Clanek bude strasne dlouhej protoze o mym prvnim roce jsem se tady na blogu nijak moc nerozepisovala.
Vsechno zacalo pred skoro tremi lety. Vubec jsem nebyla spokojena jakym smerem se muj zivot ubiral. Maturovala jsem hodne pozde, ve svych 24ti letech, a z rodinnych duvodu jsem nemohla nastoupit na vysokou. Zustala jsem zasekla ve svym rodnym meste a mela praci, ktera me nijak nemotivovala. Zkratka to bylo vsechno tak, jak jsem vubec nechtela. A taky jsem porad snila o tom, jak jednoho dne vypadnu a uz se nikdy nevratim. Mela jsem kolem sebe spoustu lidi, kteri na tom byli podobne. To me vlastne dokopalo k tomu, abych zacala neco delat. Ono je strasne jednoduchy sedet v hospode, nebo doma na gauci u televize a vest reci o tom, jak je vsechno na hovno a jak moc chcete vypadnout z tyhle prdele. Kecy. Zvednete prdel a udelejte to! Kdyz se ale lidi zeptate, proc s tim teda neco neudelaji, kdyz o tom porad mluvi, tak prijdou vymluvy o tom, jak to neni jednoduchy, jak nemaji penize a bla bla. Dalsi kecy. Je to jednoduchy a nasetrit se da na vsechno, staci zacit neco delat a ne sedet na prdeli a stezovat si.
Takze kdyz jsem byla rozhodnuta se nekam pohnout, zacala jsem projizdet internet. Mym snem byla vzdycky Amerika, zejmena Kalifornie. Zjistila jsem si, ze do Ameriky je temer nemozny jet na vlastni pest, hlavne by to vyslo strasne draze. A po vsem googlovani a shromazdovani informaci jsem se rozhodla, ze zkusim Au Pair. Byla to nejjednodussi, nejrychlejsi a nejlevnejsi alternativa. Hlavne Au Pair program je na rok, s moznosti prodlouzeni na dva roky. Dost casu na to, abych vymyslela co dal a mezitim si splnila sen - zit v USA.
Zacala jsem cist blogy holek, co uz v USA jako Au Pairs jsou. Rozhodla jsem se pro agenturu Cool Agent, protoze mela lepsi podminky nez Student Agency. Pohovor v agenture jsem mela nekdy v unoru, rodinu nasla v dubnu a odlitala jsem posledni tyden v srpnu.
Den meho odletu nastal rychle. Letela jsem v pondeli 25. srpna 2013, kolem 14.00 odpoledne. Letely se mnou dalsi ctyri Cesky a na hotelu jsme se seznamily s jednou Slovenkou. Mely jsme primej let, kterej trval 9 hodin. Pamatuju si, jak jsem byla vystresovana jen z toho letu. Byl to muj prvni let v zivote a vubec jsem nevedela, co delat. Uteklo to docela rychle. Pristaly jsme v New Yorku a od ty doby se to zacalo neskutecne tahnout. Cekani, cekani, cekani. Musely jsme projit imigracnim, kde byly priserny fronty. Kdyz jsme mely imigracni kontrolu za sebou, musely jsme cekat na nekoho z agentury a na dalsi holky, ktery mely dorazit dyl. Organizace teda nic moc. Na hotel jsme se dostaly az pozde vecer. Vsichni strasne unaveny. Najedly jsme se a sly spat. Sdilela jsem pokoj se dvema Nemkama. Klasika. Tech Nemek tam byla brutalni prevaha.
V utery, stredu a par hodin ve ctvrtek nas cekalo skoleni. Neskutecna nuda. Ale opravdu neskutecna. Chapu, ze pro ty osmnactilety pubertalni Nemky to bylo zazivny a zajimavy, ale pro nas starsi ztrata casu. Vsechny jsme byly unaveny z casovyho posunu a musely jsme celej den sedet v mistnosti, kde naplno bezela klimatizace. Taky jsme mely nesmyslny pravidla, jak nekde na tabore. Diky bohu za to, ze jsme mohly kourit! Nekdy ve stredu jsme absolvovaly vylet po New York City, coz byla hruza. Vyhozeny penize. Vecne jsme cekaly na debilni Nemky a Polky, ktery nikdy neprisly vcas, takze jsme nemely cas si poradne prohlidnout zajimavy mista a vetsinu casu jsme sedely v autobuse.
Nastal ctvrtek a s nim nas odjezd do rodin. Ja jsem mela rodinu v New Jersey, coz je jen pres reku, a primo z hotelu nam jel autobus na letiste do Newarku v New Jersey, kde si nas rodiny vyzvedli. Z nas sesti jsem byla jedina, kdo jel do New Jersey. Niki a dve Adelky zustavaly v New Yorku, Steph jela do Marylandu a Barca do Massachusetts.
