Někdy v září mi Iva napsala, že Ryanair má levný letenky do Atén. Neváhala jsem a letenky okamžitě koupila, protože cena byla hodně dobrá. Samozřejmě jsem si nezjistila vůbec nic okolo. Jako například jsem si neuvědomila to, že bydlím v prdeli a spoje jsou hodně komplikovaný. No nic už. Letenky jsem měla, rušit jsem nic nechtěla na poslední chvíli. Protože všechny ty podpásovky jsem začala zjišťovat týden dopředu. Klasika.
Jak už jsem se zmínila, letěly jsme s Ryanair. Z Bratislavy. Takže já s Lenkou jsme musely ráno v 5:20 na vlak u nás v Chotěboři. Přesedaly jsme v Havlíčkově Brodě a v Brně, kde nám už Iva s Lůcou držely místa. Cesta vlakem tak strašná nebyla. Letiště v Bratislavě je malinký, takže jsme nikde nebloudily. Letadlo mělo nějakou půlhodinku spoždění.
Do Atén jsme se dostaly kolem 18:00. Vymotaly jsme se nějak z letiště na metro a vyjely směrem do centra. Už jen cesta řeckým metrem byl zážitek. Trvalo to kolem hodiny a když jsme vystoupily, venku byla tma. Musely jsme najít náš hostel. A tím začínalo naše první dobrodružství. Telefony samozřejmě nefungovaly. Holky sice měly roaming a kdo ví co ještě, ale bylo to vcelku na nic. Takže začalo naše bloudění. Zkoušely jsme všechny směry, prošly snad všemi uličkami v okolí a pořád ne a ne najít tu správnou ulici s naším hostelem. Kdybychom neumíraly hlady, asi bychom si tu dlouhou neplánovanou procházku užívaly víc. Míjely jsme krásné kostely a historické budovy. Většina těch ulic byla ale ulicemi hrůzy, jak jsme je nazvaly. Tam by se člověk sám procházet opravdu nechtěl. I přesto, že jsme byly čtyři, uplně bezpečně se tam člověk necítil. Nevím, jak dlouho jsme bloudily, ale hostel jsme nakonec našly. Nějakým způsobem se mi povedlo přemluvit Ivy GPS a dovést nás na místo.
Hostel byl v jedný z těch nejhorších ulic, kterými jsme procházely. Docela jsem se bála, jak to bude vypadat uvnitř, ale byla jsem hodně příjemně překvapená. Uvnitř to bylo roztomilý! Každý patro bylo pojmenovaný po starořeckém městě, například Troja, Atény a tak. Až na to naše patro haha. Bydlely jsme uplně v posledním patře, myslím, že v šestém. Byla tam super terasa, na které jsme každý večer popíjely víno a hrály karty.
Odložily jsme si věci a šly se mrknout po nějakém jídle. Našly jsme malý obchůdek, nebo jak to nazvat, s typickým řeckým jídlem, přesně co jsme hledaly. Bylo to vynikající! Řecké jídlo je opravdu jedno z nejchutnějších, které jsem kdy ochutnala.
Na druhý den jsme měly naplánovanou procházku k Acropolis. To je prostě na prvním místě všech míst, které v Aténách a okolí navštívit. Nemusely jsme brát žádné dopravní prostředky, protože to bylo kousek od našeho hostelu. Cestou jsme se občas zastavily u nějakého stánku a podobně. Ač je Acropolis na kopci, cesta tam namáhavá nebyla. Šlo se roztomilými uličkami. Kousek před Acropolis je skála, které se říká Mars. Z té skály je nádherný výhled na Atény a na Acropolis. Rozhodly jsme se tam vrátit před západem slunce a pozorovat západ. Chvíli jsme se pokochaly, udělaly pár fotek a vyrazili k Acropoli. Tam jsem se oddělila od holek a šla si po svých. Je to obrovský komplex plný různých pozůstatků chrámů, divadel a soch. Nejdříve jsem si chtěla projít všechno kolem a na konec si prohídnout slavný Partheon. Trvalo půl dne všechno projít a prohlídnout. Nebyla jsem zklamaná ani trochu. Když jsme měly prohlédnuto, sešly jsme se s holkama a vyrazily směrem ke hřbitovu. Je to první Athénský hřbitov se spoustou soch a různých miniatur slavných chrámů a staveb. Tam jsme si to prošly, fotit se nesmělo ale něco málo se nám na foťák zachytit podařilo. Po prohlídce jsme namířily zpátky k Mars Hill s tím, že si někde koupíme jídlo a sníme si ho nahoře a počkáme na západ slunce. Tentokrát jsem zkusila kuřecí souvlaki. Bylo to jedno z nejlepších jídel, jaký jsem kdy ochutnala. Počkaly jsme si na západ slunce. Středozemí má jeden z nejhezčích západů slunce. Strašně jemný barvy. Po západu slunce jsme se vydaly zpátky k hostelu, daly si tradiční partičku karet a víno a zakončily tím den.
