Za dva tydny jsem videla pet statu, osmkrat letela letadlem, zazila pisecnou bouri, prichazejici hurikan, prespavala na letisti, ve starym karavanu uprostred niceho, v aute, v kempu, v domech a bytech lidi, ktery jsem nikdy predtim nevidela, prekonala jsem sama sebe jak po fyzicky tak i po psychicky strance a nasla par opravdu skvelych pratel. Rozsirily se mi obzory, videla a zazila jsem toho za ty dva tydny neskutecne moc a rozhodne mam na co vzpominat! Takze ted si to vsechno jeste jednou pripomenu timhle a nadchazejicim clankem.
Varovani: Hodne dlouhej clanek!! Prolozila jsem ho i fotkama
Odkazy na galerie zde:
Californie - Los Angeles, Joshua Tree NP
Arizona/Utah - Powell Lake, Lone Rock Lake
Nevada - Las Vegas
1. den, 26. cervence 2014, sobota
V 5 odpoledne jsme museli byt v pujcovne a vyzvednout si auto. Lukas jel na letiste pockat na Misu a ja jela do pujcovny potkat se s Lenkou a vyzvednout auto. Prvne jsem si vyzkousela, jak funguje proces pujcovani auta. Z pujcovny jsme jely na letiste, vyzvednout Misu a Lukase. Ridila Lenka, celou cestu az do Joshua Tree narodniho parku, kde jsme meli "ubytovani". Byl to starej karavan uprostred niceho. Zadny domy nikde kolem, jen pustina. A cerny vdovy, chrestysi a jim podobny kamosi. Karavan byl fakt malickej, takze jsme to nakonec vymysleli tak, ze ja s Lenkou budem spat uvnitr a Misa s Lukasem si postavili vedle stan. Trosku jsme popili vina, doslo k prvni hadce s Lenkou, a sli jsme spat.
2. den, 27. cervence 2014, nedele
Z Ghost townu jsme jeli smerem k nasemu hostelu u Grand Canyonu. Ridila Misa, cesta trvala nejakych 7 hodin a prejeli jsme ze statu California do statu Arizona. Arizona je krasnej stat. Kupodivu mnohem zelenejsi nez Californie. A strasne rozlehla, az to vypadalo, ze v tom state nikdo nebydli.
Snazili jsme se dostat na historickou cestu Route 66. Zacinalo prset, byla velka bourka a tma. Nekolikrat jsme se ztratili, Route 66 jsme ale nenasli. Jen kousicek, ale uz bylo stejne pozde. Do hostelu jsme prijeli driv nez jsme puvodne planovali. Hostel byl bozi! Moc prijemna atmosfera tam panovala, celkove takovy utulny a 'domaci' to bylo. Sli jsme brzo spat, at jsme prilraveny na dalsi den.
3. den, 28. cervence 2014, pondeli
Rano jsme vstavali brzo, abychom se stihli nasnidat. Po snidani jsme vyrazili smerem do Grand Canyonu. Sotva jsme vyjeli, zastavili nas policajti. Lenka jela jako prase! Nastesti nas nechali jet bez pokuty. Z Grand Canyonu jsem byla pekne vykulena, neco tak obrovskyho jsem v zivote nevidela! Nadhera! Vzali jsme shuttle, coz je autobus, ktery jezdi po celem parku, protoze by bylo nemozny vsechny vyhlidky obejit pesky.
Z Grand Canyonu jsme jeli do Antelope, kam jsme se chystali druhej den na prohlidku. Cestou jsme nahodou nasli Ken's tours, coz bylo presne to, co jsme potrebovali, byl to nas pruvodce. Rovnou jsme tam zajeli a poptali se co a jak. Pokracovali jsme smerem k Horse Shoe bend, coz bylo kousek od naseho kempu a od Antelope NP. Horse Shoe Bend bylo jak z plakatu! Vypadalo to presne tak, jak jsem to videla na obrazcich. Taky jsem tam chytla signal a primo z upati zavolala skypem mamce, takze jsem ji, alespon virtualne, vzala na jedno z nejkrasnejsich mist. Celkove Arizona se mi strasne libila, zatim je to pro me jeden z nejhezcich statu, kde jsem byla. Jeste bych se rada nekdy podivala do Phoenixu. Na kaktusy.
Dojeli jsme do kempu primo u Powell Lake. Kemp byl paradni. Vyprala jsem si ve sprse obleceni a doufala, ze mi to rozveseny na stromech a po aute uschne. Lenka s Lukasem spali ve stanu a ja s Misou v aute.
