLT/s1600/unnamed+%25289%2529.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKR2PM7pWcSdnH3-JYssCuAQpqvHnRt72URz3kV03dkuS7D_ou5mcWTjwMY8Wv1LaGeH5D-cVTUXu81PFuFDp6yGZY80wK2zICzZALfJ2tKGES18JOM2ZHbZUAVM55g0wdV9TgJnImSRLT/s320/unnamed+%25289%2529.jpg" width="240" /></a></div>
Po tomhle nás přesunuli na náš pokoj. Pokoje jsou tu samostatný. Hodně podporují, aby tatínek dítěte zůstal po čas pobytu taky, takže je k dispozici místo na přespání i pro něj. Pokoj byl vybavený úplně vším, od plenek a kosmetiky pro miminko, po hygienické potřeby a kosmetiku pro maminku. Skoro jak hotel někde v Las Vegas :-D Co se týče jídla, je to formou menu. Každý den někdo přijde s tabletem, na kterým má menu a maminka si tak může vybrat z několika jídel. Jídlo mě hodně překvapilo. Bylo hodně dobrý a bylo toho tolik, že jsem měla vždycky problém to všechno zpracovat.<br />
<br />
Yonatanka jsme ze začátku museli pořád hlídat, protože jak přišel na svět rychle, neměl ještě vyčištěný plíce a občas se začal dusit. Ty první dva dny byly stresující, protože jsme se o něj báli. Ze stejnýho důvodu nechtěl jíst. Měl pořád plný bříško plodový vody, takže začal jíst až druhý den. Kojení byl strašný boj. Naštěstí porodnice měla k dispozici skvělé laktační poradkyně, které mi pomáhaly. I tak to byl ale boj.<br />
<br />
V porodnici jsme byli dva a půl dne. Nemohla jsem se dočkat, až budeme moct jet domů. I přesto, že jsme měli pokoj pro sebe, pořád tam někdo chodil dělat malýmu testy a podobně. Konečně nastal den, kdy jsme se sbalili a mohli jet domů. Přijeli jsme, položili spícího Yonatanka do jeho postýlky a šli se najíst..<br />
<br />
Dneska jsou mu přesně 3 měsíce a snad brzo napíšu další článek o tom, jak jsme se sžívali :-)Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Los Angeles, CA, USA34.0522342 -118.243684933.2099567 -119.5345784 34.8945117 -116.95279140000001tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-25855491890111242582018-03-13T21:40:00.001-07:002018-03-13T21:40:30.190-07:00Baby shower a prohlídka porodnice<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKbmLN_sIMc46VTN52FdEfclrwdEa_Qvnjpwpde5PC3zyzll3tMK9Ty4luNhbV0Qb1auf3Pvd_Gk1No-_CZ0in-feoWTA1nDvkZ67BaLGoZWhkCzzaBmbbmMVjJ0B0HSfYjhe2d1WVUuq0/s1600/unnamed+%25283%2529.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1276" data-original-width="1600" height="254" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKbmLN_sIMc46VTN52FdEfclrwdEa_Qvnjpwpde5PC3zyzll3tMK9Ty4luNhbV0Qb1auf3Pvd_Gk1No-_CZ0in-feoWTA1nDvkZ67BaLGoZWhkCzzaBmbbmMVjJ0B0HSfYjhe2d1WVUuq0/s320/unnamed+%25283%2529.jpg" width="320" /></a></div>
Nejdřív něco málo o tom, co to vlastně ta baby shower je. V podstatě je to něco jako oslava pro ještě nenarozené miminko. V Čechách už se to začíná chytat taky, ale pořád ne v takovém rozsahu jako tady v USA. Nejsem fanoušek amerických tradic, ale tahle zrovna se mi hodně líbí, protože člověk dostane hromadu dárků pro miminko a nemusí tak skoro nic kupovat. A když mluvím o dárcích, nemyslím tím balík plenek, nebo nějaký ten roztomilý obleček. Mluvím o postýlkách, kočárcích, auto sedačkách a podobně. Je to zčásti i kvůli tomu, že tady není žádná mateřská, rodičovský příspěvky, porodné a bůhví co ještě. Bez dobrého pojištění tady porod stojí v přepočtu i 2 miliony korun. A ty částky rozhodně nejsou úměrné platům.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjS7jZNDns_2lM3nEeu5CZNAYD7hcfmu0MymtI4onuAfVt7W0GPgnFDORWbQ_m36HWKBJn3o9IPsKsq2wbmJyOGxPe4CpXTxDj1UKuowaJRWq6vccxitkTZHuntqHOg-sU_qrjqMboWmVb0/s1600/unnamed+%25284%2529.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="427" data-original-width="577" height="236" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjS7jZNDns_2lM3nEeu5CZNAYD7hcfmu0MymtI4onuAfVt7W0GPgnFDORWbQ_m36HWKBJn3o9IPsKsq2wbmJyOGxPe4CpXTxDj1UKuowaJRWq6vccxitkTZHuntqHOg-sU_qrjqMboWmVb0/s320/unnamed+%25284%2529.jpg" width="320" /></a></div>
<div>
Nastávající rodiče si najdou obchod s potřebami pro miminko, buď kamenný a nebo online, a na internetových stránkách si vytvoří profil, kam dají všechny věci, které potřebují/chtějí. To se následně dá do pozvánek, aby hosté věděli, co a kde koupit. Většina obchodů dává i zadarmo "uvítací balíček", když si u nich vytvoříte ten profil. Balíček obsahuje vzorky plenek, ubrousků, dětskou kosmetiku, dudlíky, lahvičky, kupony, muslin dečky, sáčky na mateřské mléko a podobně. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br />
<br />
<a name='more'></a><br /></div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieshx3TG_RnMzWp4vfoAx-Vq8F_QLi1nvaZdrb0PGGSQuUVfgc23flSkIwO7_F48qkeegHHbUfiebt1am_NBUUc9e-2wT0_d3X466eeuauO0xWLYTV-vjxS4EWejI4dx9tGy92_EL_YE8-/s1600/unnamed+%25281%2529.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieshx3TG_RnMzWp4vfoAx-Vq8F_QLi1nvaZdrb0PGGSQuUVfgc23flSkIwO7_F48qkeegHHbUfiebt1am_NBUUc9e-2wT0_d3X466eeuauO0xWLYTV-vjxS4EWejI4dx9tGy92_EL_YE8-/s320/unnamed+%25281%2529.jpg" width="320" /></a></div>
<div>
Baby shower většinou pro nastávající rodiče pořádá někdo z rodiny nebo přátel a může být kdekoliv - v restauraci, kavárně, u někoho doma, na zahradě.. A je to buď smíšená akce, nebo jenom holčičí záležitost. Některé páry během baby shower odhalují pohlaví nebo jméno. Hrají se různé hry, jí se, pije se (teď nemyslím alkohol haha. Maximálně tak pivo pro ty netěhotné) a prostě se užívá pohody. Nakonec nastávající rodiče rozbalí dárky a zábava pokračuje. Celá akce se většinou odehrává v dopoledních nebo brzkých odpoledních hodinách a trvá tak 3-4 hodinky. Zase je to všechno individuální a záleží na každém, jak si to naplánuje.</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikCsrf0QiPKm6-0u-GAgf2vsIr4jDNBhvd_SnAYghMDkgMMcrPHKsmI8UMukkAJTxTt3pQHd1tYGn5yyBUJ0fcYAmgwXsL1AWUpk2bA5kwgNbHiK6TB2DlBALP0qjFuxwVCqgpIzFaE4hK/s1600/unnamed+%25282%2529.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikCsrf0QiPKm6-0u-GAgf2vsIr4jDNBhvd_SnAYghMDkgMMcrPHKsmI8UMukkAJTxTt3pQHd1tYGn5yyBUJ0fcYAmgwXsL1AWUpk2bA5kwgNbHiK6TB2DlBALP0qjFuxwVCqgpIzFaE4hK/s320/unnamed+%25282%2529.jpg" width="240" /></a></div>
<div>
Naší baby shower zařizovala Paulova sestra s mamkou a měli jsme ji minulou neděli. Bylo to u Paulových rodičů na zahradě a měli jsme kolem 20-ti hostů. Nedělali jsme žádné odhalení pohlaví (jak bylo původně v plánu), ani odhalení jména. Všechno to bylo v poklidném duchu s rodinou a přáteli. Já jsem si to moc užila, líbila se mi organizace i dekorace a prostě všechno :) Dostali jsme (no, spíš špunt dostal) spoustu krásných a užitečných věcí - postýlku, autosedačku, vaničku, kosmetiku, židli na krmení. spoustu plenek, nějaké oblečení a hromadu dalších nezbytností, které budou pro toho prďolu potřeba. Mamka ještě z Čech posílá kočárek, ten zatím ještě nedorazil, jinak už máme úplně všechno a jsme připraveni na onen tolik očekávaný příchod pana Y.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5gGOyIFaejrjP1XKdLOQuyQMV9VvH92FFrWtmZ8y8Ejs-UoDwI-ZlL02PSYOvDncWUbpNWjSbEMSMFDnKF6FJjLvccHXHDup6lB7b0q-QfiJt3e50MeCX7XjJh-v6oaSwL77-VkwZj46D/s1600/unnamed.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5gGOyIFaejrjP1XKdLOQuyQMV9VvH92FFrWtmZ8y8Ejs-UoDwI-ZlL02PSYOvDncWUbpNWjSbEMSMFDnKF6FJjLvccHXHDup6lB7b0q-QfiJt3e50MeCX7XjJh-v6oaSwL77-VkwZj46D/s320/unnamed.jpg" width="240" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgptBZshtWRJRRM2iE1zieV8VgYzRJKhNqQ0fA-rjLjLouLp_ivuxR07_c7sQf28sFrgavnATSOVFmfGFOotQHf64Ezkyt6c6h7S1dXIP04XuIKKB_DfVk5bDTgUA9B-zarbw1E9bMCKCVG/s1600/o.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgptBZshtWRJRRM2iE1zieV8VgYzRJKhNqQ0fA-rjLjLouLp_ivuxR07_c7sQf28sFrgavnATSOVFmfGFOotQHf64Ezkyt6c6h7S1dXIP04XuIKKB_DfVk5bDTgUA9B-zarbw1E9bMCKCVG/s320/o.jpg" width="320" /></a></div>
<div>
Další částí článku jsou moje dojmy o návštěvě porodnice. Nevím úplně, jak tohle funguje v Čechách, ale tady se pořádají exkurze po porodnici. Registrace je nutností, kvůli omezenému počtu, aby se jim tam necouralo moc lidí. První část exkurze je přednáška o tom, jak to chodí před, během a po porodu, spousta důležitých informací a podobně. Měla jsem připravený otázky, ale nakonec jsem se na nic neptala, protože celá prezentace mi je zodpověděla. Další část byla prohlídka předporodního (nevím přesně, jak se tomu říká. Mají tam ty monitory, kde sledují kontrakce a kde žena je, než jí odvezou na porodní sál), porodního sálu a pak pokoje, kde se maminka s miminkem bude zotavovat. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRiQi3AjYrJgXGbUHPlV37zVqX-CcgAspT-gn_yVQijY1Qu66OyYGcoj62TZx-7ARXc9c4L9RMHbodHR5oKWi-MDcRO6MF9nHUM-MpayqyiuNtKB9_N5lzQWGSpCP3G_5HC7flSlc8td8e/s1600/2c14ac6f4bb5045fb19964c51334b403.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="496" data-original-width="760" height="208" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRiQi3AjYrJgXGbUHPlV37zVqX-CcgAspT-gn_yVQijY1Qu66OyYGcoj62TZx-7ARXc9c4L9RMHbodHR5oKWi-MDcRO6MF9nHUM-MpayqyiuNtKB9_N5lzQWGSpCP3G_5HC7flSlc8td8e/s320/2c14ac6f4bb5045fb19964c51334b403.jpg" width="320" /></a></div>
<div>
Zase, nevím, jak to funguje v Čechách nebo v jiných porodnicích tady v USA, ale byla jsem strašně nadšená z toho, že podporují bonding maminky s miminkem, kojení a to, aby i partner byl přítomný po celou dobu, i přes noc. Každá maminka má pokoj jen pro sebe a miminko, s nikým ho nesdílí. A samozřejmě je tam i rozkládací gauč, na kterém spí tatínek. Miminko nikam neodnášejí, hned jak vyleze ven, položí ho mamince na břicho a tam ho i prohlédnou, popřípadě udělají nějaká vyšetření. Potom všichni opustí sál na cca hodinu, říká se tomu "golden hour", a je to chvíle pro bonding miminka s rodiči. Potom se vrátí a odvezou maminku s miminkem na její pokoj. Co se mi pak taky líbí je to, že miminko nekoupou. Samozřejmě ho otřou/opláchnou vodou, ale nedávají na něj žádné mýdlo nebo šampon. Další vyšetření pak už probíhá na pokoji za dohledu maminky. Po celou dobu jsou spolu, nikdo nikam miminko neodnáší. Což byla jedna z mých obav.</div>
<div>
K dispozici je také laktační poradkyně, takže mi tím odpadá stres s kojícím kurzem, kam jsem se chtěla přihlásit, ale všude už bylo plno. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Co se očkování týče, dávají vakcínu proti žloutence a vitamín K. Obojí důrazně odmítneme, protože takhle malé miminko to nepotřebuje. Zejména vitamín K, který si tělíčko během týdne začne vytvářet samo. Tuším, že to se ale dělá hlavně u chlapečků, kvůli obřízce. Nevím, jak běžná je obřízka v Čechách, tady je to hodně běžná věc a nezáleží, jestli je rodina židovského původu nebo jiného. My obřízku v nemocnici dělat nebudeme, protože v židovské tradici se to dělá v osmý den po narození miminka. Budeme to tedy mít v osmý den, s rabínem a mohelem. A je to obrovská událost, protože se tak zároveň i vítá miminko do života. To už ale odbočuju, napíšu o tom pak samostatný článek.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Další, co mě zajímalo bylo, co si zabalit s sebou pro miminko a pro mě, protože jsem to na jejich stránkách nenašla. Kromě oblečku na cestu domů není pro miminko potřeba nic. Všechno tam bude k dispozici. To samý pro mě. Budou mi stačit pantofle, kartáček na zuby a nějaký ten sprcháč. Všechno ostatní, všetně hygienických potřeb, mi také dají. Takže mi odpadá další stres s tím, co budu potřebovat a jak to mám všechno narvat do tý malý tašky haha.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
To je prozatím vše z mých pocitů a postřehů. Ze všeho jsem nadšená a už se tam docela i těším. Snad mi to nadšení vydrží po celou dobu pobytu! </div>
Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Los Angeles, CA, USA34.0522342 -118.243684933.2099567 -119.5345784 34.8945117 -116.95279140000001tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-85188713574447776652018-02-17T22:33:00.001-08:002018-02-17T22:36:27.850-08:00Jak jsem přežila druhý trimester<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDNFRPz54S_JEyuR3U4-8wc6UWCjCDGe7fmKQ7C4MIg5g1UMaAftb7c1oLU3CoAUqnyCW1SHUzT5LvA2NmUe6akrUEfVQjCSM-BDAv-3YsTXaKPKQRCvN-lo64GmrgSwYTpTcZ9sMRw85w/s1600/27971752_10213694291865280_1760612389886983948_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="888" data-original-width="888" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDNFRPz54S_JEyuR3U4-8wc6UWCjCDGe7fmKQ7C4MIg5g1UMaAftb7c1oLU3CoAUqnyCW1SHUzT5LvA2NmUe6akrUEfVQjCSM-BDAv-3YsTXaKPKQRCvN-lo64GmrgSwYTpTcZ9sMRw85w/s320/27971752_10213694291865280_1760612389886983948_n.jpg" width="320" /></a></div>
Navážu na předchozí článek, který jsem psala v 16. týdnu těhotenství. Dneškem mi začíná 30. týden a vůbec mi nedochází, že za chvíli tady už s náma to mrně bude.<br />
<br />
Ty ranní nevolnosti, na který jsem si stěžovala, naštěstí zmizely kolem 18. týdne. Vystřídaly je ale bolesti kyčlí, zad a teď nově i bolestivý kopance do žeber. A na tu energii, kterou mi každý s příchodem 2. trimestru sliboval, ještě pořád čekám. V bytě to vypadá jak po výbuchu, protože prostě nejsem schopná uklidit vše najednou, hned jsem unavená a musím si lehnout. Hlavně ložnici je potřeba přestěhovat, protože není šance, aby se tam vešla postýlka. Kterou ještě nemáme, samozřejmě! Takže pokud se prcek rozhodne jít na svět dřív, bude asi spát v krabici od bot vystlaný palmovým listím. A zároveň se bude muset naučit jezdit na kole, protože nemáme ani kočárek.<br />
<br />
Taky s pamětí je to den ode dne horší. Přijde mi, jak kdybych měla místo mozku černou díru. Zapomínám zavírat ledničku, vypínat troubu, věčně něco hledám (to pak nacházím na neobvyklých místech), opakuju se, zapomínám slova a podobně. Doufám, že s příchodem dítěte se to zlepší. Nerada bych ho nechtíc odložila třeba do ledničky.<br />
<a name='more'></a>Zatím mě spíš stresuje to, že nemáme absolutně nic pro prcka, než samotnej porod. Porodní plán žádnej nemám, ani mít nebudu. Vím, co chci a co nechci a zbytku nechám volnej průběh. Taky jsem se ještě neregistrovala na exkurzi porodnicí a pak na nějaký předporodní kurzy. Nejvyšší čas to udělat! Zase nechávám všechno na poslední chvíli. Za dva týdny mám baby shower, kde dost věcí dostaneme, takže všechno potřebný dokoupím potom. Původně jsme plánovali odhalení pohlaví, ale nakonec jsme to vzdali. Nebyly žádný originální nápady a stejně by bylo těžký to udržet v tajnosti tak dlouho. Co se jména týče, to se nám zatím v tajnosti držet daří.<br />
<br />
Taky jsme museli změnit doktorku, protože se mi s novým rokem změnilo pojištění a moje doktorka ten nový plán nebere. Z toho mi bylo hodně smutno, protože ta doktorka byla úžasná a vždycky se mnou mluvila narovinu, věděla jsem, na čem jsem. Chvíli mi trvalo, než jsem našla novou kliniku. V podstatě jsem vzala první, kde měli volno a nabírali nový pacienty. A pořád nevím, jestli to tam mám ráda. Doktorka je moc milá, ale prostě to není ta "moje" doktorka. Také jsem byla zvyklá mít doktorku a poradkyni v jednom. Tady to tak není a musím chodit zvlášť ještě na konzultace.<br />
<br />
A na závěr, to bych nebyla já, abych si zase nepostěžovala haha. Nevyžádaný rady odezněly, lidi pochopili, že to nemá cenu. Teď mě vytáčejí kecy typu "no to máš už pořádný břicho. Znala jsem holku, která neměla žádný břicho, když rodila", "jaký máš malý bříško, to já vypadám jak slon" a mohla bych pokračovat. Komu to, milé dámy, cpete? Těhotenský břicho je něco, co se absolutně nedá porovnávat. Není žádný zákon na to, jak by mělo v určitým období vypadat. Potom mě vytáčí holky, který na sociální sítě dávají těhotenské fotky ve spodním prádle s popiskem, jak nechutně vypadají a přirovnávají se ke slonům nebo vzducholodím. Co jste proboha čekaly? Že s pokročilým těhotenstvím zhubnete? Máte v sobě rostoucí živou bytost, je logický, že to břicho poroste. Nikam ty fotky nedávejte a máte po problémech, pokud vám jde jen o to, jak vypadáte. Mně třeba víc zajímá to, jestli je miminko v pořádku a vyvíjí se jak má.<br />
<br />
Tolik k tomu, co jsem měla na srdci. Další článek bude nejspíš o baby shower.<br />
Hezký zbytek víkendu!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgft4xu_XI98t0qhy8xPlR453SmmtdcltTY3k8IhGOzHuXWtsHph9IVVex-EVPJb5tIMzfDAfaVOhQV5WzjsTFPKh2glqGu9F_YKwNJNfzCpaQui02folbmLOKK4F94I6rCMjYe25ALDW5r/s1600/24796625_10213152608483534_1896223171345491827_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="786" data-original-width="558" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgft4xu_XI98t0qhy8xPlR453SmmtdcltTY3k8IhGOzHuXWtsHph9IVVex-EVPJb5tIMzfDAfaVOhQV5WzjsTFPKh2glqGu9F_YKwNJNfzCpaQui02folbmLOKK4F94I6rCMjYe25ALDW5r/s320/24796625_10213152608483534_1896223171345491827_n.jpg" width="227" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_GfQxb8IzRpfA9CneZghyphenhyphenURZuErK1ROURDg3toar4kEMhgJM6QzCNoLYf8KpgoblJG3pZFsSsynjWqVoxnc1WpYsJ9SyUqnUywy7izovRvuWf7_Ulk90GfIa6C-RuFrWRgfRdXJcCgMJd/s1600/27544733_10213645044834135_6322791433041965645_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="746" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_GfQxb8IzRpfA9CneZghyphenhyphenURZuErK1ROURDg3toar4kEMhgJM6QzCNoLYf8KpgoblJG3pZFsSsynjWqVoxnc1WpYsJ9SyUqnUywy7izovRvuWf7_Ulk90GfIa6C-RuFrWRgfRdXJcCgMJd/s320/27544733_10213645044834135_6322791433041965645_n.jpg" width="248" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfeY95RuS4Q5HjIfMIfcjIWjsFX31rrnXv8-gSCon6v_FTSfEjp4kGNu_aamWMfw1qd0_5Z4vmYSDmz9Jhh0eeJyJyR8eOzsIKY-Ph42jqriqJyixZc2T2Pq07scj1rUbTRlVB6BvQ3d6Y/s1600/27751508_10213678426508656_8711313403306012679_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="768" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfeY95RuS4Q5HjIfMIfcjIWjsFX31rrnXv8-gSCon6v_FTSfEjp4kGNu_aamWMfw1qd0_5Z4vmYSDmz9Jhh0eeJyJyR8eOzsIKY-Ph42jqriqJyixZc2T2Pq07scj1rUbTRlVB6BvQ3d6Y/s320/27751508_10213678426508656_8711313403306012679_n.jpg" width="256" /></a></div>
<br />Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com1Los Angeles, CA, USA34.0522342 -118.243684933.2099567 -119.5345784 34.8945117 -116.95279140000001tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-9780915882541425652017-11-07T20:33:00.001-08:002017-11-07T20:33:48.487-08:00Jak jsem přežila první trimestr<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtvB03PGwkSaN8i3xybr3UI-N5k-9RCouI-sFEkT-tnXhF3OInYdKNh9OwmxVUzbyAig1PFQSW-MnxYgSnku9_wQfP2IXHX_SiGzPR5jid3aBXsTyJv5ey-G6GkDahz5rHUkQ-lqQ6JPi-/s1600/1-trimestr-t%25C4%259Bh-titulka-nov%25C3%25A1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="869" data-original-width="1200" height="231" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtvB03PGwkSaN8i3xybr3UI-N5k-9RCouI-sFEkT-tnXhF3OInYdKNh9OwmxVUzbyAig1PFQSW-MnxYgSnku9_wQfP2IXHX_SiGzPR5jid3aBXsTyJv5ey-G6GkDahz5rHUkQ-lqQ6JPi-/s320/1-trimestr-t%25C4%259Bh-titulka-nov%25C3%25A1.jpg" width="320" /></a></div>
Teď ty články budou asi všechny na jedno téma, haha. Žádný vzrůšo. Ale prostě je to momentálně jediná věc, kolem který se můj život točí, protože nejsem schopná dělat nic jinýho. Ač bych tuze ráda zase podnikla nějaký ten výlet jinam, než po doktorech. Uvidíme o víkendu.<br />
<br />
Od posledního článku se toho zase tolik nezměnilo, ač jsem si myslela, že už je to na dobré cestě. Takže si tu teď vyleju srdce a pobrečím si nad tím, jak je život nespravedlivej haha. A třeba to pomůže i někomu dalšímu, kdo má stejný problémy. Žádný rady tu sice nenajdete, ale třeba uklidnění, že v tom nejste samy.<br />
<br />
Mám za sebou skoro 16 týdnů těhotenství. 16 ne zrovna veselých týdnů. Ze začátku jsem věřila tomu, když mi zasloužilé matky říkaly, že "neboj, do 11.- 12. týdne ty nevolnosti zmizí a pak si to začneš užívat". Nevolnosti nezmizely a nic jsem si neužívala. Pak se to změnilo na "se vstupem do 2. trimestru se to všechno obrátí a budeš se cítit skvěle". Ve 2. trimestru už dávno jsem a skvěle se necítím. Takže se to změnilo už jen na pouhé "doufám, že ti bude brzo dobře". 1% žen má prý nevolnosti po celé těhotenství. A i když ještě neházím flintu do žita, začínám se s tou představou docela smiřovat.<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Moje skvělá (vážně je skvělá, není to žádná ironie) paní doktorka mi předepsala úžasný prášky, po kterých mi je docela dobře a nemám nutkání zvracet. Nicméně nemám absolutně na nic chuť. Ani jídla, po kterých jsem se dřív mohla utlouct, mi teď vůbec nic neříkají. Takže jsem někdy od toho 8. týdně začala hodně rychle hubnout. Dostávala jsem spoustu různých rad (od doktorky. Ty od lidí kolem mě nezajímaly) jak jíst, co jíst a podobně. Nic nefungovalo. Takže když jsem měla dole 10 kg, poslala mě doktorka do nemocnice na rizikové oddělení. Že s tímhle mi už bohužel nemůže pomoct a musí se s tím začít něco dělat, protože to může být hodně nebezpečný pro miminko. Který je naštěstí stále v pořádku. Jenže tady všechno funguje jak u blbejch. Jeli jsme teda na tu kliniku, odseděla jsem si tam 6 hodin než na mě konečně přišla řada. Tam mi bylo řečeno, že je všechno v pořádku a že se můžu vrátit ke svojí doktorce. Byla jsem ráda, protože jsem si na ní zvykla a jinam jsem jít nechtěla. Jenže když jsem jí volala, řekla mi, že mě nemůže přijmout, že musím zpátky a vysvětlit jim tam, že potřebuju speciální péči ohledně výživy. Snažila jsem se jí vysvětlit, že je mi docela dobře a že už jakž takž jím normální jídla. Na to mi odpověděla, že je mi dobře jen díky těm práškům a nemůžu být na prášcích celé těhotenství. To dává smysl. no. Dneska jsem měla snad hodinový telefonát s klinikou, který skončil tím, že musím jít zpátky a klinika mi musí napsat doporučení ke specialistovi. Takže pokračování příště, protože tohle vypadá ještě na dlouhej proces haha. A už teď jsem z toho akorát otrávená. Jediná věc, která mi teď dokáže spravit náladu, je sushi. Který nemůžu, žejo, protože prostě syrový ryby nejsou vhodný pro těhotenskej jídelníček. Nicméně minulý týden jsme zašli a byla jsem v sedmým nebi.<br />
<br />
Abych si tu jen nestěžovala, jsou i hezký věci. Třeba to, když to malý vidíme na ultrazvuku, slyšíme srdíčko a doktor nám říká, že je všechno v pořádku a miminko roste jak má. Dostali jsme spoustu krásných a kvalitních fotek, které posílají SMSkou, takže je můžeme elektronicky rozeslat rodině, nebo si je vytisknout a nalepit je do miminkova albíčka. Pohlaví nám už řekli před pár týdny, ale prý na to ještě nemáme spoléhat. Další ultrazvuk máme začátkem prosince, kde nám pohlaví potvrdí. Zatím jsme měli ultrazvuky dva, z prvního jsem byla hodně zklamaná, protože ten přístroj byl postarší a na monitoru jsme vůbec nic neviděli. Fotky jsme taky nedostali, protože to nemělo tiskárnu. Oproti tomu ta druhá klinika, kam nás poslali, to vykompenzovala úplně. Přes celou zeď mají plazmu, na které člověk vidí opravdu úplně každý detail toho malýho osmicentimetrovýho červíčka. Už se těším na další návštěvu!<br />
<br />
Další věc, na kterou se těším je baby shower. Kdybych bydlela v ČR, nic takovýho bych nedělala. Ani tady jsem to vlastně neplánovala. Ale Paulova sestra za mnou přišla s tím, že mi s mamkou naplánují baby shower. Tak jsem se pro to docela nadchla a jsem zvědavá, co vymyslí. Součástí naší baby shower totiž bude i odhalení pohlaví. Neplánujeme to nikomu zatím říkat, protože nechceme, aby nám lidi nosili vše v růžové/modré barvě. Detaily ještě musíme doladit.<br />
<br />
A vůbec nejvíc nadšená jsem z představy, až bude miminko s náma. Jo, vím, že to bude hodně náročný, už jsem spoustu nevyžádaných poznámek a rad dostala :) Ale jsme připraveni na všechno a hlavně, jsme na to dva!<br />
Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Los Angeles, CA, USA34.0522342 -118.243684933.2099567 -119.5345784 34.8945117 -116.95279140000001tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-13672186341761485052017-09-26T18:00:00.001-07:002017-09-26T18:01:04.147-07:00Proč odkládám článek o Aljašce (na dobu neurčitou)<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD8LWdeZg5gPSP9EkWv3SHvzDaszchkUuVTEcLD8RYCkjqNTsD0YW-uFN4ypQGNFKfSbj1bmUniZRhDw18ZmrIZrpZ-sty1Yea87jNb-hRBXDoZMNZTg6KOQC4B_wPLuTpkEfcJBY9G7zQ/s1600/DSC_0106.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD8LWdeZg5gPSP9EkWv3SHvzDaszchkUuVTEcLD8RYCkjqNTsD0YW-uFN4ypQGNFKfSbj1bmUniZRhDw18ZmrIZrpZ-sty1Yea87jNb-hRBXDoZMNZTg6KOQC4B_wPLuTpkEfcJBY9G7zQ/s320/DSC_0106.jpg" width="320" /></a></div>
Před pár týdny jsme se vrátili z dovolené na Aljašce. Neskutečně jsem se tam těšila! Dělala jsem plány a snažila se nám zařídit to nejlepší dobrodružství. Nicméně, asi tři dny před naším odletem jsme zjistili, že čekáme miminko. Tak nějak jsme to neřešili, protože nám to vůbec nedocházelo. A přeci jen, těhotenský test (v mém případě čtyři těhotenské testy) se může mýlit. Soustředili jsme se na naší dovolenou a těšili se, jak si to užijeme.<br />
<br />
První týden na Aljašce byl skvělý. Užívali jsme si to naplno a já úplně zapomněla na to, že mám v břiše zárodek našeho potomka. Ale asi v polovině pobytu na mě přišli ranní nevolnosti. Pořád nechápu, proč se tomu říká "ranní" nevolnosti, když trvají celý den v kuse. Celý týden, měsíc, dva, tři,.. Nečekala jsem, že přijdou tak brzo. A to je důvod, proč nemluvím o Aljašce. Kdykoliv se mě totiž někdo zeptá, jak bylo na Aljašce, udělá se mi špatně. A to teď beze srandy. Dokonce jsem se párkrát pozvracela během editování fotek z Aljašky. Všechno mi to totiž připomíná, jak mi bylo špatně. A že mi bylo špatně úplně ze všeho. Hlavně z jídla a z různých pachů. Takže poslední dny na Aljašce jsem si opravdu neužívala a Paul určitě taky ne, protože se mnou dvakrát denně jezdil kolem dokola a snažil se mi najít restaurace, ve kterých jsem byla schopná se najíst. A že jich bylo zatraceně málo haha. Naštěstí jsem ale byla schopná se hýbat a neměla jsem nutkání zvracet.<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Ten pravej těhotenskej zážitek přišel po návratu domů. Hned druhý den jsme jeli k doktorce, která nám potvrdila, že jsem v 5. týdnu. Dostali jsme instrukce, co jíst, čemu se vyhýbat a podobně. O pár dní později "ranní" nevolnosti udeřily v plné síle. Nemohla jsem se zvednout z postele, jak mi bylo špatně a alespoň dvakrát denně jsem objímala záchodovou mísu. Jediný, čím jsem se ty následující cca dva tydny živila, byl meloun, krekry a zázvorová limonáda. "Ranní" nevolnosti mě nepustily ani teď, ve skoro 10.týdnu. Ale už můžu jakž takž jíst normální jídla (pořád mám silný averze vůči jídlům, který jsem měla ráda), jsou už i dny, kdy nemusím celý den ležet v posteli a nezvracela jsem už celých pět dní! Haha. Takže to jsou momentálně takový moje malý radosti.<br />