Hostel byl v jedný z těch nejhorších ulic, kterými jsme procházely. Docela jsem se bála, jak to bude vypadat uvnitř, ale byla jsem hodně příjemně překvapená. Uvnitř to bylo roztomilý! Každý patro bylo pojmenovaný po starořeckém městě, například Troja, Atény a tak. Až na to naše patro haha. Bydlely jsme uplně v posledním patře, myslím, že v šestém. Byla tam super terasa, na které jsme každý večer popíjely víno a hrály karty.
Odložily jsme si věci a šly se mrknout po nějakém jídle. Našly jsme malý obchůdek, nebo jak to nazvat, s typickým řeckým jídlem, přesně co jsme hledaly. Bylo to vynikající! Řecké jídlo je opravdu jedno z nejchutnějších, které jsem kdy ochutnala.
Na druhý den jsme měly naplánovanou procházku k Acropolis. To je prostě na prvním místě všech míst, které v Aténách a okolí navštívit. Nemusely jsme brát žádné dopravní prostředky, protože to bylo kousek od našeho hostelu. Cestou jsme se občas zastavily u nějakého stánku a podobně. Ač je Acropolis na kopci, cesta tam namáhavá nebyla. Šlo se roztomilými uličkami. Kousek před Acropolis je skála, které se říká Mars. Z té skály je nádherný výhled na Atény a na Acropolis. Rozhodly jsme se tam vrátit před západem slunce a pozorovat západ. Chvíli jsme se pokochaly, udělaly pár fotek a vyrazili k Acropoli. Tam jsem se oddělila od holek a šla si po svých. Je to obrovský komplex plný různých pozůstatků chrámů, divadel a soch. Nejdříve jsem si chtěla projít všechno kolem a na konec si prohídnout slavný Partheon. Trvalo půl dne všechno projít a prohlídnout. Nebyla jsem zklamaná ani trochu. Když jsme měly prohlédnuto, sešly jsme se s holkama a vyrazily směrem ke hřbitovu. Je to první Athénský hřbitov se spoustou soch a různých miniatur slavných chrámů a staveb. Tam jsme si to prošly, fotit se nesmělo ale něco málo se nám na foťák zachytit podařilo. Po prohlídce jsme namířily zpátky k Mars Hill s tím, že si někde koupíme jídlo a sníme si ho nahoře a počkáme na západ slunce. Tentokrát jsem zkusila kuřecí souvlaki. Bylo to jedno z nejlepších jídel, jaký jsem kdy ochutnala. Počkaly jsme si na západ slunce. Středozemí má jeden z nejhezčích západů slunce. Strašně jemný barvy. Po západu slunce jsme se vydaly zpátky k hostelu, daly si tradiční partičku karet a víno a zakončily tím den.