4. den, 29. cervence 2014, utery
Vstavali jsme opet hodne brzo, protoze jsme chteli stihnout prohlidku po Antelope. V Antelope jsme meli naprosto skvelyho pruvodce! Byl to mladej Indian, vedel toho hodne o kanonu, taky vedel, jak nastavit fotaky, od zrcadlovek po Iphony, z jakych uhlu fotit a podobne. Antelope hodne prekvapil. Na prvni pohled nebylo videt nic. Muselo se slezt po schudkach dolu do skal a tam jsem opet stala s otevrenou hubou. Antelope zatim vedl na cele care!
Z Antelope jsme jeli zpatky k Powell Lake. Powell Lake je nadherny jezero obklopeny skalama. A ta modra barva!! Tam jsme se zhadali s Lenkou. Respektive Misa se s ni zhadala. Protoze Lenka byla uplne blba a asi nepochopila podstatu road tripu. Nedochazelo ji, ze jsme se neprijeli valet na plaz.
Na radu kamaradky jsme zajeli jeste k jednomu jezeru, Lone rock lane, pry je jeste hezci nez Powell Lake. Nebylo. Ale I tak to byla krasa. Tam jsem se trosku vykoupala a zaplavala si. Doslo k dalsimu incidentu s Lenkou. Ta slepice hodila smradlavy tenisky do kufru od auta. Takze kufr jsme vetrali hodne dlouho. Ona je fakt uplne neschopna a nic ji nedochazelo. Je pekny prase. A taky se nam zdalo, ze docela dost chlasta.
Od jezera jsme jeli k Monument Valley. Panovala napjata atmosferka, ale to me nerozhazelo. Stacilo se jen koukat z okynka na tu nadheru kolem. Cestou do Monument valley jsme v radiu slyseli hlaseni o blizici se pisecny bouri. Ze doporucuji zustat doma a nikam nejezdit. Haha. Byli jsme uprostred niceho a boure primo pred nama. Takze nam nezbylo nic jinyho, nez tou bouri projet. Vsude kolem nas bylo zluto. Vtipne jsme zapomneli vypnout klimatizaci, takze jsme se lehce pridusili tim psikem, ci se dostal do klimosky. Nakonec jsme bouri projeli ve zdravi. Monument Valley bylo zase neco uplne jinyho, ale uchvatilo me to taky! Projizdeli jsme autem mezi skalama (jesteze jsme vzali s autem I pojisteni haha). Obcas jsme meli namale, ze to nevyjedem, protoze cesta byla hodne mekka a prasna, ale nakonec jsme to dali. Jen to auto pak vypadalo priserne. V Monument Valley na me dejchl ten pravej americkej zapad. Kdyz jsem se prochazela tou prerii a vedle me projel chlapek na koni a v kovbojskym ohozu.
Spali jsme opet v kempu, a stejne jako noc predtim, Lukas s Lenkou ve stanu a ja s Misou v aute.
5. den, 30. cervence 2014, streda
Odfrkla jsem si, udelali jsme par fotek a sli zpatky. Dalsich 5 km. Cesta zpatky uz nebyla tak zabijacka, dokonce jsem chvilku I bezela po skalach, ale I tak jsem byla vyrizena a k dalsim vyhledum jsem nechodila.
Na tento den jsme meli naplanovany jen Arches. Dikybohu! Haha. Takze den nebyl tak hekticky. A samozrejme se to neobeslo bez par dalsich incidentu s Lenkou. Ta holka me odrovnavala vic nez ty vyslapy!
Jeli jsme do motelu u Bryce Canyon. Cesta trvala pres 5 hodin a ridila zase Misa.
6. den, 31. cervence 2014, ctvrtek
Bryce Canyon byl krasnej, ale asi jsem cekala neco vic. Mozna to bylo tim, ze bylo brzo rano, mozna tim, ze jsem zase byla nasrana na Lenku, ale zadnej uzasnej pocit jsem z toho nemela.
Cestou Mise napsal kamarad o nejakych vodopadech kousek od Bryce. Meli jsme cas, tak jsme tam vyrazili. Cestou jsme se stavili v motelu pro telefon.
Cesta k vodopadum trvala hodku a pul. Tam me cekal dalsi zabijackej vyslap. Plus tam zijou pumy nebo cerny panteri, nebo co to bylo. No nastesti jsme nic takovyho nepotkali, ale byla jsem pekne v pozoru, protoze varovani bylo vsude. Cestou jsem trpela lehci paranoiou, ze nejakou tu selmu cestou potkam, a tak jsem byla porad v patach Mise. Protoze je vzdycky lepsi umrit ve dvou, ze jo. Zase bylo strasny vedro a cesta skoro stejne dlouha jako k Arches. Ale uz ne tak narocna. Libilo se mi okoli. Vsude samy skaly, kaktusy, jesterky a obcas nejaka veverka. Ale zadna selma. Haha.
