Opet dlouhej clanek!
Galerie:
Letely jsme v 7 rano z Vegas. Cesta byla docela vtipna, letadlo stary, takze jsme se celkem baly a protoze setrime kde se da, tak jsme si nezaplatily s Misou sedadla vedle sebe. Ja mela fakt stesti, sedela jsem uprostred a z obou stran sedeli dva tlusti hawajani. Fakt byli obrovsky a ja celou cestu sedela mezi nima zmackla jak sardinka. Aspon nesmrdeli. A taky jsme se dostali do turbulence, coz jsem sotva poznamenala , protoze jak uz jsem se zminila, nemohla jsem se hejbat. Do Honolulu jsme doletely kolem 10 rano. Na letisti jsme se potkaly s Jancou, nasi treti spolucestujici, a sly si vyzvednout auto. Asi jsem si ty auta moc neprohlizela, kdyz jsem ho bookovala, protoze jsme mely malickyho dvoudverovyho fiatka. To auto fakt moc pohodlny nebylo. Musely jsme si maknout z pujcovny, protoze Misa mela plavani s delfinama. S Jancou jsme jely na plaz, ktera byla hned naproti vodnimu parku. Nadhera! Prvni dojem byl neskutecnej a ja porad nemohla uverit tomu, ze jsem na Hawaji. Na plazi jsme potkaly skupinku Cechu, tak jsme se s nima hned daly do reci.
Za hodku jsme vyzvedly Misu a jely do Hanauma Bay. Byla to krasna zatoka, kde jsem si chtela zasnorchlovat. Tam jsme chvilku zustaly. Snorchlovani bylo paradni. Miluju podvodni svet.
Z Hanauma Bay jsme si jely nakoupit jidlo a vydaly se smerem k plazi Waikiki. Udajne je to jedna z nejkrasnejsich plazi na svete. No nevim.. Nepripadalo mit to tak. Plno turistu vsude. Hanauma Bay byla hezci!
Spojila jsem se s Kenjim, coz byl ten kluk u kteryho jsme mely dve noci spat. Uz byla tma a cestou k nemu jsme se trochu ztratily. Kenji a jeho spolubydlici Eric meli nadhernej apartman primo v centru Honolulu. Dozvedely jsme se, ze jsou vojaci. Super kluci!
2. den, 3. srpna, nedele
Rano jsme vyrazely az kolem 10, protoze jsme se chtely trosku prospat po predeslym dni. Jely jsme k Diamond Head, coz je velkej krater, kde jsme chtely udelat vyslap nahoru. Nahoru jsme to vysly bez problemu, nic narocnyho to nebylo. Ze zhora byl nadhernej vyhled. Odsud jsme jely na nejakou plaz na zapadni strane ostrova. Chtela jsem si tam zasnorchlovat, ale to nic moc. Pod vodou nic videt nebylo. Ne ze by byla tak spinava, to vubec ne, prave naopak, ale nic krome pisku tam nebylo. Z plaze jsme jely ke klukum, dat si sprchu a najist se. Vecer jsme chtely jit nekam na party na Waikiki. Nakonec nas tam vzal Eric. Nejdriv jsme sli do nejakyho baru na Waikiki, coz bylo super!! Venkovni posezeni, vsude kolem louce s ohnem a nadhernej vyhled na nocni ocean. Pak jsme jely do nejakyho tanecniho klubu kdesi v centru. Skvela noc to byla, domu jsme dorazili kolem 2 rano
3. den, 4. srpna, pondeli
Vzbudila jsem se brzo, ale nikam jsme ten den nespechaly. Kluci nebyli doma, tak jsme se najedly, sbalily se a jely smerem plaz Waikiki. Z Waikiki jsme jely na Koko Head, coz je dalsi krater. Tentokrat to byl vyssi level a ja to vzdala ve tretine haha.
Nase posledni zastavka byla v Pearl Harbor. O tom asi nemusim moc rikat. V roce 1941 na nej zautocili Japonci a to byla pricina vstupu USA do 2. svetove valky. Hodne znamy misto.
Jely jsme vratit auto a vzaly shuttle na letiste. Letely jsme na Maui. Kdyz jsem videla to maly letadylko, kterym jsme mely letet, tak jsem myslela, ze me klepne! Cesta byla celkem v pohode, ale v tom letadylku byl cejtit kazdej zachvev. Neobeslo se to bez turbulence. Docela velky tentokrat. Jak jsou jindy lidi v pohode pri turbulencich, tak tady moc nebyli teda. Nakonec jsme doletely v poradku.