<br />
Snažím se i Paula zapojovat do radostí prvního trimestru (jakoby chudák neměl dost těch mých hormonama ovlivněných nálad a výlevů) a tak ho obden budím ve 3 hodiny ráno, protože mám chuť na zmrzlinu nebo na jahodovej milkshake z McDonalda. A jemu nezbývá nic jinýho, než se obléct a vzít mě na noční vyjížďku po Los Angeles...<br />
<br />
Slibuju, že článek o Aljašce bude, ale nevím kdy. Opravdu bych to teď nedala a nechci pokoušet svůj žaludek, který se snad začíná pomaloučku uklidňovat. Tak snad už brzo!<br />
<br />
Mějte se krásně.Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com2Los Angeles, CA, USA34.0522342 -118.243684933.2099567 -119.5345784 34.8945117 -116.95279140000001tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-18873557209610852242017-08-08T13:13:00.000-07:002017-08-08T18:03:16.618-07:00Las Vegas: Bez pozlátka<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitk1jA7MFAc4wsPi5ah-yDB0Fu7fFWGaIc4lTsO2MljTlIu9j-6Ffn6zUr5g6l74JgNFI2dFe1gNLrnWoEaNEdXPxEqSDPzrw_3KYpmy8NC1Awh3ws4Ee_T0G7-1Okgv0pwUu0QvAUVhih/s640/blogger-image-1333123649.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitk1jA7MFAc4wsPi5ah-yDB0Fu7fFWGaIc4lTsO2MljTlIu9j-6Ffn6zUr5g6l74JgNFI2dFe1gNLrnWoEaNEdXPxEqSDPzrw_3KYpmy8NC1Awh3ws4Ee_T0G7-1Okgv0pwUu0QvAUVhih/s320/blogger-image-1333123649.jpg" width="240" /></a></div>
Za poslední ani ne půl rok jsme byli v Las Vegas šestkrát. A teda upřímně, mám toho až po krk haha. Jezdíme tam hlavně kvůli obchodu, takže nic moc zábava. Ale po naší poslední návštěvě jsem si udělala o Las Vegas obrázek. Nehezký obrázek.<br />
<div>
Vzhledem k tomu, že jsme viděli i jiný části než jen hlavní strip a downtown, pokazilo mi to celkový dojem. Dojem, který jsem si vytvořila těma pár návštěvama, který jsme trávili vyloženě v casinech. Myslela jsem si, že Las Vegas je v podstatě jen ta hlavní třída se všemi hotely a casiny. Ze směru, ze kterého vždy přijíždíme, nejsou vidět žádné domy, rovnou hotely. To všechno je ale jen takový pozlátko a realita je opravdu krutá. Doslova odporná, nechutná a já nevím co ještě. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Ale pěkně popořádku. Začnu tou pozitivní částí, protože nikdo nejezdí do Las Vegas, aby si prohlédnul město. </div>
<div>
Tentokrát jsme zůstali v Downtown, což je přibližně 20 minut od hlavního stripu. Downtown je tzv "Staré Las Vegas". Tam to kdysi všechno začalo, ještě dávno předtím, než postavili moderní strip, kam se pak přestěhovala veškerá aktivita a pozornost. Downtown má jednu výhodu, je to tam levnější. Jak hotely, tak casina. Hlavně teda ta casina. Celkem fajn je procházka po Fremont Street, což je v podstatě takový obrovský "tunel", a kromě hotelů, restaurací a casín tam člověk najde i nějakou tu zábavu. Včetně možnosti projet si celý ten "tunel" na zipline. Což je na seznamu věcí, které chci zkusit.</div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<a name='more'></a><br />
<br />
Přesuneme se dál, na hlavní třídu, neboli "strip". Což je nejznámější a nejnavštěvovanější místo v celém státě Nevada. Nachází se na ulici Las Vegas Blvd a je to přesně to místo, které známe z televize. Místo, kde se nachází nejznámější hotelové resorty a casina. Las Vegas strip je docela mládě, začal vznikat ve 40. letech minulého století, ale rozhodně to nebyl jednoduchý začátek. V první polovině minulého století byla tahle oblast centrem zločinu. I dnes Las Vegas patří mezi dost nebezpečná města, ale hlavní strip má prostě svoje kouzlo. Všechno je tam malinko dražší, ale dají se najít hodně dobré slevy na hotely. A je to rozhodně zážitek! Vyzkoušeli jsme několik hotelů, při každé návštěvě zůstáváme jinde a vždycky jsme měli super zkušenost. Další na našem seznamu je hotel a casino Stratosphere, což je poslední hotel na hlavním stripu a je to nejvyšší vyhlídková věž v celých Spojených Státech! Úplně nahoře na špičce věže jsou různé aktivity, včetně seskoku ze špičky dolů. To je další věc na seznamu, kterou si chci odškrtnout haha.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
A teď se přesuneme daleko od stripu, do okolních ulic a sousedství. Pořád se nemůžu vzpamatovat z toho, co jsme viděli. Protože chceme (no, spíš jsme chtěli) v Las Vegas investovat do nemovitostí, museli jsme si prohlídnout okolí, zjistit, jaký typ lidí tam žije a podobně. Nevím, jak to popsat a zachovat si etiku. Napadají mě slova, která tady nechci použít. Budu to ale psát tak, jak to je, protože prostě tohle jsou věci, na které člověk musí brát ohled, když chce učinit tak velký krok. Že je všude špína a lidé místo odpadkových košů používají chodníky a silnice, to je jedna z těch menších věcí. Typ lidí, co tam žije, jsou převážně černoši a hispánci. A bohužel tyhle typy lidí zdevastují co se dá. Každý, kdo se bude osočovat tím, jak je to neetické a rasistické, by se měl podobným sousedstvím projet. Jenom v zamčeném autě je to o strach. Samozřejmě neházím všechny do jednoho pytle, jsou vyjímky, ale tohle je drtivá většina. Pracuji v realitách a takové jsou prostě statistiky. A člověk opravdu nemůže brát ohledy na nějakou etiku, obzvlášť pokud se jedná o velkou investici do budoucna. </div>
<div>
Strávili jsme celý den projížděním různých částí Las Vegas a tohle je převážně 90% toho, co jsme viděli. U několika domů jsme dokonce byli svědky ozbrojených policejních zátahů.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Do jedné budovy jsme se šli v doprovodu tamního realitního agenta podívat a v životě jsem nebyla víc v šoku. Já ani nepochopí, jak to může někdo prodávat v takovém stavu. Byla to čtyřbytová budova, nevím, jak se jim říká u nás. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak tam ti lidé žijou. Nikde žádný nábytek, hromady bordelu ve všech místnostech. Odpadky spolu s oblečením a (použitým!!!) nádobím naházené na jedné homadě. Všude špína, smrad, brouci a bůhví co jestě. A v tom všem si hráli malý děti. O koupelnách snad vůbec nemusím mluvit. Viděla jsem jenom dva byty, z toho druhého se mi udělalo tak špatně, že jsem do ostatních ani nešla. Samozřejmě všechny čtyři byty jsou obydlený výše zmíněnýma skupinama lidí. Ti lidé nepracují, celý dny se válí doma. Neplatí nájem, takže obyvatelé dvou z těch čtyřech bytů mají soudní příkaz k vystěhování a ty další dva byty to beztak čeká taky. V okolí je spousta obchodů, spousta příležitostí k práci, ale prostě tehle typ lidí nepracuje. Většina z nich se živí ilegálními činnostmi, jak nám bylo vysvětleno a jak jsme se i přesvědčili na vlastní oči. </div>
<div>
To, že lidé nemají peníze ještě neznamená, že nemůžou udržovat místo kde žijí v čistotě! To přece nic nestojí, vynášet odpadky, poskládat věci, zamést, utřít prach a podobně.. Nejvíc mi bylo líto těch dětí, že v tom musí žít a bohužel z nich vyroste to samé, co z jejich rodičů. Bohužel tímto způsobem tam žije snad víc jak půlka obyvatel. Když říkám půlka, tak to jen tak střílím od oka, protože jsem si jistá, že někde musí být i hezká část Las Vegas, kde jsou krásné domy a žijí tam slušní lidé. Nicméně tuhle část jsme nikde nenašli a popravdě, po tom co jsme za ten den viděli, jsme už neměli chuť najít něco lepšího. Tímto dáváme ruce pryč od Las Vegas a najdeme jiné město a jiný stát. Někde, kde slušní lidé chtějí žít a kde my nebudeme potřebovat ozbrojený doprovod. Do Las Vegas už jen za zábavou.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Takže tolik k zážitkům z města hříchu mýma střízlivýma očima haha.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<h3>
Seven Magic Mountains</h3>
</div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhyDinXTBlgKjIsEH-6Lqn_NmhZL59akvWLn1FIXpeltkWQyMPidCXIOgxCRzwQYk51AK7RIoE8gRgIiv15dcNHwD75n1Quo0WFm8xohRwoTo9nuS_youhei9lU-fNLOElin9CoT5UlL1w/s1600/IMG_1289.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhyDinXTBlgKjIsEH-6Lqn_NmhZL59akvWLn1FIXpeltkWQyMPidCXIOgxCRzwQYk51AK7RIoE8gRgIiv15dcNHwD75n1Quo0WFm8xohRwoTo9nuS_youhei9lU-fNLOElin9CoT5UlL1w/s320/IMG_1289.JPG" width="320" /></a></div>
Jedna z mých nejoblíbenějších zastávek po cestě do Las Vegas. Je to v podstatě sedm barevných "hromádek" vytvořených z obrovských balvanů poskládaných na sebe. Ty barvy jsou neskutečné! Uprostřed pouště vynikají a pokud jedete po Las Vegas Blvd, nelze je přehlídnout. Stojí přibližně minut od hlavního stripu a určitě je to příjemná zastávka. Akorát ty teploty tam moc příjemné nejsou haha.<br />
Seven Magic Mountains byly postaveny přibližně před rokem umělcem Ugo Rondidonem a sponzorovány nevadským muzeem umění. Měří skoro 8 metrů. Pokud plánujete cestu do Vegas v průběhu několika následujících měsíců, určitě si udělejte zastávku. Tihle krasavci tam totiž budou stát jenom do května 2018.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8isgnuWtRFzG5cqzmZggNRqySFzVyshYJNg7EYqh192pdOijbq-oS1Ev9Ha4b0T3w09EumFRfMv0LaC7T7Cok3h74IRZfMvJT2aaElhCkCPC5elk0Hf5lCsN3brhiSiHx2NrGTJkxEL6n/s1600/IMG_3442.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8isgnuWtRFzG5cqzmZggNRqySFzVyshYJNg7EYqh192pdOijbq-oS1Ev9Ha4b0T3w09EumFRfMv0LaC7T7Cok3h74IRZfMvJT2aaElhCkCPC5elk0Hf5lCsN3brhiSiHx2NrGTJkxEL6n/s320/IMG_3442.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIydHuSrEZVSdZ9Kyh5uHjcLO26ip7nSz_5mGEAleQE-UDlypDmjIB0fAi0xx7-2queJ7PbK_5r8ZyXBKUuL-iWxhAZHdZJ_l7zM2o16eezmTZespJPf6Jyzz6231y3Ifq8-P8PZvvSBVN/s1600/IMG_3445.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIydHuSrEZVSdZ9Kyh5uHjcLO26ip7nSz_5mGEAleQE-UDlypDmjIB0fAi0xx7-2queJ7PbK_5r8ZyXBKUuL-iWxhAZHdZJ_l7zM2o16eezmTZespJPf6Jyzz6231y3Ifq8-P8PZvvSBVN/s320/IMG_3445.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhp-L05sDYJmIswwmwv0_qD-2pugbAsKft3rniOqwl4SFa9-EvB__y3oEhkH8tb7PYAx2dSRHBjMCl-rFJCAzRb1voF4WWWHWPnegKLUvQamDQyP-zCy1Z0yzOLBc_uHd5Mas9i6IstR0ZD/s1600/IMG_6622.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhp-L05sDYJmIswwmwv0_qD-2pugbAsKft3rniOqwl4SFa9-EvB__y3oEhkH8tb7PYAx2dSRHBjMCl-rFJCAzRb1voF4WWWHWPnegKLUvQamDQyP-zCy1Z0yzOLBc_uHd5Mas9i6IstR0ZD/s320/IMG_6622.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2x2rfivm7IEO-BxO1KhNJ_86eSuvRZSz1m-Nt7zQCqgrKDexFEcWgFBBEM5lXACso5I8yEHaO8p8TRwkdkVVnT3s57EHNeooozTSYH8MRgJ-0yoaf_oQkhvJ-Xo40ycx18QJt2TJwxTac/s1600/25ACDF25-658E-41CE-B179-A8089E80FC82.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2x2rfivm7IEO-BxO1KhNJ_86eSuvRZSz1m-Nt7zQCqgrKDexFEcWgFBBEM5lXACso5I8yEHaO8p8TRwkdkVVnT3s57EHNeooozTSYH8MRgJ-0yoaf_oQkhvJ-Xo40ycx18QJt2TJwxTac/s320/25ACDF25-658E-41CE-B179-A8089E80FC82.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4wGAsGVqN3DTpPcPKdPh3-jE1cpCy0jTSrrblzbKoT7vbx_dUXjU0jNSbaZyfXyr8s4C9U9TWBf1lORpJCkkcLuChN5luDL6w01LWBIriAuZx1TeLVZqU2F_WKIB1R7AitoYo3HynC1_X/s1600/IMG_1738.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4wGAsGVqN3DTpPcPKdPh3-jE1cpCy0jTSrrblzbKoT7vbx_dUXjU0jNSbaZyfXyr8s4C9U9TWBf1lORpJCkkcLuChN5luDL6w01LWBIriAuZx1TeLVZqU2F_WKIB1R7AitoYo3HynC1_X/s320/IMG_1738.JPG" width="240" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfSVYRqVj1q5U-D7jDQhwWE7qfXGzX3Mc9-jCYvnuhDvf56pXXsMtKrWFCyKqgJBG9hjxG6QR3u82se39XQUBxHOg2EDl1qhmfMpj8VvR9zeF0X9Dl6klSIKr4KICmPupyOMBxDl3mbh3T/s1600/IMG_1746.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfSVYRqVj1q5U-D7jDQhwWE7qfXGzX3Mc9-jCYvnuhDvf56pXXsMtKrWFCyKqgJBG9hjxG6QR3u82se39XQUBxHOg2EDl1qhmfMpj8VvR9zeF0X9Dl6klSIKr4KICmPupyOMBxDl3mbh3T/s320/IMG_1746.JPG" width="240" /></a></div>
<br /></div>
Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Las Vegas, NV, USA36.1699412 -115.1398295999999835.7602007 -115.78527659999999 36.579681699999995 -114.49438259999998tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-79929014728265927182017-06-14T18:07:00.000-07:002017-06-14T18:10:48.570-07:00Los Angeles: Pár informací a rad<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrDStUrmiQHMOdcOecy8ycq68BG4_cMgoqbcHVFdTCNB0lDFiGKhu-6P_8PsEOS0CQv9AfUIFItnz56RPSQj8LGtArFnyvrO3mjDaN-IobNfcGyiuT5rKspFdBiqPjMoVmEIFh98WXv67X/s1600/16864779_1270822789661117_4397328579929841195_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="640" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrDStUrmiQHMOdcOecy8ycq68BG4_cMgoqbcHVFdTCNB0lDFiGKhu-6P_8PsEOS0CQv9AfUIFItnz56RPSQj8LGtArFnyvrO3mjDaN-IobNfcGyiuT5rKspFdBiqPjMoVmEIFh98WXv67X/s320/16864779_1270822789661117_4397328579929841195_n.jpg" width="213" /></a></div>
Na Instagramu a Facebooku mi chodí spousta dotazů o Los Angeles, proto jsem se rozhodla napsat tento článek a trošku Vám na Vaše dotazy odpovědět veřejně, protože to určitě pomůže i spoustě dalších lidí.<br />
<br />
Pamatuju si, když jsem ještě jako Au Pair hledala rodinu, chtěla jsem strašně do Kalifornie. Zejména do LA. Je to sen skoro každé Au Pair. A většina z nich tu, stejně jako tenkrát já, nikdy nebyla. Ta touha žít v LA je založená na tom, co vidíme v TV a na fotkách. Realita je ale trošku jiná. Když jsem prvně letěla do LA, měla jsem tu jenom pár hodin při čekání na partu lidí, se kterýma jsme se vydávali na výlet po Národních parcích. I přesto, že jsem měla skoro půl dne času, jediné místo, kam jsem se dostala, byl Chodník slávy v Hollywoodu. A to úplně stačilo k tomu, aby se mi Los Angeles zhnusilo. Od tý doby jsem už o LA nesnila a nechtěla sem ani za nic.<br />
<br />
Osud tomu ale chtěl jinak a Los Angeles se mi stalo domovem. A miluju to tady! Jsem ráda, že jsem měla příležitost poznat ty krásný místa, kam se normálně člověk jako turista nepodívá. Nádherná místa, která změnila můj názor.<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguIRCKf399Xl6VMDo0y4MChV3KaOI16aKALno_k9XiVE3bu4k0igNUnFplyWmc9qhR7vW6mSAnyh2OeVVnY6nEGzgjYwI47uhvZNmiVlYG18f_er0CvPdJhqThkQzcbJsVJo7zGDwpD7Ui/s1600/DSC_0651.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguIRCKf399Xl6VMDo0y4MChV3KaOI16aKALno_k9XiVE3bu4k0igNUnFplyWmc9qhR7vW6mSAnyh2OeVVnY6nEGzgjYwI47uhvZNmiVlYG18f_er0CvPdJhqThkQzcbJsVJo7zGDwpD7Ui/s320/DSC_0651.jpg" width="213" /></a></div>
Teď Vám řeknu pár informací o Los Angeles a potom přejdu k dotazům. Los Angeles County je mnohem větší, než se může zdát. Zejména během dopravní špičky haha. LA tvoří dlouhé kilometry nádherných pláží (např. Malibu, Santa Monica, Venice, Hermosa Beach, Long Beach,..), neskutečně krásné hory a kaňony (např. Malibu Canyon, Santa Monica Canyon, San Gabriel mountains, Angeles National Forres,..), pár jezer, řek, lesů a samozřejmě i ruch velkoměst s nočním životem (např. Santa Monica, Venice, Calabasas, Glendale, Beverly Hills, Sherman Oaks, Downtown Los Angeles,..). Zkrátka Los Angeles má úplně všechno! A samozřejmě nemluvě o tom, že je to světové centrum filmového průmyslu. Opravdu každý si tu přijde na své, ať už milujete přírodu a výlety, nebo poflakování se po plážích, či barech. Pokud sem jedete na týden na dovču a musíte nutně dělat všechny turistické atrakce, jako již zmíněný špinavý Chodník slávy a podobně, určitě navštivte i ta méně profláklá místa.<br />
<br />
Zmíním pár obecných dotazů, které by se mohly někomu hodit. Vynechám teda jeden dotaz, který se mi taky celkem často opakuje, a to se týká ilegálního pobytu a práce. Nikomu nebudu radit, jak se to tu dá zařídit ilegálně. Že to sestře vašeho kamaráda prošlo a žije si tu ilegálním životem ještě neznamená, že to projde vám. Hlavně od doby, co máme nového prezidenta je to těžší a těžší. Dochází k hromadným deportacím a zkrátka vše je přísnější a více hlídané. A jakmile na vás přijdou a deportují vás, zavřete si dveře do USA na několik let a ani potom vás sem nemusí pustit. Nehledě na to, že ilegální život tu není jednoduchý, budete žít v neustálém stresu a strachu. Jsem proti ilegálnímu pobytu, takže bych opravdu ocenila, kdyby se mi podobné dotazy neopakovaly, ale bohužel to neovlivním.<br />
<br />
A teď už pár dotazů (D) a odpovědí (O).<br />
<br />
D:<b><i> Jedu na pár dní do LA a nebudu mít auto. Prý se tam ale všude dostanu veřejnou dopravou.</i></b><br />
O: Nedostanete. Auto je tu opravdu nezbytná nutnost, pokud nechcete utrácet za Uber/Lyft nebo taxíka. Záleží na tom, kde jste ubytovaní. Pokud je to někde u centra, odtamtud se dá na pár míst dostat metrem.<br />
<br />
D:<b><i> Poradíš mi nějaká méně známá místa, kam jít na pěšší túru?</i></b><br />
O: Spousta pěšších stezek je v Santa Monica mountains, v Malibu Canyon. S překrásným výhledem na hory a oceán. Také se odtamtud dá dojít k vodopádům v Malibu. Další z mých nejoblíbenějších je slavný Hollywood nápis. Je to sice hodně známé místo, ale není tak přeplněné lidmi, protože je to docela fuška vylézt až nahoru. Samozřejmě taky záleží na období.<br />
<br />
D: <i><b>Vyplatí se jít na celý den do Universal Studios?</b></i><br />
O: Pokud vám nevadí dlouhé fronty a mačkání se mezi lidmi, tak určitě. Slýchám na to pozitivní ohlasy. Sama jsem tam během dne nebyla, protože to není úplně co by mě zajímalo, ale byla jsem během Hollywood horror nights, kdy je vše předělané ve stylu hororových filmů a seriálů a rozhodně to všem milovníkům hororu doporučuji! Je to jen jednou do roka na pár dní v období Halloweenu.<br />
<br />
D:<b><i> Jak se pohybují ceny za ubytování?</i></b><br />
O: Tohle je strašně individuální. Záleží pro kolik lidí, jaký typ ubytování a hlavně kde. Dál od centra se nejlevnější motely a možná i AirBnb pohybují kolem $85 (cca 2tis KČ). Pokud jste mladí cestovatelé a nevadí vám sdílet místnost s dalšími lidmi, dají se tu najít hostely kolem $40 za noc. Určitě můžete najít nějaký výhodný balíček letenka+auto+ubytování a podobně. A pro solo cestovatele je tu pořád možnost Couchsurfingu (můžu dát doporučení v případě zájmu). Ale pamatujte, že čím levnější, tím dál od všeho. Takže co ušetříte za ubytování, utratíte za dopravu.<br />
<br />
D: <b><i>Poradíš mi nějaké dobré restaurace či bary?</i></b><br />
O: Osobně nejsem velkou milovnicí barů, ale velkou spoustu zajímavých barů i restaurací najdete v Santa Monice na 3rd street promenádě, v Glandale jich je spousta, v Hollywoodu na Sunset blvd, v North Hollywood nebo ve Venice. To jsou má oblíbená místa kam jít, pokud si chci dát skleničku nebo něco dobrého k jídlu. Co se jídla týče, najdete tu naprosto všechno. Nejen tady v LA, celkově v US. Jakákoliv kuchyň vám přijde na mysl, s největší pravděpodobností ji tu najdete. Mé nejoblíbenější jsou Thajské, korejské a japonské.<br />
<br />
D:<b><i> Jaká zajímavá místa stojí za návštěvu?</i></b><br />
O: Určitě Griffith Observatory. Dá se tam jak dojet autem (parkování je trošku problém) a nebo se tam dá dojít pěšky. Je odtamtud neskutečně krásný výhled na celé Los Angeles a za jasného dne můžete vidět i oceán. A ten západ slunce je ještě krásnější. Potom se mi líbí Getty centre, Getty Villa, která byla znova zpřístupněna teprve nedávno od doby, co jí velké zemětřesení v roce 1994 zničilo. Za návštěvu taky stojí muzeum moderního umění v downtown Los Angeles. Nějaká muzea jsou také v Hollywoodu přímo na Sunset blvd, nikdy jsem tam ale nebyla, podle mě jsou to jen lákadla pro turisty a nebudou až zase tolik zajímavá.<br />
<br />
D: <b><i>Jaká je dopravní situace v Los Angeles?</i></b><br />
O: LA je strašně přelidněné, tím pádem jsou tu i neskutečné dopravní zácpy. Pokud se snažíte někam dostat a máte GPS, zadejte si možnost "vyhnout se dálnicím". Nejhorší jsou dálnice číslo 402 a 101. Tam člověk ve špičce prosedí klidně i krásný dvě hodinky.<br />
<br />
D: <b><i>Sněží v Los Angeles?</i></b><br />
O: Ne. Tedy na většině území LA nesněží. Samozřejmě nahoře v horách byste sníh našli. Tady v San Fernando Valley (největší část Los Angeles) nesněží, protože jsme kolem dokola obehnáni horami. Proto je tu i nejteplejší počasí. Pro milovníky zimních sportů ale není všemu konec, stačí vyjet necelé dvě hodinky na sever, kde je v zimních měsících v horách (Big Bear Mountain) sněhu požehnaně.<br />
<br />
To je tak nějak všechno. Pokud by měl někdo víc dotazů, určitě je ráda zodpovím, pokud budu vědět.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Los Angeles, CA, USA34.0522342 -118.243684933.2099567 -119.5345784 34.8945117 -116.95279140000001tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-73969188628573310912017-05-30T00:05:00.001-07:002017-05-30T00:06:24.951-07:00Jak jsme kempovali v horách<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQ0S3naqIs0VWG_vmimQ9P60zL9BVkpmbzFjQoQe65tYeh428iTjVGAHOpVXXSE6uy6faJQDAykPGfrixOAahQEnyrCBY06kjqS6WdUKqhsHFa2y8EWfKiSbaSeKC0LYCEIlGg59Dr5PAR/s1600/DSC_0475.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQ0S3naqIs0VWG_vmimQ9P60zL9BVkpmbzFjQoQe65tYeh428iTjVGAHOpVXXSE6uy6faJQDAykPGfrixOAahQEnyrCBY06kjqS6WdUKqhsHFa2y8EWfKiSbaSeKC0LYCEIlGg59Dr5PAR/s320/DSC_0475.jpg" width="320" /></a></div>
Tento víkend nás čekala velká akce. Čtyřdenní kempování v horách s partou skoro 30ti lidí. Pronajali jsme si celý kemp na vrcholku hory v San Bernardino National Forest. Jedná se o historické místo, kde je jedna veliká chata, taková ta typická dřevěná, a dvě malé chatky. Ani v jedné z těch chatek není povoleno spát, protože už mají něco za sebou a rozpadají se. Slouží maximálně tak pro skladování jídla. K této oblasti se váže, prý zajímavá, historie. Kdysi tam někdo žil, ale nevím kdo, kdy a proč. Musím si to zjistit. Každopádně na 4 dny se nám toto místo stalo dočasným domovem.<br />
<br />
Místní kempy nejsou podobné těm, co máme v ČR. Občas někde ano, ale většinou ne. Většinou není k dispozici voda, žádné stánky ani obchody s občerstvením a smíšeným zbožím. Kolikrát není obchod v okolí několika desítek mil. Takže člověk tak stanuje v opravdové divočině, s minimem lidí kolem sebe. Náš "kemp" byl úplně na vrcholku hory, a protože nás byl velký počet, pronajmuli jsme si to celé, takže široko daleko kolem nás nebyl absolutně nikdo.<br />
<br />
Začnu od začátku..<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
<a href="https://www.blogger.com/null" name="more"></a><br />
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdJHe91w6CQSlatL7FRQCX4YvohaLmE2VO-obSDa8q5cWM73Ftrdwqrlf9VVr2ShyphenhyphenWH2jB6yzwNH7_iBruMLgswOJdQprhpa_fbgg_xcEkV1KNJqeTACuwPQWC2X78jc0_D4a4TZ-ezCgF/s640/blogger-image--1865852754.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdJHe91w6CQSlatL7FRQCX4YvohaLmE2VO-obSDa8q5cWM73Ftrdwqrlf9VVr2ShyphenhyphenWH2jB6yzwNH7_iBruMLgswOJdQprhpa_fbgg_xcEkV1KNJqeTACuwPQWC2X78jc0_D4a4TZ-ezCgF/s320/blogger-image--1865852754.jpg" width="240" /></a></div>
Já s Paulem jsme vyjížděli ve čtvrtek odpoledne. Půjčovali jsme si auto v autopůjčovně, protože kemp byl vysoko v horách a náš Prius by to nezvládl. Půjčili jsme sice džíp, ale toho místa uvnitř moc nebylo. Měli jsme strašně moc věcí, protože jak už jsem se zmínila, nebyla tam žádná voda, jídlo, elektřina, nic. Ještě jsme vyzvedávali Paulova kamaráda Dennyho, který neměl s kým jet, a tak vysoko do hor prostě člověk sám raději nejezdí. Od první chvíle jsem měla chuť mu dát facku. Tak neuvěřitelně otravnýho a drzýho člověka jsem snad v životě nepotkala! I Paul řekl, že se hodně změnil od chvíle, co ho viděl naposled. Takže jsme celý 4 hodiny v autě s ním trpěli. A to byl teprav začátek haha.<br />
<br />
Do kempu jsme přijeli něco málo po 20:00. Kamarád Dave, který celou tuhle akci pořádal už byl tam, spolu s dalším kamarádem Viktorem. Pro čtvrteční večer nás bylo jen 5, všichni měli dorazit během pátka. Za tmy jsme postavili stany, kuchyň (včetně trouby a dřezu na mytí nádobí haha) a roztopili jsme oheň.<br />
Noc ve stanu byla celkem přijatelná a to jen kvůli tomu, že jsme byli hodně dobře vybaveni. Jakmile se setmělo, byla příšerná zima! Byli jsme hodně vysoko v horách a zimní bundy přišly k večeru vhod.<br />
<br />
V pátek se začali sjíždět ostatní. Ozdobili jsme hlavní chatu, malou chatku a prostě jsme to tam chtěli mít na tu chvilku útulný. Pár lidí přivezlo generátory a reprobedny, takže jsme měli elektřinu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJv3QvL7A5cSHjdFxsyiZ79acQuYTLHyw9Zz7zo5ciuDOIT0XAFwfZSKG5oHPFshL4o_3YpXVpdWoX9xM9a52hjS_OaFnS51BkBOj5DlTyozuMUZVRTOZ8bd96QjA_j9i1GcSYM8Kos3-H/s1600/DSC_0554.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJv3QvL7A5cSHjdFxsyiZ79acQuYTLHyw9Zz7zo5ciuDOIT0XAFwfZSKG5oHPFshL4o_3YpXVpdWoX9xM9a52hjS_OaFnS51BkBOj5DlTyozuMUZVRTOZ8bd96QjA_j9i1GcSYM8Kos3-H/s320/DSC_0554.jpg" width="213" /></a></div>
Rozhodla jsem se jít trošku prozkoumat okolí, protože se mi nechtělo jen tak se celý den válet a nic nedělat. Hned vedle nás totiž vedla slavná Pacific Cret Trail. Což je jedna z nejdelších pěšších stezek na světě, začíná na mexických hranicích a vede přes Californii, Oregon, Washington až po kanadské hranice. Je 4 279km dlouhá, vede hlavně přes hory, Národní a státní parky a trvá něco kolem 5ti měsíců to celé v kuse projít. Rozhodla jsem se alespoň těch pár kilometrů si projít. Musím říct, že jsem se bála. Nevím čeho ani proč, ale měla jsem celou cestu strach. Všude bylo strašný ticho. Nikde nikdo, ani žádný zvířata. Přes den bylo dost teplo, ale zase žádný šílený vedra, takže ideální na pěšší turu. Akorát jak jsme byli vysoko v horách, dost těžko se dýchalo, kvůli nadmořské výšce. Byla to ale nádhera. Ten výhled na zasněženou horu Big Bear v dálce, na druhé straně výhled na údolí v mlze, prostě dech beroucí! Nejhorší na téhle trase je to, že nekončí. Takže jsem se musela sama rozhodnout, kdy se obrátit a jít zpátky do kempu.<br />
<br />
V sobotu jsem se rozhodla jít druhým směrem po PCT. Tentokrát jsem se nebála ani trochu. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem se den předtím odhodlala jít sama tak daleko. Navíc kempem nám procházelo hodně lidí, kteří tu trasu šli. Říkala jsem si, když oni sami dokážou jít tisíce kilometrů, já těch pár kiláčků musím zmáknout taky. Tentokrát byly vyhlídky ještě krásnější. Ani jsem nemohla uvěřit tý kráse kolem! Říkala jsem si, že se musím obrátit a vrátit se do kempu než se začne stmívat, ale pořád to nějak nešlo. Musela jsem pokračovat dál. Co mě opravdu přesvědčilo se vrátit, bylo čerstvý medvědí hovno na cestě. To jsem se hned otočila a celou cestu se modlila, abych nešla medvědovi vstříc. Nešla jsem. Vrátila jsem se do kempu a zbytek dne strávila s ostatníma u ohně a piva.<br />
<br />
V neděli ráno jsme se sbalili a vyrazili na cestu domů. Byla jsem strašně ráda, že tam ta PCT byla, takže jsem mohla na většinu dne vypadnout. 30 lidí je prostě na kempování moc. Možná by to nebylo tak strašný, nebýt Dennyho. Ten neskutečně vytáčel každýho. Jedl všem jídlo, půjčoval si věci, který nevracel, nikoho se na nic neptal, s ničím nepomohl.. takže se všichni shodli na tom, že příští rok to bude bez Dennyho. Nejsem si ale jistá, jestli příští rok chci jet. Nechci. Paul taky nechce. Bylo to opravdu moc haha. Až zapomenu na Dennyho, jsem si jistá, že vzpomínky budu mít pěkný.<br />
<br />
Pustila jsem Paulovi film Wild (Divočina, Reese Whiterspoon v hlavní roli), abych mu přiblížila o čem Pacific Crest Trail je. A rozhodli jsme se na příští kempování jet do Kennedy Meadows, což je další kemp ležící na PCT. Takže si projdu další kousek! Doufám, že to bude hodně brzo.<br />
<br />
Mějte se krásně a zase příště!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6rrRtvtw1SAt88Qs7mFdNbPPsBTklk1jFY7-jMebpEU-VV7p-f-IlqS8FOZxxqt_jQoi46KYRS7HvNg0E3NuNl-Lyus_EULZ1TxqZ99CuQ6dOxCB4L7IukzemRZrSPRxbaTzKGiaJo-cf/s1600/DSC_0434.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6rrRtvtw1SAt88Qs7mFdNbPPsBTklk1jFY7-jMebpEU-VV7p-f-IlqS8FOZxxqt_jQoi46KYRS7HvNg0E3NuNl-Lyus_EULZ1TxqZ99CuQ6dOxCB4L7IukzemRZrSPRxbaTzKGiaJo-cf/s320/DSC_0434.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXi8fkE4fStNugcxeFie6Fj1btPHtJ4gdLBvpEW-JBVfkrHsYKZQ78k_TY2bWFGfjx1l0mecT5YcaapzvV3yRULoOgBO3tnAQmZwSd0seQiOnykOYHx2nR9v1Cw1U2KctMH4RzyYz00DJD/s1600/DSC_0499.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXi8fkE4fStNugcxeFie6Fj1btPHtJ4gdLBvpEW-JBVfkrHsYKZQ78k_TY2bWFGfjx1l0mecT5YcaapzvV3yRULoOgBO3tnAQmZwSd0seQiOnykOYHx2nR9v1Cw1U2KctMH4RzyYz00DJD/s320/DSC_0499.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEho2JhhcfIiUqWBNsI2ipMerp0iDHjFzCx0qhPcZSPeamL4IiAa55Vj5eINMLi4UG3g9z1UZzTj1a6tJFLYbDhx8dQar_2khUH4sYVaNw-nVzegkuhVKclWQSDQn2tr1hrnfGRscKSosy9a/s1600/DSC_0521.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEho2JhhcfIiUqWBNsI2ipMerp0iDHjFzCx0qhPcZSPeamL4IiAa55Vj5eINMLi4UG3g9z1UZzTj1a6tJFLYbDhx8dQar_2khUH4sYVaNw-nVzegkuhVKclWQSDQn2tr1hrnfGRscKSosy9a/s320/DSC_0521.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8ANJO1a8rjQF-xDgHvXuvqUVfF4JF1PtTU5R3kopuata4eOjlx60bEkM-n1aMqB8a4CY1-12GpG3AomOc24t7XZUkhxbqH2rCEgykbANYoguGik6_TsGwKFZq1gQdukahD4bpyHmGVr77/s1600/DSC_0577.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8ANJO1a8rjQF-xDgHvXuvqUVfF4JF1PtTU5R3kopuata4eOjlx60bEkM-n1aMqB8a4CY1-12GpG3AomOc24t7XZUkhxbqH2rCEgykbANYoguGik6_TsGwKFZq1gQdukahD4bpyHmGVr77/s320/DSC_0577.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVQtSOJEaVtb_QKdnRRxTnBqQnbXKktvI5hnshZpqhGXGx23bPzo4ZyS1BDrhOvAOvMnK9v-T9AsZvDNsIVly4cg9y69Epts_KeIaZE71z34rwrkfGk6viRNCoGfGi7PkLSLuonaPJtfPt/s1600/DSC_0601.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVQtSOJEaVtb_QKdnRRxTnBqQnbXKktvI5hnshZpqhGXGx23bPzo4ZyS1BDrhOvAOvMnK9v-T9AsZvDNsIVly4cg9y69Epts_KeIaZE71z34rwrkfGk6viRNCoGfGi7PkLSLuonaPJtfPt/s320/DSC_0601.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEju3ycePaljTzaX-8nhGUv4KXTKDBKRgghHeEQk2Rs1fDu_QRhYA8NWzDOHX9a5t2qySYAPjWW1qVjtyJcnsqTrlkR2uRj_hP59DS958C50DdwdUYNc0wKPw0vAq5XfNDhTr7Zt9UHV2IUe/s1600/DSC_0637.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEju3ycePaljTzaX-8nhGUv4KXTKDBKRgghHeEQk2Rs1fDu_QRhYA8NWzDOHX9a5t2qySYAPjWW1qVjtyJcnsqTrlkR2uRj_hP59DS958C50DdwdUYNc0wKPw0vAq5XfNDhTr7Zt9UHV2IUe/s320/DSC_0637.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhevn2yx1xwGNq4PLn8H88wQoEN5_S5vOUGBnvNI4FkBd9hjOIjTsvaGVciNNzNR2vtlPVBRENRHnKIruDUWnTFLl47Fv1DZ828P4CAhnSaERJk5eW9b2NGTlVt_CntlyCbZFIXunFpcS4n/s1600/DSC_0681.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhevn2yx1xwGNq4PLn8H88wQoEN5_S5vOUGBnvNI4FkBd9hjOIjTsvaGVciNNzNR2vtlPVBRENRHnKIruDUWnTFLl47Fv1DZ828P4CAhnSaERJk5eW9b2NGTlVt_CntlyCbZFIXunFpcS4n/s320/DSC_0681.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0TMa5Rm9ztk-woU7NLgsIrOZrR3rBuiJQJhRy0ZxFoVbh8HbEj9nPIB-HxD87bNx-ealDacoT8AbfJomuwxf332ztBsF5Grv3Qi4ILsLYiUX7YkAfiGqGeG4ae2YZGAsAF3GQ2Q8jFQ1k/s1600/DSC_0692.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0TMa5Rm9ztk-woU7NLgsIrOZrR3rBuiJQJhRy0ZxFoVbh8HbEj9nPIB-HxD87bNx-ealDacoT8AbfJomuwxf332ztBsF5Grv3Qi4ILsLYiUX7YkAfiGqGeG4ae2YZGAsAF3GQ2Q8jFQ1k/s320/DSC_0692.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghQYnOLIMOW2L1YdZDqZkKCVYmjk_9WNlzNzwepq0eLGbuQRDW22yoUgd_pF6JJUXVAKJOxHZp1rduiKs8tkozjfvPVWlg5rKSBL7W4R_k8obK2fC92M-kTbPDx1Af20Bpwz5aVWLqLcc7/s1600/DSC_0740.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghQYnOLIMOW2L1YdZDqZkKCVYmjk_9WNlzNzwepq0eLGbuQRDW22yoUgd_pF6JJUXVAKJOxHZp1rduiKs8tkozjfvPVWlg5rKSBL7W4R_k8obK2fC92M-kTbPDx1Af20Bpwz5aVWLqLcc7/s320/DSC_0740.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbq1K6BCkarMZ9VRVX5TiothPWGyoSxSxwzqDBZyarMOvMZT-MiL_1z0Fuwws_X8wb5lXP9BryZ73YAU_BGBS2MZ5qw1CZs2bTm6TXS11lcpjY1SiKF8XPkjXjnf8utZSYQaLKwFcZOsUh/s1600/DSC_0759.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbq1K6BCkarMZ9VRVX5TiothPWGyoSxSxwzqDBZyarMOvMZT-MiL_1z0Fuwws_X8wb5lXP9BryZ73YAU_BGBS2MZ5qw1CZs2bTm6TXS11lcpjY1SiKF8XPkjXjnf8utZSYQaLKwFcZOsUh/s320/DSC_0759.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhG3JE6YOMWpJryqVw8NKiMoGYHKYGVi5ooCDRrMF7iz_KLoDkfUdKysiCL_ua3yDJvjyyPB00JmXd1APEBMSbVOUJb6aDROJLryRUuYlL9oZLiBB-hcy1QgPbELMTE2MblwiGpVRNYA_ps/s1600/DSC_0789.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhG3JE6YOMWpJryqVw8NKiMoGYHKYGVi5ooCDRrMF7iz_KLoDkfUdKysiCL_ua3yDJvjyyPB00JmXd1APEBMSbVOUJb6aDROJLryRUuYlL9oZLiBB-hcy1QgPbELMTE2MblwiGpVRNYA_ps/s320/DSC_0789.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhO9juNbCRFMhU9KkZiO20Nqon79qNzdIlNjkToqRwgOXaruYDnJyUAl6hjGP6N8IqEhrIY47cwyHhh7KMlcZOuXg5HVr5GF9QYNtOFn8k9tdCF_YELr9VpPQ7pO_8MQ-J0TBCN4zVkxLoC/s1600/DSC_0795.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhO9juNbCRFMhU9KkZiO20Nqon79qNzdIlNjkToqRwgOXaruYDnJyUAl6hjGP6N8IqEhrIY47cwyHhh7KMlcZOuXg5HVr5GF9QYNtOFn8k9tdCF_YELr9VpPQ7pO_8MQ-J0TBCN4zVkxLoC/s320/DSC_0795.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheWzSyl63I-aL-e5xY1ocHDbmaoDRipE1qqzOgd4Su3B0OeS0Y3VNhzQqWIUJmCxdY9v-Lcfm-lw9CJLuYvxlzua6_Mihyphenhyphen94CCPh7WNFh_EMebY-s3uzSVgoFHj4vX2ZuE0LHXfAeMXER4/s1600/DSC_0818.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheWzSyl63I-aL-e5xY1ocHDbmaoDRipE1qqzOgd4Su3B0OeS0Y3VNhzQqWIUJmCxdY9v-Lcfm-lw9CJLuYvxlzua6_Mihyphenhyphen94CCPh7WNFh_EMebY-s3uzSVgoFHj4vX2ZuE0LHXfAeMXER4/s320/DSC_0818.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHBSynYSGOftJAoXo09-2zWc0r4bHab8BrUt_Z3ioQ8ArC97lJOc_5B-iIXx-HkwynbuHBnuU-ryrQetozgtU2C3xIquQzR2NDizrdQs_nmi3d41gB8-G4dFklpqOeDkWkB1MoBo7gg7NE/s1600/DSC_0869.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHBSynYSGOftJAoXo09-2zWc0r4bHab8BrUt_Z3ioQ8ArC97lJOc_5B-iIXx-HkwynbuHBnuU-ryrQetozgtU2C3xIquQzR2NDizrdQs_nmi3d41gB8-G4dFklpqOeDkWkB1MoBo7gg7NE/s320/DSC_0869.jpg" width="213" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJvwwb8Za0FdPrUgxGyusXu7EWF6FDFNYShzNeDidYTSWvR_me8z6aZMEPzYw7rsTxmZcq1aI8rWA6WcupWp0nEpUH4K7-fYZriDG3gfJwzrjFFlXfL7Oq91jqt6yP56jtJse_TENKVFYX/s1600/DSC_0914.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJvwwb8Za0FdPrUgxGyusXu7EWF6FDFNYShzNeDidYTSWvR_me8z6aZMEPzYw7rsTxmZcq1aI8rWA6WcupWp0nEpUH4K7-fYZriDG3gfJwzrjFFlXfL7Oq91jqt6yP56jtJse_TENKVFYX/s320/DSC_0914.jpg" width="320" /></a></div>
<br />Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com1San Bernardino Mountains, California 92305, USA34.13 -116.888.6079655000000024 -158.188594 59.6520345 -75.571406tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-82728173657316233772017-05-10T13:59:00.001-07:002017-05-10T13:59:42.634-07:00Z deníku cestovatele: Joshua Tree NP, California<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgytKID1o6RZRbyQo-F06KoqwzSdb7C5zCwtxbaAbal5E4RnOin78e0rIikxncs_tLzcAQFw7xir3fsrMX4b73-7YPrAFpPlbxMNfL3Hcap1o1ukQW4r2y-rcYBjDwInSQEcLjwhtYTuTHv/s1600/DSC_1004.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgytKID1o6RZRbyQo-F06KoqwzSdb7C5zCwtxbaAbal5E4RnOin78e0rIikxncs_tLzcAQFw7xir3fsrMX4b73-7YPrAFpPlbxMNfL3Hcap1o1ukQW4r2y-rcYBjDwInSQEcLjwhtYTuTHv/s320/DSC_1004.jpg" width="320" /></a></div>
Jsem zpátky s dalším cestopisem. Mně se tyhle články o cestování prostě píšou nejlíp. Tentokrát popovídám o našem dobrodružství v Národním parku Joshua Tree, kam jsme se vydali na prodloužený víkend před pár týdny.<br />
<div>
<br /></div>
<div>
S Paulem oba milujeme kempování, proto jsme se rozhodli, že si vezmem pár dní volna a pojedem někam dál od civilizace trochu si odpočinout. Shodli jsme se na Národním Parku Joshua Tree. Byli jsme tam minulý rok, ale jen na pár hodin a Paulovi se tam moc líbilo. Já jsem tam byla už předtím, ještě jako aupair, s partou lidí, se kterou jsme dělali roadtrip po Národních parcích. </div>
<div>
Vyjeli jsme už ve čtvrtek odpoledne, na doporučení našich kamarádů, kteří tam byli týden před námi a nenašli v žádném kempu volné místo pro stan. V Joshua Tree je docela dost kempů, ale asi jenom dva se dají zarezervovat. Když jsem koukla na jejich kalendář, měli rezervace na týdny až měsíce dopředu. Ostatní kempy jsou vedeny stylem kdo dřív přijde.<br />
<br />
Když jsme dorazili do parku, bylo kolem 17:00, už u hlavní brány byla cedule, která nám potvrzovala to, co jsme si mysleli. Všechny kempy jsou plné. <br />
<a name='more'></a>My jsme se ale nenechali odradit a vjeli jsme do prvního kempu, který se jmenoval Jumbo Rocks. Je to jeden z největších kempů v Joshua Tree NP. Projížděli jsme pomalu a koukali, jestli nebude někde místo. Všechno bylo ale zabrané. U všech placů na stany byly kartičky s daty, od kdy do kdy je to zarezervované. Zastavili jsme u jednoho, zdánlivě prázdného placu, kde stál minikaravan a u něj paní, u které jsme si nebyli jisti, jestli balí nebo vybaluje. Zeptali jsme se. A ona že zrovna přijela a vybaluje. Nabídla nám ale, že tam jednu noc klidně můžeme zůstat, protože její rodina má přijet až v pátek večer a ona stan stavět nebude, má postel v minikaravanu. Byli jsme strašně rádi, že se to vyřešilo alespoň takhle.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTobwxC79ISVdgSCZZ5CJsxwCIC7t9ILvcpaYy9woHTXIulCS-PP4k2a0DN-M6J5doIMA3O89-8FhtMBWKuWSK1HjEPxQtrzwBNkFgsp-4wD2Nrrvb3aNvycZeutZP1AdW9U5WKx1LijgV/s1600/DSC_1181.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTobwxC79ISVdgSCZZ5CJsxwCIC7t9ILvcpaYy9woHTXIulCS-PP4k2a0DN-M6J5doIMA3O89-8FhtMBWKuWSK1HjEPxQtrzwBNkFgsp-4wD2Nrrvb3aNvycZeutZP1AdW9U5WKx1LijgV/s320/DSC_1181.jpg" width="213" /></a></div>
Postavili jsme stan, pomohli jsme naší spolubydlící postavit stany nad stoly a podobně. Když jsme se vším skončili, byl už večer. RuthAnn, tak se naše spolubydlící jmenovala, se nás zeptala, jestli máme hlad. Měli jsme. Že prý strašně ráda vaří. Takže nám uvařila výbornou polívku. Ukázalo se, že si s sebou přivezla snad celou kuchyň, včetně porcelánovýho nádobí a nerezových příborů! Byl to strašně pohodový večer. Noc ve stanu byla děsná haha. Byla strašná zima! Moc jsem se nevyspala, takže kolem 7 ráno jsem už byla venku ze stanu a rozhodla jsem se projít se kempem a omrknout situaci. Jestli někdo neodjíždí, protože jsme pořád museli vymyslet, kde postavíme stan na noc. Nikde jsem nic nenašla. Když jsem se vrátila zpátky, Paul a RuthAnn už byli vzhůru a RuthAnn dělala pro všechny kafe a snídani. Skvělá ženská! Celkově jsem jí moc obdivovala, protože jí je 65 a sama se vydá kempovat. Mezitím nám Paul našel místo na stan. Bylo to na place hned vedle nás, jedna rodina balila a chystala se k odjezdu. Takže hned jak odjeli, postavili jsme si stan místo nich. Sdíleli jsme místo ještě s jedním stanem, protože každý plac byl pro 2-3 stany, ale nikomu z nás to nevadilo.<br />
I když jsme se přestěhovali jen o kousíček dál, přesto jsme zůstali věrní RuthAnn, takže jsme stejně všechen čas trávili u ní. Starala se o nás jak o vlastní haha.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUe4K1osanHXRJ2M1p4nefHJq4GUJLfcrG3dHxLUqzBBK1hxOlvVI-b0BICPw0sXHtA2Z5FoKGeWA9pLcaZMnklTCEisgkB9ZkHov7CmYiL_gXIRJ9tnU9lzwr7my_1ncZTOqZ6zpT3O9B/s1600/DSC_1246.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUe4K1osanHXRJ2M1p4nefHJq4GUJLfcrG3dHxLUqzBBK1hxOlvVI-b0BICPw0sXHtA2Z5FoKGeWA9pLcaZMnklTCEisgkB9ZkHov7CmYiL_gXIRJ9tnU9lzwr7my_1ncZTOqZ6zpT3O9B/s320/DSC_1246.jpg" width="320" /></a></div>
Byl pátek dopoledne. Měli jsme naplánovaný jet se podívat po parku. Ani týden by nám nestačil na prozkoumání celého parku, takže jsme se museli rozhodnout jen pro pár míst. Naše první cesta vedla do kaktusové zahrady. Byla to nádhera! Cesta tam trvala asi jen 20 minut od našeho kempu. Všechno kolem kvetlo, což je hodně neobvyklé pro tuhle část Kalifornie. Normálně je to pustina, poušť. Bez známek života. Jediný, co člověk vidí kolem jsou Joshua Trees (juka krátkolistá) a spousta druhů kaktusů. Ne ale v období jara. Všechno kvete. Kaktusy, Juky, spousta druhů rostlin.. je to neskutečná nádhera. V Joshua Tree NP jsem předtím byla dvakrát, nikdy jsem tam ale neviděla tolik barev. A taky těch housenek všude kolem. Neskutečný množství! Skoro mě mrzí, že jsem tam nebyla v období, kdy se z nich líhnuli motýli.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAlrQABOYj3awJQ5dW6dvkCszIOByMUzXq4K3tyO3KJGFiiRDlVyFzKwwH-2Ff_w_vZmT7XFS0olohJBF2tbrwsrekWlIk3MNC8q9Zwb5HFaD6P5s5yA3Fqj_qwWA-yF3PpJW5CGPWiCLY/s1600/DSC_1365.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAlrQABOYj3awJQ5dW6dvkCszIOByMUzXq4K3tyO3KJGFiiRDlVyFzKwwH-2Ff_w_vZmT7XFS0olohJBF2tbrwsrekWlIk3MNC8q9Zwb5HFaD6P5s5yA3Fqj_qwWA-yF3PpJW5CGPWiCLY/s320/DSC_1365.jpg" width="320" /></a></div>
Z kaktusové zahrady jsme se rozhodli pro nějaký ten výšlap. Vrátili jsme se zpátky do kempu, dali si oběd s RuthAnn a po obědě jsme se vydali směrem k Ryan Mountain. Byl to zabijáckej výšlap! haha. Nepočítali jsme s tím, že to bude tak náročný. Ale rozhodně to stálo za to. Ten výhled na vrcholku hory byl neskutečnej! A taky to bylo jediný místo, kde byl signál. V celým parku jsme nikde neměli signál, Což mně osobně bylo jedno, ale pro Paula to bylo trošku stresující, protože kvůli práci potřebuje být na telefonu. Takže jsme chvíli pobyli, Paul si vyřídil pár telefonátů a dali jsme se na cestu zpátky. Ani cesta zpátky nebyla jednodušší, protože se šlo celou dobu z kopce. Celý okruh, na vrcholek hory a zpátky, trval něco přes 3 hodiny. Když jsme to konečně slezli, rozhodli jsme se zbytek dne strávit ve společnosti RuthAnn, protože jsme byli uplně mrtví.<br />
Večer jsme rozdělali oheň, přidaly se k nám i naše dvě spolubydlící, které nám vyprávěly hodně zajímavé historky z jejich lezení po skalách. Něco kolem půlnoci dorazil syn od RuthAnn, která už dávno spala. Pomohli jsme mu postavit stan. Půjčil mi pár podložek pod spacák, díky kterým jsem v noci nezmrzala. Bylo mi sice teplo, ale měli jsme jiný problém. Příšerný vítr! Vzhledem k tomu, že jsme náš stan nerozkládali, když jsme ho stěhovali od RuthAnn na naše nové místo, prostě jsme ho přenesli, nebyl uplně napnutý. Takže ta povolená část stanu dělala ve větru strašný rámus a nebudilo to jenom nás, ale i všechny kolem. Nebyl to samozřejmě jen náš stan, byly to i všechny věci kolem. Nakonec vítr trochu ustal a my se mohli vrátit do říše spánku.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ_2YrCSW5zZhJlQPRvjRiQDHvRic-W0jwiO2Tla160ml2YuDQSi7br8K0IdN6ny33zlsAG4Os2vivn8nbfKq3UF2yoEUP7jYJ_ITgwY8KXRhMs41_aRwecz-qMl3O8sFPTrnB0Su_MCuu/s1600/DSC_1579.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ_2YrCSW5zZhJlQPRvjRiQDHvRic-W0jwiO2Tla160ml2YuDQSi7br8K0IdN6ny33zlsAG4Os2vivn8nbfKq3UF2yoEUP7jYJ_ITgwY8KXRhMs41_aRwecz-qMl3O8sFPTrnB0Su_MCuu/s320/DSC_1579.jpg" width="320" /></a></div>
Sobota byl náš poslední den. Sbalili jsme dopoledne, chtěli jsme se vydat na cestu co nejdřív, kvůli dopravě, která bývá o víkendu nejhorší. Bývali bychom zůstali do neděle, ale v neděli jsme už museli pracovat. Dopravní zácpě jsme se samozřejmě nevyhnuli.<br />
<br />
S RuthAnn jsme pořád ve spojení.Vzhledem k tomu, že pracuje v úplně stejném odvětví, rozhodli jsme se zkusit nějaký ten byznys spolu. Od té doby jsme se už několikrát viděli, pozvala nás k sobě na večeři, občas si zavoláme.. Taková setkání jsou prostě nejlepší. Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet.<br />
<br />
To je prozatím vše z mých cestopisů. Snažíme se jezdit na menší, jednodenní výlety jak často to jde. Větší dobrodružství plánujeme až potom, co dostanu papíry a povolení vycestovat. Už aby to bylo!<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6oSqItI7DibpLCaQydcBlzvHH04zf2uOHiNj_-U3ZAamgl_dHKTtm9GqEdSKGwxqJI8SnHKMfVBeEXskUdsx_pW_vFxoK5shUITbg7DWpRWgfG8wCcud_5LSyDRNLGUF6w4M63dcsy4qX/s1600/DSC_1042.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6oSqItI7DibpLCaQydcBlzvHH04zf2uOHiNj_-U3ZAamgl_dHKTtm9GqEdSKGwxqJI8SnHKMfVBeEXskUdsx_pW_vFxoK5shUITbg7DWpRWgfG8wCcud_5LSyDRNLGUF6w4M63dcsy4qX/s320/DSC_1042.jpg" width="213" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8CgSWdY6hPHm3KfejD_kHh1FDtETKJiljkAPktdOQP6cLvF_TlEgRAiF6Hhyphenhyphenddqq6gACQt0qp4G-VHYOdjEQnIkS4sjb2vcKjAqV_R0SOQrcrMnp0yWGkZrUdAuXRmxYjIu56JFKgcAZX/s1600/DSC_1054.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8CgSWdY6hPHm3KfejD_kHh1FDtETKJiljkAPktdOQP6cLvF_TlEgRAiF6Hhyphenhyphenddqq6gACQt0qp4G-VHYOdjEQnIkS4sjb2vcKjAqV_R0SOQrcrMnp0yWGkZrUdAuXRmxYjIu56JFKgcAZX/s320/DSC_1054.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgflfd_FQXvv0R4jgXfgTJKRMlozsqq1hVoAQhxugDdOdI9j0LtHfXmX7l_yfA7A2-9KLk-algzKyDsP27RKXGabNdDJQoXSwJ6x2l7roUQSf6UYvA9-309VejHdi6g7RYIhOURdX9xcgOh/s1600/DSC_1080.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgflfd_FQXvv0R4jgXfgTJKRMlozsqq1hVoAQhxugDdOdI9j0LtHfXmX7l_yfA7A2-9KLk-algzKyDsP27RKXGabNdDJQoXSwJ6x2l7roUQSf6UYvA9-309VejHdi6g7RYIhOURdX9xcgOh/s320/DSC_1080.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQamg9NfONcWK00ZFGM7Czgcy51iETRKNWJ-O8mWWqvInxZf0VZYE-A8xxJCkHHUFptM96MZGvtbScY37m-22vcQH_6hUXuUGyFBetFi9p3hW8A0osVSbsJ_wTC4yWu5ONK-tsAzHLj2u7/s1600/DSC_1171.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQamg9NfONcWK00ZFGM7Czgcy51iETRKNWJ-O8mWWqvInxZf0VZYE-A8xxJCkHHUFptM96MZGvtbScY37m-22vcQH_6hUXuUGyFBetFi9p3hW8A0osVSbsJ_wTC4yWu5ONK-tsAzHLj2u7/s320/DSC_1171.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-vBeQhyphenhyphenAHUwlD6jrZjck65GGkV8GBkQA5UwAkMVW_ReBwI8PuM-rN3eF3lRBzfs_5Ue4gG5e6gZVVyIeEDnNNhXwFvTaSbZ9CNikrbj8r5CYECyDjoJI-t03G_2H7KUwY35vHxOi3DFtX/s1600/DSC_1113.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-vBeQhyphenhyphenAHUwlD6jrZjck65GGkV8GBkQA5UwAkMVW_ReBwI8PuM-rN3eF3lRBzfs_5Ue4gG5e6gZVVyIeEDnNNhXwFvTaSbZ9CNikrbj8r5CYECyDjoJI-t03G_2H7KUwY35vHxOi3DFtX/s320/DSC_1113.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwMVKumDCD-aq9jIPfkLnrO9GaptAuk238uxSRm4quJME3q9C5gVk8ZjIlmWmVB9D8kZ0cLb7ksTyZTeXRYbAD_De2oFaLy5PCfLFWMILunLgFQNkqCwBH_gg9OBbVg0WyBnvq20Nool1X/s1600/DSC_1192.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwMVKumDCD-aq9jIPfkLnrO9GaptAuk238uxSRm4quJME3q9C5gVk8ZjIlmWmVB9D8kZ0cLb7ksTyZTeXRYbAD_De2oFaLy5PCfLFWMILunLgFQNkqCwBH_gg9OBbVg0WyBnvq20Nool1X/s320/DSC_1192.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicR-8KjoiqL4B4J8o49kS_8mCHzSGjA6e3U5m3tQHsg0yiyoUplDqFZzxmA1n08diEi1WZ7obsw0LXzWfbJOW2F80G0PbxnFINTmtbkhLCVHfwnWMFtrrnN_h2M71dmBtb2PKjFkpFsXwa/s1600/DSC_1213.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicR-8KjoiqL4B4J8o49kS_8mCHzSGjA6e3U5m3tQHsg0yiyoUplDqFZzxmA1n08diEi1WZ7obsw0LXzWfbJOW2F80G0PbxnFINTmtbkhLCVHfwnWMFtrrnN_h2M71dmBtb2PKjFkpFsXwa/s320/DSC_1213.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2FsKhiZ2nLYtP_SIervSaqoloyS9cerRdw8Cbv2U55etfBwMu8C68k-XA8zERhG0hVQAxb7hV1zf5-En1maCGEciWJalExL_QcjzxpKrbYl6GsfLLNuTfKlmz52zPmMzdRVtiw6Vwoh1p/s1600/DSC_1219.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2FsKhiZ2nLYtP_SIervSaqoloyS9cerRdw8Cbv2U55etfBwMu8C68k-XA8zERhG0hVQAxb7hV1zf5-En1maCGEciWJalExL_QcjzxpKrbYl6GsfLLNuTfKlmz52zPmMzdRVtiw6Vwoh1p/s320/DSC_1219.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNp0WUAlG0OCeeMehhBC9y26RUI52kG0VykZJJ_uGFrTjUGfqTRgdMoV-EKHTbhbA7dsl7fG3WuC2sCD2V-LD-wOKCBFHxfAa5xLad7ch7c9IeqjkeykSMsAYoYBDLunY0HzdaEJjTZBfD/s1600/DSC_1228.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNp0WUAlG0OCeeMehhBC9y26RUI52kG0VykZJJ_uGFrTjUGfqTRgdMoV-EKHTbhbA7dsl7fG3WuC2sCD2V-LD-wOKCBFHxfAa5xLad7ch7c9IeqjkeykSMsAYoYBDLunY0HzdaEJjTZBfD/s320/DSC_1228.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9QTgYKHwytRZZtzb5WnhlPIVJu5Devi096k9y51n5Y0ADv0ODL-s_UyVCQaxe4ouvmHsGjaF20x_VXcB0Jccs2YPLDQp1M6PbHKbSNZVOemJOb76QHu2cHb7WIm3qYl8qNFPUL5Xt9_KP/s1600/DSC_1357.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9QTgYKHwytRZZtzb5WnhlPIVJu5Devi096k9y51n5Y0ADv0ODL-s_UyVCQaxe4ouvmHsGjaF20x_VXcB0Jccs2YPLDQp1M6PbHKbSNZVOemJOb76QHu2cHb7WIm3qYl8qNFPUL5Xt9_KP/s320/DSC_1357.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEgLJpoG32ILV3zl5rRIEQ7G6BkXUIqy3rK2DW5AZ4kaaK9x6ko5639Qc3QWbmqm8i74lb_nHPu7WV8-l-uO1BWmOYmF9D9ML2MfufE7NjvaMoNFrwE47YfkM0sWRTsRYNnIbASNvDFrqT/s1600/DSC_1366.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEgLJpoG32ILV3zl5rRIEQ7G6BkXUIqy3rK2DW5AZ4kaaK9x6ko5639Qc3QWbmqm8i74lb_nHPu7WV8-l-uO1BWmOYmF9D9ML2MfufE7NjvaMoNFrwE47YfkM0sWRTsRYNnIbASNvDFrqT/s320/DSC_1366.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcTZPTDl0whpYTeljBZs7VkI0zOuVoAenD-WdcKXhYWO9_CEgNKn1Fu_6Is3HBoC9TnkW5gLeLzVvuwRr9z0UBNgfjF6lfysGihmLZuriCQyn81Z8_9NWsiebfrc-_Ne3ojPLDgRHc69jR/s1600/DSC_1377.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcTZPTDl0whpYTeljBZs7VkI0zOuVoAenD-WdcKXhYWO9_CEgNKn1Fu_6Is3HBoC9TnkW5gLeLzVvuwRr9z0UBNgfjF6lfysGihmLZuriCQyn81Z8_9NWsiebfrc-_Ne3ojPLDgRHc69jR/s320/DSC_1377.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZmTTPBKyrdmcBqA_8JwoJJK78fdwjPRXirpWJPE9kBTr7pZJ7TlGccp6fMbupYxr_TIMmke0WszVvSUcv4vdk5wE7FrgjHBmNaNVlvc42GBkQDtJ5V1GUfPdcehoiGxpOgRyoglZCgDwM/s1600/DSC_1459.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZmTTPBKyrdmcBqA_8JwoJJK78fdwjPRXirpWJPE9kBTr7pZJ7TlGccp6fMbupYxr_TIMmke0WszVvSUcv4vdk5wE7FrgjHBmNaNVlvc42GBkQDtJ5V1GUfPdcehoiGxpOgRyoglZCgDwM/s320/DSC_1459.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKxEH-yxQlW5AyFFlgmP1KsS471fvT9VC8-57yJUgktxnAU49K796flyEos5g4jPyMUErLBJoG0T0rNhWaU9eQzrcW2tv75rsC7UESdwLwh-9dtUIt2YCQsqpyeaRsWg0ZrQX6UedwnjLN/s1600/DSC_1471.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKxEH-yxQlW5AyFFlgmP1KsS471fvT9VC8-57yJUgktxnAU49K796flyEos5g4jPyMUErLBJoG0T0rNhWaU9eQzrcW2tv75rsC7UESdwLwh-9dtUIt2YCQsqpyeaRsWg0ZrQX6UedwnjLN/s320/DSC_1471.jpg" width="213" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGQxtfSa-Nx9ba44rmBE0VZWNb9PngSML1S7xqax6fawigiF7ZLbOMZKjwUlWpVXwof6RiqL98DpHx1-QyGRLPU-G7QQBNbSjN7oSU9LtwzQDwz9Bd_nSJ5rY4Ye0CXumPrs7E2oo6KAWU/s1600/DSC_1522.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGQxtfSa-Nx9ba44rmBE0VZWNb9PngSML1S7xqax6fawigiF7ZLbOMZKjwUlWpVXwof6RiqL98DpHx1-QyGRLPU-G7QQBNbSjN7oSU9LtwzQDwz9Bd_nSJ5rY4Ye0CXumPrs7E2oo6KAWU/s320/DSC_1522.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTXHwOep_AkUnbgxuUo4keNkZ-kkbfLtGYaK8AuzGgaD0g6W4tYex-drVAP0MyEqA5e6YRfeIFeL2cqEUTC1nqRy1o5M_dDoZsejhtV7Ivpp7ahsrsFhj1wZ3S8QiggXvJi8O90HwxKodZ/s1600/DSC_1583.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTXHwOep_AkUnbgxuUo4keNkZ-kkbfLtGYaK8AuzGgaD0g6W4tYex-drVAP0MyEqA5e6YRfeIFeL2cqEUTC1nqRy1o5M_dDoZsejhtV7Ivpp7ahsrsFhj1wZ3S8QiggXvJi8O90HwxKodZ/s320/DSC_1583.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div>
<br /></div>
</div>
Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Joshua Tree National Park, California, USA33.873415 -115.900992299999988.3513805000000012 -157.20958629999998 59.3954495 -74.592398299999985tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-45824846656730856662017-05-03T14:56:00.001-07:002017-05-03T14:56:30.726-07:00Z deníku cestovatele: San Diego, California <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiUeZcpzWA3_fn53wkEM3YKRqJzj7zqtm312H471Q4dPR9O4sJg3dDZqnXTer3NBKGXFZ1HFhSM9jmL56l1Pn9qa_Cotx4P97kqXEkrHbBkWPFuTjH1pokoXgSr0M8Rk8CBtIjBM_Q0hGQ/s1600/DSC_1689.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiUeZcpzWA3_fn53wkEM3YKRqJzj7zqtm312H471Q4dPR9O4sJg3dDZqnXTer3NBKGXFZ1HFhSM9jmL56l1Pn9qa_Cotx4P97kqXEkrHbBkWPFuTjH1pokoXgSr0M8Rk8CBtIjBM_Q0hGQ/s320/DSC_1689.jpg" width="213" /></a></div>
Vzhledem k tomu, že mám na blogu mezeru co se cestovatelských zážitků týče, vrátím se cca tři týdny zpátky a povyprávím o našem výletu na jih do San Diega.<br />
<br />
Když se mě Paul zeptal, co chci k narozeninám, odpověděla jsem "výlet". Rozhodli jsme se jet na víkend do San Diega. Vyrazili jsme brzo ráno, kvůli dopravním zácpám. Cesta nám trvala dvě hodinky, což je nádhera. Když jsme tam byli posledně, jeli jsme 3 a půl hodiny.<br />
<br />
Naše první zastávka byla v Balboa Parku. Než jsem se přestěhovala do USA, při slově park se mi vybavil zámecký park u nás v Chotěboři. Když se řekne park tady v USA, obvykle to znamená něco gigantickýho. Balboa park není vyjímkou. Není to ten typ národního nebo státního parku, tenkrotkát se jedná o místo plné různých muzeí, botanických zahrad a podobně. Do muzeí jsme nešli, venku bylo krásně, nechtělo se nám trávit většinu času v budově. Prošli jsme si pár botanických zahrad a jen tak se poflakovali kolem. Jsou tam moc pěkné budovy, které mi připomínají trošku evropský a středovýchodní styl. Z parku jsme si zajeli do centra San Diega se najíst, byla nám doporučena pizzerie, a po jídle jsme se chtěli vrátit zpátky do Balboa Parku. To už se ale nestalo, protože v centru bylo téměř nemožné najít místo na parkování. Když už jsme to skoro vzdali, našli jsme místo. Po obědě jsme se rozhodli nikam nejezdit a místo toho jsme si udělali procházku k oceánu, který byl jen pár bloků od nás. Šli jsme se podívat do přístavu, kde kotví staré "pirátské" lodě, ponorky, obrovská letadlová loď a podobně. Na lodích jsou muzea a člověk si může loď projít, dokonce se může i do ponorky. My se procházeli po břehu, protože všude už zavírali.<br />
Chtěla jsem také vidět slavnou sochu námořníka líbající dívku, která znázorňuje konec druhé světové války a návrat mariňáků domů. Ta byla sice malinko dál, ale nakonec jsem ji přeci jen viděla.<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
Další místo, které bylo dlouho na mém seznamu míst co chci navštívit, byla La Jolla. Na pláži v La Jolla se totiž povaluje obrovský množství tuleňů. Relaxují, opalují se a podle všeho tam i přespávají. Do La Jolla jsme se dostali až k večeru, akorát abychom stihli překrásný západ slunce. Po chvilce obdivování široké škály barev na obloze jsem se vydala splnit si další sen. Slezla jsem po obrovských kamenech dolů k tuleňům. A bylo to úžasný. Jsou jak pejsci, vydávají dokonce podobné zvuky. Moc lidí kolem nebylo. Buď se báli slézt dolů a nebo je odradil ten smrad. Já byla každopádně v sedmém nebi. Bylo úžasný je pozorovat, jak lezou z vody a šplhají nahoru na kameny, aby si mohli lehnout. nebo naopak jak skáčou z kamenů do vody. Nikdy jsem tato zvířata neviděla ve volné přírodě. Lidí se nebojí, celkově si jich nevšímají, ale určitě jsou připraveni k útoku, kdyby jim hrozilo nějaké nebezpečí ze strany lidí. Což je dobře, protože lidi jsou kolikrát nevyzpytatelní. A na divokou zvěř se prostě nesahá.<br />
<br />
Z La Jolla jsme jeli na večeři, na naše oblíbené Korean BBQ a pak zpátky na hotel a spát. Na druhý den jsme naplánováno neměli nic. Chtěli jsme akorát zpátky do Balboa Parku, protože den předtím v jedné hale rozdávali malinké rostlinky masožravek a Paul jednu chtěl. Když jsme se tam dostali, hala byla prázdná. Rozhodli jsme se projít se parkem zpátky. Jezdí tam totiž mezi jednotlivými místy autobusy. Narazili jsme na plac, který byl plný malých domků. Každý domeček měl vlajku určitého státu a uvnitř bylo něco jako muzeum, kde se člověk mohl dozvědět něco o kultuře daného státu a dokonce i ochutnat jídlo. Naše první cesta vedla samozřejme do Českého/Slovenského a Izraelského domku. Obešli jsme všechny domky co tam byli. Nejvíc se mi líbilo v Iránu, měli strašně dobrý čaj, celkově to tam hezky vonělo, měli tam pár artefaktů, na které jsme se ptali a ke kterým se vázali zajímavé příběhy.<br />
<br />
Z parku jsme jeli na oběd a pokračovali zpátky do LA. Tentokrát cesta trvala skoro 4 hodiny, protože jsme si samozřejmě vybrali ten nejhorší čas na návrat a půlku dne jsme tak strávili v dopravní zácpě. San Diego za to ale stálo a rozhodně doporučuji navštívit! <br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhULqTz5hwNxR2VhorkjvrEPTvnq_cibWfTiUubi5WedB7JphINRoRX3j74qhxEwhlgAwOgB3ltZFHq4rfs7uxxFA1lRGk_HiF8t0mzK5pk77S3wM25PT0QwcTVwtdxmgkYxPLV66LzlIQb/s1600/DSC_0050.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhULqTz5hwNxR2VhorkjvrEPTvnq_cibWfTiUubi5WedB7JphINRoRX3j74qhxEwhlgAwOgB3ltZFHq4rfs7uxxFA1lRGk_HiF8t0mzK5pk77S3wM25PT0QwcTVwtdxmgkYxPLV66LzlIQb/s320/DSC_0050.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfcWFxQ3fQ4iRfUtPDDdIye_hR1tTYUdyzhW8e3Hs1Gsb8vU6ccT5mK-zMFgBQyP_IQyU9IMVk_v2Czm0sXkHIrGwHTs3ODFtg8EB0-iQry2JN5lCI8xlSDe3vrDMRDZPgEXq_dGn2TN3-/s1600/DSC_0060.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfcWFxQ3fQ4iRfUtPDDdIye_hR1tTYUdyzhW8e3Hs1Gsb8vU6ccT5mK-zMFgBQyP_IQyU9IMVk_v2Czm0sXkHIrGwHTs3ODFtg8EB0-iQry2JN5lCI8xlSDe3vrDMRDZPgEXq_dGn2TN3-/s320/DSC_0060.jpg" width="213" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRctKKPj5zIG4oNUibiNw7Oua0LIFKjpL2oJ1Vd-0SpjhcQxgpbKzMozlNKZV2o1a1busPge2Dd7Vo7MIVHNrIyG1hn_7xyuk9njC6g5RDJSFtEK_f6DHwZ_6A4xeDk9oR8y6hdQh6fD9D/s1600/DSC_0078.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRctKKPj5zIG4oNUibiNw7Oua0LIFKjpL2oJ1Vd-0SpjhcQxgpbKzMozlNKZV2o1a1busPge2Dd7Vo7MIVHNrIyG1hn_7xyuk9njC6g5RDJSFtEK_f6DHwZ_6A4xeDk9oR8y6hdQh6fD9D/s320/DSC_0078.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1egbpJYiAqt87A1CoDwD9_MzRdS0rZcxxOuS1U7beZtYwbCMhaUFvmCw1oJjurD-_BaDGlg-LR-PkMUzUcpXVaZTvtGjRD1Hp28x408Ok5s-ZxnsFGT510W5BaZo6tvsHjD-rxAhiDWLg/s1600/DSC_0087.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1egbpJYiAqt87A1CoDwD9_MzRdS0rZcxxOuS1U7beZtYwbCMhaUFvmCw1oJjurD-_BaDGlg-LR-PkMUzUcpXVaZTvtGjRD1Hp28x408Ok5s-ZxnsFGT510W5BaZo6tvsHjD-rxAhiDWLg/s320/DSC_0087.jpg" width="213" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCj-B3B73dNb8_Wtx33VnUqlpMeJf5EHU3CpjCEVL67z1g5U9FEYElIri_LoQHW2UrINfJZOCPS6bH7pYx-Ww7hNltcgPJJ-sZgVVg1DF7v_w-FT_MzlrWj3lGRVX8lrYlj2oMXCVWFjac/s1600/DSC_0101.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCj-B3B73dNb8_Wtx33VnUqlpMeJf5EHU3CpjCEVL67z1g5U9FEYElIri_LoQHW2UrINfJZOCPS6bH7pYx-Ww7hNltcgPJJ-sZgVVg1DF7v_w-FT_MzlrWj3lGRVX8lrYlj2oMXCVWFjac/s320/DSC_0101.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjb4dX4dmwUBtoW5ixIc6bzgv1vJEVectqUuh4sKdFc-S1j0-yKFPbK9y0Se80IYwxr9NEZfQE8uhghaISS-WUU-oWg6PVjiXe-vTMlbh0DLLquj3yhz11c1swNRJQWPWhHludC5PF-VcvT/s1600/DSC_0106.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjb4dX4dmwUBtoW5ixIc6bzgv1vJEVectqUuh4sKdFc-S1j0-yKFPbK9y0Se80IYwxr9NEZfQE8uhghaISS-WUU-oWg6PVjiXe-vTMlbh0DLLquj3yhz11c1swNRJQWPWhHludC5PF-VcvT/s320/DSC_0106.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcTgnqTvg5W2oH5xsgwlunBputfUt1v40leH61Q3aq30HoS5sE5p_5B-BSKS_Et_J5Z-2QbDYZI9Vzdcd83Ri58RVgM9fxobFC5nSe_QJgTkzialx_MF9y_8f2XkTkmpa3dtDf4v0JLJBt/s1600/DSC_0113.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcTgnqTvg5W2oH5xsgwlunBputfUt1v40leH61Q3aq30HoS5sE5p_5B-BSKS_Et_J5Z-2QbDYZI9Vzdcd83Ri58RVgM9fxobFC5nSe_QJgTkzialx_MF9y_8f2XkTkmpa3dtDf4v0JLJBt/s320/DSC_0113.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibkuaxmzSP1nm-kVpA7cGr7yfr55glugKaQ6SXPrmdg_aT2HzNFPc-rvJw0H7F57uWF5UJp0TYaR1XqmfFtdoffENcuObCggs8E_Q4wq_Saa2BkDMm3Fr-I0223y4YevXIhlLi56m_Iwwx/s1600/DSC_0131.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibkuaxmzSP1nm-kVpA7cGr7yfr55glugKaQ6SXPrmdg_aT2HzNFPc-rvJw0H7F57uWF5UJp0TYaR1XqmfFtdoffENcuObCggs8E_Q4wq_Saa2BkDMm3Fr-I0223y4YevXIhlLi56m_Iwwx/s320/DSC_0131.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrl6F7Ci0AHA6nQ6Nadt4Q0XBW4aTYZQyogcoFrVS4wKh92ZMy4ouswNJ4JentDe0fP7Tj759_k-j19ctNnBDg4i31v2277LZ10-6xJuNZfFbudi4F2w4AmeVTxvUVwX0-rMA5bcnZu3eG/s1600/DSC_0135.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrl6F7Ci0AHA6nQ6Nadt4Q0XBW4aTYZQyogcoFrVS4wKh92ZMy4ouswNJ4JentDe0fP7Tj759_k-j19ctNnBDg4i31v2277LZ10-6xJuNZfFbudi4F2w4AmeVTxvUVwX0-rMA5bcnZu3eG/s320/DSC_0135.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMTucIJi7aNYLNhuHntN2zPJBvTJcAc3-EBUjZDXOxm89xAsVcFXs7r9pSgb41ncqyRDqZrjj3Dd9vPaphRluqNOgjHWRnZ6wOCEB4pwySkQ2flAdPSI-bjAe_7tgPNGlWRhbpbYTLoqfe/s1600/DSC_0138.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMTucIJi7aNYLNhuHntN2zPJBvTJcAc3-EBUjZDXOxm89xAsVcFXs7r9pSgb41ncqyRDqZrjj3Dd9vPaphRluqNOgjHWRnZ6wOCEB4pwySkQ2flAdPSI-bjAe_7tgPNGlWRhbpbYTLoqfe/s320/DSC_0138.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgV2My4W6rrzg30DSf2wBKRiRTDl9W-alqYjGHETxxXtGmW3vmPO2T_Jtncy0YnCUq2INix-aMZtaYoIkpf5Wdskh8JcKKFW4d4DyN0qU9acRkqUHPf7FTg1xhvPHgNUeAwSu2mhe29Ps1R/s1600/DSC_0142.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgV2My4W6rrzg30DSf2wBKRiRTDl9W-alqYjGHETxxXtGmW3vmPO2T_Jtncy0YnCUq2INix-aMZtaYoIkpf5Wdskh8JcKKFW4d4DyN0qU9acRkqUHPf7FTg1xhvPHgNUeAwSu2mhe29Ps1R/s320/DSC_0142.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8TtgKaYyh4CXdQJrL20FT29VoEo4OYWnDhRSmGONlzBVIeuk5P2KfkqExOGEb0CO47cT6HRTpGc1tPrk893Lnu_pVeXwi63k9tDIJwNbSLWjBIjfnsrdwM25znLa9p6dRONANgS2wJTAf/s1600/DSC_0143.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8TtgKaYyh4CXdQJrL20FT29VoEo4OYWnDhRSmGONlzBVIeuk5P2KfkqExOGEb0CO47cT6HRTpGc1tPrk893Lnu_pVeXwi63k9tDIJwNbSLWjBIjfnsrdwM25znLa9p6dRONANgS2wJTAf/s320/DSC_0143.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg10hMYgC-JaMlMCUL6fbCKZhsZ_2i6NSG67udEI3vwOkyTdKAnUCqu7aSG2X2tuyyLM3bh_GXnZOSCFbsMuPaBgWJ7WOXPZvcIH9PPQzbE8y_C-RYmB9Q-KoWCewqNhbzwfG791XQ44z_Y/s1600/DSC_0144.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg10hMYgC-JaMlMCUL6fbCKZhsZ_2i6NSG67udEI3vwOkyTdKAnUCqu7aSG2X2tuyyLM3bh_GXnZOSCFbsMuPaBgWJ7WOXPZvcIH9PPQzbE8y_C-RYmB9Q-KoWCewqNhbzwfG791XQ44z_Y/s320/DSC_0144.jpg" width="213" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhv6GactSqIwaPtR2UVWwDRM_JQBu9-OBiFPIlroJCcrlmXzUo3a5oHiruYvjWNFCZk_ChlZ9ThDXJZk4GXqr6kpHmWIsNahAs7M1kr-iYOY9o4lHBJtkuPd4xhHurkzDAIlMgI_OpL6OoZ/s1600/DSC_0155.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhv6GactSqIwaPtR2UVWwDRM_JQBu9-OBiFPIlroJCcrlmXzUo3a5oHiruYvjWNFCZk_ChlZ9ThDXJZk4GXqr6kpHmWIsNahAs7M1kr-iYOY9o4lHBJtkuPd4xhHurkzDAIlMgI_OpL6OoZ/s320/DSC_0155.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikbiIRnhZ6HweFGewR-rVTI_sbNLmw3RJkLxPmRcVtXubVuKA_Xw4vkR_dufiaZA2t6LnAXAgO_awCePK0m3pHXojW4FJyzNPlkMQRsNd7h7ACU_THLA_SDRVGQ0lH-rGC97-Ar7P1vVaG/s1600/DSC_0167.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikbiIRnhZ6HweFGewR-rVTI_sbNLmw3RJkLxPmRcVtXubVuKA_Xw4vkR_dufiaZA2t6LnAXAgO_awCePK0m3pHXojW4FJyzNPlkMQRsNd7h7ACU_THLA_SDRVGQ0lH-rGC97-Ar7P1vVaG/s320/DSC_0167.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGGBDQ6vbVnCDCLW62nOdKBBXil9e6oysg7ZNwXIYLwBXzcR9yAaCiW6k8GahMbyEqcORUGf89kPREFtxBJl8gVBILO8m1AYSnKjAFoll0O55s-U_7b4zthkXLoLgqGNmRFxjpv8scZq8X/s1600/DSC_0180.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGGBDQ6vbVnCDCLW62nOdKBBXil9e6oysg7ZNwXIYLwBXzcR9yAaCiW6k8GahMbyEqcORUGf89kPREFtxBJl8gVBILO8m1AYSnKjAFoll0O55s-U_7b4zthkXLoLgqGNmRFxjpv8scZq8X/s320/DSC_0180.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjakn3CX6g_PuGHK7YwqTfy6C9nKYLY1cjuqete2KePws84YuCu7vIX4xaRIIX4iKeKZSdTB9VjNAlzIUJMZqVMPzaogNygmu3WIWCZKEwXjb4b-q0D7a9GJnzR-e6n6hCQlAf3O7o0ypxe/s1600/DSC_0182.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjakn3CX6g_PuGHK7YwqTfy6C9nKYLY1cjuqete2KePws84YuCu7vIX4xaRIIX4iKeKZSdTB9VjNAlzIUJMZqVMPzaogNygmu3WIWCZKEwXjb4b-q0D7a9GJnzR-e6n6hCQlAf3O7o0ypxe/s320/DSC_0182.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoPWqph1aSvjzS5jFpHSrTL5g9umy0xY4uwHs92WvXKl_oORkcSdwu-f-ChDhEShkTaTfsyjzB5n82YL1ZW5ghSDYBL_Tu8Se80eVTAPj2USSL2nk6PXxzwjgQA55PtK6OtVRUdz2NDsWW/s1600/DSC_0186.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoPWqph1aSvjzS5jFpHSrTL5g9umy0xY4uwHs92WvXKl_oORkcSdwu-f-ChDhEShkTaTfsyjzB5n82YL1ZW5ghSDYBL_Tu8Se80eVTAPj2USSL2nk6PXxzwjgQA55PtK6OtVRUdz2NDsWW/s320/DSC_0186.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWEAPfJSYNhaQcOEJqJSaUCcKIDMnNONIh71Zig5hrTTf8LTX6DIpalKsmhsWhgQ8DTxh-pVXO0YUPLuFZhMhHXnHsMRtL6PYu0yETZbqmquoye04BOifvyFBAPaBRqbqDlKXojW7DxdFt/s1600/DSC_1702.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWEAPfJSYNhaQcOEJqJSaUCcKIDMnNONIh71Zig5hrTTf8LTX6DIpalKsmhsWhgQ8DTxh-pVXO0YUPLuFZhMhHXnHsMRtL6PYu0yETZbqmquoye04BOifvyFBAPaBRqbqDlKXojW7DxdFt/s320/DSC_1702.jpg" width="320" /></a></div>
Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com1San Diego, CA, USA32.715738 -117.1610838000000331.861779000000002 -118.45197730000002 33.569697000000005 -115.87019030000003tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-11297155712840387642017-04-29T14:17:00.001-07:002017-04-30T09:17:56.311-07:00Tak se zase vracím na pár slov..<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjx2ztg4HCvvpeCkHT7QeA8dg9FBltQU1zAWc5JjrWBd0EFAfm4leNw7OIokWdDLrbvaX8SGRFhyphenhyphen1M_blBbwc0pq61DQ-eJ7GilZn6vEIZAzSJ7mkGCGTIM6aYc_SfXdUvARRzMwjIItlv9/s1600/DSC_0690.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjx2ztg4HCvvpeCkHT7QeA8dg9FBltQU1zAWc5JjrWBd0EFAfm4leNw7OIokWdDLrbvaX8SGRFhyphenhyphen1M_blBbwc0pq61DQ-eJ7GilZn6vEIZAzSJ7mkGCGTIM6aYc_SfXdUvARRzMwjIItlv9/s400/DSC_0690.jpg" width="266" /></a></div>
Myslím, že tohle bylo docela očekávaný. Blog mi začal chybět. Hodně. Instagram a FB jsou sice fajn, ale tady mám mnohem víc prostoru se rozepisovat. I když píšu v podstatě o ničem a vůbec to neumím, píšu ráda. Svůj blog neřadím do žádný skupiny. Možná tak do skupiny osobních blogů. Proto nejsem věrná určitým tématům a budu si tu prostě vypisovat srdíčko o čemkoliv, co mě zrovna napadne, o čem přemýšlím, o výletech a podobně.<br />
K mýmu překvapení blog pár věrných čtenářů měl, což mě opravdu těšilo (a stále těší), tak snad to ještě bude někoho zajímat. A i kdyby ne, nevadí. Je to jen tak pro radost.<br />
<br />
Poslední příspěvek o tom, že končím s blogem jsem smazala, ať tu nevypadám jako schyzofrenik, který neví co chce. Nevím, na jak dlouho jsem zpátky, ani jak často budu psát, ale chvíli tu asi pobudu.<br />
<br />
Teď už se ale loučím a jdu si užívat volného dne a sluníčka k bazénu. Máme tu krásných 30 stupňů!<br />
<br />
Tak zase příště. Snad brzo haha.<br />
<br />
<br />Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Los Angeles, CA, USA34.0522342 -118.243684933.2099567 -119.5345784 34.8945117 -116.95279140000001tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-79594043127168000952017-01-08T12:30:00.000-08:002017-04-29T15:59:29.461-07:00Z deníku cestovatele: Řecko<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikmrwvmhGZW6jc9u2i5Tvg4gbMPg9u_j5prnSqi-zMvUzlJ-CXKzFP1atcoOHeVb9_iw3F_hwtxJHZCRU112QMhJccgmXuZnPPOFYV4d-2ykaFjEzf5F4vBxRgyAt0sdX-8oP0J9KGsZTa/s640/blogger-image-1072787581.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikmrwvmhGZW6jc9u2i5Tvg4gbMPg9u_j5prnSqi-zMvUzlJ-CXKzFP1atcoOHeVb9_iw3F_hwtxJHZCRU112QMhJccgmXuZnPPOFYV4d-2ykaFjEzf5F4vBxRgyAt0sdX-8oP0J9KGsZTa/s320/blogger-image-1072787581.jpg" width="320" /></a></div>
Po delší době přináším další cestovatelský článek. Tentokrát z Řecka.<br />
<div>
Někdy v září mi Iva napsala, že Ryanair má levný letenky do Atén. Neváhala jsem a letenky okamžitě koupila, protože cena byla hodně dobrá. Samozřejmě jsem si nezjistila vůbec nic okolo. Jako například jsem si neuvědomila to, že bydlím v prdeli a spoje jsou hodně komplikovaný. No nic už. Letenky jsem měla, rušit jsem nic nechtěla na poslední chvíli. Protože všechny ty podpásovky jsem začala zjišťovat týden dopředu. Klasika. </div>
<div>
Jak už jsem se zmínila, letěly jsme s Ryanair. Z Bratislavy. Takže já s Lenkou jsme musely ráno v 5:20 na vlak u nás v Chotěboři. Přesedaly jsme v Havlíčkově Brodě a v Brně, kde nám už Iva s Lůcou držely místa. Cesta vlakem tak strašná nebyla. Letiště v Bratislavě je malinký, takže jsme nikde nebloudily. Letadlo mělo nějakou půlhodinku spoždění.</div>
<div>
Do Atén jsme se dostaly kolem 18:00. Vymotaly jsme se nějak z letiště na metro a vyjely směrem do centra. Už jen cesta řeckým metrem byl zážitek. Trvalo to kolem hodiny a když jsme vystoupily, venku byla tma. Musely jsme najít náš hostel. A tím začínalo naše první dobrodružství. Telefony samozřejmě nefungovaly. Holky sice měly roaming a kdo ví co ještě, ale bylo to vcelku na nic. Takže začalo naše bloudění. Zkoušely jsme všechny směry, prošly snad všemi uličkami v okolí a pořád ne a ne najít tu správnou ulici s naším hostelem. Kdybychom neumíraly hlady, asi bychom si tu dlouhou neplánovanou procházku užívaly víc. Míjely jsme krásné kostely a historické budovy. Většina těch ulic byla ale ulicemi hrůzy, jak jsme je nazvaly. Tam by se člověk sám procházet opravdu nechtěl. I přesto, že jsme byly čtyři, uplně bezpečně se tam člověk necítil. Nevím, jak dlouho jsme bloudily, ale hostel jsme nakonec našly. Nějakým způsobem se mi povedlo přemluvit Ivy GPS a dovést nás na místo.<br />
<br />
<a href="https://www.blogger.com/null" name="more"></a><br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9C7oY_2qm-bQ_Hg3p2DEv9qGUvTfmAuZMbUIh7rKnsICMXIJwbRRJVKQDF7yUfS_jmbpl0j5eL6RHmN0XYvyEosgPQTaEsaXTzHTPnXGYCSi2UfO6du42mmiPhiyw5fU0NjtKxC0JWjCI/s640/blogger-image--61840271.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9C7oY_2qm-bQ_Hg3p2DEv9qGUvTfmAuZMbUIh7rKnsICMXIJwbRRJVKQDF7yUfS_jmbpl0j5eL6RHmN0XYvyEosgPQTaEsaXTzHTPnXGYCSi2UfO6du42mmiPhiyw5fU0NjtKxC0JWjCI/s320/blogger-image--61840271.jpg" width="320" /></a></div>
Hostel byl v jedný z těch nejhorších ulic, kterými jsme procházely. Docela jsem se bála, jak to bude vypadat uvnitř, ale byla jsem hodně příjemně překvapená. Uvnitř to bylo roztomilý! Každý patro bylo pojmenovaný po starořeckém městě, například Troja, Atény a tak. Až na to naše patro haha. Bydlely jsme uplně v posledním patře, myslím, že v šestém. Byla tam super terasa, na které jsme každý večer popíjely víno a hrály karty.<br />
Odložily jsme si věci a šly se mrknout po nějakém jídle. Našly jsme malý obchůdek, nebo jak to nazvat, s typickým řeckým jídlem, přesně co jsme hledaly. Bylo to vynikající! Řecké jídlo je opravdu jedno z nejchutnějších, které jsem kdy ochutnala.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2Fau_kN-bbzpvDE1kg3FLAtMsPOa0Z5kNdHBlocxLT-jc7lXGdxfN3OoUuBzCJvi2Rngp3-k0dI8XNMIZ6Yl1VQlXw1JDkqKxk2EMTYLcRCadcziX8QS67eqlLOiZABJ9AfWqVgwpqbrp/s640/blogger-image--747658060.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2Fau_kN-bbzpvDE1kg3FLAtMsPOa0Z5kNdHBlocxLT-jc7lXGdxfN3OoUuBzCJvi2Rngp3-k0dI8XNMIZ6Yl1VQlXw1JDkqKxk2EMTYLcRCadcziX8QS67eqlLOiZABJ9AfWqVgwpqbrp/s320/blogger-image--747658060.jpg" width="320" /></a></div>
Na druhý den jsme měly naplánovanou procházku k Acropolis. To je prostě na prvním místě všech míst, které v Aténách a okolí navštívit. Nemusely jsme brát žádné dopravní prostředky, protože to bylo kousek od našeho hostelu. Cestou jsme se občas zastavily u nějakého stánku a podobně. Ač je Acropolis na kopci, cesta tam namáhavá nebyla. Šlo se roztomilými uličkami. Kousek před Acropolis je skála, které se říká Mars. Z té skály je nádherný výhled na Atény a na Acropolis. Rozhodly jsme se tam vrátit před západem slunce a pozorovat západ. Chvíli jsme se pokochaly, udělaly pár fotek a vyrazili k Acropoli. Tam jsem se oddělila od holek a šla si po svých. Je to obrovský komplex plný různých pozůstatků chrámů, divadel a soch. Nejdříve jsem si chtěla projít všechno kolem a na konec si prohídnout slavný Partheon. Trvalo půl dne všechno projít a prohlídnout. Nebyla jsem zklamaná ani trochu. Když jsme měly prohlédnuto, sešly jsme se s holkama a vyrazily směrem ke hřbitovu. Je to první Athénský hřbitov se spoustou soch a různých miniatur slavných chrámů a staveb. Tam jsme si to prošly, fotit se nesmělo ale něco málo se nám na foťák zachytit podařilo. Po prohlídce jsme namířily zpátky k Mars Hill s tím, že si někde koupíme jídlo a sníme si ho nahoře a počkáme na západ slunce. Tentokrát jsem zkusila kuřecí souvlaki. Bylo to jedno z nejlepších jídel, jaký jsem kdy ochutnala. Počkaly jsme si na západ slunce. Středozemí má jeden z nejhezčích západů slunce. Strašně jemný barvy. Po západu slunce jsme se vydaly zpátky k hostelu, daly si tradiční partičku karet a víno a zakončily tím den.<br />
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdbT4B7dK2WJZbEidVYnCVpqUF8QT25qP9lJ5KohtOumJac9ZO5qTCt3IlJOrfjilW8nOhWzIjjeW9r6vI8JLBNoHJp94LnGKoedojkCFMFdrx1l3LkNWhvGgZDTmOTsWAyW6_rydOmja3/s640/blogger-image--1543313199.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdbT4B7dK2WJZbEidVYnCVpqUF8QT25qP9lJ5KohtOumJac9ZO5qTCt3IlJOrfjilW8nOhWzIjjeW9r6vI8JLBNoHJp94LnGKoedojkCFMFdrx1l3LkNWhvGgZDTmOTsWAyW6_rydOmja3/s320/blogger-image--1543313199.jpg" width="320" /></a></div>
Další den jsme měly v plánu vzít autobus a jet se podívat na mys Souvlion, kde stojí zřícenina Poseidonova chrámu. S menšíma potížema jsme našly místní autobusák. Byl docela problém to najít, protože lidi vesměs anglicky nemluví a když jsem za někým přišla a zeptala se, jestli mluví anglicky, kolikrát mi ani neodpověděli, odvrátili se a nebo rychle odešli pryč. Bojí se cizinců. Po chvíli bloudění jsme autobusák našly. Dokonce jsme našly i jízdní řád. První problém nastal, když se mě Iva zeptala, kolik je hodin. Neměla jsem přeřízenej čas na telefonu, byla to jen hodinka dopředu, ale v tý chvíli jsem si to neuvědomila. Takže jsme si pochvalovaly, jak jsme to krásně stihly načas, že nám to za čtvrt hodinky jede. Když autobus nepřijel, tak mi došlo, kde se stala chyba. Měly jsme teda ještě hodinku a rozhodly se, že se půjdeme projít do místního parku, který byl přes silnici od autobusáku. Park byl obrovský! A špinavý. Ostatně jako skoro všechno v Athénách. Jak jsme tak bloudily a snažily se najít cestu ven, naskytl se nám najednou pohled na scénu z nějakýho hororovýho filmu, mně osobně to připomnělo seriál The Walking Dead. Mezi stromy byla skupina desítky lidí obklopující velký ohniště. Bůhví, co tam dělali, pravděpodobně tam žijí, ale když se přestali hýbat a zraky většiny z nich se začaly upírat naším směrem, tak musím říct, že jsem se opravdu začala bát haha. Takže jsme to honem rychle obrátily a z parku se dostaly takovou rychlostí, že ani nevím, jak jsme našly východ. Rozhodly jsme se radši už nikam nechodit a počkat na autobus. Už se tam začali seskupovat lidi. Ne moc, ale dost na to, abychom věděly, že tentokrát autobus opravdu pojede. Přijel. A na čas! Cesta trvala asi hodinu a půl a bylo to super! Miluju přímořská městečka a většinou z nich jsme projížděli. Konečně jsme se dostali k mysu. Celkově to tam vypadalo na konec světa. Nikde nic. Jen vysoká skála a na ní zřícenina Poseidonova chrámu. A taky tam strašně foukalo. Šly jsme se podívat k chrámu, udělat pár fotek a dát si svačinu, kterou jsme si koupily ještě v Athénách. Pak jsem se od holek zase oddělila a vydala se prozkoumat tehle kousek ztracenýho světa sama. Bylo tam krásně. Dělalo to hlavně to moře. Oceán a moře prostě dělají všechno tak nějak krásnější a uklidňující. Celkově jsme měly na mysu pár hodinek, než nám jel autobus zpátky. Cesta zpátky byla taky fajn, protože jsme stihly, alespoň z okýnka, západ slunce nad Středozemním mořem. Když jsme se dostaly zpátky na hostel, opět jsme den zakončily tradiční partičkou karet a lahví vína. Taky jsme musely trochu pobalit, protože to byl náš poslední den na hostelu.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1lam0Q_IYGbH-VfpiEEQd1123mce7Ho2wfFPwl4CpGzF1xmiGPVZTQcP83qBPH15zwru7kayKbMJdrh4kIqOvRreSehVL-7CgyiMQkAhbexGWg-memPDjRYWA-ugcOPU1NgsuMFQnb9fj/s640/blogger-image--2038996558.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1lam0Q_IYGbH-VfpiEEQd1123mce7Ho2wfFPwl4CpGzF1xmiGPVZTQcP83qBPH15zwru7kayKbMJdrh4kIqOvRreSehVL-7CgyiMQkAhbexGWg-memPDjRYWA-ugcOPU1NgsuMFQnb9fj/s320/blogger-image--2038996558.jpg" width="320" /></a></div>
A byl tu poslední den. Holky chtěly najít známky na pohledy, pro který musely zpátky k Acropolis. Já pohledy neposílám, takže jsem se rozhodla projít si místní trhy s kořením a ostatními zbytečnostmi. Letadlo nám letělo v 16:20, takže jsme si daly ve 14:00 sraz u metra.<br />
Nakoupila jsem hromadu koření, nějaký suvenýry a pak už se jen tak potulovala po místním bleším trhu a ostatních trzích. Zakončila jsem to obědem ve Falafel house a vydala se zpátky k metru.<br />
Cesta metrem byla opět příšerná. Letadlo letělo celkem na čas a k naší radosti měl vlak z Budapešti přes hodinu spoždění, takže jsme nemusely čekat do půlnoci na další. Stejně jsme ale žádný spoje do Chotěboře neměly, takže já s Lenkou jsme musely s Ivou do Pardubic a přespat u ní. Cesta vlakem nebyla nejhorší a k Ivě jsme se dostaly mnohem dřív, než bylo v plánu. I přes všechny potíže s dopravou byl výlet fajn a líp jsem svoje poslední dny v Evropě strávit nemohla!<br />
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKERLjnlmZTust49BDNFxlEpc_2LJPyyR-SOiw_jqRj-6DapRpzL78YdpzebhrHT1qFXwbUPIZm4LyhnfUJt25lV8p4dRuMXD4KNtMj2B5QJzSOhTkjUzy0xao6dS5TYtj-yT470UQej5S/s640/blogger-image--380490076.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKERLjnlmZTust49BDNFxlEpc_2LJPyyR-SOiw_jqRj-6DapRpzL78YdpzebhrHT1qFXwbUPIZm4LyhnfUJt25lV8p4dRuMXD4KNtMj2B5QJzSOhTkjUzy0xao6dS5TYtj-yT470UQej5S/s400/blogger-image--380490076.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPkvTi0h3hFEsY-2x_AcajSahAe9dVaaj3-335YObEeA6UosrXaW0Qh6ckcl4z-6e0iJIYeQB5eYBVs8oUZqDIh3NG1ahiIbvDHhSt507n-XomJuNWx73PgHrdsXbA_2OhGJG82h__dRuD/s640/blogger-image--209312027.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPkvTi0h3hFEsY-2x_AcajSahAe9dVaaj3-335YObEeA6UosrXaW0Qh6ckcl4z-6e0iJIYeQB5eYBVs8oUZqDIh3NG1ahiIbvDHhSt507n-XomJuNWx73PgHrdsXbA_2OhGJG82h__dRuD/s400/blogger-image--209312027.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0hjp2Yt2naf-DLdwrNGdrJQNPt9hPOe-6eez_f0AUMHzfEncSANW4IkioVBRTXWIgsKzdS9muECX5npekv6LhmfRrmEZ7PeLhCz6G4Q05YDiYjJ-9HuyQI8pHhpl6GVhKjvEI9ADXHjj1/s640/blogger-image-521707993.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0hjp2Yt2naf-DLdwrNGdrJQNPt9hPOe-6eez_f0AUMHzfEncSANW4IkioVBRTXWIgsKzdS9muECX5npekv6LhmfRrmEZ7PeLhCz6G4Q05YDiYjJ-9HuyQI8pHhpl6GVhKjvEI9ADXHjj1/s400/blogger-image-521707993.jpg" width="400" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHwOJ7iEUDaVSJ-U1tzdW_ExbXTetMwh4tdiCYcjqJ9ID7ZkVsXe3xkZw9nPvjaFY0wFzSsCJvjAlPlmhIe9DcTfHdSLOVldxMeyaxpETjaXSt4hzLlTKC-66j-Hhxrr_3ZWlLc9o9nELX/s640/blogger-image--799175242.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHwOJ7iEUDaVSJ-U1tzdW_ExbXTetMwh4tdiCYcjqJ9ID7ZkVsXe3xkZw9nPvjaFY0wFzSsCJvjAlPlmhIe9DcTfHdSLOVldxMeyaxpETjaXSt4hzLlTKC-66j-Hhxrr_3ZWlLc9o9nELX/s400/blogger-image--799175242.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAuPGjb31iU-ubcsrqYVhEFHMu8-r_CAdF2k51-plg4-yMNIN8I0cL9sfa31ekdZJPJttPTVh6ZFXrWicT3RzPqAOFr5oOSOid-R2GXbBWTcTYF3EK2PJ53op3nQJrY96TmZA2hp6bgtSo/s640/blogger-image--351270229.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="255" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAuPGjb31iU-ubcsrqYVhEFHMu8-r_CAdF2k51-plg4-yMNIN8I0cL9sfa31ekdZJPJttPTVh6ZFXrWicT3RzPqAOFr5oOSOid-R2GXbBWTcTYF3EK2PJ53op3nQJrY96TmZA2hp6bgtSo/s400/blogger-image--351270229.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGs_oMDFkC8fVwlIjIOqyfmH_684WgbC_4i26Eys1Dek1bJZsRgbTI0mDbfp6f05fk80jsYT4ATkFenVynwBqiUivZMy9X8nwCj004ETQT1zoLyoaISCXFmPc0ILMuGhhFjurs_jmi8qsH/s640/blogger-image--620957687.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGs_oMDFkC8fVwlIjIOqyfmH_684WgbC_4i26Eys1Dek1bJZsRgbTI0mDbfp6f05fk80jsYT4ATkFenVynwBqiUivZMy9X8nwCj004ETQT1zoLyoaISCXFmPc0ILMuGhhFjurs_jmi8qsH/s400/blogger-image--620957687.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0Or7WfCG3uZKFphCTi4NIIe9MiqMeve_ChZOwfWZ3uApPZqRYZYU_KjwARsAP1kr-_gMbCjt4rZxpyFUMTm5MV-xIDaI1y7ANThYXMTDYl9vv-Tvy6YfCkpsK1isBqzyQQailF7Z8sUXH/s640/blogger-image--562617712.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0Or7WfCG3uZKFphCTi4NIIe9MiqMeve_ChZOwfWZ3uApPZqRYZYU_KjwARsAP1kr-_gMbCjt4rZxpyFUMTm5MV-xIDaI1y7ANThYXMTDYl9vv-Tvy6YfCkpsK1isBqzyQQailF7Z8sUXH/s640/blogger-image--562617712.jpg" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1tmr-XkViofhZ7_SXVhyphenhyphensUdZ2z4nVu0jMCOgI4ckWoknmHiCP_qgl5Vu27aNa5ZImNzap5URFwrTqUmyw-1GuHGSml_ohJEDSBQ6_hp90cJ8axkXv4wkr-JuO-l-C_JGJwj-GwtXOT2ps/s640/blogger-image-1116151250.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1tmr-XkViofhZ7_SXVhyphenhyphensUdZ2z4nVu0jMCOgI4ckWoknmHiCP_qgl5Vu27aNa5ZImNzap5URFwrTqUmyw-1GuHGSml_ohJEDSBQ6_hp90cJ8axkXv4wkr-JuO-l-C_JGJwj-GwtXOT2ps/s400/blogger-image-1116151250.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGcsWGMg5BY8u7bnilEuxGMxD7rijyEnPdMTrF477RKlhCYN2ide9J3x7yzXiC2ShwD6jybvIajaLlp9swbt2X4OQA1XmZ4GvenAN0Fxn1yZa8FzVRX9x8T2BtlVuxeLW8XpcEdtAlnjqh/s640/blogger-image--119444820.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGcsWGMg5BY8u7bnilEuxGMxD7rijyEnPdMTrF477RKlhCYN2ide9J3x7yzXiC2ShwD6jybvIajaLlp9swbt2X4OQA1XmZ4GvenAN0Fxn1yZa8FzVRX9x8T2BtlVuxeLW8XpcEdtAlnjqh/s640/blogger-image--119444820.jpg" /></a></div>
<br /></div>
Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Athens, Greece37.9838096 23.72753880000004837.8836966 23.566177300000046 38.0839226 23.888900300000049tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-30103005144937407042016-12-01T08:22:00.000-08:002017-04-29T15:59:43.078-07:00... o čtyři měsíce později<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhC1ictknPQiZRxVvD9niQAloasC8XqwxpeT9-NSEQgH3-npZK_tpemOpROXxdbLLALa13I1QbLoIk-9fwPgH5gZP2AH9T3vxczmTc9j262E7cqeGJTe_zgZmgYc8pQJH_QmTLE3htq4276/s1600/thank-you.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhC1ictknPQiZRxVvD9niQAloasC8XqwxpeT9-NSEQgH3-npZK_tpemOpROXxdbLLALa13I1QbLoIk-9fwPgH5gZP2AH9T3vxczmTc9j262E7cqeGJTe_zgZmgYc8pQJH_QmTLE3htq4276/s200/thank-you.png" width="200" /></a></div>
Ano, od posledního článku jsou to už čtyři měsíce. Hodně se toho za tu dobu událo.<br />
Než se ale rozepíšu, je tu ještě jedna věc. Celou dobu jsem uvažovala o zrušení blogu. Neměla jsem vůbec náladu psát. A většinou ani ten čas. Nicméně jsem byla hodně překvapená, když mi přišlo pár zpráv s dotazy, jestli budu pokračovat v psaní. Vůbec jsem netušila, že někdo můj blog čte a že se mu líbí. Od doby, co jsem ztratila heslo k počítadlu, nemám přehled o návštěvnosti blogu. To mě trošku nakoplo v tom, abych zase napsala nějaký článek. Taky chci poděkovat všem čtenářům a snad se mnou zůstanete i nadále :-)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjp4Vc4nDdTaw15ZYPWwiOaWDx5z2_gHQTUUOEa9iztQpWT6HxuyT_OnAEny3wREtC4vdD7qksvA5fCNhOKYNDpFik8877cyjlCOm_12zkn1O56sjLN4M60dZsza_ugyeBwkLYA7tIAjvAd/s1600/k1-visa-guide.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjp4Vc4nDdTaw15ZYPWwiOaWDx5z2_gHQTUUOEa9iztQpWT6HxuyT_OnAEny3wREtC4vdD7qksvA5fCNhOKYNDpFik8877cyjlCOm_12zkn1O56sjLN4M60dZsza_ugyeBwkLYA7tIAjvAd/s200/k1-visa-guide.jpg" width="200" /></a></div>
V posledním článku jsem se zmiňovala o přípravách dokumentů k petici na víza K1. Petici jsme odeslali a byla schválena. Průměrná čekací doba na schválení je podle oficiálních stránek ambasády 5 měsíců. Nám ji schválili za 32 dní! Pak jsem musela na lékařskou prohlídku na kliniku, se kterou spolupracuje ambasáda, a potom už mě čekal jen tolik obávaný pohovor s konzulem na ambasádě ohledně samotných víz. Vše proběhlo hladce a zítra si jedu do Prahy vyzvednout svůj pas s vízem. Protože narozdíl od J1 víz, tahle víza poštou neposílají. Bůh ví proč.<br />
<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
Další novinkou je, že včera, 30. listopadu, jsem ukončila pracovní poměr v Boschi a odstěhovala se z Jihlavy. Celou dobu jsem se na tuhle chvíli těšila a když nadešel den D, bylo mi docela smutno. Od doby co jsem nastoupila jsem si zakazovala se tam s někým kamarádíčkovat. Stačí mi, že budu znova opuštět kamarády, který už mám, natož navazovat další přátelství. No, moc mi to nevyšlo. 6 měsíců je přeci jen dlouhá doba a člověk si za tu dobu nějaká ta přátelství naváže. Takový je hold život.<br />
A proč jsem skončila? Protože mám jednosměrnou letenku do Los Angeles na 27. prosince!!! A Paul, můj přítel, mi přiletí už 14. prosince. Vzhledem k tomu, že příští sobotu letím na menší výlet do Atén, tak mám v podstatě už jen týden na všechno a během práce bych si to těžko zařídila. Zatím jsem ještě tak nějak v klidu, ale každým dnem čekám paniku kolem všeho toho balení a přípravám k odletu.<br />
<br />
To je tak nějak asi všechno, stručně shrnuto. Pokusím se brzo napsat další článek. Přinejmenším určitě nějaký cestopis o naší cestě do Atén.<br />
<br />
Mějte se!<br />
<br />Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0583 01 Chotebor, Czech Republic49.7206138 15.67104150000000149.6384623 15.509680000000001 49.802765300000004 15.832403000000001tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-33626436558972720182016-07-05T05:32:00.000-07:002017-04-29T16:00:06.929-07:00Jak jsem se nestala bezdomovcem<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuArsLs4ZdrFLRL9LHCGcuswaIn-zMc71oBDPrxVAFChy642D-SHz1HLle4OuNHSxTWh-Csr8qbygmOXRfItjREjx4JJGIn9Eyc7lETez-hix0d7ndYXjAiXrUKk775HeyoPzTWEptpzKR/s640/blogger-image-1696703981.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuArsLs4ZdrFLRL9LHCGcuswaIn-zMc71oBDPrxVAFChy642D-SHz1HLle4OuNHSxTWh-Csr8qbygmOXRfItjREjx4JJGIn9Eyc7lETez-hix0d7ndYXjAiXrUKk775HeyoPzTWEptpzKR/s320/blogger-image-1696703981.jpg" width="320" /></a></div>
Jak už nadpis napovídá, mám střechu nad hlavou! Z tý hnusný smradlavý díry jsem se odstěhovala v pátek ráno. Sbalila jsem si batoh, tašku na kolečkách a popošla o jednu ulici dál. Haha. Jo, bydlím teď jen o ulici dál, ale ten rozdíl! Celý byt mám jen sama pro sebe, no co víc si přát! Bohužel, mám to jen do konce září. Paní ten byt pronajímá přes rok vysokoškolákům a přes prázdniny turistům nebo lidem, co jsou tu na brigádách a podobně. Takže za pár týdnů musím začít hledat něco jinýho. Už mě to nebaví, takovýho sraní s tím. Celkově mě to tady v Čechách už začíná pořádně štvát. Ty lidi hlavně! Jak je tu každej tak strasně protivnej, negativní a věčně nespokojenej. Zlatí sluníčkoví Američani! Snažila jsem se tu na vše koukat s nadhledem, hledat na všem jenom to dobrý.. ale ono už to prostě nejde. Teď už musím přiznat, že jsem rozmazlená z USA. Tady se pořád ani po dvou a půl měsících nemůžu přízpůsobit. Opravdu jsem se snažila. Už to ale není domov. Necítím se tu být doma. Je to místo, kde jsem se narodila, kde jsem vyrostla, kde mám rodinu. Vždycky se sem budu ráda vracet na návštěvu, ale moje srdce už prostě patří jinam. A jak se to říká, "domov je tam, kde je srdce".<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
Paradoxně jediný, co mě nepřivádí k šílenství, je práce. Jako vážně. Ba naopak, zabraňuje mi to totální ztrátě mysli a zdravýho rozumu. Jako občas je to tam o nervy, ne že ne, když někdo nasere Jiřího a ten pak celou směnu nadává a rozhazuje rukama, tak bych mu nejradši jednu práskla. Mám tu smůlu, že s Jiřím pracuju já. Naštěstí já jsem asi jedinej člověk, kterej ho za celou dobu ještě nevytočil haha. Jinak je to moc hodnej chlap. Ale prostě měl by se trošku uklidnit a nebrat tam všechno tam vážně.<br />
<br />
Jinak už mám hotový papíry k petici, která se musí odeslat na imigrační před samotnou žádostí o víza. Takže to mě stresuje asi tak nejvíc. Bojím se, že bude chybět jeden z těch milionu dokumentů, nebo že bude někde překlep a podobně. Tohle všechno může způsobit další odklad. Už takhle to schvalování bude trvat měsíce. Ale tomu už potom věnuju samostatný článek.<br />
<br />
To je všechno. Oproti jiným článkům jsem se dneska moc nerozepsala. Ono není vůbec o čem, dost se tu nudím a jak jsem měla plno práce s těmi papíry, tak jsem se do ničeho ani nepouštěla.<br />
<br />Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0586 01 Jihlava, Czech Republic49.3983782 15.58704149999994149.2330582 15.264317999999941 49.563698200000005 15.909764999999942tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-33335906042105735562016-06-25T17:16:00.001-07:002017-04-29T15:56:44.819-07:00Z deníku cestovatele: Yosemite NP a Florida<div class="separator" style="clear: both;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUYttVk5nUj013V0h4nzAgq7ZtUPn8VpYxu8OPQqDXQk5lRSK-Rk4dTn4bH2C5aUqkgvOszybgV0Nap2MuMdzTQTaGSjC-Lz2yl2Rzaz0vb-IgvHROi4eBmBj5Z_SZ_zg7O2T2mJW-ucC_/s640/blogger-image--191401927.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUYttVk5nUj013V0h4nzAgq7ZtUPn8VpYxu8OPQqDXQk5lRSK-Rk4dTn4bH2C5aUqkgvOszybgV0Nap2MuMdzTQTaGSjC-Lz2yl2Rzaz0vb-IgvHROi4eBmBj5Z_SZ_zg7O2T2mJW-ucC_/s320/blogger-image--191401927.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
Jsem zpátky s dalším cestopisem. Předtím, než jsem se vrátila zpátky do Čech, jsme s Paulem podnikli víkendový výlet do Národního parku Yosemite a týdenní výlet na Floridu.<br />
<div>
<br /></div>
<div>
Do Yosemite jsem se chtěla podívat vždycky, ale když jsme před dvěma lety dělali road trip po západě USA, nebyl na to čas, protože Yosemite je až v severní Kalifornii. </div>
<div>
Rozhodli jsme se s Paulem jet do Yosemite na víkend kempovat. Paulův tatínek má autobazar, tudíž všude kolem jejich domu jsou zaparkovaná auta na prodej. Vybrali jsme si mezi nimi velký jeep, aby se nám dobře jelo. Vyjeli jsme v pátek odpoledne, cesta trvala přes 6 hodin. Do parku jsme dojeli kolem druhé hodiny ranní. Žádný kemp jsme si předem nerezervovali, ještě jich moc otevřených nebylo, protože ještě pořádně nezačala sezóna. Rozhodli jsme se tedy najít volné místo v kempu, kde nebyla potřeba rezervace. Cedule u kempu říkala, že je plně obsazený. Přemýšleli jsme, co budeme dělat. Nakonec jsme se rozhodli, že někde zaparkujeme a přespíme v autě do rána. Protože byla tma, vůbec jsme nevěděli, kam jet. Navíc všude v parku je přísný zákaz spaní v autě. Kousek od kempu, jsme našli velké prázdné parkoviště. Zaparkovali jsme tedy tam, rozložili zadní sedačky v jeepu a uložili se ke spánku. Ani jeden jsme toho moc nenaspali. Paull se bál, že nás tam někdo uvidí a odtáhne nám auto. Já nemohla spát, protože mi byla strašná zima a auto moc pohodlný nebylo. Byli jsme oba na nohách už v 7 hod. ráno, protože jsme opravdu nemohli spát. Šli jsme si koupit snídani. Byla pořádná zima. Protože je to severní Kalifornie, mají všechna 4 roční období. Ne jako celoroční léto v jižní Kalifornii, kde bydlíme. Navlékla jsem na sebe všechno, co jsi sem si s sebou vzala. Moc toho nebylo, přeci jen, nejsem na takovéhle počasí vybavena.<br />
<a name='more'></a></div>
<div>
Rozhodli jsme se projít pár tras. Yosemitský park je opravdu nádherný. Vše je tam obrovské. Nádherná příroda, vodopády, řeka a skály. A taky divoká zvířata. Pořád jsem se těšila, že uvidím někde medvěda, protože zrovna začínala jejich sezóna. Medvěda jsem neviděla. Zato mládě horské pumy. To jsme si po celodením chození sedli k řece, že se najíme. Najednou za mými zády se objevilo mládě horské pumy. Takhle vyděšená jsem dlouho nebyla. Sice to bylo mládě, ale bylo to obrovský! A to nemluvím o tom, že někde muselo mít matku. Paul byl celkem klidný, ještě mi říkal, ať vytáhnu telefon a vyfotím to. Byla jsem tak vyděšená, že jsem se nezmohla na nic. Mládě na nás chvíli koukalo, pak se otočilo a odešlo pryč. My jsme si sedli zpátky, dokončili oběd, a vydali se zpět k autu. Chtěli jsme se vrátit zpátky do kempu a přesvědčit se, zda je opravdu plně obsazen. I přesto, že cedule říkala, že je plno, bylo tam spousta volných míst. Postavili jsme si tedy stan hned vedle mladého australského páru. V noci jsme si rozdělali oheň a všichni 4 jsme seděli u ohně a povídali si. Teda spíš Paul si povídal. Ti dva měli tak neskutečně silný australský přízvuk, že jsem jim nerozuměla ani slovo. Později ještě přišli dva další kluci, kteří lezli po skalách a poslední noc tam dokonce spali zavěšení ve stanu. Poslouchali jsme jejich příběhy, bylo to neuvěřitelný. Byla jsem unavená, tak jsem se rozhodla jít brzo spát. Nejen, že jsem neměla teplé oblečení, neměla jsem ani kvalitní teplý spacák. Takže jsem se zase celou noc nevyspala, protože mi byla neskutečná zima. Paul spal jak mimino, protože jeho spacák byl kvalitní a rozhodně vhodný pro kempování v zimě. </div>
<div>
Zase jsem byla vzhůru brzo ráno. Vzbudila jsem Paula, sbalili jsme stan a vydali se na zpáteční cestu. Cestou jsme se ještě zastavovali u různých vyhlídek, fotili a kochali se výhledem. Cesta nazpátek se zdála ještě další, než cesta tam. Ale celý výlet za to rozhodně stál!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg08z70M5jN34Ze4Rsvo-nN828e7sQsI_w9tLkRbSAkWKDQKyx_iqHc_0SCwyOxi3Dw8rIULGkjVv93gQIPsXukJvoKWAkzK0ktsdV8JcSYdz8o0Fs1vXki_m23Jsnh8fuslFk3ZzgjpUhF/s640/blogger-image-420665492.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg08z70M5jN34Ze4Rsvo-nN828e7sQsI_w9tLkRbSAkWKDQKyx_iqHc_0SCwyOxi3Dw8rIULGkjVv93gQIPsXukJvoKWAkzK0ktsdV8JcSYdz8o0Fs1vXki_m23Jsnh8fuslFk3ZzgjpUhF/s400/blogger-image-420665492.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha4fHDVFlgDSOzMzDBI1dErxYyOueJmG8D_WkzolMAte2vcZgokOMCm42r62caY9Mn8cq2CzttUh_qMzQxkuVtm7RWLe1vknBNfu9Dr_Pw0XkzpnWA8pTGYZnMI-Q8TSyAVk7ThPAhoYWK/s640/blogger-image-409156455.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha4fHDVFlgDSOzMzDBI1dErxYyOueJmG8D_WkzolMAte2vcZgokOMCm42r62caY9Mn8cq2CzttUh_qMzQxkuVtm7RWLe1vknBNfu9Dr_Pw0XkzpnWA8pTGYZnMI-Q8TSyAVk7ThPAhoYWK/s400/blogger-image-409156455.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqMV-cRQGiMH-bbBMloL5gsKPyFTEd20BYrKIvnw2faln45CbIOTpdsqMaPoBBJXPM73fOWi6WatBmbuS7Yofn8RoCY6pMZ6vkzLH9CfkZUR0TjUPhf0iOF_R_JM_FNLqCW9T9tGQUEK5i/s640/blogger-image-1730805460.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqMV-cRQGiMH-bbBMloL5gsKPyFTEd20BYrKIvnw2faln45CbIOTpdsqMaPoBBJXPM73fOWi6WatBmbuS7Yofn8RoCY6pMZ6vkzLH9CfkZUR0TjUPhf0iOF_R_JM_FNLqCW9T9tGQUEK5i/s400/blogger-image-1730805460.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHYia28tKGQgJq3J2P98jen7-w7Ws6HMjCkv24h7ZYPv9R5tuZzszLk66r5uVLkhFExOHH5uNkBYAiEOoO_KtVnNaQk8jwhIeSkLtfrbU8xJXgmnfaFvxJgUkaAiRZtRklzJ7PXvXMRA3t/s640/blogger-image-1249304231.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHYia28tKGQgJq3J2P98jen7-w7Ws6HMjCkv24h7ZYPv9R5tuZzszLk66r5uVLkhFExOHH5uNkBYAiEOoO_KtVnNaQk8jwhIeSkLtfrbU8xJXgmnfaFvxJgUkaAiRZtRklzJ7PXvXMRA3t/s400/blogger-image-1249304231.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWrG06qozQ7EevqzH-duoutaaqfluGCt3bUt2u_khOQU-C-zly8TGM7E9SW2dcGt9SBiHgRjalu46Jm-hkDJGftq8i6b8KI9odbp6AEbACJP5l73DMlRzi608MA0tJlaLA18wk2uPQB57r/s640/blogger-image--1296400582.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWrG06qozQ7EevqzH-duoutaaqfluGCt3bUt2u_khOQU-C-zly8TGM7E9SW2dcGt9SBiHgRjalu46Jm-hkDJGftq8i6b8KI9odbp6AEbACJP5l73DMlRzi608MA0tJlaLA18wk2uPQB57r/s320/blogger-image--1296400582.jpg" width="320" /></a></div>
Teď se pokusím v rychlosti shrnout náš výlet na Floridu. </div>
<div>
Měli jsme přímý let do Miami. Půjčili jsme si auto a vydali se do malebného městečka jménem Florida City, kde jsme měli zarezervovaný motel. Druhý den ráno jsme se vydali ke Coral castle. Rozhodně doporučuji navštívit každému, kdo zavítá na Floridu. Je to hrad, který je postavený z korálu. Celé toto místo je opředeno tajemstvím, nikdo pořádně neví, jak byl hrad postaven. Po prohlídce hradu jsme se vydali na jih do národního parku Everglades. Celý tento park se rozkládá na mokřadech a bažinách. Nejdřív jsme zajeli na aligátoři farmu. Tam jsme se rozhodli pro tour na vodních vznášedlech. Po prohlídce aligátoří farmy jsme se rozhodli projet si park. Musím říct, že jsem byla dost zklamaná. Nic moc tam nebylo, ač park je OBROVSKÝ. Ještě ani počasí nám moc nepřálo, každou chvíli pršelo a tak to vypadalo, jako bychom se ocitli na kraj světa. Po prohlídce parku jsme se vrátili zpátky na motel. Druhý den jsme měli odjíždět na jih na malé ostrůvky, kterým se říká Florida Keys. Na jednom z nich jsme měli zarezervovaný motel. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW9PTuSUKW5oIe3wM5q75Flh6I6WtNIMtC_qUAFPMIiH_dRJVs1u7w_sxhLU9xUDpxjfhexldRpNiD8VMwsOtETF8eI23_VsgjoGemazR2q6bcMdMxwaPiQl0vRQjsekEbqSM4dRkjw65W/s640/blogger-image--2136282830.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW9PTuSUKW5oIe3wM5q75Flh6I6WtNIMtC_qUAFPMIiH_dRJVs1u7w_sxhLU9xUDpxjfhexldRpNiD8VMwsOtETF8eI23_VsgjoGemazR2q6bcMdMxwaPiQl0vRQjsekEbqSM4dRkjw65W/s320/blogger-image--2136282830.jpg" width="320" /></a></div>
Jsem blázen do šnorchlování, zjistila jsem si, že jedno z nejlepších míst na šnorchlování je ve West Palm Beach, a prostě jsem tam musela jet. Bylo to přes 4 hodiny od místa, kde jsme byli teď a samozřejmě na úplně opačnou stranu než se jelo na Florida Keys. Paulovi se nechtělo, ale nabídla jsem se, že budu celou cestu řídit. Když jsme dojeli po skoro 5ti hodinách na West Palm Beach, zjistila jsem, že podvodní šnorchlovací trasa je až za bójemi, což znamená, že je to na vlastní riziko a proto je nutné mít potápěčskou vlajku. Tu jsme samozřejmě neměli. Vydali jsme se asi 10 minut pěšky do nejbližšího obchodu s potápěčským vybavením. Tam jsem si ji za $10 na den půjčila. Když jsme se dostali zpátky na pláž, zjistila jsem, že pod vodou stejně nic neuvidím, protože už byl dávno po odlivu a příliv měl být až v noci. Abych to vysvětlila, nejlepší doba pro šnorchlování je většinou 2 až 3 hod. do přílivu nebo odlivu a 2 až 3 hod. po přílivu nebo odlivu. Šli jsme vrátit vlajku a vydali se směrem na jih na Florida Keys. Náš motel byl na Looe Reef Key. Dorazili jsme zase až v noci. Klíče jsme si vyzvedli na baru, kde jsme ještě chvilku pobyli a dali si pivo. Druhý den jsme se rozhodli prozkoumat ostrov a podívat se na další ostrůvky kolem. To byla konečně ta pravá Florida. Sluníčko, palmy a moře. Už jsem se nemohla dočkat, až si někde zašnorchluju. První den jsme strávili poflakováním se kolem a relaxováním. Další den jsme se rozhodli vydat se na Marathon Key do státního parku Bahia Honda. Tento park mě velice zajímal kvůli jeho bohaté historii. Tam jsme se rozhodli vzít si vodní výpravu na útes a konečně si zašnorchlovat. Viditelnost byla výborná, a útes byl nádherný. Také jsme byli jedni z mála šťastlivců, kteří viděli obrovské dravé mořské okouny, kteří se nám schovávali pod lodí. </div>
<div>
Další dny jsme v podstatě trávili stejně, prozkoumávali jsme tamní ostrovy, trávili den na pláži a jen tak relaxovaly. Jeden den jsme chtěli věnovat návštěvě Key Westu. Těšila jsem se tam, protože každý, kdo navštívil Key west, byl nadšený. V momentě, kdy jsme tam dojeli, zaparkovali auto a snažili se někam dojít, jsem byla z toho místa otrávená. Key West pro mě byl a je nejodpornější místo, který jsem kdy navštívila. Přeplněný turisty, špinavý a nikde nebylo nic zajímavého. Nestrávili jsme tam ani 2 hodiny, sedli do auta a odjeli zpátky na náš oblíbený Marathon Key na naši oblíbenou pláž. Rozhodně se to vyplatilo! Byl zrovna odliv, a já jsem měla to štěstí poprvé ve svém životě vidět mořské hvězdice. A to ani nemluvím o různých typech mořských ježků a obrovských lastur. Při procházce ostrovem jsem viděla dalšího tvora, o kterém jsem neměla ani tušení, že existuje. Jmenuje se Kapustňák a je to něco tak obrovskýho a ošklivýho, až je to roztomilý. Většinou se zdržují v přístavech, kde jsou lodě a pijí sladkou vodu z hadic, když kapitáni omývají lodě.</div>
<div>
Na konci našeho pobytu na Floridě nás čekalo ještě jedno dobrodružství, na které jsem se těšila úplně ze všeho nejvíc. Jedno z míst, které jsem vždy chtěla navštívit, je malý ostrůvek jménem Dry Tortugas. Je asi 70 mil od Key Westu a jsou pouze dva způsoby, jak se tam dostat. Buď letadlem, což je bohužel velice nákladné, anebo s jedinou společností, která tam pořádá výlety lodí. Nebudu říkat, že tento způsob je levný. Není. Ale byla jsem malý krůček od splnění dalšího z mých snů. Loď vyplouvala v 5 hodin ráno z Key Westu. Cesta trvala skoro 3 hodiny. Během cesty jsem měla to štěstí vidět delfíny a mořské želvy. Konečně jsme se dostali na ostrov. Nemohla jsem být víc nadšená! Bylo to přesně takové, jaké jsem to viděla na fotkách a jak jsem si to představovala. Je to opravdu miniaturní ostrůvek a kolem dokola je obehnán starou tvrzí. Je to největší cihlová tvrz v USA a byla postavena během civilní války. I Paul byl nadšený. Na ostrově jsme strávili celý den, bylo to nejkrásnější zakončení celého našeho výletu. A ty barvy moře! To jsem životě neviděla. Střídaly se tam snad všechny odstíny modré a azurové barvy. Na cestu zpátky jsem si vzala prášek proti mořské nemoci a celou cestu jsem prospala.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Bylo to naše poslední dobrodružství, protože za 4 dny jsem odlétala zpátky do České republiky. Věřím tomu, že další dobrodružství nás ještě čekají!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4HZ1zJraWgMYQpQH9U8YPgWY2HLu_M76hUIF7HOiGxb4jnd8MwWtY9fo6wSaC8zD0gtzDCyvEd1PdobNiUdD9xdOMjbfBBqzduCL2vQvY3uw6y-xW9hkJON5s84oWfypimRZ5a-WlJxhH/s640/blogger-image-1834901930.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4HZ1zJraWgMYQpQH9U8YPgWY2HLu_M76hUIF7HOiGxb4jnd8MwWtY9fo6wSaC8zD0gtzDCyvEd1PdobNiUdD9xdOMjbfBBqzduCL2vQvY3uw6y-xW9hkJON5s84oWfypimRZ5a-WlJxhH/s400/blogger-image-1834901930.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge1f27sNbSound_2ICh5xrQBGwKsBzn3s27yeKFuoa3M4WnZn2lX0hvKDBTA-s5DsBGvEQekZCrePpEIpyVYcw_5wgkn2X533rfo_HmUXZ9eI4gfvg5u8TjXbKjHh9m4d4a80RGpGKJ1_q/s640/blogger-image-291588736.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge1f27sNbSound_2ICh5xrQBGwKsBzn3s27yeKFuoa3M4WnZn2lX0hvKDBTA-s5DsBGvEQekZCrePpEIpyVYcw_5wgkn2X533rfo_HmUXZ9eI4gfvg5u8TjXbKjHh9m4d4a80RGpGKJ1_q/s400/blogger-image-291588736.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMx-31AlDDSISb5Eu81b0KWYPUAhMH-XdS6qD0kqr3gnRcO_XwVpT5XyiP0gwop4tGLEXpEB5HsuFSMClM2EukXg4A1f5u_F3iUEul5zd-_j3VqKw2qW5Efgwu8VtZ95P5LDAI314GpZkK/s640/blogger-image--439953954.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMx-31AlDDSISb5Eu81b0KWYPUAhMH-XdS6qD0kqr3gnRcO_XwVpT5XyiP0gwop4tGLEXpEB5HsuFSMClM2EukXg4A1f5u_F3iUEul5zd-_j3VqKw2qW5Efgwu8VtZ95P5LDAI314GpZkK/s400/blogger-image--439953954.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAcXACqKRBK4i-KMt_G7s21WxyF4RipR6kCy4MLRhs9-LIW1I5V2jodt5RoprZlk_vEIdXMMhWXqnddgj8XUlSfN5wSszOumAVsTzc8m2mMp405CeEOXHuj48UPI2uJEz2d8-yoruh433r/s640/blogger-image--2054619134.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAcXACqKRBK4i-KMt_G7s21WxyF4RipR6kCy4MLRhs9-LIW1I5V2jodt5RoprZlk_vEIdXMMhWXqnddgj8XUlSfN5wSszOumAVsTzc8m2mMp405CeEOXHuj48UPI2uJEz2d8-yoruh433r/s400/blogger-image--2054619134.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2_zj6dS5XaWz4-ImUQjAmuHtyubjbWFoOLzXBuAuXpM8XnUdhmPlPedtAIA6JKEpUCuDxYqDjKXJQdFK1_FiqB6OZiaMXHMw9oC5d4NGsewpfRrFMBkoYIX0_czbgyD4m9vLC3hN4RSUk/s640/blogger-image-798380118.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2_zj6dS5XaWz4-ImUQjAmuHtyubjbWFoOLzXBuAuXpM8XnUdhmPlPedtAIA6JKEpUCuDxYqDjKXJQdFK1_FiqB6OZiaMXHMw9oC5d4NGsewpfRrFMBkoYIX0_czbgyD4m9vLC3hN4RSUk/s400/blogger-image-798380118.jpg" width="300" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyZWVWYh9DhgQdAi6DUGWcNj6m02hkCRDM47fcVYOdBMVBXF1PXDl7Luyk3Lyk1SRz-kg_dkSaZbPZNWatmiIvkfYTZ1Rx7pvYKmClGSp747lqBV6kwZPw3-Ssllesb3GUDYc2cA_t1m1R/s640/blogger-image--1097637304.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyZWVWYh9DhgQdAi6DUGWcNj6m02hkCRDM47fcVYOdBMVBXF1PXDl7Luyk3Lyk1SRz-kg_dkSaZbPZNWatmiIvkfYTZ1Rx7pvYKmClGSp747lqBV6kwZPw3-Ssllesb3GUDYc2cA_t1m1R/s400/blogger-image--1097637304.jpg" width="320" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgr8jzP4Iok-FuIoUev7pNcNtuFCqdPqkVMq0W0FrlS4QH30Rvp-F0XceNQ_gl_7KcCHMjf56_9yDkUMjlDqhFMTX7QxVgO49XX27Or5Gc4-cA2nGQd1uTFhVeYTImbBHg_OrZrfRtXcx2S/s640/blogger-image-1994993997.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgr8jzP4Iok-FuIoUev7pNcNtuFCqdPqkVMq0W0FrlS4QH30Rvp-F0XceNQ_gl_7KcCHMjf56_9yDkUMjlDqhFMTX7QxVgO49XX27Or5Gc4-cA2nGQd1uTFhVeYTImbBHg_OrZrfRtXcx2S/s400/blogger-image-1994993997.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Florida, USA27.6648274 -81.51575350000001720.4843744 -91.842902000000009 34.8452804 -71.188605000000024tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-90517257268093112492016-06-11T06:13:00.003-07:002017-04-29T16:00:36.107-07:00O pracovním procesu, návštěvě z Kalifornie a o smraďoších<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-pmkNIg4IKvrDuOsJPeCxrdHocKiEDNeC7rJveRXbjTHi__MKkXpUfdb7YojfX_ZtiPaEN-xaYbxl28P3aH3lkab9DlOIJJxTjpoKXvsigeVEQo-Gp_eqyceEsVKfADg5wsdk_qYK_z_I/s1600/13240487_10208318511994143_596079692087888485_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-pmkNIg4IKvrDuOsJPeCxrdHocKiEDNeC7rJveRXbjTHi__MKkXpUfdb7YojfX_ZtiPaEN-xaYbxl28P3aH3lkab9DlOIJJxTjpoKXvsigeVEQo-Gp_eqyceEsVKfADg5wsdk_qYK_z_I/s320/13240487_10208318511994143_596079692087888485_n.jpg" width="320" /></a></div>
Začnu příjemnější částí článku a tou je návštěva Paula, mýho přítele, tady v Čechách. Přiletěl před dvěma týdny. Zdržel se jen týden, protože musel pokračovat do Španělska, kde se ženil jeho kamarád. Přiletěl ve středu večer. Dva dny jsme zůstali v Praze. Ukázala jsem mu takovou tu klasiku, jako je Vyšehrad, Náplavka, Pražský hrad, Kampa, Karlův most a Orloj. Strašně se mu Praha líbila! Nejvíc ze všeho byl ale unešenej z dlažebních kostek na chodnících a cestách. Taková obyčejná věc, nad kterou bych se ani nepozastavila. Ale je pravda, že v USA jsem to asi nikde neviděla.<br />
<div>
V pátek ráno jsme se vydali vlakem k nám na Vysočinu. Nemohla jsem se dočkat, až mu ukážu domov a představím ho rodině. Byla jsem tolik nadšená, že jsme zmeškali naši zastávku haha. Moc se mu u nás líbilo. Všichni si oboustraně padli do oka, Paul se všem líbil a všichni se líbili Paulovi. Taky zažil rodinnou oslavu. Mamka slavila padesátiny, takže potkal rovnou celou rodinu. Trochu jsem se toho bála, protože ta naše rodina je jen pro silný povahy. A ještě ke všemu když se opijou. Paul se toho ale nezalekl a statečně držel krok. Opili ho, naučili ho mluvit sprostě a postarali se o nejhorší kocovinu jeho života haha. Den se potom léčil z kocoviny, takže neděle byla ve znamení relaxu a půstu. Chudák nemohl ani jíst, jak mu bylo špatně. V pondělí jsme se jeli podívat do Kutný Hory. Do Kostnice, chrámu Sv. Barbory, na bobovou dráhu a tak různě. To bylo fajn, až na odporný jídlo, ze kterýho nám bylo celej den špatně. Česká gastronomie opravdu není na dobrý úrovni. Ve středu ráno jsem Paula doprovázela do Prahy, byl to den jeho odletu. Loučení nebolelo tolik, jako když jsem odlítala z LA, protože i ten krátký týden jeho návštěvy mě utvrdil v tom, že on je ten pravej a chci strávit svůj život jenom s ním. Paul se už nemůže dočkat, až bude patřit do naší rodiny. Teď nás čeká to nejhorší - vyřizování a čekání na víza. O tom ale až v dalším článku.<br />
<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyv27P_LSl8coZoisgDowSdSROTXtdS8bf6_gYhewvoIEOJvtpYxWYRwnJJ2RIMHeB9TJAJAhb4HLY-kYqNfqkhuqGEPxYoyjWHVXDiL1d7KpO-w4aO_hHDQdUkhQ4ZJTTzQMGT_reHoai/s1600/9227c36e7c_88555715_o2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyv27P_LSl8coZoisgDowSdSROTXtdS8bf6_gYhewvoIEOJvtpYxWYRwnJJ2RIMHeB9TJAJAhb4HLY-kYqNfqkhuqGEPxYoyjWHVXDiL1d7KpO-w4aO_hHDQdUkhQ4ZJTTzQMGT_reHoai/s320/9227c36e7c_88555715_o2.jpg" width="320" /></a></div>
Zmínila jsem se, že hledám práci v Praze. Ano, hledala jsem. Dostala jsem desítky pozvánek k pohovorům. Jestli jsem ale šla jen na dva, tři..? A rychle jsem si to zase rozmyslela. Výplata, kterou nabízeli, byla směšná. Neskutečně. Z toho bych v Praze vyžila na ten měsíc tak akorát a úspory žádný. A momentálně potřebuju našetřit co nejvíc, abych si mohla zaplatit víza, letenku a hned po schválení víz zase odjet zpátky do Los Angeles. Rozhodla jsem se proto zůstat na Vysočině a nastoupit do společnosti Bosch v Jihlavě. Jako montážní dělnice k pásu. A víte co? Ono to vůbec není špatný. Za ty peníze se to zdá úplně neskutečný. Takovou výplatu a benefity bych v žádný pražský firmě neměla. A další věc je, že nemají žádnou dvouměsíční výpovědní lhůtu, tudíž můžu odejít ze dne na den, až se mi to prostě bude hodit. Takže v tomhle ohledu nemůžu být víc nadšená. Ač se to může zdát bláznivý, mně se v práci líbí!<br />
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixSFxK_NbRGgsVW3sBm5XsYOPdBZXdH8feZutP-hPfv98DnqBpCsawfYkq-5kiqmIdBKVSIrI3cUU6wAt_m4BXahFIlwSJJd7qBYj5ClQnJsWm077teQVDfmaAthKZiVVmu6rEYXDATDqZ/s1600/Smrad.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixSFxK_NbRGgsVW3sBm5XsYOPdBZXdH8feZutP-hPfv98DnqBpCsawfYkq-5kiqmIdBKVSIrI3cUU6wAt_m4BXahFIlwSJJd7qBYj5ClQnJsWm077teQVDfmaAthKZiVVmu6rEYXDATDqZ/s1600/Smrad.jpg" /></a></div>
No a ten kámen úrazu? Bydlení. Jak jsem se zmínila, firma Bosh sídlí v Jihlavě. No, v Pávově, ale spadá to pod Jihlavu. Je to hodně z ruky od nás z Chotěboře, takže každodenní dojíždění vlaky/autobusy nepřipadá v úvahu. A na mojí směně není nikdo z Chotěboře, kdo jezdí autem. Samozřejmě, podnájem jsem si našla ještě předtím, než jsem nastoupila do práce. ALE! Haha. Bydlí tam chlápek, kterýmu bude tak k padesátce. Jmenuje se Jarda. A Jarda nepatří zrovna mezi nejčistotnější bytosti. Jarda smrdí. Představte si všechny typy smraďochů z MHD a spojte je do jedný osoby. Tak to je Jarda. A tím pádem smrdí i celej byt. Nebo spíš Jarda smrdí, protože jeho byt smrdí. To je fuk. Nedá se to popsat. Přála bych tam strávit den každýmu, kdo se ohrazuje tím, že to přeci nemůže být tak hrozný a stejně většinu času trávím v práci a na víkend jezdím domů. Je to hrozný. Ten smrad se nedá popsat. Můj pokoj je v pohodě. Pořád větrám a pořídila jsem si osvěžovač vzduchu, ze kterýho mám alergie, takže nemůžu spát a dusím se. Ale musím se nějak nějak dostat od hlavních dveří ke svýmu pokoji. Z pokoje k hlavním dveřím to zvládám na jeden nádech. Ale naopak to ještě musím natrénovat. Jak jsem zadýchaná ze schodů, tak to mám na dva nádechy. S tím, že druhý nádech není tak úplně nádech, protože inhaluju zbytky mangovýho tělovýho mlíka z rukávu mikiny. Já to ale za pár dní vychytám. Zkrátka to chce tu správnou strategii. A to je prosím jen chodbička. Ani nemluvím o koupelně. A už vůbec ne o záchodě. Bohužel, dvě místa kam, chtě nechtě, musím. S odpolední směnou se dá vynechat ten záchod. Chodím v Boschi haha. A když jsem na pokoji, radši nepiju, abych náhodou na ten záchod nemusela. I to se dá natrénovat. Ale jedna věc se natrénovat nedá. Sprcha. Sprchovat se musím každý den, přes to nejede vlak. Člověk by řekl, že v koupelně, kde je voda, pračka a tak, to nebude tak strašný. Omyl. Je to skoro na stejný úrovni jako chodbička. Ne tak strašný jako záchod, protože ten hrdě drží první místo. Chodbička bude na druhým místě a koupelna na třetím. A proč jsem tam šla? Protože když jsem se byla na byt podívat, nikde po tom strašnym smradu ani stopy. Přísahám. Byt sám o sobě nijak nechutně nevypadá. Takže na první pohled je to normální, starší, komunitický byt. Nikde žádnej bordel, uklizeno.. o tom to není. Jo, když jsem šla při prohlídce do obýváku, trošku to tam smrdělo kouřem z cigaret, protože v obýváku jsou občas otevřený dveře na balkon, kde Jarda pořád kouří. To je ale všechno a nijak mi to nevadí, vzhledem k tomu, že obývákem jen procházím do koupelny. Opravdu si nedokážu vysvětlit, odkud se ten příšernej smrad vzal. Kdybych tohle cítila při prohlídce, vůbec bych tam nešla! Opravdu ani nevím, jak to popsat. Má dvě kočky, který pravděpodobně chčijou uplně všude, takže to bude nejspíš nějakej základ a pak všechny možný smrady, jejichž původ je mi neznámej. Poslední dobou začínám být paranoidní, že určitě už smrdím jako Jarda. Tolik k mojí situaci haha. Pořád se to snažím brát s nadhledem, když zrovna nejsem zaneprázdněna soustředěním se na to, abych se nepozvracela. Příští týden mám prohlídku bytu. Budu se rozhodně řídit svým nosem.<br />
<br />
Takže se zatím loučím. Ještě bych chtěla přidat jeden cestovatelský článek z Floridy a Yosemitu, kde jsem byla s Paulem krátce před návratem do ČR. Něco na odreagování haha<br />
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
</div>
</div>
Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0586 01 Jihlava, Czech Republic49.3983782 15.58704149999994149.2330582 15.264317999999941 49.563698200000005 15.909764999999942tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-40446826271044684232016-05-07T10:08:00.000-07:002017-04-29T16:01:30.099-07:00O životě v Kalifornii a o návratu do Čech<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvIvbhq2-ztcqgfE_UmkdyEuPK4sdUKHvhqu7VbCgGdYuoND8L6PaDuF9bXbDCkTwnSCuWIhQnMfnpuUgDk4_WGRXzakV7uWAMEQEUdglx5eOHokEXjADcMoqBoL9EY55IqQ7SkxtpN8WI/s1600/13000104_10208038266188173_393581350727816765_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvIvbhq2-ztcqgfE_UmkdyEuPK4sdUKHvhqu7VbCgGdYuoND8L6PaDuF9bXbDCkTwnSCuWIhQnMfnpuUgDk4_WGRXzakV7uWAMEQEUdglx5eOHokEXjADcMoqBoL9EY55IqQ7SkxtpN8WI/s320/13000104_10208038266188173_393581350727816765_n.jpg" width="320" /></a></div>
Já tady na to fakt úplně kašlu! Byla jsem za celou tu dobu totálně líná a neschopná psát články. Ne že by nebylo o čem, ale tak nějak nebyl čas.<br />
<div>
No nic. Tak nějak navážu tam, kde jsem před pár měsíci skončila. Což bylo moje stěhování do Los Angeles. </div>
<div>
Během mýho pobytu ve Washingtonu jsme si s Paulem našli v LA byt, kam on se přestěhoval už někdy v červenci. Já dorazila poslední týden v srpnu. Začátky byly neskutečně těžký. Jak naše soužití, tak moje situace. Dlouho mi trvalo, než jsem si našla práci. Nechtěla jsem hlídat děti, protože toho jsem měla po krk po dvou letech jako AuPair. Bohužel bez papírů si člověk ale nevybere. Nakonec jsem asi po třech měsících našla, s pomocí přítelova tatínka, práci v restauraci jako servírka. Mezi prací servírky v USA a v ČR je obrovský rozdíl. V ČR si nevyděláme nic. Mluvím z vlastní zkušenosti. Kdežto v USA si člověk vydělá neskutečný peníze. Hlavně na dýžkách. Mohla jsem si dovolit z toho platit všechny svoje výdaje, napůl s přítelem výdaje za bydlení a ještě jsem měla peníze na cestování, restaurace a podobně. Užívali jsme si s Paulem každý volný den spolu. Jezdily jsme kempovat, do hor, do národních parků, do muzeí, na pláž, zkrátka jsme nechtěli o našem volnu sedět doma na zadku před televizí. V práci jsem pak ještě našla skvělou kamarádku, Arménku jménem Narine. S ní jsem pak začala taky trávit hodně času. </div>
<div>
Užívala jsem si ten svůj Americký sen. Blížila se ale doba, kdy mi měla vypršet víza. Rozhodla jsem se prodloužit. Po celou tu dobu jsem se ale těšila, až se vrátím zpátky do Čech. Alespoň na chvíli. Letenku jsem měla koupenou na 17. dubna. Čím rychleji se blížil čas mého odletu, tím víc nervozní a nejistí jsme byli. Nevěděli jsme, co dělat. Respektive Paul věděl. Já jsem ale byla rozhodnutá jinak. Odletět jsem musela. Spíš teda chtěla. Když jsme se loučili na letišti, věděli jsme, že to není definitivní sbohem. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<a name='more'></a><br /></div>
<div>
Slýchala jsem, a pořád slýchám, jednu a tu samou otázku. ''Proč jste se nevzali?'' Haha. Odpověď je, protože nejsme idioti, abychom se po pár měsících vztahu brali jen kvůli papírům. </div>
<div>
Obrovskou inspirací mi jsou holky, které záměrně hledají partnery na online seznamkách ve víře, že je po pár měsících vztahu požádá o ruku a ony tak budou moci zůstat v USA legálně. A že jich je!! Neříkám, že nejsou spokojené, ale pochybuju, že jejich vysněným povoláním je hlídat cizí děti. Protože i s onou vytouženou zelenou kartou vesměs žádnou lepší práci nedostanou. Takže je čeká dalších pár let ve škole, aby měly alespoň nějaké vzdělání. V žádným případě takhle skončit nechci, protože mám nějaký ambice, hrdost a určitý očekávání od života. Ne se jen chlubit před kámoškama, že bydlím v USA. Takže vám, holky, patří obrovský dík!! </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Teď k mému návratu do České Republiky. Těšila jsem se neskutečně!! Strašně jsem se chtěla na chvíli vrátit zpátky. I za cenu toho, že na nějakou chvíli budu muset opustit přítele. Prostě jsem si musela ujasnit, kam moje srdce patří. </div>
<div>
Počáteční nadšení mě ale rychle přešlo. A to v momentě, kdy jsem celá nadšená začala obepisovat kamarády, že jsem v ČR a kdy se uvidíme. Od mnohých mi přišla odpověď až po dlouhé době. Samozřejmě většinou výmluvy o tom, jak nemají čas. To byla rána. Rozhodla jsem se proto už nikoho nekontaktovat a prostě to nechat s těžkým srdcem jít.. Naštěstí je tu pár lidí, co mi pořád zůstali a za ty jsem neskutečně ráda. </div>
<div>
Další věc, která mě dost zklamala je, co se za dobu mojí nepřítomnosti stalo s Českým národem. Ta strašná nenávist vůči ostatním rasám a národnostem, která z Čechů sálá. Možná jsem se jen změnila já a předtím jsem to nevnímala, ale je to pro mě šokující a jsem z toho zklamaná.</div>
<div>
Po oběhání všech úřadů jsem se vrhla na shánění práce. Ač tu budu jen ''chvíli'', tak do pracovního procesu se chtě nechtě zařadit musím. I chci.Vždycky jsem si chtěla zkusit žít v Praze, takže se teď hodně soustředím na tu Prahu. Odeslala jsem už nespočetný množství životopisů a příští týden mě čekají tři pohovory. Jde to rychleji, než jsem čekala. </div>
<div>
To je prozatím ode mě vše a snad se tentokrát ozvu dřív!</div>
Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0583 01 Chotebor, Czech Republic49.7206138 15.67104150000000149.6384623 15.509680000000001 49.802765300000004 15.832403000000001tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-63068288199757762042015-11-04T13:51:00.002-08:002017-04-29T16:03:03.739-07:00Shrnuti aneb dojmy, pocity a vzpominky z mych dvou let jako Au Pair vUSA<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqracbV8L_YEky1yzsrdJRdYu9WXbWvB20e_ZU_27F79PWreEyYftj3n64NyhZ3kzy-K1LzA1X2OoGc-VidDbOGlZMnN_slZ8NIC_3LS-z50Upd2sSPRvH4K2emjHJcfUhLC-XV8o45ZxH/s1600/288f1ca942d5f90c4bf562a93fbf45a8.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqracbV8L_YEky1yzsrdJRdYu9WXbWvB20e_ZU_27F79PWreEyYftj3n64NyhZ3kzy-K1LzA1X2OoGc-VidDbOGlZMnN_slZ8NIC_3LS-z50Upd2sSPRvH4K2emjHJcfUhLC-XV8o45ZxH/s320/288f1ca942d5f90c4bf562a93fbf45a8.jpg" width="274" /></a></div>
Chtela bych se ohlidnout zpatky, presne o dva a pul roku, a zrekapitulovat muj zivot, moje zkusenosti a zazitky, zkratka vsechno, co se udalo za meho pusobeni jako Au Pair.<br />
<br />
Clanek bude strasne dlouhej protoze o mym prvnim roce jsem se tady na blogu nijak moc nerozepisovala.<br />
<br />
Vsechno zacalo pred skoro tremi lety. Vubec jsem nebyla spokojena jakym smerem se muj zivot ubiral. Maturovala jsem hodne pozde, ve svych 24ti letech, a z rodinnych duvodu jsem nemohla nastoupit na vysokou. Zustala jsem zasekla ve svym rodnym meste a mela praci, ktera me nijak nemotivovala. Zkratka to bylo vsechno tak, jak jsem vubec nechtela. A taky jsem porad snila o tom, jak jednoho dne vypadnu a uz se nikdy nevratim. Mela jsem kolem sebe spoustu lidi, kteri na tom byli podobne. To me vlastne dokopalo k tomu, abych zacala neco delat. Ono je strasne jednoduchy sedet v hospode, nebo doma na gauci u televize a vest reci o tom, jak je vsechno na hovno a jak moc chcete vypadnout z tyhle prdele. Kecy. Zvednete prdel a udelejte to! Kdyz se ale lidi zeptate, proc s tim teda neco neudelaji, kdyz o tom porad mluvi, tak prijdou vymluvy o tom, jak to neni jednoduchy, jak nemaji penize a bla bla. Dalsi kecy. Je to jednoduchy a nasetrit se da na vsechno, staci zacit neco delat a ne sedet na prdeli a stezovat si.<br />
Takze kdyz jsem byla rozhodnuta se nekam pohnout, zacala jsem projizdet internet. Mym snem byla vzdycky Amerika, zejmena Kalifornie. Zjistila jsem si, ze do Ameriky je temer nemozny jet na vlastni pest, hlavne by to vyslo strasne draze. A po vsem googlovani a shromazdovani informaci jsem se rozhodla, ze zkusim Au Pair. Byla to nejjednodussi, nejrychlejsi a nejlevnejsi alternativa. Hlavne Au Pair program je na rok, s moznosti prodlouzeni na dva roky. Dost casu na to, abych vymyslela co dal a mezitim si splnila sen - zit v USA.<br />
<a name='more'></a>Zacala jsem cist blogy holek, co uz v USA jako Au Pairs jsou. Rozhodla jsem se pro agenturu Cool Agent, protoze mela lepsi podminky nez Student Agency. Pohovor v agenture jsem mela nekdy v unoru, rodinu nasla v dubnu a odlitala jsem posledni tyden v srpnu.<br />
Den meho odletu nastal rychle. Letela jsem v pondeli 25. srpna 2013, kolem 14.00 odpoledne. Letely se mnou dalsi ctyri Cesky a na hotelu jsme se seznamily s jednou Slovenkou. Mely jsme primej let, kterej trval 9 hodin. Pamatuju si, jak jsem byla vystresovana jen z toho letu. Byl to muj prvni let v zivote a vubec jsem nevedela, co delat. Uteklo to docela rychle. Pristaly jsme v New Yorku a od ty doby se to zacalo neskutecne tahnout. Cekani, cekani, cekani. Musely jsme projit imigracnim, kde byly priserny fronty. Kdyz jsme mely imigracni kontrolu za sebou, musely jsme cekat na nekoho z agentury a na dalsi holky, ktery mely dorazit dyl. Organizace teda nic moc. Na hotel jsme se dostaly az pozde vecer. Vsichni strasne unaveny. Najedly jsme se a sly spat. Sdilela jsem pokoj se dvema Nemkama. Klasika. Tech Nemek tam byla brutalni prevaha.<br />
V utery, stredu a par hodin ve ctvrtek nas cekalo skoleni. Neskutecna nuda. Ale opravdu neskutecna. Chapu, ze pro ty osmnactilety pubertalni Nemky to bylo zazivny a zajimavy, ale pro nas starsi ztrata casu. Vsechny jsme byly unaveny z casovyho posunu a musely jsme celej den sedet v mistnosti, kde naplno bezela klimatizace. Taky jsme mely nesmyslny pravidla, jak nekde na tabore. Diky bohu za to, ze jsme mohly kourit! Nekdy ve stredu jsme absolvovaly vylet po New York City, coz byla hruza. Vyhozeny penize. Vecne jsme cekaly na debilni Nemky a Polky, ktery nikdy neprisly vcas, takze jsme nemely cas si poradne prohlidnout zajimavy mista a vetsinu casu jsme sedely v autobuse.<br />
Nastal ctvrtek a s nim nas odjezd do rodin. Ja jsem mela rodinu v New Jersey, coz je jen pres reku, a primo z hotelu nam jel autobus na letiste do Newarku v New Jersey, kde si nas rodiny vyzvedli. Z nas sesti jsem byla jedina, kdo jel do New Jersey. Niki a dve Adelky zustavaly v New Yorku, Steph jela do Marylandu a Barca do Massachusetts.<br />
Prvni dny, tydny v rodine nebyly nejruzovejsi. Rodina byla skvela, deti vychovany, tim to nebylo. Nemohla jsem si dlouho zvyknout na casovej posun a taky jsem mela problemy s jidlem. A nikoho jsem kolem neznala. Obrovskej problem nastal, kdyz me host tata vzal ridit. V CR jsem nejakych 5 let neridila a jim jsem samozrejme rekla, ze ridim kazdej den. Byla to katastrofa. Navic nemeli auto s automatem, ktery se ridi uplne samo. Meli klasickej manual s rucni prevodovkou. A kolem samy kopce. Takze hned prvni tyden v rodine jsme se obe strany dohodli na rematch. Ten se nastesti nakonec nekonal, protoze byl nejakej svatek a v agenture nikdo nebyl. A mezitim jsem si dodala odvahu a zkousela ridit. Takze jsme rematch zase hezky zamitli.<br />
Kazdej vikend jsem se schazela s Niki na Manhattanu. Nikdy nezapomenu na to, kdyz jsem tam jela poprve. Od nas z Maplewoodu jsem to mela jenom asi 40 minut vlakem. Jen jsem ale vylezla z vlaku na Penn Station, uz jsem byla ztracena. Takze jsme se s Niki dobrou hodinu nahanely. Vetsinou jsme se jen tak poflakovaly po Manhattanu, nebo nakupovaly.<br />
Za par tydnu prisel prvni vylet. Dohodly jsme se se vsema holkama, co jsme se potkaly na skoleni, ze si udelame spolecnej vylet do Bostonu. Nakonec nas nebylo jen 6, ale nejakych 9. Boston se mi libil, ale bylo nas proste strasne moc, takze jsme porad na nekoho cekaly, nemohly jsme se shodnout kam chcem a podobne.<br />
Prvni tyden v Maplewoodu jsem taky poznala Martu. Bydlela kousek ode me a uz tam nejakych par mesicu byla. Z Marty se stal skvelej partak na nocni koureni a vylety do Targetu. Spolu s ni a dalsima trema holcinama jsme, kratce po mym vyletu do Bostonu, absolvovaly vylet do Connecticutu. Byl to moc hezkej den.<br />
Nekdy koncem zari prijela do New Yorku Nikol, se kterou, a dalsima dvema holcinama, jsme nekdy v listopadu podnikly dalsi vylet do Philadelphie.<br />
Tim moje cestovani pro rok 2013 skoncilo, protoze prisla zima. V New Yorku jsem byla skoro kazdej vikend. Bohuzel nekdy v rijnu nebo v listopadu me opustila moje slovenska partacka Niki. Sla do rematch, ale bohuzel nenasla rodinu, tak musela jet domu. Koncem podzimu jsem si nasla pritele, takze jsem dost casu travila s nim.<br />
Zima byla hodne kruta. Deti byli porad doma, protoze meli kvuli snehu zimni prazdniny. Ja musela bejt doma taky, protoze v tom snehu jsem se proste nikam nedostala. I moje univerzita byvala casto zavrena.<br />
Konecne jsem se dockala jara! S pritelem jsme o vikendech zacali delat ruzny vyslapy v rezervacich a parcich.<br />
Zacinala jsem si konecne planovat moji zaslouzenou dovolenou, na kterou jsem dostala termin az posledni mesic! Rok bez dovoleny byl opravdu dlouhej. Vubec jsem nevedela kam pojedu. Mela jsem dva tydny v kuse, protoze deti jeli na tabor. Nakonec jsem se rozhodla prvni tyden udelat roadtrip po Kalifornii, Arizone, Utahu a Nevade a navstivit narodni parky a druhy tyden Havaj. Spolucestovatele jsem nasla na facebooku na nasi skupine pro cz/sk au pairs.<br />
Necely dva mesice pred koncem myho prvniho roku prijela do Maplewoodu Svetlus. Skvela holka, se kterou jsem zacala travit vetsinu myho volnyho casu.<br />
Taky mi prisli papiry, jestli chci prodlouzit. Chtela jsem. Rodinu jsem mela nejlepsi, kazdy mi je zavidel, ale proste byl cas videt zase jinou cast USA. Chtela jsem nekam do tepla, nejlip do Atlanty, Texasu, Arizony nebo Kalifornie. Nakonec jsem se rozhodovala mezi rodinama v Kalifornii a v Atlante. Vyhrala Atlanta i presto, ze moji soucasny host mom se ta rodina moc nelibila.<br />
Koncem jara jsem se rozesla s pritelem, vubec me to s nim nebavilo. Takze jsem zase zacala jezdit do NYC a hlavne jsem planovala moji dovolenou. Taky jsem jela na vikend navstivit Adelku do Albany, hlavniho mesta New Yorku. Byl to moc hezkej vikend.<br />
Konecne nastal cas moji dovoleny. Byly to ty nejhezci chvile myho zivota. Nikdy jsem nic podobnyho neabsolvovala. A to ani nemluvim o tom, ze jsem si splnila jedny z nejvetsich snu. Navstivit narodni parky a Havaj!<br />
Po navratu z dovoleny mi zbyval posleni tyden u rodiny. Nemohla jsem se dockat, az zmenim misto a zacnu od zacatku. Na letiste me vezla host mom od Svetlus, protoze moje rodina byla odjeta v Michiganu u pribuznych.<br />
<br />
Tolik o mem prvnim roce. Druhy rok nezacal nejlip. O moji rodine v Atlante jsem se uz zminovala <a href="http://terkavi.blogspot.com/2014/10/jak-jsem-se-ocitla-v-addamsovic-rodine.html" target="_blank">tady</a>. Vydrzela jsem tam dva mesice a rozhodla jsem se zmenit rodinu. Bylo to strasne tezky, protoze jsem tam nasla bezvadnou partu kamaradu. A hlavne Niki. S ni jsem travila kazdou volnou chvilku a i ted po roce mi to vsechno strasne chybi. Nekdy nad tim premyslim a rikam si, ze jsem tam mela vydzet. Ale na druhou stranu verim tomu, ze veci se deji z nejakyho duvodu. Takze po dvou mesicich jsem se stehovala k novy rodine do Washingtonu DC.<br />
<br />
Dalsich deset mesicu jsem stravila v maly rodine, ktera se skladala jen ze svobodne maminky a dvoulety holcicky. Byla jsem jejich druha Au Pair. Jejich prvni Au Pair u nich byla jen nejaky tri mesice a pak ji poslali do rematch. Byla desna! Ne vzdycky je vina na strane rodiny. Host mom me okamzite prijala jako clena jeji rodiny, od prvniho momentu jsem se tam citila moc dobre. Brzo jsem si taky nasla kamaradku, Adi, Izraelskou Au Pair.<br />
Tech deset mesicu se celkem vleklo. Washington DC bylo to posledni misto, kde bych chtela stravit muj Au Pair pobyt a asi jsem uz predem tusila proc. Vubec se mi tam nelibilo. Divny pocasi, vsechno strasne predrazeny a nedalo se tam nic moc delat. Hned v prosinci me cekala vanocni dovolena v Mexiku, diky ktery jsem poznala kamaradku Misu a svyho soucasnyho pritele a zazila dalsi ze spousty nezapomenutelnych dobrodruzstvi.<br />
Zima byla dlouha. Hodne dlouha. A studena. Nekdy na jare prijela Kamila. Dalsi skvela holka. S ni jsem zacala travit vetsinu volnyho casu. Absolvovaly jsme spolu dva spontanni vylety - do Virginia Beach a do Severni Karoliny.<br />
Mezitim jsme se s rodinou prestehovali do novyho domu a novy, jeste vetsi, prdele. Nebyt Kamily a jejiho auta, tak teda nevim, co bych delala.<br />
Taky od prosince jsem byla ve vztahu na dalku se soucasnym pritelem Paulem a vymysleli jsme, co dal. Nejtezsti chvile. Nakonec jsme vymysleli plan a pracovali na jeho zrealizovani.<br />
Par tydnu pred koncem myho programu me cekalo dalsi dobrodruzstvi. Tyden na Aljasce. To byla opravdu nejlepsi tecka za mym dvouletym cestovanim behem Au Pair programu.<br />
Posledni tydny se neskutecne vlekly a ja uz se nemohla dockat az vypadnu! Konecne nastal den D a ja najednou stala na letisti se dvema obrovskymi kufry, prirucakem a batohem, kde jsem mela naskladany dva roky svyho zivota. Rozloucila jsem se s Kate a Grace. Na nejaky slzy nebyl cas a vlastne ani nalada, protoze posledni tydny me holka neskutecne vytacela, takze jsem se tesila, az budu mit klid. Konecne jsem nasedla do letadla smerem Los Angeles, California. A co bylo dal shrnu v dalsim clanku :)<br />
<br />
S obema rodinama, New Jersey a Washington DC, jsem porad ve spojeni a planujem, kdy se uvidime. Musim rict, ze jsem mela obrovsky stesti a tim padem pro me byl cely Au Pair program jednim z nejlepsich veci v mym zivote. Nebylo to vzdycky jednoduchy, ale nikdy nebudu litovat, ze jsem se rozhodla opustit pohodli domova, rodinu, kamarady a vydat se pres pul sveta s jednim kufrem a velkymi sny (ktery jsem si tady skoro do jednoho splnila!) Poznala jsem spoustu zajimavych lidi, udelala si spoustu kamaradu po cely zemi, poznala novy kultury, novy zvyky a navstivila mista, o kterych se mi predtim ani nesnilo. Ale hlavne me to strasne zmenilo. Jsem ted silnejsi, samostatnejsi, tolerantnejsi, mam urcitou predstavu o tom, co chci a co ne a rozhodne jsem nabyla vetsiho sebevedomi a viry sama v sebe.<br />
<br />
Takze na zaver bych chtela rict, ze nic nemozny a vsechno jde kdyz se chce! Nestaci jen verit, ale zacit pro to neco delat.<br />
<br />
To je sakra vycerpavajici clanek, ale bylo to nezbytny haha<br />
<br />