Vyslap se zase vyplatilo. Doslo jsme k obrimu vodopadu. Chteli jsme si zaplavat pod tim vodopadem, ale voda byla tak nesnesitelne ledova. Ze jsme to po par pokusech vzdali. Lukas byl jedinej, kdo si trosku zaplaval. Po chvilce jsme se vydali zpatky k autu. Vyjeli jsme smerem k Zion NP, u kteryho jsme meli nocleh v motelu. Cesta mela trvat nejakych 3 a pul hodiny, ale nase odbocka byla zrovna uzavrena kvuli praci na silnici. A dalsi odbocka byla az za nekolik desitek mil, takze jsme si zajeli o 2 hodiny navic. Utah je taky krasnej stat, ale nikde zadnej signal. Nikde! Zajimalo by me, jak tam ty lidi fungujou.
Dojeli jsme k motelu a hned sli spat. Posledni den byl pred nami. Tento den se opet neobesel bez konfliktu. Coz je jedinej duvod, proc jsem rada, ze to konci.
7. den, 1. srpna 2014, patek
Vstavali jsme uz v 5 rano, protoze vsichni chteli delat nejakej silenej vyslap nekde v Zionu. Ja samozrejme ne! Haha. V Zionu se Misa v turistickym centru ptala na ten vyslap a tam ji pan rekl, ze je to zbytecny, a doporucil nam jiny mista.
V Zionu se muselo jezdit shuttlem - autobusem. Nas prvni vyslap byl mezi skalama. Brodili jsme se po kolena spinavou a studenou rekou. Dosli jsme ke krasnymu vodopadu. Nic velkyho jako ten v Calf Creek, ale docela velkej a v krasnym prostredi. Tam jsme se rozdelili, protoze Lukas si chtel udelat jinej program, kterej se nam moc nezamlouval, a o remcajici Lenku za zadkem jsme s Misou nestaly.
Sly jsme se podivat k dalsim vodopadum. Oni to vodopady zase tak uplne nebyli, spis to vypadalo jak kdyz steka dest ze skaly, ale I tak to bylo krasny.
Dalsi zastavka byli opet vodopady. Spodni cast, coz me tak uplne nenadchlo. Misa sla jeste k horni casti, tam jsem uz ale nechtela, protoze tam byl dalsi silenej vyslap. Zustala jsem dole u potucku, sedla si na kamen a susila si boty, ktery jsem mela pri brozeni se rekou na nohou.
Pockala jsem na Misu a vydaly jsme se zpatky k autu. Pockaly jsme na ostatni a vyjeli smerem do Las Vegas. Cesta se samozrejme neobesla bez dalsich hadek Misi s Lenkou. Ta holka je neuveritelna. Myslim to tak, ze kdyby mi o ni nekdo vypravel, tak mu neveuverim, ze neco takoveho existuje. Cesta trvala pres dve hodiny a prekvapive jsme nechytli zadnou dopravni zacpu.
Ve Vegas jsme vratili auto. Vzali jsme z pujcovny shuttle na letiste s tim, ze si tam dame veci do uschovny a pujdem se projit po stripu, coz je hlavni trida ve Vegas. S Lenkou jsme se rozloucili na letisti, protoze nikdo z nas nemel nejmensi chut travit s ni vic casu, nez jsme museli. Na letisti nas nasrali, protoze tam zadny uschovny nevedou. Takze jsme vsechno museli vlacet s sebou a to rozhodne zadna sranda nebyla! V tom vedru a proplitat se mezi lidma.
Vegas me v tu chvili neskutecne nadchlo. Sla jsem s Misou a Lukasem po stripu jen kousek, protoze se mi udelalo spatne z toho horka a musela jsem se jit najist a napit. Zaplula jsem do nejakyho fasfoodu. Dostala jsem zpravu od Misi P., se kterou jsem mela letet na Hawaj a se kterou jsem se mela potkat na letisti ve Vegas, ze se nekde zasekli a boji se, ze nestihne navazujici let do Vegas.
Dojedla jsem a dohnala Misu s Lukasem. Sli jsme dolu po stripu a ja z toho byla uplne nadsena.
Zasli jsme do casina, kde me prekvapilo, ze se tam mohlo kourit. Taky vsude v ulicich se mohl pit na verejnosti alkohol. Mezitim mi psala Misa P., ze navazujici let byl o hodku odlozenej, takze to stiha.
Podivali jsme se na vodni show u Belaggia. Byla to parada! Sli jsme pomalu zpatky na letiste, protoze Lukasovi brzo letelo letadlo. Sla jsem s Misou do jejiho terminalu, tam jsme se rozloucily a ja sla zpatky do prvniho terminalu cekat na Misu P, ktera priletela kolem 1 rano.
Vubec jsme nespaly, porad jsme si povidaly a taky jsme nevedely, kde si udelat check-in. V automatech ta nase letecka spokecnost nebyla, takze jsme musely cekat az otevrou prepazku. Letadlo nam letelo v 7 rano.
To uz je ale novy dobrodruzstvi, ktery sepisu v dalsim clanku :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat