Jak jsem se nestala bezdomovcem

Jak už nadpis napovídá, mám střechu nad hlavou! Z tý hnusný smradlavý díry jsem se odstěhovala v pátek ráno. Sbalila jsem si batoh, tašku na kolečkách a popošla o jednu ulici dál. Haha. Jo, bydlím teď jen o ulici dál, ale ten rozdíl! Celý byt mám jen sama pro sebe, no co víc si přát! Bohužel, mám to jen do konce září. Paní ten byt pronajímá přes rok vysokoškolákům a přes prázdniny turistům nebo lidem, co jsou tu na brigádách a podobně. Takže za pár týdnů musím začít hledat něco jinýho. Už mě to nebaví, takovýho sraní s tím. Celkově mě to tady v Čechách už začíná pořádně štvát. Ty lidi hlavně! Jak je tu každej tak strasně protivnej, negativní a věčně nespokojenej. Zlatí sluníčkoví Američani! Snažila jsem se tu na vše koukat s nadhledem, hledat na všem jenom to dobrý.. ale ono už to prostě nejde. Teď už musím přiznat, že jsem rozmazlená z USA. Tady se pořád ani po dvou a půl měsících nemůžu přízpůsobit. Opravdu jsem se snažila. Už to ale není domov. Necítím se tu být doma. Je to místo, kde jsem se narodila, kde jsem vyrostla, kde mám rodinu. Vždycky se sem budu ráda vracet na návštěvu, ale moje srdce už prostě patří jinam. A jak se to říká, "domov je tam, kde je srdce".



Paradoxně jediný, co mě nepřivádí k šílenství, je práce. Jako vážně. Ba naopak, zabraňuje mi to totální ztrátě mysli a zdravýho rozumu. Jako občas je to tam o nervy, ne že ne, když někdo nasere Jiřího a ten pak celou směnu nadává a rozhazuje rukama, tak bych mu nejradši jednu práskla. Mám tu smůlu, že s Jiřím pracuju já. Naštěstí já jsem asi jedinej člověk, kterej ho za celou dobu ještě nevytočil haha. Jinak je to moc hodnej chlap. Ale prostě měl by se trošku uklidnit a nebrat tam všechno tam vážně.

Jinak už mám hotový papíry k petici, která se musí odeslat na imigrační před samotnou žádostí o víza. Takže to mě stresuje asi tak nejvíc. Bojím se, že bude chybět jeden z těch milionu dokumentů, nebo že bude někde překlep a podobně. Tohle všechno může způsobit další odklad. Už takhle to schvalování bude trvat měsíce. Ale tomu už potom věnuju samostatný článek.

To je všechno. Oproti jiným článkům jsem se dneska moc nerozepsala. Ono není vůbec o čem, dost se tu nudím a jak jsem měla plno práce s těmi papíry, tak jsem se do ničeho ani nepouštěla.