Tak cau priste.<br />
<br />
<div>
</div>
Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Los Angeles, CA, USA34.0522342 -118.243684933.2099567 -119.5345784 34.8945117 -116.95279140000001tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-15152228016228470982015-09-20T21:59:00.001-07:002017-04-29T16:03:32.094-07:00Jak jsem uzavřela jednu kapitolu svého života a začala novou<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQYePpiylhPvFFOg8mpJjcnTZM7BbE0XK9Bazh_BSoBZfWYn7Es0ZdpXDxyjqUEDdSjC6hG8SCpEJvctFFUwcf-cZNfovo1ZW6m7kEP-0raTMsbqVFgr0gKFobFvd-xw4LNtfkcRL-WVkY/s1600/11902446_10206372183297142_557528693311161747_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQYePpiylhPvFFOg8mpJjcnTZM7BbE0XK9Bazh_BSoBZfWYn7Es0ZdpXDxyjqUEDdSjC6hG8SCpEJvctFFUwcf-cZNfovo1ZW6m7kEP-0raTMsbqVFgr0gKFobFvd-xw4LNtfkcRL-WVkY/s320/11902446_10206372183297142_557528693311161747_n.jpg" width="240" /></a></div>
Naposledy jsem přispěla cestopisem o Aljašce a teď chci jen ve zkratce shrnout co se od tý doby událo. Skončil mi program Au Pair. Oficiálně jsem měla končit 25. srpna, ale po domluvě s Kate jsem mohla končit dřív, což bylo 21. srpna, za což jsem jí byla fakt vděčná, protože jsem toho všeho začínala mít až po krk a všechno mě sralo. Hned jak jsem se vrátila z Aljašky, začaly jsme se stěhovat do novýho domu. Do konce programu jsem měla 4 týdny. Ze stěhování jsem nadšená nebyla ani trochu, protože jsem měla úplně rozházenej rozvrh a holka byla nesnesitelná. Novej dům byl sice parádní, ale ta lokalita! Přestěhovaly jsme se do ještě větší prdele než předtím. Metro pěšky půl hodiny, bus někde v háji a já bez auta. Opravdu nechápu, jak současný Au pairs můžou radit holkám, který si vybírají rodinu, že se nemaji koukat na lokalitu, protože rodina je to nejdůležitější. Totální nesmysl! Jo, je sice hezký, že máte úžasnou rodinku (zmínila jsem se někdy, že jsem alergická na slovo "rodinka"?) a skvělý dětičky, ale k čemu vám to je, když od nich nemáte kam/jak vypadnout a odpočinout si? Protože i ta nejlepší rodina vám dřív či později začne lézt na nervy.<br />
<div>
Zpátky k našemu stěhování. Přestěhovaly jsme se poslední pátek v červenci. Dobrovolně jsem se naštěhovala do pokoje pro hosty, protože za dva týdny měla přijet nová Au Pair, takže nemělo smysl stěhovat se do přízemí a po dvou tejdnech do pokoje pro hosty. To byl další hřebíček do rakve. Pokoj pro hosty je hned vedle pokoje Grace. To jsem fakt nedávala, protože ten spratek v jednom kuse řval, den co den jsem byla vzhůru kolem 5.30 ráno, protože hned jak se vzbudila, začala řvát. Stěny byly jak z papíru, takže to znělo jak kdyby mi řvala u ucha. A nejen v jejím pokoji. Slyšela jsem jí ať byla kdekoliv v domě. Fakt jsem jí začínala mít plný zuby a kdybych mohla, tak jí jednu fláknu, ať má proč řvát. Mámu to taky nebavilo poslouchat, tak jí radši nacpala lízátko. Snažila jsem se být z domu jak jen to šlo, jen abych toho spratka neslyšela/neviděla. S mámou jsem měla pořád super vztah, pár drobností mě sice taky trošku štvalo, zvlášť to, že holku začíná pěkně rozmazlovat, ale jinak v pohodě. Tolik ke stěhování a k situaci v rodině. </div>
<div>
<br />
<br />
<a name='more'></a><br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWbB388ium5yz5vv-nomLFbqkEc3Z4ruKsHtJgG5BE47C1EHMSE7Zl_FiV5wxJGCwcz1EkxAt9Vir7hp5NCGePKI28Rfop7hfRgu62_AzkJPRasC9oZhC6QBoeLaFJLw2l6stEr0BtoEFU/s1600/11885086_10206372182257116_1186094524697788960_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWbB388ium5yz5vv-nomLFbqkEc3Z4ruKsHtJgG5BE47C1EHMSE7Zl_FiV5wxJGCwcz1EkxAt9Vir7hp5NCGePKI28Rfop7hfRgu62_AzkJPRasC9oZhC6QBoeLaFJLw2l6stEr0BtoEFU/s320/11885086_10206372182257116_1186094524697788960_n.jpg" width="240" /></a></div>
O dalším víkendu po stěhování jsme se s Kamilou rozhodly jet na roadtrip do Severní Karolíny. Jen tak si zajet na pláž, někde přespat v autě, a druhej den zpátky. Vyjížděly jsme kolem 6 hodiny ráno. Stavovaly jsme se ještě pro jednu Slovenku (M.). Po asi půl hodině jsem vystřídala Kamilu, která byla unavená, protože jsme skoro vůbec nespaly. Řídila jsem celou cestu tam. Dostaly jsme se do dopravní zácpy a cesta trvala asi 9 hodin. Vybraly jsme si takovej malej poloostrůvek, Emerald Isle. Dorazily jsme asi kolem 3 nebo 4 hodiny odpoledne. Vůbec se nedalo nikde zaparkovat, natož najít místo na přespáni. Dojely jsme na konec toho ostrůvku a zaparkovaly v nějakým parku. Pláž byla krásná. Byl tam klid a skoro žádný lidi. Chvilku jsme tam strávily, daly si šlofíčka a šly zpátky k autu, protože park zavíral v 8 večer. Rozhodly jsme se najít nějaký odpočívadlo a tam přespat. Našly jsme docela velký a zaparkovaly. Spalo se ji docela dobře, když mě najednou probudilo rádio a zvuk startování auta. Byla to M. Že prý v autě spát nebude, že chce jet. Tím mě úplně neskutečně nasrala. Celou cestu do Karolíny v autě prospala, takže teď nebyla ospalá a nemohla spát. Absolutně žádnej respekt k ostatním. Já řídila celou cestu tam a byla jsem neskutečně unavená a chtěla jsem spát. Slečinka asi moc nepochopila celou podstatu toho výletu. Jsem ráda, že jsem tu holku viděla poprvé a naposledy. Samozřejmě neodřídila celou cestu, že jo. Musela jí vystřídat Kamila. Do DC jsme dojely asi kolem 9 ráno. Vyhodily jsme M. v Arlingtonu a s Kamilou jsme dostaly další nápad. Poměrem někam na pláž a tam se vyspíme. Našly jsme nějakou pláž v Marylandu, asi hodinu jízdy. Když jsme dojely, čekalo nás nemilý překvapení. Pláž byla malá, hnusná a muselo se za ní platit! To je problém většiny pláží tady na východním pobřeží. Musí se za ně platit a vesměs jsou ošklivý. Takže jsme jely zpátky a cestou se stavily ve Waffle House. Najedly se a jely domu.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOIQfZtJbKlGTeDCKUAqCS1OnyokiZs8UfsmHhdpbvOedSSUL93oDQqbrr5in7TdYfRZXnRQ2QqxlcfjhyzC8-dsjsT0zuGwNqv0X5j7ot4IzKvQYBUvTSoyoRynXQLFU614_dJisznGZh/s1600/11892126_10206372182137113_1124836261705124151_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOIQfZtJbKlGTeDCKUAqCS1OnyokiZs8UfsmHhdpbvOedSSUL93oDQqbrr5in7TdYfRZXnRQ2QqxlcfjhyzC8-dsjsT0zuGwNqv0X5j7ot4IzKvQYBUvTSoyoRynXQLFU614_dJisznGZh/s320/11892126_10206372182137113_1124836261705124151_n.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgx05XDK8-MGARmhNVIOc29VpDK98B-b1285PJI78xS9qO3njfUibMx8hfoPJoHMk1s9YUn84P09LpC4iDcaAQwe0KHoPG5erKaX1sLW5v3ER8puOFinTVQTd43U1zPjWO13yVR7qD_2Ij1/s1600/11891056_10206372183777154_2580293877511842456_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgx05XDK8-MGARmhNVIOc29VpDK98B-b1285PJI78xS9qO3njfUibMx8hfoPJoHMk1s9YUn84P09LpC4iDcaAQwe0KHoPG5erKaX1sLW5v3ER8puOFinTVQTd43U1zPjWO13yVR7qD_2Ij1/s320/11891056_10206372183777154_2580293877511842456_n.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Každým dnem měla přijet nová Au Pair. Už jsem se ji nemohla dočkat, protože jsem měla všeho plný zuby. Lokality, holky, nedostatku soukromí, prostě všeho. Jmenuje se Alona a je z Ukrajiny. Už tu ale rok je, u rodiny někde v Pennsylvanii. Chudák. Z jedný prdele se stěhuje do další. Je to ale její vina, protože na lokalitu se zeptala až potom, co matchla s mojí rodinou. V úterý odpoledne jí přivezl její host otec. Byla milá a hned jak přijela jsem jí litovala haha. Od tý doby jsem se jí snažila nechávat s holkou co nejvíc a já relaxovala a užívala si klidu. Nemohla jsem bejt šťastnější, že konečně dorazila! </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Konečně nadešel můj poslední den. Byl to pátek. Den jako každej jinej, normálně jsem pracovala, dávala Aloně poslední instrukce a večer opět vypadla s Kamilou ven. Náš poslední večer spolu. Bylo to divný. Rozloučily jsme se a mně se chtělo brečet. Druhej den ráno mě Kate s holkou odvezly na letiště. Rozloučila jsem se s oběma, ale ze by to bylo nějak dojemný? Ne. Jak jsem měla všeho po krk, tak jsem se nemohla dočkat, až budu v letadle a začnu novej život. Kate mi den předtím kladla na srdce, že kdykoliv budu potřebovat, ať jí napíšu. A kdyby se cokoliv stalo, tak se mám vrátit k nim, že tam budu mít vždycky domov. To samý mi kdysi řekla Marykay, moje první host mom. Musím říct, ze jsem měla opravdu štěstí na rodiny.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Takže jsem byla znova na letišti, tentokrát mířící vstříc novýmu životu. Svůj dosavadní život jsem měla sbalenej ve třech kufrech a batohu. Ale nebyla jsem na cestě do Čech. Mířila jsem do Los Angeles ve slunné Kalifornii, kde už na mě čekal přítel Paul (ano, je to ten týpek, kterej mě vzbudil na pláži v Mexiku). Takže život Au Pair pro mě nadobro skončil a teď už mě čeká krutá realita.<br />
<br /></div>
Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com0Los Angeles, CA, USA34.0522342 -118.243684933.2099567 -119.5345784 34.8945117 -116.95279140000001tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-50390100709196832242015-08-19T20:17:00.000-07:002017-04-29T16:04:08.343-07:00Z deníku cestovatele: Aljaška<div>
<span style="font-family: "helvetica neue light" , , "helvetica" , "arial" , sans-serif;"></span><br />
<div class="separator" style="clear: both;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDA1DeEsFQMJX3cTMOUvYV_RvPLb-YQDW6qENoSg0jonXn8_inOBrK-FU6eZpzX-he-2XS-uVAvi-jMqEWixvMEVh5jmVoleDqg9pjimX3IjLgngtX2_GzYP_YuCS0mvgueY0ynYLQChst/s640/blogger-image--1659009898.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDA1DeEsFQMJX3cTMOUvYV_RvPLb-YQDW6qENoSg0jonXn8_inOBrK-FU6eZpzX-he-2XS-uVAvi-jMqEWixvMEVh5jmVoleDqg9pjimX3IjLgngtX2_GzYP_YuCS0mvgueY0ynYLQChst/s320/blogger-image--1659009898.jpg" width="240" /></a><span style="font-family: "helvetica neue light" , , "helvetica" , "arial" , sans-serif;"></span></div>
<span style="font-family: "helvetica neue light" , , "helvetica" , "arial" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "helvetica neue light" , , "helvetica" , "arial" , sans-serif;">Jsem zpátky s dalším cestopisem, tentokrát z Aljašky. </span></div>
<div>
<br />
<b><a href="http://terkacestuje.rajce.idnes.cz/Alaska_Aljaska_cervenec_2015/" target="_blank">>>GALERIE<<</a></b><br />
<br /></div>
<div>
<b>19. července 2015, neděle</b><br />
<b><br /></b></div>
<div>
Odlétala jsem z Baltimoru. Měla jsem dva přestupy - V Detroitu (Michigan) a Seattlu (Washington state). Do Anchorage jsem dorazila kolem 6 hodiny večerní. Tam už na mě čekaly Iva a Míša, které letěly z Čech. Plán byl takovej, že si vyzvednem auto a pojedem k Danovi, kterého jsme našly pres Couchsurfing a u kterého jsme měly přespat do druhého dne, kdy jsme plánovaly vyrazit směrem do Denali národního parku. </div>
<div>
Ovšem první problém nastal, když jsem zjistila, že nemám signál. Takže žádnej internet, žádná GPS a hlavně jsem nemohla nikomu volat. </div>
<div>
Další problém byl, že jsme měly peníze v hotovosti a nikde nebyla možnost si je uložit na účet. Což byl obrovskej problém, protože autopůjčovny hotovost neberou. Ani Iva nemohla platit její kreditkou, protože by musela být řidič. Jméno na kreditce musí souhlasit se jménem na řidičáku. Zkoušela jsem obejít všechny autopůjčovny a poptat se, jestli nemají jiný podmínky. Neměly. Navíc neměly už ani auta. Všechno bylo rozpůjčovaný. Takže jsme se dohodly, že nejlepší bude jet k Danovi a druhej den to nějak vyřešit. Jenže nastal další problém. Nevěděla jsem, jak ho kontaktovat. Na stránkách couchsurfingu mi ve zprávě poslal telefonní číslo, na který jsem nemohla ani napsat, ani zavolat. Taky mi poslal svojí adresu, která nám byla k ničemu, když jsme neměly auto. Napsala jsem mu zprávu na jeho profil na couchsurfing.com. Jenže když nemá na telefonu aplikaci, tak se mu zpráva nezobrazí. Takže jsem napsala přítelovi (díky bohu za wifi na letišti), poslala mu Danovo číslo a poprosila ho, ať mu zavolá, vysvětlí situaci a řekne mu, ať se koukne na svůj profil na CS. Naštěstí to fungovalo a Dan pro nás poslal kamarádku. Skvělá ženská! Řekla nám, že jedem akorát k večeři, že Dan s dalšíma lidma, kteří u něj nocujou, chytili velkýho lososa. Dorazily jsme k Danovi možná kolem půlnoci a pořád bylo světlo. Touhle dobou se na Aljašce nestmívá. Vůbec. To byla docela podpásovka, protože jsme plánovaly spát v autě někde na parkovišti s tím, že až se setmí, nikdo nás tam neuvidí.</div>
<div>
Večeře byla úžasná! Lososa jsem jedla několikrát, ale nikdy čerstvě chycenýho.</div>
<div>
Spát jsme šly s holkama asi kolem 2 ráno. Venku to ale vypadalo jak navečer. Vůbec jsem nemohla spát, protože jsem pořád musela myslet na to, jak vyřešit tu záležitost s autem. Měla jsem jiskřičku naděje, že až ráno otevřou banku, půjdu se tam poptat, jak dostat peníze co nejrychleji na účet.<br />
<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2ojknmkh4ngi2D2pBz0F7y6sNqnJx4CfpeWQN4drFAUGKs-rRRiJgQ1idkWtMhb0u1Y47nNPdQJitzNqfzyrgX8d05yVeZvmqqahpv_Th5Dy0itFLQ8T4mWEh-X5Ojht6Nq5qslutdwB9/s640/blogger-image-1538012565.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2ojknmkh4ngi2D2pBz0F7y6sNqnJx4CfpeWQN4drFAUGKs-rRRiJgQ1idkWtMhb0u1Y47nNPdQJitzNqfzyrgX8d05yVeZvmqqahpv_Th5Dy0itFLQ8T4mWEh-X5Ojht6Nq5qslutdwB9/s400/blogger-image-1538012565.jpg" width="400" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTbvCdjjODKSc85UHEtxEuaJ4gZZPa6fPoAY492ZeyzlkJ0l8LscdW71Gg9RKLWW9-kLjw_XWQ1gBz6UsWx9TcSA-h0EiFkzs-29vYUmFsVmgd6o94VKMGcaz6CegP4CwlzW04eZALhoxD/s640/blogger-image--986570653.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTbvCdjjODKSc85UHEtxEuaJ4gZZPa6fPoAY492ZeyzlkJ0l8LscdW71Gg9RKLWW9-kLjw_XWQ1gBz6UsWx9TcSA-h0EiFkzs-29vYUmFsVmgd6o94VKMGcaz6CegP4CwlzW04eZALhoxD/s400/blogger-image--986570653.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKlyYGCRU2WLAeyFp0MYBTUZA4exDGD203WB1sFMEhA4CrN-ksHyiGn23-cQkyQNUUOXgPpUDWkuvbUrY8P9YarW0DM2M-77o6Fnn6Ca2B6YsrhFLu-yAiflYAeNx1X624mhCX-kIYeBXL/s640/blogger-image--849589668.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKlyYGCRU2WLAeyFp0MYBTUZA4exDGD203WB1sFMEhA4CrN-ksHyiGn23-cQkyQNUUOXgPpUDWkuvbUrY8P9YarW0DM2M-77o6Fnn6Ca2B6YsrhFLu-yAiflYAeNx1X624mhCX-kIYeBXL/s400/blogger-image--849589668.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<br />
<b>20. července 2015, pondělí</b></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1LF0GXlsWhnUNAZr_hf7IDrUqbBgTBHOSmfFRWPLmybcDavl2BT7wCf8lvkS2LEKXKVrGhyphenhyphenizCvsLDdy0wP2jBThsJBonsWouvXycQ3OQJHXEZ7NxjqwwEZgb_mGQIcnp8fjVKYId_nGc/s640/blogger-image--80891293.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1LF0GXlsWhnUNAZr_hf7IDrUqbBgTBHOSmfFRWPLmybcDavl2BT7wCf8lvkS2LEKXKVrGhyphenhyphenizCvsLDdy0wP2jBThsJBonsWouvXycQ3OQJHXEZ7NxjqwwEZgb_mGQIcnp8fjVKYId_nGc/s320/blogger-image--80891293.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Ráno kolem 7 jsme se šly s Ivou projít k tý bance. Byla zavřená, otevírali až v 10. Bankomat mi na mojí kartu nefungoval, protože to nebyla moje banka. Šly jsme zpátky. Vrátila jsem se tam po 10 hodině. Bohužel mi tam řekli, že to nepůjde, protože mám jinou banku.</div>
<div>
Rozhodly jsme se vzít taxíka zpátky na letiště a tam to nějak vyřešit. Naštěstí Iva mohla volat z jejího telefonu, jinak nevím, jak bychom toho taxikáře zavolaly. </div>
<div>
Na letišti jsme nevěděly co dělat. Už mi to nemyslelo, neměla jsem žádný nápady a chtělo se mi brečet. Naštěstí mě napadla spásná myšlenka, poslední a jediná naděje, kterou jsme měly. Moje hostmom Kate. Má stejnou banku jako já. Takže jsem jí od Ivy zavolala, vysvětlila jí situaci a poprosila jí, jestli mi nepošle peníze na účet, že jí dám hotovost, až budu doma. Samozřejmě řekla, že hned jak se dostane domů, tak mi ty peníze pošle. Do půl hodiny jsem je měla na účtě. Hned jsem letěla do tý autopůjčovny, kde jsem měla zarezervovaný auto a modlila se, aby ho ještě měli, když jdu o den později. Měli!! Takovou úlevu jsem dlouho necítila!! Dali nám parádního Dodge. </div>
<div>
Naložily jsme všechno do auta a mohly vyrazit.</div>
<div>
První výzva pro mě byla najít nějakej Walmart bez GPS. Musely jsme si koupit jídlo. Trvalo mi to trošku dýl, ale našly jsme. Další výzva byla najít a napojit se na hlavní aljašskou dálnici číslo 1, která vedla do Denali Národního parku. I to se mi po nějaký době povedlo.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Hned jak jsme se dostaly z Anchorage, cesta začala být zajímavá. Dělaly jsme zastávky každých pár mil a fotily ostošest. Příroda byla nádherná!! Úplně jak z plakátů. Žádný problémy jsme cestou neměly. Večer jsme měly strávit v kempu u Denali parku, kterej jsem rezervovala než jsme odlétaly. Tam jsme měly strávit dvě noci, abychom měly celý den na to si užít Denali park.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Se všemi zastávkami a blouděním nám cesta trvala něco kolem osmi hodin. Přijely jsme až kolem 11 večer, ale světlo bylo pořád jak v 5 odpoledne. Postavily jsme stan a šly spát. Byla příšerná zima. Měla jsem na teplej spacák, dvě mikiny, svetr a teplý ponožky, který nám upletla Ivy kolegyně z práce. A i tak jsem se klepala zimou. První to vzdala Míša, která si šla lehnout do auta. Já šla po hodině za ní. Iva to statečně přežila až do rána.<br />
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2KdlmXLeKMORsoNUCNa-45c1nnXGCQWAemxvD_kwCN9-v5tLxurYBlAXZV26w5QGro_2lCw5Zd_6HUZc-mNmO0yuYIEdf4QLIeeAau07TYlYfPWckBiz3q_RdhDWwhP7dYkPdsO5WY9cx/s640/blogger-image--1421123592.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2KdlmXLeKMORsoNUCNa-45c1nnXGCQWAemxvD_kwCN9-v5tLxurYBlAXZV26w5QGro_2lCw5Zd_6HUZc-mNmO0yuYIEdf4QLIeeAau07TYlYfPWckBiz3q_RdhDWwhP7dYkPdsO5WY9cx/s400/blogger-image--1421123592.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhp5jW-RTVzsYh_Jr0VSFmORif7LFf6MzOeSFinhft_sUlO4HHn6sEeurf1gGB50sh5jjN9M8nMzuKG0miNBKG25kWC6t76iFWfAS-qfdip1F4_2Z9FhYHbgQEKpFuy6xTEpwmNvKeu-eko/s640/blogger-image--1337275149.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhp5jW-RTVzsYh_Jr0VSFmORif7LFf6MzOeSFinhft_sUlO4HHn6sEeurf1gGB50sh5jjN9M8nMzuKG0miNBKG25kWC6t76iFWfAS-qfdip1F4_2Z9FhYHbgQEKpFuy6xTEpwmNvKeu-eko/s400/blogger-image--1337275149.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6qZjB0uwrcNNgY-ylxrxAXrSOTyH-OTyt2cq4QD7x2_vuYxyW5xEqourNAbvkSgsqPUJlHtT-bggpGNLF16EuY85gLXjlFv6DkAxzQQy7RJGRwKJA1FbhXS7YDg5wqMmoGEZkq_HDKf06/s640/blogger-image--1376292748.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6qZjB0uwrcNNgY-ylxrxAXrSOTyH-OTyt2cq4QD7x2_vuYxyW5xEqourNAbvkSgsqPUJlHtT-bggpGNLF16EuY85gLXjlFv6DkAxzQQy7RJGRwKJA1FbhXS7YDg5wqMmoGEZkq_HDKf06/s400/blogger-image--1376292748.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<br />
<b>21. července 2015, úterý</b><br />
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXRoXeDlVFijUJi5_fmhKC8Bs3faXULoQqUXxJCxJG-Xpzw1MfNrl-NowE8gyxVg6_-cotpfUsW5lS4QiHQXkNgWyhkCSL2GeISU6GiUKO5AuxcuAalCXExJ5CyLc2mSt5_PfQrJ3hnm_W/s640/blogger-image--1715067929.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXRoXeDlVFijUJi5_fmhKC8Bs3faXULoQqUXxJCxJG-Xpzw1MfNrl-NowE8gyxVg6_-cotpfUsW5lS4QiHQXkNgWyhkCSL2GeISU6GiUKO5AuxcuAalCXExJ5CyLc2mSt5_PfQrJ3hnm_W/s320/blogger-image--1715067929.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Brzo ráno jsme se vydaly do Denali národního parku. Park byl obrovskej, na pořádnou prohlídku bylo potřeba několik dní. My měly jen jeden den, takže jsme se rozhodly udělat celodenní výšlap, ať z toho taky něco máme. Vybraly jsme si Mount Healy overlook. Cesta byla dlouhá 7,5 km a šlo se v podstatě pořád do kopce. Míša to vzdala už někde na začátku, my s Ivou pokračovaly dál. Nebudu kecat, bylo to hodně náročný. Ke konci už jsme se musely i trošku škrábat do skal. Ale šla bych to zas a znova! Nádhera!! Ten výhled stál rozhodně za to! Chvíli jsme zůstaly, pokochaly se nádherou, užily si ten čistej vzduch a vydaly jsme se zpátky. Cesta zpátky byla rychlejší, protože se šlo z kopce.</div>
<div>
Byly jsme úplně hotový, takže když jsme se dostaly do kempu, pojedly jsme něco z našich zásob a šly jsme spát. Tentokrát jsme v autě spaly všechny tři.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzBdmNrtTK-fGahBFxwIulqULt54YVs1gOMj1eNpVlgSmUxZ7HOh_I-V6M9qCJRpt9su3y8UV0mOwqmvtebxS2VqOOK1afOg1RVZY87s4M7AMTt2PX2Dc_6vZzoEO5haUu2tHuNjidQAgj/s640/blogger-image--1004012365.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzBdmNrtTK-fGahBFxwIulqULt54YVs1gOMj1eNpVlgSmUxZ7HOh_I-V6M9qCJRpt9su3y8UV0mOwqmvtebxS2VqOOK1afOg1RVZY87s4M7AMTt2PX2Dc_6vZzoEO5haUu2tHuNjidQAgj/s400/blogger-image--1004012365.jpg" width="300" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijf-2Gp0zm9YH_pyjnA5m93Vd9-iM57nfs0aHy_ZpSGduH6GE6fXw_wtCid8aVi8s4_yRHVo41PFW8YZoqKat5BQ38-g9zpvukehBrjkU6TeRE0XeGOjNeY-FUnIQxvPgBfZveXRTbkwWe/s640/blogger-image--780364503.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijf-2Gp0zm9YH_pyjnA5m93Vd9-iM57nfs0aHy_ZpSGduH6GE6fXw_wtCid8aVi8s4_yRHVo41PFW8YZoqKat5BQ38-g9zpvukehBrjkU6TeRE0XeGOjNeY-FUnIQxvPgBfZveXRTbkwWe/s400/blogger-image--780364503.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPi9RRzlGn1sXikmANdumIZQvgsJZrj3k__vFHztonKaGlrh4TpoecxoeHpVH4EOsNLwQaGW6t6v1AhBdoU4NFpfBbnvmmyVDL7lzHgnSgnh1mHrLj0tHBeG242SWoXSR9jjRdTt729Gyz/s640/blogger-image--383399248.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPi9RRzlGn1sXikmANdumIZQvgsJZrj3k__vFHztonKaGlrh4TpoecxoeHpVH4EOsNLwQaGW6t6v1AhBdoU4NFpfBbnvmmyVDL7lzHgnSgnh1mHrLj0tHBeG242SWoXSR9jjRdTt729Gyz/s400/blogger-image--383399248.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuh9PJy1NKvJlHlBjO_izP4VkNPaN_guam1MGX4Bu7H5xgGittfjSiOjKulA_yUnwem_0VTe9-FGNm4fjJgWtsuc53EA0Lr26dDb3KOwmzYo6Sy_5Ih8pFODjjxCVn58yLqyeEo1RekGHJ/s640/blogger-image--23677039.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuh9PJy1NKvJlHlBjO_izP4VkNPaN_guam1MGX4Bu7H5xgGittfjSiOjKulA_yUnwem_0VTe9-FGNm4fjJgWtsuc53EA0Lr26dDb3KOwmzYo6Sy_5Ih8pFODjjxCVn58yLqyeEo1RekGHJ/s400/blogger-image--23677039.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcQygVT9g2CxfbUPFKTY0y7Vc60Sqbr4IcW6i_xgtSBhjRpg9wWWnlk-j7FDAiP0gg5UJoD6ADQbKcjNuBgLUuuMso39wqyLc70prhBK5OXq5GhzvRlEd7wuEAFwpVgRNIL778c2q1B_FO/s640/blogger-image-557871418.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcQygVT9g2CxfbUPFKTY0y7Vc60Sqbr4IcW6i_xgtSBhjRpg9wWWnlk-j7FDAiP0gg5UJoD6ADQbKcjNuBgLUuuMso39wqyLc70prhBK5OXq5GhzvRlEd7wuEAFwpVgRNIL778c2q1B_FO/s400/blogger-image-557871418.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPczfabYhbm-Qqmk3-YEz3HuDYRGW7x1_etVoHyCkJh-0TXFFwZc7N6wk4M-0K8DWQqVodf4srpBQ82kt6FdJiQ0SGqhq2MngbE9WMykhka4VOylUEEdTXM5cMkfA6Hp8XCT8T2c6KMdRj/s640/blogger-image-1241819151.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPczfabYhbm-Qqmk3-YEz3HuDYRGW7x1_etVoHyCkJh-0TXFFwZc7N6wk4M-0K8DWQqVodf4srpBQ82kt6FdJiQ0SGqhq2MngbE9WMykhka4VOylUEEdTXM5cMkfA6Hp8XCT8T2c6KMdRj/s400/blogger-image-1241819151.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>22. července 2015, středa</b><br />
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2HjRonel0ZJYSLoitpbju8R1mqHfWU7xfP4CzlLePjbSqV0FQjNWYNdEwZ2-ANnJ-VY3Pk-UF3UK0Oip5qUqUhTO44BTKUS35xxNHF4DtgM33AoJF08OOFM-PuyVhMjRbo5gPtfKzk0_G/s640/blogger-image-1757940402.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2HjRonel0ZJYSLoitpbju8R1mqHfWU7xfP4CzlLePjbSqV0FQjNWYNdEwZ2-ANnJ-VY3Pk-UF3UK0Oip5qUqUhTO44BTKUS35xxNHF4DtgM33AoJF08OOFM-PuyVhMjRbo5gPtfKzk0_G/s320/blogger-image-1757940402.jpg" width="240" /></a></div>
Brzo ráno jsme opustily kemp a vydaly se na jih na poloostrov Kenai. Nejdřív na východní stranu do Národního parku Kenai Fjords, u kterého jsme měly zarezervovanou další noc v kempu. </div>
<div>
Počasí nevypadalo nejlíp, takže jsem byla ráda, že strávíme celý den v autě na cestách. Tentokrát mě čekalo nějakých 13 hodin řízení. Cesta byla docela v pohodě, všude kolem nádherná příroda a obrovský hory. </div>
<div>
Poprvé v životě jsem taky viděla na vlastní oči losa. To když nám přecházel přes cestu. Obr to byl! A fešák. Udělaly jsme fotky a jely dál. </div>
<div>
Co nás docela zdržovalo byly opravy silnic. Vždycky pouštěli jen jedním směrem, takže jsme v koloně strávily čekáním třeba i 20 minut. </div>
<div>
Jely jsme zase přes Anchorage, kde jsme pokoupily zásoby jídla a vody a pokračovaly dál na jih. </div>
<div>
Udělaly jsme pár zastávek u oceánu, kde to skoro vypadalo, jak kdyby se blížil konec světa. Obloha šedá, oceán šedej a strašně foukalo. Bylo to ale fascinující. Chvíli jsme tam pobyly, udělaly fotky a vyrazily dál. Kolem 11 hod večer jsme dorazily do Lowell Point, což byla malá rybářská vesnička, kde jsme měly kemp. Z tý cesty do kempu jsem byla trošku nervózní, protože se tam jelo po kraji útesu, kde nebylo žádný zábradlí, ani svodidla, nic. Jen oceán. A z druhý strany skály, podél kterých bylo všude varování na padající kameny. Do toho ještě šedivá obloha, déšť a nehorázný díry v cestě! No nějak jsem se tam s tím autem teda dokodrcala, vyřídila na recepci co bylo potřeba a zase jsem nás musela dokodrcat k místu našeho plácku na kempování. To bylo snad ještě horší než ta cesta předtím! </div>
<div>
Stan jsme samozřejmě nestavěly, zase jsme noc strávily v autě.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNLV0IJA2PIZCognTqPsZ7PmtFix5b-FZ3gqiaAaBEz_u15nQMn24xUQuDAvpVOvIfsF08DPT56GAZBYB3qB7JVW07e0QYVzHzHZALve8wrs0dmZPOyvMcHjXKDgmW9PqhHn0uNBn95Ob8/s640/blogger-image--272718886.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="302" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNLV0IJA2PIZCognTqPsZ7PmtFix5b-FZ3gqiaAaBEz_u15nQMn24xUQuDAvpVOvIfsF08DPT56GAZBYB3qB7JVW07e0QYVzHzHZALve8wrs0dmZPOyvMcHjXKDgmW9PqhHn0uNBn95Ob8/s400/blogger-image--272718886.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNzBsoRNcu_DDhoT3KYDU1iXUHz3ziTWGvi2zi4ob3j7YaDES8LtJz4XrE0Cz5_pgN_sdAmbqIq8_5kejZihauKPeCYje4uS-WffRQgsvgubLzJObsVOMBEmbVMkNErvUJtnjaoEo6KXeA/s640/blogger-image--1396798423.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNzBsoRNcu_DDhoT3KYDU1iXUHz3ziTWGvi2zi4ob3j7YaDES8LtJz4XrE0Cz5_pgN_sdAmbqIq8_5kejZihauKPeCYje4uS-WffRQgsvgubLzJObsVOMBEmbVMkNErvUJtnjaoEo6KXeA/s400/blogger-image--1396798423.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgPeZYBl_kRuDw_DfnSTGmdl1NMxXBn_KX0-FQiNsAyTgPn7Uw_2udpcTKQ5nfxlP4Ursb8g4Cmy3kQzXIgY7WCuU7jMGS1-Tw_hETIMv8LmR0P835Br22UViXpNxbryUCub2iNWF4OBc9/s640/blogger-image--34087146.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgPeZYBl_kRuDw_DfnSTGmdl1NMxXBn_KX0-FQiNsAyTgPn7Uw_2udpcTKQ5nfxlP4Ursb8g4Cmy3kQzXIgY7WCuU7jMGS1-Tw_hETIMv8LmR0P835Br22UViXpNxbryUCub2iNWF4OBc9/s400/blogger-image--34087146.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7HJJZ0kxL7ZbBnm39aiie0NBBshArHT23OUBa8PMGgplmsi0VphR50_Ywi0Jwcx6xOj-kQ6UiV2afy7qCAyoYLBtLnu39J0U-VCyaYA9fi_kWElaRaaCnvVnV7nYi_eySqZSoWwwvWbtv/s640/blogger-image-720871924.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7HJJZ0kxL7ZbBnm39aiie0NBBshArHT23OUBa8PMGgplmsi0VphR50_Ywi0Jwcx6xOj-kQ6UiV2afy7qCAyoYLBtLnu39J0U-VCyaYA9fi_kWElaRaaCnvVnV7nYi_eySqZSoWwwvWbtv/s400/blogger-image-720871924.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8p3PEu-oGbjYaTwBNT5mgGIjSdI4yxWdPAa_up6acFyIvMxMK0fx6F0pjbfEL24PVjgExrXuNxaaESed4wboz6kkmofLcek8O8-c-Amf9byb48s0AcHuicYJgMyBQVMTkkM2KNtfk3vOg/s640/blogger-image-100828474.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8p3PEu-oGbjYaTwBNT5mgGIjSdI4yxWdPAa_up6acFyIvMxMK0fx6F0pjbfEL24PVjgExrXuNxaaESed4wboz6kkmofLcek8O8-c-Amf9byb48s0AcHuicYJgMyBQVMTkkM2KNtfk3vOg/s400/blogger-image-100828474.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>23.července 2015, čtvrtek</b><br />
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaXX6nqtAyf01Kad_TT0rvofyWgWqZEbe3RfEDf3kbExEX1HPq-O4BYvS_NhUOaCeHwK9KfkBnHBoFekQfxwzv99f9JVGMjMkEN_sgvndkoha_AjA4lIJFih39a5HKq4gZ0OcwVdxwOBDp/s640/blogger-image--1719181116.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaXX6nqtAyf01Kad_TT0rvofyWgWqZEbe3RfEDf3kbExEX1HPq-O4BYvS_NhUOaCeHwK9KfkBnHBoFekQfxwzv99f9JVGMjMkEN_sgvndkoha_AjA4lIJFih39a5HKq4gZ0OcwVdxwOBDp/s320/blogger-image--1719181116.jpg" width="240" /></a></div>
Ráno jsme se probudily do pěknýho slunečnýho dne. Trošku jsme se šly porozhlídnout kolem, protože den předtím jsme kvůli počasí neměly tu možnost. Bylo to tam nádherný! Hlavní recepce byla udělaná do rybářskýho stylu, byl to velkej dřevěnej srub. Hned u oceánu. Jak už jsem se zmínila, Lowell Point je rybářská vesnička, takže přímo z tohohle místa vyjíždějí na oceán rybářský výpravy. Jak lodě s turistama, tak i loďky s místními rybáři. Tohle místo se mi strašně líbilo. Litovala jsem, že tam nemůžeme strávit víc času, protože bych se klidně na nějakou tu rybářskou výpravu vydala. Hned se mi vybavil Danův čerstvě chycenej losos. </div>
<div>
S Ivou jsme se prošly po pláži. Byla to nádhera. Nasbírala jsem si spoustu mušlí, viděla poprvé v životě medúzu, sice mrtvou v písku, ale i tak to bylo fascinující, spoustu zvláštních mořských šnečků, mušliček a korálů, nějaký kraby a obrovský mořský řasy, který vypadaly jak kusy umělý hmoty.</div>
<div>
Po prohlídce pláže jsme se vydaly zpátky k autu a jely směrem do Národního parku Kenai Fjords. Tam jsme se nejdřív procházely kolem. Dostaly jsme se k řece, která vytékala z ledovce. Chtěly jsme se dostat blíž. Řeka byla mělká a místama měla pár "ostrůvků". Napadlo mě sundat si boty a tu řeku přebrodit. Geniální nápad. Voda byla neskutečně ledová. Plavaly v ní kusy ledu. A stejně to bylo úplně na nic, k ledovci jsme se nedostaly. Takže jsme se musely brodit zpátky. To už jsem si nebyla jistá, jestli nějaký nohy vůbec mám, jak byly zmrzlý.</div>
<div>
Šly jsme zpátky a rozhodly jsme udělat výšlap k obrovskýmu ledovci Exit Glacier. Už jen já s Ivou. Začínalo mě zajímat, proč Míša za tuhle cestu dala tak nehorázný prachy, když většinu času proseděla v autě a několik hodin čekala na nás jen proto, že byla líná někam jít. To nás ale rozhodně neomezovalo, protože my jsme si to přijely užít.</div>
<div>
Cesta tam netrvala dlouho, ale bylo to jen asi do čtvrtky toho ledovce. Tak jsme se rozhodly jít dál. Bohužel za vrchol jsme se nedostaly, protože jsme neměly tolik času a i cesta vypadala hodně náročně. </div>
<div>
Vrátily jsme se zpátky a vydaly se na cestu do Homeru, který je na druhý straně poloostrova Kenai. Bohužel není žádná cesta podél pobřeží spodem z východního pobřeží na západní, celej poloostrov se musí objíždět vrchem, což je docela objížďka.</div>
<div>
Mělo to trvat nějakých 3 a půl hodin. Kousek za městečkem Kenai jsme narazily na další kolonu. Bylo asi 8 hodin večer. Tak vypnu motor, jako vždycky a otevřu dveře od auta, že si zakouřim. Za náma se začaly řadit další auta. Přišel ke mně nějakej chlápek, co stál za náma a ptal se mě, jestli vím, proč je tady ta kolona. Tak říkám, že nevím. A on že se tam stala autonehoda a silnice je uzavřená. Že tady byl už odpoledne kolem 2. hodiny a vypadalo to úplně stejně! A že ta kolona je dlouhá nějaký 4 míle (6,5 kilometru)! Takže to nás moc nepotěšilo, ale rozhodly jsme se tam v tý koloně stát. Nikam jsme nespěchaly, žádnej nocleh jsme nikde neměly, takže jsme mohly bez problému v tý koloně přespat. Spousta aut to vzdávalo a otáčelo to zpátky. Bohužel žádná jiná cesta do Homeru nevedla. Tahle byla jediná. Nečekaly jsme naštěstí dlouho, zhruba za hodinu otevřely silnici a my mohly pokračovat dál. Cestou jsme už hledaly nějaká parkoviště nebo odpočívadla, kde bychom mohly zaparkovat a přespat v autě. Nakonec jsme našly nějakou vyhlídku hned před městečkem Homer. Tam jsme přespaly.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4mhFXsHtQ3MR1cXJ4FoRXSuNxBpNnCUev0iWWPrhomFNnxIaFEWPkyVUC1n5viufFg_QFFSxcbPwxX65TtmqV6LABH9AWKiVAzRI2Yrr8A1dIOKGYuDdoJ7cHhPFPyUkEhaCrtzp7yeZB/s640/blogger-image--85441514.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4mhFXsHtQ3MR1cXJ4FoRXSuNxBpNnCUev0iWWPrhomFNnxIaFEWPkyVUC1n5viufFg_QFFSxcbPwxX65TtmqV6LABH9AWKiVAzRI2Yrr8A1dIOKGYuDdoJ7cHhPFPyUkEhaCrtzp7yeZB/s400/blogger-image--85441514.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbubj04D2oNHNubis1ZELJ925Mswyd2f5EPeALJ4EXiHSWCWjgUjVV9P2qpdRt7kJkVdBZLwIDWBKzLN1sFvjG8ErFgpFWxgSBK62LjS3R63gy-KQq3INbzkkaw4xnMK87j9f1VtTNuRYC/s640/blogger-image-1676833788.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbubj04D2oNHNubis1ZELJ925Mswyd2f5EPeALJ4EXiHSWCWjgUjVV9P2qpdRt7kJkVdBZLwIDWBKzLN1sFvjG8ErFgpFWxgSBK62LjS3R63gy-KQq3INbzkkaw4xnMK87j9f1VtTNuRYC/s400/blogger-image-1676833788.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivhn1jFSVQAKfL_yYScxT782P657ENn9TlhSnFz5h1aF4Coe4tiP0Fc7ddnJ7FXjwvdnfHba6VM1WSCpkybFNVOy5WbVOAhyphenhyphenOsoKVRW5LMEDm4_-trihwxXjc_9abwvxJCCtPnW4EP4V5j/s640/blogger-image--355903097.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivhn1jFSVQAKfL_yYScxT782P657ENn9TlhSnFz5h1aF4Coe4tiP0Fc7ddnJ7FXjwvdnfHba6VM1WSCpkybFNVOy5WbVOAhyphenhyphenOsoKVRW5LMEDm4_-trihwxXjc_9abwvxJCCtPnW4EP4V5j/s400/blogger-image--355903097.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgm5YNmKGn8_-KEq15Rj3nr8612zHGhOKicFeoJQwserUkl0NK7N7QGvriWuZXy9EuN4iEFq_IL1vUM4mMdRJP61cF7kYJUSGXZTTbkReatUF2x227JSK71Vw5d-t7S8iJ4MulmS9ICZVSy/s640/blogger-image--976710437.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgm5YNmKGn8_-KEq15Rj3nr8612zHGhOKicFeoJQwserUkl0NK7N7QGvriWuZXy9EuN4iEFq_IL1vUM4mMdRJP61cF7kYJUSGXZTTbkReatUF2x227JSK71Vw5d-t7S8iJ4MulmS9ICZVSy/s400/blogger-image--976710437.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg17jcnV-RYCLN8UzviKfuIAcUBc3lR1AvKDQc-qf2ci6qmViQZs3zk3yr3Z3JEJhC7Tzwg1Gaq2xSXtjZBr3HlgPgD-ol6exBGiCVYr_REnAeufUcWMWgTrz6ZdMApfrr3AgLudZFjhlk_/s640/blogger-image-1995723932.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg17jcnV-RYCLN8UzviKfuIAcUBc3lR1AvKDQc-qf2ci6qmViQZs3zk3yr3Z3JEJhC7Tzwg1Gaq2xSXtjZBr3HlgPgD-ol6exBGiCVYr_REnAeufUcWMWgTrz6ZdMApfrr3AgLudZFjhlk_/s400/blogger-image-1995723932.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgX-PbhzYReClrd_I6SUEDhUgxgbD6fHflQf9xOhHRs1aV4V6Xsh07cIpBgDkUU21bB0bjF7bxf9biSovf3QILc0aCD0NFNrlizXga124QwRhRDuIfAgERoyIDMJ5QoFpupyV1M1hTmK653/s640/blogger-image--1410857869.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgX-PbhzYReClrd_I6SUEDhUgxgbD6fHflQf9xOhHRs1aV4V6Xsh07cIpBgDkUU21bB0bjF7bxf9biSovf3QILc0aCD0NFNrlizXga124QwRhRDuIfAgERoyIDMJ5QoFpupyV1M1hTmK653/s400/blogger-image--1410857869.jpg" width="300" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjw0vCtrqgDLOK-ROKSXkipP1uyF3N9HDT4R3ipP_wRYW1TSKgPcNT0WrXHH-6I-LKTrhuP_AL66mb-vrMwXad_7ks-8JXJIKQub3xm29pIRVwx-wziItlAYtuzTS1VwdBBJZy53VKR6SGg/s640/blogger-image--1321305046.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjw0vCtrqgDLOK-ROKSXkipP1uyF3N9HDT4R3ipP_wRYW1TSKgPcNT0WrXHH-6I-LKTrhuP_AL66mb-vrMwXad_7ks-8JXJIKQub3xm29pIRVwx-wziItlAYtuzTS1VwdBBJZy53VKR6SGg/s400/blogger-image--1321305046.jpg" width="400" /></a></div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0MwFRevf69mDx1IjH-xoXzJjhWTaGIEh8-8qG0i28LMOqMKaVWI2HhP8kO5KoSfDkQ9spPjPnQY4FWzNqw_uJeh56AMmwUkmo6ht2edFwOpvIrCJu0GjMKHS78odCTRXuTbUTt-xHGh24/s640/blogger-image--668557853.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0MwFRevf69mDx1IjH-xoXzJjhWTaGIEh8-8qG0i28LMOqMKaVWI2HhP8kO5KoSfDkQ9spPjPnQY4FWzNqw_uJeh56AMmwUkmo6ht2edFwOpvIrCJu0GjMKHS78odCTRXuTbUTt-xHGh24/s400/blogger-image--668557853.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrIJCRAnjwKGYSPhm0clpfUv-CLYsTSZz94giBu584XvVp4tIVsmgRRyKwFtnKD3HWgj9CyXmGy6iKNwrCAZYT0dIycedla3eoEOWZhhuI-R8QxiqolKTc55F_WD10Xf65_J2PqH6Wtsvv/s640/blogger-image-256722818.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrIJCRAnjwKGYSPhm0clpfUv-CLYsTSZz94giBu584XvVp4tIVsmgRRyKwFtnKD3HWgj9CyXmGy6iKNwrCAZYT0dIycedla3eoEOWZhhuI-R8QxiqolKTc55F_WD10Xf65_J2PqH6Wtsvv/s400/blogger-image-256722818.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk2y-Av4iGAHHtbaM2MqhcFpoLKCWb_u5sHtryoQC1_9CUbxUOhDkOcGNU2at5Pzsv2Ezl25E-BYVwfpzTjwy0DdaGbE_ghRqYuC-QHDQxkb9il_KhCsLzbLB4mBQzbhnSqhoqG4cJ43Or/s640/blogger-image-482178676.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk2y-Av4iGAHHtbaM2MqhcFpoLKCWb_u5sHtryoQC1_9CUbxUOhDkOcGNU2at5Pzsv2Ezl25E-BYVwfpzTjwy0DdaGbE_ghRqYuC-QHDQxkb9il_KhCsLzbLB4mBQzbhnSqhoqG4cJ43Or/s400/blogger-image-482178676.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>24. července 2015, pátek</b><br />
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnOrRtcbR3y-0OGCM_lfiOyM-Fr2EZGu5PLHGcavUjJYhlGkGaQjyC5_47PNv806CtM9E8wRcCWcDwIBl4K22frmxxkkKBPguEGDp9BLJnJZTuWhMynSQbKC5g5LBGAkRHj88RSVhaZ93M/s640/blogger-image--1143130643.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnOrRtcbR3y-0OGCM_lfiOyM-Fr2EZGu5PLHGcavUjJYhlGkGaQjyC5_47PNv806CtM9E8wRcCWcDwIBl4K22frmxxkkKBPguEGDp9BLJnJZTuWhMynSQbKC5g5LBGAkRHj88RSVhaZ93M/s320/blogger-image--1143130643.jpg" width="320" /></a></div>
Ráno jsme se probudily do nádhernýho východu slunce a vyrazily směrem na Homer. Homer bylo malý městečko, ničím zajímavý. Ale když jsme pokračovaly dál, dostaly jsme se na takový poloostrov, či jak to nazvat, a tam jsme se rozhodly strávit celý den. Jmenovalo se to Homer Spit a bylo to další rybářský městečko. Kolem dokola byla nádherná pláž, kterou jsme se s Ivou vydaly prozkoumat. Opět bez Michaly, která se radši rozhodla půl dne dřepět v autě. To už mě fakt nasrala. Nedaly jsme se ale rozhodit a vydaly se na průzkum. Dostaly jsme hlad, tak jsme se rozhodly zkusit jednu z tamních restaurací. Chtěly jsme něco s halibutem, což je pro Aljašku typická ryba, která se loví v aljašským zálivu. Byla vynikající! Spláchla jsem to aljašským pivem a vydaly jsme se na pláž. Tam jsme si asi na hodinku lehly a daly si šlofíčka. Potom jsme se šly projít podél pobřeží. Byla to neskutečná nádhera! Oceán a v pozadí hory se zasněženými vrcholky. Taky těch obrovských mušlí co všude bylo! A krabů a racků. Taky tuleně jsme viděly. Vracely jsme se zpátky kolem přístavu, chvíli jsme se dívaky jak spouští lodě na vodu a šly zpátky k autu. Tak seděla nasraná Michala, která s náma už od tý doby nepromluvila. Jako bychom mohly za to, že je líná. </div>
<div>
Jely jsme už zpátky směrem na Anchorage, protože holkám letělo druhý den letadlo. Cestou jsme se ještě zastavily na nějaký pláži v městě Ninilchik a chvíli se porozhlédly tam a pokračovaly jsme dál. Zastavily jsme na nějakým parkovišti, kde se nám to zdálo ideální na přespání. Bylo to u lesa a stálo tam pár aut. Všichni chodily do toho lesa. Bylo ještě docela brzo, tak jsme šly. Já s Ivou haha. O nikom jiným už ani nemluvim. Sešly jsme takovou malou lesní cestičku a před náma byla krásně modrá řeka. Tak jsme se na ní chvíli koukaly. Pak na nás promluvil nějakej kluk s foťákem a ptal se, jestli jsme viděly medvědy. Tak mu říkáme, že ne. A on že tady jsou u řeky, že je pozoruje. A fakt že jo! Za chvíli na druhým břehu přiběhli dvě medvědí mláďata. Grizzly. Prý to vypadá, že se ztratili mámě. Tak jsme doufaly, že máma nebude na našem břehu.</div>
<div>
Takže nakonec se nám poštěstilo vidět i ty vytoužený medvědy. </div>
<div>
Vrátily jsme se do auta a šly spát. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Druhý den jsme už jely přímo na letiště, aby holky chytly letadlo. Mně to letělo až po půlnoci.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Opět to bylo neskutečný dobrodružství, který člověk zažije jednou v životě. Aljaška byla dlouhou dobu mým snem a nějaká líná slepice mi ten zážitek rozhodně nezkazila!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Jen taková menší rada všem, co hledáte parťáka. Ujistěte se, že dotyčný/á ví, kam se jede a co se tam bude dělat! Takový ty typy "je mi to jedno, kam mě dovezete tam budu" rozhodně nebrat!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwYyJFMMIjYUVBcqL4HisPpQag-X8BLAh9ToMLlObi546iYe0XzVRYLsLJtULCX85HPf5Qp67LgihlFf64x4Iq8YfN5qUMBqWfG8E84rA6jax1ooDVeDVfULqivveXgQ7byA6L-RAg1PWG/s640/blogger-image-1151416028.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwYyJFMMIjYUVBcqL4HisPpQag-X8BLAh9ToMLlObi546iYe0XzVRYLsLJtULCX85HPf5Qp67LgihlFf64x4Iq8YfN5qUMBqWfG8E84rA6jax1ooDVeDVfULqivveXgQ7byA6L-RAg1PWG/s400/blogger-image-1151416028.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpNXl5q5AxCuTSmS7aXo12Jn7894KihTwcjoBDCnlV4vkLblE598lbCfYf-HJHHytwN2Q21gnaN_JMeUn0vGMUbgMxJ6Q75onE6pC5VNQgrZP0kA8_hiaiuTGcju6ulwzt-AlBOHDYTeVv/s640/blogger-image--1781858360.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpNXl5q5AxCuTSmS7aXo12Jn7894KihTwcjoBDCnlV4vkLblE598lbCfYf-HJHHytwN2Q21gnaN_JMeUn0vGMUbgMxJ6Q75onE6pC5VNQgrZP0kA8_hiaiuTGcju6ulwzt-AlBOHDYTeVv/s400/blogger-image--1781858360.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsQL1AEfCZHBzqOVWMoENsioQrPjZRmBn0b380VN1CojSdEwdn5hSmZRKCuHrm9kitsnfZJxMvZqDYmCTeizluNdgVkeq41cuL-sTZFNWFNU7orf1eYMnb7R1e77kvMAb3CEhN4cehqNFe/s640/blogger-image-1240549301.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsQL1AEfCZHBzqOVWMoENsioQrPjZRmBn0b380VN1CojSdEwdn5hSmZRKCuHrm9kitsnfZJxMvZqDYmCTeizluNdgVkeq41cuL-sTZFNWFNU7orf1eYMnb7R1e77kvMAb3CEhN4cehqNFe/s400/blogger-image-1240549301.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZwrb9Lg2ik6Is57Jj6o5rH_921HTk3MYHxqUNnKTObQKzq8AfDS-44JaTqlmRanfD1hXsc87UyGzN3p92fZ_GAOl2oFJ1uY4pUMplhA0H6SDfdppUxNImMg9-AettBfoXJ85-R-4gy413/s640/blogger-image-1785589004.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZwrb9Lg2ik6Is57Jj6o5rH_921HTk3MYHxqUNnKTObQKzq8AfDS-44JaTqlmRanfD1hXsc87UyGzN3p92fZ_GAOl2oFJ1uY4pUMplhA0H6SDfdppUxNImMg9-AettBfoXJ85-R-4gy413/s400/blogger-image-1785589004.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3fsnk6yfQrOaLUKVevmWlZm6lZTbrlwWqCWkFXIxzHeKFfj4903AzpR92E6HImmRDpKwYwlEh1ucVFLImbca0z_VxaMGTrOlWAVJHLmIA3NWfU3vcwEdLmXQMMcy4qhbNNwVPeVSiMf_X/s640/blogger-image--2047238257.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3fsnk6yfQrOaLUKVevmWlZm6lZTbrlwWqCWkFXIxzHeKFfj4903AzpR92E6HImmRDpKwYwlEh1ucVFLImbca0z_VxaMGTrOlWAVJHLmIA3NWfU3vcwEdLmXQMMcy4qhbNNwVPeVSiMf_X/s400/blogger-image--2047238257.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvQ7pnyy8VPnRm26TwI3ERx4xDgb_E84OM2Fmo9qa4X5e22nEAacpyOFTMY-cIsTwquiLC7JE7i4J8tEtkOyKxeZWaQPTmStmH8H3pDR7Ldvem0OcW5o4rF4Hkv8fUT-JJG90SycVmmzcW/s640/blogger-image-529000786.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvQ7pnyy8VPnRm26TwI3ERx4xDgb_E84OM2Fmo9qa4X5e22nEAacpyOFTMY-cIsTwquiLC7JE7i4J8tEtkOyKxeZWaQPTmStmH8H3pDR7Ldvem0OcW5o4rF4Hkv8fUT-JJG90SycVmmzcW/s400/blogger-image-529000786.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com2Alaska, USA64.2008413 -149.493673330.380544799999996 127.88913919999999 90 -66.876485800000012tag:blogger.com,1999:blog-3779653674784222513.post-55430703585375422082015-07-15T07:23:00.001-07:002017-04-29T16:04:20.267-07:00Z deníku cestovatele: Virginia Beach<div class="separator" style="clear: both;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivx3Qgezqbfp_IoYWClPvfCQgI7EqGpT_BzpOAYX9KiRRzUJQhcDCgRYcf3NnYGNM9re4q4h1OXb-FeegDVnUXOERh5IvtPnS6NHiKUF2A9UoK9h9FyRlfIN5Vf7U2q2Fj1h9H24JjYUQY/s640/blogger-image-166405095.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivx3Qgezqbfp_IoYWClPvfCQgI7EqGpT_BzpOAYX9KiRRzUJQhcDCgRYcf3NnYGNM9re4q4h1OXb-FeegDVnUXOERh5IvtPnS6NHiKUF2A9UoK9h9FyRlfIN5Vf7U2q2Fj1h9H24JjYUQY/s320/blogger-image-166405095.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Po kratší odmlce jsem zpět s novým článkem. (Všimněte si, že jsem začala používat interpunkci. To jsem objevila, jak na iPhonu přidat další jazyk haha).<br />
<div>
Co začaly prázdniny, nic moc se neděje. Pracuju víc než obvykle, takže jediný, na co se o víkendu zmůžu, je pár piv s kamarádkou v parku. (Já vím, že se tu nesmí na veřejnosti pít, ale pššt). </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Takže, zpátky k našemu výletu. Neplánovanýmu. Začalo to tak, že kamarádka, slečna K., chtěla tetování. Doporučila jsem jí tetovací salon, kde jsem byla kdysi já. Bylo to sice v New Jersey, ale majitel má další salony ve Virginii. Našly jsme nejbližší salon v Richmondu, což je hlavní město státu Virginia. Bylo to dvě hodinky od Washingtonu. K. může mít auto na výlety, takže bylo rozhodnuto. V sobotu dopoledne mě K. vyzvedla a jelo se.<br />
<br />
<a href="https://www.blogger.com/null" name="more"></a><br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<br />
Samozřejmě jsme chytly dopravní špičku, takže místo dvou hodin jsme to jely čtyři. Dojely jsme na místo, ale v salonu měli hodně práce, takže K. mohli vzít až tak za dvě hodiny. Tak že pojedem někam na kafe a počkáme. Seděly jsme ve Starbucks a prohlížely mapu, kam bychom se mohly podívat. Zrak nám padl na Virginia Beach, kterou jsem měla na seznamu míst, který chci navštívit. Virginia Beach je největší město ve Virginii. Je to přímo u oceánu a říká se, že je to jedna z nejhezčích pláží tady na východním pobřeží (což neznamená, že je to nějakej zázrak, protože většina pláží tady na východním pobřeží je vážně nechutná). Podle GPS byla cesta něco kolem dvou hodin. Takže se zrodil plán, pokračovat na jih na Virginia Beach, tam někde přespat a druhý den jet zpátky. K. volala do salonu, jestli už ji můžou vzít. Pořád měli plno práce a že ji můžou vzít až kolem půl sedmý. Tak že ještě počkáme a do Virginia Beach prostě dojedem večer a všechno si tam prohlídnem druhý den. </div>
<div>
Tetování bylo hned, byla to jen věta, takže kolem osmý už jsme byly na cestě. Jelo se pěkně, bez dopravních zácp. Samozřejně bylo na čase, aby se něco podělalo. Pokaždý, když zadávám cestu do GPS, dám tam "vyhnout se zpoplatněným dálnicím". K. nevěděla, jak se to zadává a mě nenapadlo to zkontrolovat, takže nás dálnice vedla k těm bránám, kde se to musí platit. Na autě jsme měly EZ-pass, takže jsem K. řekla, ať jede k bráně, kde je potřeba ten EZ-pass. Před náma bylo jedno auto, zvedla se závora a auto projelo. Závora zůstala zvedlá, ale na semaforu se rozsvítila červená barva. Ani jedna z nás nevěděla, co máme dělat. Tak to K. projela. Nic se nestalo, nic nezačalo houkat, policie se za náma taky nerozjela, takže to snad takovej průser nebyl. Jely jsme dál a asi o půlhodinu později ukazatele na další brány, kde se musí platit poplatek. Znova jsme jely k bráně s EZ-pass. Tam nebyly závory, jen semafory. A kamery haha. Zase jsme zastavily, tentokrát se nám rozsvítila oranžová s nápisem "low balance". Což znamená, že je málo peněz na tom EZ-pass. Jenže jsme nevěděly, jestli to znamená, že nemáme dostatek peněz na projetí další bránou, a nebo je tam nedostatek peněz už na tuhle bránu. Tak to K. v záchvatu paniky znova projela. Nic se nestalo. Hned jsem změnila nastavení, aby nás to už netahalo přes ty posraný brány. Cesta dál byla klidná. Už byla tma a všechno vypadalo tak nějak hezčí, se všemi těmi světly. Přemýšlely jsme, kde budeme spát. Samozřejmě platit za hotel nás ani nenapadlo. Takže jsme skončily u klasiky - spaní v autě. </div>
<div>
Do Virginia Beach jsme dojely skoro o půlnoci. Město žilo! Spousta lidí na ulici, byl tak velkej zábavní park, nějaký bary a tak. Atmosféra super, ale trošku nám to kazilo naše plány, že někde zaparkujem a přespíme. Zaparkovaly jsme u nějakýho fastfoodu, byly jsme hladový a potřebovaly jsme vymyslet plán. Jen co jsme vylezly z auta, začaly jsme se třást zimou. Od oceánu strašně foukalo a my měly jen trička. Když jsem dávala do kufru od auta piva, všimla jsem si, ze jsou tam nějaký hadříky. Zapomněla je tam desetiletá holka od K. Navlíkly jsme to na sebe, překvapivě nám to sedělo, vzaly jsme jídlo a šly na pláž. Všude byla tma a foukalo, ale bylo to super. </div>
<div>
Po jídle jsme šly zpátky k autu s tím, že projedem okolí a uvidíme, jestli bude možný někde zaparkovat. Nebylo. Zkoušely jsme garáže, že bychom tam auto nechaly přes noc a přespaly na pláži. Očividně tam nikdo nevěděl, co znamená "overnight parking" a všechny garáže, kam nás ti dobráci poslali, byly buď zavřený a nebo brzo zavíraly. </div>
<div>
Nakonec jsme našly nějakej supermarket, kterej byl otevřenej 24 hodin, takže jsme uvážily, že bude nejrozumnější zaparkovat na jejich parkovišti, protože tam pořád nějaký auta budou. Zaparkovaly jsme, vzaly pivo a vydaly se zpátky k pláži. Tam jsme si sedly, daly si pivo a chvilku koukaly na vlny. Byly jsme hodně unavený, takže asi kolem 2 hodiny ráno jsme to zabalily a šly zpátky k autu. </div>
<div>
Spalo se hodně špatně, protože jsme byly na hodně viditelným místě a do ksichtu nám svítily lampy, který byly všude kolem. </div>
<div>
Probudily jsme se kolem pátý hodiny ráno. Chtěly jsme vidět východ slunce nad oceánem, takže jsme se vydaly zpátky k pláži. Východ slunce rozhodně stál za celej ten výlet a veškerý nepohodlí. Tak nádherný barvy jsem u východu slunce snad ještě neviděla! Chvíly jsme zůstaly na pláži a kochaly se východem slunce. Pak jsme se šly projít po promenádě směrem na molo. Když jsme po půlhodině došly k molu, tak jsme zjistily, že se za vstup musí platit. Tak jsme se otočily a šly zpátky. Tady na západním pobřeží se musí platit úplně za všechno. Hlavně za vstupy na pláž. A přitom ty pláže za to absolutně nestojej. Jsou odporný, špinavý a smrděj. Mluvím teď hlavně o plážích v Marylandu. Virginia Beach byla vyjímka.</div>
<div>
Po procházce jsme se vrátily zpátky k autu. Sotva sluníčko vylezlo, už bylo schovaný za mraky. Obloha šedá a poprchávalo.</div>
<div>
Cesta zpátky proběhla hladce a bez problémů. Stavily jsme se na "snídani" v mým oblíbeným Waffle house. </div>
<div>
Z neplánovanýho výletu se vyklubalo bezva dobrodružství!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Zítra ráno odlítám na Aljašku, takže další článek bude o našem dobrodružství na Aljašce</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixW8xijOdEKHI8hrtzEj6sN3eeqUwha372qnV6Hht18kW6IE4O2O4ESGwRLImvQu8kF1Tu5tQpGe8zmTpHasHDGMpiIIwR-YKSlWbl5iIArS7S08q8oeH_Vq95ht-9cJDhhuc1kOs8-jkL/s640/blogger-image--693878407.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixW8xijOdEKHI8hrtzEj6sN3eeqUwha372qnV6Hht18kW6IE4O2O4ESGwRLImvQu8kF1Tu5tQpGe8zmTpHasHDGMpiIIwR-YKSlWbl5iIArS7S08q8oeH_Vq95ht-9cJDhhuc1kOs8-jkL/s400/blogger-image--693878407.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ1z5Ml7kZHBeveAqYnoCa5bZLN07NmPqp63kBBvwQMbfa8w2MIP2BaMp_yvMQwDk5PiVldT8wcB1eWNLizUein9Rn4i6ROPNNztQFHa8iX0igENQtVzGF5m-ALqYPXb_iJGB0MRa2ruS1/s640/blogger-image-243811416.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ1z5Ml7kZHBeveAqYnoCa5bZLN07NmPqp63kBBvwQMbfa8w2MIP2BaMp_yvMQwDk5PiVldT8wcB1eWNLizUein9Rn4i6ROPNNztQFHa8iX0igENQtVzGF5m-ALqYPXb_iJGB0MRa2ruS1/s400/blogger-image-243811416.jpg" width="300" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtuOXPJsrtXOio-BrkA944D8x-SbGQPt3iQLjfrKarYhFhWzWSfMmoq8n0AtlO776GIggrRoWqQhJtTtw9RUGR46j1JVD4em2Kfxf2KuWNc3krv1Vyd-XFAKevz0uwc0uw_s1pGDV2qNQW/s640/blogger-image-1082685540.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtuOXPJsrtXOio-BrkA944D8x-SbGQPt3iQLjfrKarYhFhWzWSfMmoq8n0AtlO776GIggrRoWqQhJtTtw9RUGR46j1JVD4em2Kfxf2KuWNc3krv1Vyd-XFAKevz0uwc0uw_s1pGDV2qNQW/s400/blogger-image-1082685540.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnX3b2fLb2NJ9eWHWy5x_L8mvNcEqE5dFzIk84VPsktOYjERXuxfLFLpS9GOKJ1ygMfsdavVcj8nDdxKzjEUQCQ100yLjVwzthQW0xdtbAK1y8FXh8-IuYt6PHg7XwrPNISoROyf5wDZKm/s640/blogger-image--1273200682.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnX3b2fLb2NJ9eWHWy5x_L8mvNcEqE5dFzIk84VPsktOYjERXuxfLFLpS9GOKJ1ygMfsdavVcj8nDdxKzjEUQCQ100yLjVwzthQW0xdtbAK1y8FXh8-IuYt6PHg7XwrPNISoROyf5wDZKm/s400/blogger-image--1273200682.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwP5Ye6SD1-DqVfv88LVruulJhaL3N4NYj97fO_uFboBUz_VzDC-iyXYSmXaIb3FVYxFQjMxJ-xJVo-euSXJSj-fMTHFtglCQBugZUln2SrraFep70ohlj-66_g_YiEMJoMF8xU2z9RxdG/s640/blogger-image-1986764553.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwP5Ye6SD1-DqVfv88LVruulJhaL3N4NYj97fO_uFboBUz_VzDC-iyXYSmXaIb3FVYxFQjMxJ-xJVo-euSXJSj-fMTHFtglCQBugZUln2SrraFep70ohlj-66_g_YiEMJoMF8xU2z9RxdG/s400/blogger-image-1986764553.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<div>
<br /></div>
</div>
Terezahttp://www.blogger.com/profile/13706438707580656825noreply@blogger.com5Virginia Beach, VA, USA36.8529263 -75.9779849999999936.4458893 -76.623432 37.2599633 -75.332537999999985