Další den jsme měly v plánu vzít autobus a jet se podívat na mys Souvlion, kde stojí zřícenina Poseidonova chrámu. S menšíma potížema jsme našly místní autobusák. Byl docela problém to najít, protože lidi vesměs anglicky nemluví a když jsem za někým přišla a zeptala se, jestli mluví anglicky, kolikrát mi ani neodpověděli, odvrátili se a nebo rychle odešli pryč. Bojí se cizinců. Po chvíli bloudění jsme autobusák našly. Dokonce jsme našly i jízdní řád. První problém nastal, když se mě Iva zeptala, kolik je hodin. Neměla jsem přeřízenej čas na telefonu, byla to jen hodinka dopředu, ale v tý chvíli jsem si to neuvědomila. Takže jsme si pochvalovaly, jak jsme to krásně stihly načas, že nám to za čtvrt hodinky jede. Když autobus nepřijel, tak mi došlo, kde se stala chyba. Měly jsme teda ještě hodinku a rozhodly se, že se půjdeme projít do místního parku, který byl přes silnici od autobusáku. Park byl obrovský! A špinavý. Ostatně jako skoro všechno v Athénách. Jak jsme tak bloudily a snažily se najít cestu ven, naskytl se nám najednou pohled na scénu z nějakýho hororovýho filmu, mně osobně to připomnělo seriál The Walking Dead. Mezi stromy byla skupina desítky lidí obklopující velký ohniště. Bůhví, co tam dělali, pravděpodobně tam žijí, ale když se přestali hýbat a zraky většiny z nich se začaly upírat naším směrem, tak musím říct, že jsem se opravdu začala bát haha. Takže jsme to honem rychle obrátily a z parku se dostaly takovou rychlostí, že ani nevím, jak jsme našly východ. Rozhodly jsme se radši už nikam nechodit a počkat na autobus. Už se tam začali seskupovat lidi. Ne moc, ale dost na to, abychom věděly, že tentokrát autobus opravdu pojede. Přijel. A na čas! Cesta trvala asi hodinu a půl a bylo to super! Miluju přímořská městečka a většinou z nich jsme projížděli. Konečně jsme se dostali k mysu. Celkově to tam vypadalo na konec světa. Nikde nic. Jen vysoká skála a na ní zřícenina Poseidonova chrámu. A taky tam strašně foukalo. Šly jsme se podívat k chrámu, udělat pár fotek a dát si svačinu, kterou jsme si koupily ještě v Athénách. Pak jsem se od holek zase oddělila a vydala se prozkoumat tehle kousek ztracenýho světa sama. Bylo tam krásně. Dělalo to hlavně to moře. Oceán a moře prostě dělají všechno tak nějak krásnější a uklidňující. Celkově jsme měly na mysu pár hodinek, než nám jel autobus zpátky. Cesta zpátky byla taky fajn, protože jsme stihly, alespoň z okýnka, západ slunce nad Středozemním mořem. Když jsme se dostaly zpátky na hostel, opět jsme den zakončily tradiční partičkou karet a lahví vína. Taky jsme musely trochu pobalit, protože to byl náš poslední den na hostelu.
A byl tu poslední den. Holky chtěly najít známky na pohledy, pro který musely zpátky k Acropolis. Já pohledy neposílám, takže jsem se rozhodla projít si místní trhy s kořením a ostatními zbytečnostmi. Letadlo nám letělo v 16:20, takže jsme si daly ve 14:00 sraz u metra.
Nakoupila jsem hromadu koření, nějaký suvenýry a pak už se jen tak potulovala po místním bleším trhu a ostatních trzích. Zakončila jsem to obědem ve Falafel house a vydala se zpátky k metru.
Cesta metrem byla opět příšerná. Letadlo letělo celkem na čas a k naší radosti měl vlak z Budapešti přes hodinu spoždění, takže jsme nemusely čekat do půlnoci na další. Stejně jsme ale žádný spoje do Chotěboře neměly, takže já s Lenkou jsme musely s Ivou do Pardubic a přespat u ní. Cesta vlakem nebyla nejhorší a k Ivě jsme se dostaly mnohem dřív, než bylo v plánu. I přes všechny potíže s dopravou byl výlet fajn a líp jsem svoje poslední dny v Evropě strávit nemohla!
A byl tu poslední den. Holky chtěly najít známky na pohledy, pro který musely zpátky k Acropolis. Já pohledy neposílám, takže jsem se rozhodla projít si místní trhy s kořením a ostatními zbytečnostmi. Letadlo nám letělo v 16:20, takže jsme si daly ve 14:00 sraz u metra.
Nakoupila jsem hromadu koření, nějaký suvenýry a pak už se jen tak potulovala po místním bleším trhu a ostatních trzích. Zakončila jsem to obědem ve Falafel house a vydala se zpátky k metru.
Cesta metrem byla opět příšerná. Letadlo letělo celkem na čas a k naší radosti měl vlak z Budapešti přes hodinu spoždění, takže jsme nemusely čekat do půlnoci na další. Stejně jsme ale žádný spoje do Chotěboře neměly, takže já s Lenkou jsme musely s Ivou do Pardubic a přespat u ní. Cesta vlakem nebyla nejhorší a k Ivě jsme se dostaly mnohem dřív, než bylo v plánu. I přes všechny potíže s dopravou byl výlet fajn a líp jsem svoje poslední dny v Evropě strávit nemohla!
Žádné komentáře:
Okomentovat