Poslední článek jsem ukončila slovy "Nevylučujeme, že se někdy v budoucnu vrátíme k životu u oceánu, ale Kalifornie už to asi nebude..". A je to tady! Haha. Asi dva měsíce na to jsme si uvědomili, že Colorado není pro nás. Mám pocit, že jsme to oba cítili tak nějak od začátku, co jsme se sem nastěhovali. Nikdy jsme se tu pořádně nezabydleli a pořádně si nezvykli.
Teď je to rok a 3 měsíce co tu bydlíme a já jsem si pořád nezvykla na tu vysokou nadmořskou výšku (1839 m. n. m.). Pořád se mi dělá zle, špatně se mi dýchá a několikrát jsem málem omdlela. Taky je tady děsný sucho. Už asi půl roku nezapršelo. Mysleli jsme si, že Colorado bude krásně zelené, všude kolem nás budou jezera a řeky, ale realita je úplně jiná. Tady kde žijeme není zelenýho vůbec nic. Všechno je spálený od slunce. To už jižní Kalifornie byla zelenější. A jezera ani řeky nejsou blíž než hodinu jízdy autem. A to jídlo. Jídlo je tady naprosto příšerný.
A tak jsme se rozhodli, že je čas se odstěhovat pryč. Protože život je příliš krátký na to, abychom ho trávili někde, kde nám to nevyhovuje a kde se nám nelíbí. Rozhodli jsme se pro Floridu. Hlavně kvůli tomu oceánu a podnebí.
Dali jsme si na seznam několik měst, kde jsme kontaktovali tamní realitní agenty. Po několika rozhovorech nám zůstali na seznamu jenom tři města, který jsou hned vedle sebe. A právě tam jsme se rozhodli, že si najdeme dům. Abychom to ale nedělali naslepo jako tady, jeli jsme se tam podívat. Strávili jsme tam skoro dva týdny, sešli jsme se s naší agentkou, která nám ukázala i pár domů. Všichni 3 jsme cítili, že to je správná volba. A tak po návratu domů jsme se pomalu pustili do procesu prodeje našeho domu.
Dům jsme chtěli dát na trh už někdy začátkem září, ale chvíli nám trvalo vyřídit všechny papíry, který jsme potřebovali. Rozhodli jsme se použít stejného agenta, kterého jsme měli když jsme dům kupovali. Bohužel jsme ho ale museli propustit, protože nechápal, že potřebujeme uvést do smlouvy, že nemůžeme být časově omezení, protože si musíme zároveň najít dům na Floridě. Dělá se to tak úplně běžně, ale on bohužel tuhle práci nedělá dostatečně dlouho a absolutně nechápal, co po něm chceme. Našli jsme si tedy jiného agenta, který s tím problém neměl a věděl. Na prodej domu jsem se těšila. To jsem ale vůbec nevěděla, jak strašně otravný to je. Bydlíme v nejlepší části města, takže zájem byl veliký. Několikrát denně jsme měli prohlídky. Při prohlídkách jsme nemohli být doma, takže to znamenalo, že jsme vždycky museli někam vypadnout. A to nemluvím o tom, že jsme museli každý den do detailů dům uklidit.
První nabídka nám přišla hned druhý den, co jsme měli dům na trhu. Vypadalo to dobře. Dali nám nabídku na plnou cenu A dali nám měsíc a půl na to, abychom si našli dům. Potom se běžně dělá to, že když se majitel domu nemůže odstěhovat v den, kdy je dům oficiálně prodaný, tak si ten dům pronajímá od nových majitelů. A oni tam uvedli, že chtějí $150 na den. Což jsou nějaký $4000 měsíčně. V téhle oblasti je průměrný nájem $2000 měsíčně. S tím jsme nesouhlasili. V případě, že prodávající nesouhlasí s nějakými body v nabídce, dojde k vyjednávání. Odpověděli jsme jim, že pro jistotu bychom potřebovali dva měsíce, abychom si našli nový dům a jako nájem v případě, že se nestihneme odstěhovat, $70 měsíčně. Způsob jakým se snažili vyjednávat byl zvláštní. Odpověděli nám na to, že už nám nedávají měsíc a půl, ale jenom měsíc. A namísto jejich původních $150 na den to teď bude $300 na den. Tak jsme nic nepodepsali, a dům byl dál na trhu. Jenomže tímhle vyjednáváním jsme ztratili víc jak týden. A jakmile je dům na trhu víc jak ten týden, aktivita není taková. Lidé už si myslí, že je s domem něco špatně. Prohlídek jsme měli každý den několik, ale pořád žádná nabídka. Ta konečně přišla až za další týden.