Prvni dny, tydny v rodine nebyly nejruzovejsi. Rodina byla skvela, deti vychovany, tim to nebylo. Nemohla jsem si dlouho zvyknout na casovej posun a taky jsem mela problemy s jidlem. A nikoho jsem kolem neznala. Obrovskej problem nastal, kdyz me host tata vzal ridit. V CR jsem nejakych 5 let neridila a jim jsem samozrejme rekla, ze ridim kazdej den. Byla to katastrofa. Navic nemeli auto s automatem, ktery se ridi uplne samo. Meli klasickej manual s rucni prevodovkou. A kolem samy kopce. Takze hned prvni tyden v rodine jsme se obe strany dohodli na rematch. Ten se nastesti nakonec nekonal, protoze byl nejakej svatek a v agenture nikdo nebyl. A mezitim jsem si dodala odvahu a zkousela ridit. Takze jsme rematch zase hezky zamitli.
Kazdej vikend jsem se schazela s Niki na Manhattanu. Nikdy nezapomenu na to, kdyz jsem tam jela poprve. Od nas z Maplewoodu jsem to mela jenom asi 40 minut vlakem. Jen jsem ale vylezla z vlaku na Penn Station, uz jsem byla ztracena. Takze jsme se s Niki dobrou hodinu nahanely. Vetsinou jsme se jen tak poflakovaly po Manhattanu, nebo nakupovaly.
Za par tydnu prisel prvni vylet. Dohodly jsme se se vsema holkama, co jsme se potkaly na skoleni, ze si udelame spolecnej vylet do Bostonu. Nakonec nas nebylo jen 6, ale nejakych 9. Boston se mi libil, ale bylo nas proste strasne moc, takze jsme porad na nekoho cekaly, nemohly jsme se shodnout kam chcem a podobne.
Prvni tyden v Maplewoodu jsem taky poznala Martu. Bydlela kousek ode me a uz tam nejakych par mesicu byla. Z Marty se stal skvelej partak na nocni koureni a vylety do Targetu. Spolu s ni a dalsima trema holcinama jsme, kratce po mym vyletu do Bostonu, absolvovaly vylet do Connecticutu. Byl to moc hezkej den.
Nekdy koncem zari prijela do New Yorku Nikol, se kterou, a dalsima dvema holcinama, jsme nekdy v listopadu podnikly dalsi vylet do Philadelphie.
Tim moje cestovani pro rok 2013 skoncilo, protoze prisla zima. V New Yorku jsem byla skoro kazdej vikend. Bohuzel nekdy v rijnu nebo v listopadu me opustila moje slovenska partacka Niki. Sla do rematch, ale bohuzel nenasla rodinu, tak musela jet domu. Koncem podzimu jsem si nasla pritele, takze jsem dost casu travila s nim.
Zima byla hodne kruta. Deti byli porad doma, protoze meli kvuli snehu zimni prazdniny. Ja musela bejt doma taky, protoze v tom snehu jsem se proste nikam nedostala. I moje univerzita byvala casto zavrena.
Konecne jsem se dockala jara! S pritelem jsme o vikendech zacali delat ruzny vyslapy v rezervacich a parcich.
Zacinala jsem si konecne planovat moji zaslouzenou dovolenou, na kterou jsem dostala termin az posledni mesic! Rok bez dovoleny byl opravdu dlouhej. Vubec jsem nevedela kam pojedu. Mela jsem dva tydny v kuse, protoze deti jeli na tabor. Nakonec jsem se rozhodla prvni tyden udelat roadtrip po Kalifornii, Arizone, Utahu a Nevade a navstivit narodni parky a druhy tyden Havaj. Spolucestovatele jsem nasla na facebooku na nasi skupine pro cz/sk au pairs.
Necely dva mesice pred koncem myho prvniho roku prijela do Maplewoodu Svetlus. Skvela holka, se kterou jsem zacala travit vetsinu myho volnyho casu.
Taky mi prisli papiry, jestli chci prodlouzit. Chtela jsem. Rodinu jsem mela nejlepsi, kazdy mi je zavidel, ale proste byl cas videt zase jinou cast USA. Chtela jsem nekam do tepla, nejlip do Atlanty, Texasu, Arizony nebo Kalifornie. Nakonec jsem se rozhodovala mezi rodinama v Kalifornii a v Atlante. Vyhrala Atlanta i presto, ze moji soucasny host mom se ta rodina moc nelibila.
Koncem jara jsem se rozesla s pritelem, vubec me to s nim nebavilo. Takze jsem zase zacala jezdit do NYC a hlavne jsem planovala moji dovolenou. Taky jsem jela na vikend navstivit Adelku do Albany, hlavniho mesta New Yorku. Byl to moc hezkej vikend.
Konecne nastal cas moji dovoleny. Byly to ty nejhezci chvile myho zivota. Nikdy jsem nic podobnyho neabsolvovala. A to ani nemluvim o tom, ze jsem si splnila jedny z nejvetsich snu. Navstivit narodni parky a Havaj!