Na Maui jsme nenasly zadnej nocleh pres couchsurfing. Behem letu jsem stihla vymyslet genialni plan. Na dnesni noc zrusime booknuti auta, prespime na letisti na sedackach a auto si vyzvednem rano. Plan by to byl genialni, ovsem to jsem nevedela, ze letiste je malicky a bez moznosti tam prespat. Takze jsem narychlo znova bookla auto jeste na tu samou noc. Priletely jsme kolem 22:00 v noci. Takze jsme mely auto, tentokrat poradny, byly jsme uprostred ostrova a byla tma. Chvili jsme tak bloudily po ostrove, protoze jsme to tam neznaly a nevedely jsme, kde bude nejbezpecnejsi zaparkovat a spat v aute. Na Hawaji je spani v aute ilegalni. Nakonec jsme zastavily kdesi na utesu a po chvilce s mensima obavama usnuly. Behem noci jsem se dost budila, protoze preci jen, spani v aute ve trech lidech na neznamym ostrove neni tak uplne onco. Uprostred noci vedle nas zastavila dodavka. Vylezli z ni dva pytlaci a zacli si chystat harpuny. Ac to na pocitu bezpeci zrovna nepridalo, tak jsem byla trosku klidnejsi, ze vedle nas nekdo "spi".
4. den, 5. srpna, utery
Cekala nas celodenni cesta po Hana road. Vedely jsme, ze to bude hodne nebezpecny. Ale ze az takhle, tak se na to snad vykaslem haha.
Cestou jsme delaly zastavky u ruznych vyhlidek a vodopadu. Krasna priroda kolem, neuveritelna flora! Sly jsme se taky podivat na plaz, kde byla misto pisku lava. Obrousena do malych kaminku a cerna jak uhel. Nadhera. Sla jsem dal ke skalam, kde se voda tristila o kameny a dosahovala vysky nekolika metru. Sedrela jsem si kolena a malem spadla ze skaly haha. Byla jsme tak zaujata tou nadherou, ze jsem se proste pod nahy moc nekoukala.
Jely jsme dal. Cesta byla vazne o hubu. Jelo se porad dokola kolem skaly a nadmorska vyska porad stoupala. Cesta se zacala zuzovat, z dvouproude cesty se stala jednoprouda. Ne vsak jednosmerna. Nikde nebylo zadny zabradli, jen prudkej sraz dolu a z druhy strany skala. Cesta se stacela porad dokola, takze nebylo videt, jestli naproti neco jede. Resilo se to tim, ze ridic troubil, aby pripadny auto v protismeru vedelo, ze si ma dat pozor. Ono bylo stejne o hubu nejaky auto v protismeru potkat, protoze na ty uzky cesticce se ty dve auta sotva vyhli. A do toho v radiu porad mluvili o blizicim se hurikanu.
Zacinaly jsme se bat. Nevedely jsme kde jsme, kam jedem a ani za jak dlouho tam budem. Nebyl tam signal, takze GPS nefungovala, panovala ponura atmosfera. Uz to nebyla takova sranda. Bylo nam navic spatne z toho, jak se porad jelo dokola a taky z ty nadmorsky vysky. Kolem po ceste byli krize lidi, kteri tam cestou zahynuli. A ze jich vsude kolem bylo! No vubec jsme se nedivily. Zacinalo se pomalu stmivat a my se baly o to vic. Musely jsme se dostat k navstevnickymu centru v Halaekala parku, kde jsme chtely prespat. Opet v aute, samozrejme. Konecne se mi podarilo chytit signal a s nim i GPS. Byly jsme asi hodinu od toho centra. Nahoru se jelo dalsima serpentynama. Konecne jsme dorazily. Byly jsme ve vysce cca 2130m nad morem a byla tam priiiiserna zima!! V noci jsme se budily zimou a musely jsme si zatapet.
5. den, 6. srpna, stredu
Rano jsme musely vstat uz v 5, abychom videly vychod slunce. Kvuli tomu jsme tam jely. Vychod slunce byl nadhernej. Nikdy jsem nevidela slunce stoupat tak rychle. Skoro to vypadalo jak zrychlenej zaznam na videu. Pockaly jsme, az slunko vyjde uplne a jely nahoru do Halaekala parku. Vyhled byl prekrasnej. Kdyz jsme se podivaly dolu, tak pod nama byly mraky. Odtamtud jsme jely zpatky do civilizace. Sly jsme se nasnidat do Starbucks a vyridit si korespondenci. Diky bohu za starbucks a wifi zadarmo! Haha.
Mely jsme par hodin do vraceni auta, tak jsme se chtely poflakovat po nejaky plazi. Ale poradne jsme nevedely kam jet. Uz me to nebavilo, tak jsem rekla Jane at me vysadi a pak se nekde najdem. Chvilku jsem se poflakovala kolem a najednou prede mnou stalo tetovaci studio. Takze je jasny, ze jsem vesla dovnitr a odesla s paradnim hawajskym tetovanim haha. V salonu se mluvilo o blizicim se hurikanu. Zacinala jsem mit mensi obavy.
Nasla jsem holky a jely jsme vratit auto, protoze nas cekal let na posledni ostrov Kauai. Zase jsme leteli tim malinkym letadylkem a na Kauai jsme byly kolem 20:00. Vybil se mi telefon, takze jsem nemohla dat vedet Johnymu, typkovi u kteryho jsme mely spat. Bydlel skoro hodinu od letiste, takze jsme po nem nechtely, aby nas vyzvedl. Nakonec to ale dopadlo tak, ze pro nas jel. Johny byl domorodec a strasne hodnej clovek. Bydlel ve velkym baraku spolu se spolubydlicim primo na plazi. A bylo tam par dalsich lidi z couchsurfingu.
V tu noc se nam vubec nechtelo spat a resily jsme nastavajici situaci. V radiu se nemluvilo o nicem jinem, nez o blizicim se hurikanu. Dokonce se hodne vazne mluvilo o evakuaci. Nevedely jsme, jestli vubec v sobotu odletime, protoze par leteckych spolecnosti zacinalo rusit lety. Nejdriv jsme si chtely prebookovat lety, ale nakonec jsme od toho upustily, protoze to delal v tu chvili kazdej. Nakonec jsme se rozhodly to neresit s tim, ze co se stane, to se stane.
6. den, 7. srpna 2014, ctvrtek
Rano jsem vstala brzo, protoze jsem si chtela jit koupit neco k jidlu. V 9 jsme vyjizdeli, Johny nas bral na vyjizdku kolem ostrova.
Prvni zastavka byl Waimea canyon. Rika se mu "Grand Canyon Hawaje". Mne se libil mnohem vic nez Grand Canyon. Johny nam vysvetlil, ze Grand Canyon vznikl pusobenim vetru a Waimea Canyon pusobenim vody. Proto je zelenej a vsude jsou maly vodopady. Taky nam ukazal pro nas neznamy druh ovoce. Vypadalo to jak malinky granatovy jablicko, uvnitr to vypadalo jak vnitrek hroznovyho vina a chutnalo to jak lesni jahody. A rostlo to na kerikach.
Dal jsme mirili na hodne znamou kavovou farmu. Vyrabi se tam jedna z nejlepsich a nejznamejsich kav - Kauai coffee. Johny nam rekl I hodne o tom, jak se kava vyrabi a podobne. Mohly jsme I ochutnat ruzny druhy kavy.
Jeli jsme dal k nejaky plazi, ktera byla na zacatku Kalalau trail, kam jsem chtela udelat vyslap, ale kvuli blizicimu se hurikanu byla zavrena. Cestou na severni pobrezi ostrova se Johny stavoval u jednoho klienta a my na nej cekaly na nejaky louce za barakem. Rozhlizim se tak kolem a najednou si vsimnu, ze vsude kolem nas se povaluji manga. Sedely jsme pod mangovnikem. Takze jsme si jich hned par nacpaly do batuzku.
Jeli jsme smerem na severni pobrezi ostrova. Prosli jsme se po plazi, dalsi krasny misto. Pocasi ale nevypadalo nejlip. Bylo sice teplo, ale zatazeno a vetrno. Vyjeli jsme zpatky domu. Cestou nam Johny vypravel o hurikanech. Pry na Kauai je tradice, ze hurikan prichazi kazdych deset let. Ale za poslednich dvacet let se pry nic nedelo, takze vsichni ten hurikan ocekavaji. Ukazoval nam dokonce mista, ktery posledni hurikan srovnal se zemi. A za celych dvacet let uz s tim nikdo nic nedelal. Pry to nema cenu. To nas vydesilo jeste vic.
Byly jsme radi, kdyz jsme se konecne dostaly domu a mohly jsme jit po celym dni spat. Byl to skvelej den, videly jsme toho hodne!
7. den, 8. srpna 2014, patek
Rano jsme si mohly prispat, protoze jsme zadny plany nemely. Teda puvodne jo, ale kvuli hurikanu jsme musely vsechno zrusit. Takze jsme se cely den jen tak poflakovaly kolem. Tak nejak jsme byly bez nalady, protoze jsme porad nevedely, co se bude dit a jestli vubec odletime.
Sla jsem se projit po mistnich obchudkach, nakoupit nejaky suvery a tak.
Porad jsme poslouchaly zpravy a porad nikdo nic nevedel. Jen ze kolem ostrova krouzi tri hurikany! Jeden uz pry zasahl Big Island a druhy miri na Oahu.
Marykay mi z Jersey zjistovala, jestli nam jeste nezrusili let. Zatim to vypadalo, ze odletime. Sly jsme se teda pokusit usnout, protoze jsme musely ve 3.30 rano vstavat. Venku strasne prselo a byla obrovska bourka.
Nastesti nase lety zruseny nebyly, ani navazujici let na Oahu a my v poradku doletely. Janca zustala v Honolulu, jeji let byl az vecer, a ja s Misou jsme letely do Las Vegas, odkud Mise zacinalo dalsi dobrodruzstvi, a ja nasedla do letadla smerem Philadelphie. Kde jsem vzala autobus do New Jersey. Super zakonceni cely "dovoleny" bylo, kdyz jsem sla pesky pres tri hodiny s tezkym baglem na zadech z letiste na autobusak. Po dalnici, pres louku a tak. Tim skoncilo Moje dvoutydenni dobrodruzstvi.
Žádné komentáře:
Okomentovat