Jak jsem se ocitla v Addamsovic rodine

Jak jiz nadpis vypovida, chystam se alespon trosku priblizit svoji druhou rodinu a soucasnou situaci. Upozornuju, ze clanek je dlouhej. Zacnu od zacatku..

Do Atlanty jsem odjizdela o tyden driv nez mi koncil muj rok v New Jersey. V Jersey me rodina uz nepotrebovala, protoze odjela na navstvu k babi. Rodina v Atlante me potrebovala co nejdriv. Tesila jsem se sem, ale rozhodne jsem z toho nebyla nejak odvazana (dojimaj me holky, ktery hned po matchi pisou "prave jsem matchla s uzasnou rodinkou". Hovno vite, jak uzasny jsou, dokud s nima nebydlite pod jednou strechou). Dostala jsem kontakt na predchozi dve au pair. Prvni, Emma, vydrzela s rodinou dva roky. To mi hodne pomohlo v rozhodovani. Emma byla moc mila, odpovidala na vsechny dotazy a basnila o rodine. Dalsi kontakt byl na Stacey. Stacey ale neodpovidala. Ne ze by nechtela, ale bydli nekde v haji v Jizni Africe a je bez internetu, takze se neozyvala nikomu, jak mi pak bylo receno od nekolika holek. No rikala jsem si, ze kontakt s Emmou mi staci.



Prijela jsem a vsechno bylo super. Rodice neskutecne mili, pratelsky, povidaly si se mnou, krasnej pokoj, vlastni auto, obrovskej barak.. no parada proste. I deti mi prisli v pohode. Mam dve. Kluka jmenem Luke, kterymu ted bude 9 a holku jmenem Charlotte ktery je 6. Na prvni pohled mily deti.. Ovsem po nejakym case jsem prestala verit tomu, ze jsou to lidsky bytosti. A vlastne i u rodicu. Kdyz se nad celou "rodinkou" zamyslim, pripomina mi to film "Sexualni praktiky pozemstanu". Coz je nejspis presne to, jak ty maly martani vznikli. Nebo mozna spis se vylihli. Z nejakyho zamotku, rekla bych. Ale pekne poporade..

Co me zarazilo prvni bylo, jak rodice s detma komunikujou. Absolutne neexistuje zadna disciplina, vsechno se prizpusobuje detem. Deti delaji rozhodnuti, vsechno musi byt tak, jak chteji deti. A kdyz nahodou deti udelaji neco, co by nemeli, tak nejsou potrestani. Ba naopak, dostanou dalsi sanci zvazit svoje rozhodnuti, popremyslet nad tim, co udelali spatne, a zkusit to znova, tentokrat spravnou cestou. A kdyz by nahodou udelali dalsi spatny rozhodnuti, tak porad je tu sance cislo tri! Protoze takhle to v zivote proste funguje. Pokazdy, kdyz neco poserem, tak je to vlastne v pohode, protoze dostanem ne jednu, ale rovnou dve dalsi sance to napravit a zvolit jinou cestu! No a teprve pak, po trech promarnenejch sancich, kdy ty maly prisery porad neprestanou jecet/stezovat si/rvat se/neposlouchat teprav prijde trest. A je to opravdu krutej trest. Cely TRI minuty bez televize. Upresnim to, na televizi muzou cumet jen v patek odpoledne a o vikendu.

Dalsi vec. Ty maly obludy jsou obeti a pokusny kralici ruznejch psychologickejch knih o vychove deti. Obcas me bavi pozorovat chovani cely rodiny. Jsou to magori vsichni do jednoho. Vychovny metody rodicu, ktery vycetli nejspis rovnou v nekolika psychologickcych knihach, ktery se navzajem vyvraceji, opravdu nefungujou. Ale opravdu NE. A jeste jednou NE. Deti jsou problemovy, hystericky a proste nemaji absolutne zadnou disciplinu a vychovu. Myslite si, ze mi neco z toho bylo na skypu receno? NE.