Po navratu z dovoleny mi zbyval posleni tyden u rodiny. Nemohla jsem se dockat, az zmenim misto a zacnu od zacatku. Na letiste me vezla host mom od Svetlus, protoze moje rodina byla odjeta v Michiganu u pribuznych.
Tolik o mem prvnim roce. Druhy rok nezacal nejlip. O moji rodine v Atlante jsem se uz zminovala tady. Vydrzela jsem tam dva mesice a rozhodla jsem se zmenit rodinu. Bylo to strasne tezky, protoze jsem tam nasla bezvadnou partu kamaradu. A hlavne Niki. S ni jsem travila kazdou volnou chvilku a i ted po roce mi to vsechno strasne chybi. Nekdy nad tim premyslim a rikam si, ze jsem tam mela vydzet. Ale na druhou stranu verim tomu, ze veci se deji z nejakyho duvodu. Takze po dvou mesicich jsem se stehovala k novy rodine do Washingtonu DC.
Dalsich deset mesicu jsem stravila v maly rodine, ktera se skladala jen ze svobodne maminky a dvoulety holcicky. Byla jsem jejich druha Au Pair. Jejich prvni Au Pair u nich byla jen nejaky tri mesice a pak ji poslali do rematch. Byla desna! Ne vzdycky je vina na strane rodiny. Host mom me okamzite prijala jako clena jeji rodiny, od prvniho momentu jsem se tam citila moc dobre. Brzo jsem si taky nasla kamaradku, Adi, Izraelskou Au Pair.
Tech deset mesicu se celkem vleklo. Washington DC bylo to posledni misto, kde bych chtela stravit muj Au Pair pobyt a asi jsem uz predem tusila proc. Vubec se mi tam nelibilo. Divny pocasi, vsechno strasne predrazeny a nedalo se tam nic moc delat. Hned v prosinci me cekala vanocni dovolena v Mexiku, diky ktery jsem poznala kamaradku Misu a svyho soucasnyho pritele a zazila dalsi ze spousty nezapomenutelnych dobrodruzstvi.
Zima byla dlouha. Hodne dlouha. A studena. Nekdy na jare prijela Kamila. Dalsi skvela holka. S ni jsem zacala travit vetsinu volnyho casu. Absolvovaly jsme spolu dva spontanni vylety - do Virginia Beach a do Severni Karoliny.
Mezitim jsme se s rodinou prestehovali do novyho domu a novy, jeste vetsi, prdele. Nebyt Kamily a jejiho auta, tak teda nevim, co bych delala.
Taky od prosince jsem byla ve vztahu na dalku se soucasnym pritelem Paulem a vymysleli jsme, co dal. Nejtezsti chvile. Nakonec jsme vymysleli plan a pracovali na jeho zrealizovani.
Par tydnu pred koncem myho programu me cekalo dalsi dobrodruzstvi. Tyden na Aljasce. To byla opravdu nejlepsi tecka za mym dvouletym cestovanim behem Au Pair programu.
Posledni tydny se neskutecne vlekly a ja uz se nemohla dockat az vypadnu! Konecne nastal den D a ja najednou stala na letisti se dvema obrovskymi kufry, prirucakem a batohem, kde jsem mela naskladany dva roky svyho zivota. Rozloucila jsem se s Kate a Grace. Na nejaky slzy nebyl cas a vlastne ani nalada, protoze posledni tydny me holka neskutecne vytacela, takze jsem se tesila, az budu mit klid. Konecne jsem nasedla do letadla smerem Los Angeles, California. A co bylo dal shrnu v dalsim clanku :)
S obema rodinama, New Jersey a Washington DC, jsem porad ve spojeni a planujem, kdy se uvidime. Musim rict, ze jsem mela obrovsky stesti a tim padem pro me byl cely Au Pair program jednim z nejlepsich veci v mym zivote. Nebylo to vzdycky jednoduchy, ale nikdy nebudu litovat, ze jsem se rozhodla opustit pohodli domova, rodinu, kamarady a vydat se pres pul sveta s jednim kufrem a velkymi sny (ktery jsem si tady skoro do jednoho splnila!) Poznala jsem spoustu zajimavych lidi, udelala si spoustu kamaradu po cely zemi, poznala novy kultury, novy zvyky a navstivila mista, o kterych se mi predtim ani nesnilo. Ale hlavne me to strasne zmenilo. Jsem ted silnejsi, samostatnejsi, tolerantnejsi, mam urcitou predstavu o tom, co chci a co ne a rozhodne jsem nabyla vetsiho sebevedomi a viry sama v sebe.
Takze na zaver bych chtela rict, ze nic nemozny a vsechno jde kdyz se chce! Nestaci jen verit, ale zacit pro to neco delat.
To je sakra vycerpavajici clanek, ale bylo to nezbytny haha
Tak cau priste.
Žádné komentáře:
Okomentovat