Uz prvni tyden jsem s tema obludama zacala mit incidenty. Holka nedokaze pochopit, ze musi obcas udelat nejakej ten ukol. Kluk chytne hysterickej zachvat a zacne na me rvat, ze neni na stole vecere, kdyz se vrati z sachu. A ze jako ted je vsechno spatne, protoze proste ta vecere ma bejt davno na stole a ona tam neni!! Holka zacne hystericky brecet, protoze ma mit hodinu piana a hadejte proc tam nechce. Protoze ma uz druhej rok tu samou ucitelku a je z toho uz znudena!!! Ze zacne chodit na hodiny piana jen v pripade, ze rodice obstaraji novou ucitelku!! (nemusim zminovat, ze se ji otec snazil uklidnit tim stylem, ze ho to moc mrzi, a jestli pomuze kdyz ji obejme a ze teda dneska na to piano nemusi a muze koukat na film. Kdyz si vsimnul, jak na nej v soku ziram, tak se jen usmal, a rekl, ze je unavena) A proste porad neco. Nejsem clovek, co by si nechal srat na hlavu. Ale tady proste vsechno funguje jinak. Ja si pripadam jak v uplne jinym svete. Musim s detma mluvit presne tim stylem, jakym s nima mluvej rodice. Jenze to mi proste nejde, protoze kdo ze sebe bude dobrovolne delat retarda, zejo. Takze jsem si na ne v klidku zvysila hlas a odmitala pro ne delat veci, ktery mi rozkazovali. Ty deti! Ne rodice. To mi hned bylo receno, jak strasne jsem zla a kdy bude maminka s tatinkem doma. Haha. Samozrejme bylo stezovani a lhani a co ja vim co jeste. Nezajem.

Dalsi vec je chovani deti k rodicum. Neskutecny. Ja kdybych si  k mamce jen ze tretiny dovolila to, co oni, tak by me poslala proti zdi a jeste mi naflakala hubu!! Ty deti (porad nevim, proc pouzivam to krasny a nevinny oznaceni "deti") nemaji absolutne zadny hranice, zadnej respekt a zadnej pud sebezachovy. Na rodice jsou sprosty, jecej na ne, poroucej jim a proste celkove nemaji zadnou uctu. Stara chodi kazdy pondeli domu driv, aby s Lukem udelala ukoly. Ja si vezmu Charlottu do pokoje nebo dolu do obyvaku a vetsinou ji ctu nebo neco delame. Minulej tejden sedime u ni v pokoji a najednou slysim prisernej rev. Luke u toho vzdycky dela priserny sceny, ale obvykle mu pres plac nerozumim. Ale vetsinou je sprostej na mamu a rve na ni. A kdyz tam zrovna jsem a v soku na to cumim, tak ona se na me jen usmeje a rekne, ze je unavenej. Tentokrat jsem mu rozumela. Rval na ni, ze proste zadny ukoly delat nebude. A cemu na tom jako nerozumela, jestli je hlucha, kdyz ji rika, ze to proste delat nebude! Pak utekl do pokoje, tam jeste delal sceny, to uz jsem neslysela. Za chvilku ona prisla za nama a ze Luke je unavenej a jestli bych mohlo prestat cist, ze Luke se citi ochuzenej, protoze musi delat ukoly a ja si Charlotte klidne ctu. A ze kvuli tomu nechce delat ukoly. No parada.

Za dalsi. Ty deti jsou strasne nesamostatny. Na to kolik jim je si sotva dokazou utrit prdel. Porad jim nekdo musi bejt za zadkem. Porad! Jsou tak nauceny od rodicu, ze proste nikdy nejsou ani na minutu samy. Tim si rodice pekne nasrali do bot, protoze vzdycky aspon jeden s nima musi bejt a nejak je zabavovat, vymejslet ruzny aktivity a podobne. A to samy chteji i po mne. Coz jsem samozrejme nevedela, nez jsem prijela, zejo. Protoze nejsem tehle typ au pair, co by ji bavilo hrat si s detma, vymejslet ruzny aktivity a podobne. V Jersey jsem nic z toho delat nemusela a jak nam to tam fungovalo! Nastesti Luka bavej stolni hry a podobne, takze kdyz jsem s nim sama, je to v pohode. Ale ta mala kudrnata obluda. Tu holku nemuzu ani vystat!! Porad me nuti do nejakejch stupidnich her, ktery vymejsli. A ja ji proste pokazdy rikam, ze zadny aktivni hry hrat nemuzu, protoze jsem mela operaci kolena a proste me to boli, kdyz beham a skacu a podobne (coz je vyjimecne pravda). Takze kvuli tomu jsme se nekolikrat zhadaly. Jenze hadejte se se sestiletou holkou, ktera nema absolutne zadny argumenty. Ja myslela, ze ji zakroutim krkem! A s ni je to porad neco. Ono by mozna bylo dobry, kdyby mi hned na skypu rekli, ze potrebuji aktivni au pair. To bych o nich ani nepremyslela.
Ono taky uz jen to, jak mama planuje playdates se spoluzakama deti (rikam zamerne se spoluzakama, protoze ty deti zadny kamarady nemaj. Prekvapko, co?). Vzdycky zavola mame daneho spoluzaka a zepta se ji, co za program pro deti naplanovala, jaky hry, co s nima bude delat, jestli je bude hlidat a co jim hodla dat k jidlu.. s takovym playdate jsem se taky jeste nesetkala..

No a protoze si delam veci jak jsem byla vzdycky zvykla, tak logicky, v tyhle uzasny rodince to tak proste nefunguje a s tim prichazeji i stiznosti.
Hned prvni tyden to se starou malem seklo, kdyz jsem holce rekla, ze jestli si okamzite nepujde vycistit zuby, tak ji nebudu cist. Jak jsem se uz zminila, ctu jim. Maj to radi, me to nevadi a jsou aspon v klidu. Takze kdyz holka zaplula do koupelny, tak stara se ke mne hned prihnala s vykulenejma ocima a jako ze to nene, ze takhle oni to nedelaji, ze takhle to nefunguje (vazne? Nerekla bych), ze je to pro ni moc tvrdej trest. Ze ji musim dat ty dalsi dve moznosti, aby prehodnotila, jestli udelala dobry rozhodnuti. A ze teprav na potreti jestli si nepujde vycistit zuby (uz je mela davno vycisteny), tak ji muzu rict, ze jeji trest je tri minuty bez cteni. TRI minuty!
Dalsi pruser. Kazdy rano musim deti natirat opalovacim kremem. Bez ohledu na to, jestli sviti slunko, prsi, je zatazeno.. proste musej na sobe mit opalovak. Je to strasnej vopruz a boj, protoze ty deti to taky nebavi. Takze ja jim natru nohy a ruce kdyz jedi snidani, na to jsou celkem zvykly. Jenze jim pak musim natirat i ksichty a to nesnasej. Ten malej hajzl na me nejdnou kvuli tomu zacal jecet a kdyz jsem mu rekla, ze si ten ksicht muze namazat taky sam, tak se malem rozbrecel a ze jako to teda nemuze. No srandy kopec. Zkratka, jednou jsem na ty jejich ksichty zapomnela. Dobre, nekolikrat, ale nikdy si to neuvedomily. A ted najednou email od stary, ze jako strasnej problem, ze byla na pul ceste s detma do skoly a oni ji rekli, ze nemaji namazanej oblicej. Tak se s nima musela hned vratit zpatky, aby jim namazala obliceje. A ze kvuli tomu malem nestihli skolu! Nema cenu zminovat, ze bylo pod mrakem a odpoledne prselo. A ze takhle ne, ze proste ty obliceje musej mit namazany.
Ten samej den, dalsi stiznost. Byl patek po skole. Smradi smeji bejt na elektronice. Oba teda sedeli na gauci a drzeli v ruce tablety. Hrali nejaky hry, koukali na serialy a tak. Ja sedela naproti nim a byla jsem na telefonu. S nekym jsem si psala a tak. Decka zazrany do tabletu, proste pohodicka. Najednou se ke me zase prihnala stara a jestli se mnou muze mluvit. Takze jsem se otravene zvedla, ze co zase chce. Takze zacala, ze proste si vsimla, ze jsem celou dobu na telefonu. A jestli to jako takhle delam i normalne kdyz jsem s detma a ona tu neni. Tak ji rikam, ze ne. Ale ze jestli si vsimla, tak ty deti jsou na tabletech a proste nepotrebujou me. A ona ze jako to vubec nevadi, ze jsou na tabletech, ze co kdyby nahodou si na neco vzpomneli a chteli mi neco rict, nebo nahodou neco potrebovali a takhle ja bych byla na telefonu a oni by mluvili k moji hlave, protoze ja bych je nevnimala. Tak jsem se ji zeptala, ze co teda mam delat, kdyz oni jsou na tom tabletu. Tak se jen zakoktala a ze proste jen nebejt na telefonu. Tak jsem nasrane praskla telefonem na stul, sedla si zptaky na kreslo a zirala na deti jak si hrajou. To bylo tak tri tydny zpatky a uz tehdy se mi hlavou zacaly honit myslenky o tom, ze to tady rok asi nedam. Samozrejme jsem si od ty doby davala pozor a toho telefonu se ani nedotkla. Nikomu jsem neodepisovala, kdyz jsem byla s detma, proste nic.
Proste to byl skoro kazdej den nejakej takovej problem. Pokazdy mi to prislo strasne vtipny, protoze tohle proste normalni clovek nevymysli. Ale ceho je moc.. Bylo to vtipny, nicmene casem uz pekne otravny.

Vsechno zacalo minulou nedeli, kdy jsem prijela od Niki. Najednou mi zaclo vsechno srotovat a zacla jsem nad vsim premejslet a to mi doslo, ze takhle proste ne. Ze to celej rok v zadnym pripade nedam. A v pondeli, po dalsim incidentu s tou malou obludou, a potom, co si sla zase stezovat mame (samozrejme si navymyslela lzi) jsem se s odhodlanim a s heslem "s poctivosti dojdes leda do prd.." vydala za starou. Rekla jsem ji na ferovku, ze jako proste to nedavam, ze si porad nemuzu zvyknout na ty jejich pravidla, na deti, ze deti se ke mne neumeji chovat a jsou sprosty. To hned zacala jako ze si s detma promluvi a kdesi cosi. Ze nechteji, aby deti byli k nekomu sprosty, natoz ke mne. A ze si musim najit vlastni zpusob, jak ty deti zvladat (no jasne, kdyz jsem se snazila, tak bylo vsechno spatne) a ze to urcite spolu zvladnem. Tak ji rikam, ze to asi jako nezvladnu. Ze proste necitim s tema detma zadny spojeni. A hlavne se Charlottou ze mam problemy. Ze ji proste neverim, protoze za nima chodi zalovat a vymysli si, takze se bojim pred ni cokoliv udelat nebo rict. Protoze napriklad dalsi den ta mala svine nakecala mame, rovnou prede mnou, ze jsem porad na telefonu a pisu si s kamaradkama. To jsem na ni jen koukala, a zeptala se ji, jako jestli si ze mne dela srandu.. Rekla jsem stary, ze to neni pravda a ona ze mi veri a bla bla. To mi bylo uz ale uplne jedno..
Cely tyden jsem mela se starou rozhovory o tom, ze se ta situace porad nelepsi a ze proste to nezvladnu ten rok. A ona porad nedokazala pochopit, co se ji snazim rict. A ze na tom muzem zapracovat spolu, ze si jen musim najit nejakej zpusob jak ty deti zaujmout (proc bych to jako kurva delala? To neni moje prace), ze mi strasne rada pomuze, ze jestli chci, tak mi pujci jednu psychologickou knihu o tom, jak mluvit s detma aby naslouchali a jak naslouchat detem. Ze tam ma toho hodne podtrhanyho a muze mi dat spoustu typu a muzem spolu projit tu knihu.. tak jsem na ni jen zirala a jakoze nechci, dekuju. Nejsem zadnej zasranej psycholog nebo nahradni rodic! Tohle proste neni absolutne moje prace. Jestli oni chtej delat z tech deti jeste vetsi retardy, tak prosim. Ale soucast moji prace to teda neni. A porad mi opakovala, ze chce, abych tu byla stastna, tak jsem ji uprimne rekla, ze tady stastna nejsem. Tak jako porad ze nechape, co tim chci rict. A ze jestli se ji snazim rict, ze chci odejit, tak by se jim to hrozne zkomplikovalo. A taky jak by vysvetlili detem, ze odchazim. Protoze ty deti mne maji radi vic, nez si myslim. Ani hovno, ty maly monstra nemaji radi nikoho! A ze jestli se rozhodnu odejit, ze me tu nebude drzet, ale ze me bude potrebovat ted ctvrtek, patek, pondeli a utery, protoze jsou prazdniny a ona ma nejakej velkej pripad (pravnicka) a nezvladla by to skloubit s praci. Tak jsem ji odkejvala, ze zustanu pres prazdniny, popremyslim nad tim a dam ji vedet. Tyhle rozhovory a premlouvani se tahly po celej tejden. Nastesti byl konecne patek a ja se hned po praci sebrala a zase vypadla na celej vikend k Niki (ostatne jako kazdej viked). Jenze jsem na tim vsim porad musela premyslet, uz jsem byla ze vseho unavena a nevedela jsem, co delat. Jestli fakt oficialne oznamit rematch (odejit od nich a najit si novou rodinu) a nebo to jeste zkusit. Strasne mi to komplikovali rodice, protoze i pres to vsechno ke mne byli strasne hodny a chovali se ke mne skvele. Hlavne se starym mam strasne super vztah. Ale bohuzel, vetsinu casu travim s tema jejich martanama.

Je tu jedna vec (i kdyz kdo vi, jestli jich neni vic), kterou mi nerekli na skypu. Po mym prijezdu jsem se dozvedela, ze po Stacey meli dalsi dve au pairky, ktery sly do rematch. Jedny se pry strasne styskalo po domove a porad brecela, tak musela odjet domu. A ta druha se snad vratila rano v pracovni den opila, nebo co. No kazdopadne neni to pekny zjisteni. Po celou dobu tady jsem se tak nejak snazila spojit se Stacey, ale bez vysledku. No a jak jsem tak nad vsim premyslela, tak jsem si vzpomnela, ze mi jednou Luke omylem rekl jmenem jedny z tech holek. Takze jsem si zahrala na Colomba, mrkla jsem Stacey na facebook a do pratel a zkusila tam najit to jmeno. Nasla jsem. Holka u stejny agentury jako ja, misto pobytu Atlanta. Takze jsem to riskla a napsala ji zpravu. A jaky bylo moje nadseni, kdyz mi napsala, ze je to vazne ona. O to vetsi radost jsem mela, kdyz mi rekla, ze neni pravda, ze odjela domu, protoze by se ji styskalo. Utekla od tech magoru uz po dvou tydnech! Kvuli naprosto stejnym problemum, ktery mam ted ja. Takze jsme si vymenily par dlouhych zprav, postezovaly si a ja byla raznem rozhodnuta. Jdu do rematch. A okamzite. Uz ani rodicu mi neni lito. Nemeli mi lhat o tech dvou holkach prede mnou. A taky o tom, ze jejich deti jsou normalni lidsky bytosti, ktery potrebujou jen trochu lasky. Kdyby mi rovnou rekli, ze od nich utekly dve holky behem nejakych dvou mesicu, a ze jejich deti jsou mostra, ktery potrebujou specialni peci pro problemovy deti, tak sem v zivote nejedu a usetrili by mi tak dva mesice z myho druhyho roku!

Takze dneska jsem psala moji koordinatorce, Cinnamon (jo, fakt se jmenuje Skorice), a zitra rano jedu k ni a reknu ji jak se veci maji. Od Gemmy uz asi tusi, o co jde. A podle slov Gemmy ji Cinnamon pry hodne pomohla. Dokonce ji odtud vzala hned pryc a cas rematche stravila Gemma v dome u rodicu Cinnamon haha. Tak snad i ja budu mit stesti. Nemusim odsud utikat, treba ten tyden to tu vydrzim a pak muzu jit klidne bydlet k Gemme, ktera mi to nabidla. Takze tak.
Rodina by se mela zamyslet nejen nad tema detma, ale predevsim nad tim, jak je vychovavaji. Ty deti opravdu potrebujou specialni peci a ne obycejnou au pair. Na tohle proste nestacime

Takze to je ve zkratce (!!!) muj pribeh, haha. Ted uz budu jen cekat. Deti se chovaji porad stejne, stiznost od stary dneska zadna, ale i kdyby, tak me uz je vsechno volny jako Lukovi jeho novy trenyrky. Budu informovat, jak se veci hybou a jakym smerem se ubiraji!