Nabídka to byla solidní, kupující neměli žádný podmínky. Ale jejich agentka si tam dala podmínku, že chce vyšší provizi. Dokonce si tam dala i jaký procento. Na to jsme koukali hodně nevěřícně, protože to běžný vůbec není, aby si agent druhý strany diktoval, kolik chce. Provize je daná předem, je to určitý procento z ceny domu. A prodávající platí oba agenty, jak svého zastupujícího, tak agenta kupující strany. Na nabídku jsme teda logicky odpověděli, že jí větší provizi dávat nebudeme. O to víc nám je to k smíchu teď, když víme, že je jejich agentka absolutně neschopný a arogantní člověk. Jsme rádi, že jsme jí na to nekývli.
První krok, tedy podepsání smlouvy oběma stranami, byl hotový. Potom následuje jeden z nejdůležitějších kroků a většinou to bývá i kámen úrazu a způsobuje dlouhý a stresující vyjednávání, a tím je inspekce. Inspekci si platí kupující (pokud se obě strany nedohodnou jinak). Jedná se o celkovou inspekci domu - podlahy, střecha, stropy, okna, elektrika, spotřebiče, voda, klimatizace, kotel.. zkrátka úplně všechno, co v domě je, včetně toho domu od sklepa po půdu. Potom se čeká na spis od toho inspektora. K tomu se nám váže docela absurdní historka, kdy nás agentka druhý strany přesvědčila o tom, že je idiot. Po dobu inspekce (cca 3-4 hodiny) jsme jeli na výlet vedle do Manitou Springs. Ještě předtím jsme se stavovali v restauraci na oběd. Po 20 minutách nám volá Thomas, náš agent, že kupující s jejich agentkou a inspektorem jsou před naším domem a agentka je hysterická, protože jsme zapomněli nechat odemčený dveře. Každý dům tady má dvoje vchodový dveře. Klasický dřevěný a pak hned před nima prosklený (v létě se sklo vyměňuje za síťku). A ty "před dveře" že jsme zamkli. Tak mu Paul říká, že jsme je nechali určitě odemknutý. Thomas jí volal, že jsou odemčený. Téhle typ konverzací je hodně nepříjemný, protože musí všechno řešit jen agenti. Kdybychom s ní mohli mluvit přímo my, bylo by všechno rychlejší. Za chvíli nám volá Thomas zpátky, že jsou určitě zamčený a že je jejich agentka pěkně naštvaná. Takže tam musel Paul jet, "odemknout" ty dveře. Který samozřejmě odemčený byly! Před všema z ní tak udělal naprostýho idiota a hysterku. Tyhle dveře tady má fakt úplně každý, takže nechápu, co předváděla. Do tý doby jsme si o ní mysleli, že nebude úplně nejostřejší tužka v penále, ale po tomhle jejím výstupu jsme to věděli.
Dům máme novější, z 90. let a v dobrým stavu, takže jsme se inspekce nebáli. Jenomže to bychom museli mít kupující s agentkou, která ví co dělá. Běžně se ještě dělá to, že prodávající platí novým majitelům roční pojistku, která potom uhradí cokoliv, co se v průběhu toho roku rozbije. Je to hrozně fajn věc, protože člověk tak může skrz tu pojistku dostat úplně novou troubu nebo klimatizaci. Agent by měl o týhle možnosti svoje klienty informovat, ať zbytečně neotravují majitele domu s různými opravami. Nevím, proč to našim kupujícím jejich agentka neřekla. Náš dům je naštěstí v perfektním stavu. Jediná rozbitá věc je venku přípojka na hadici. Nevím, jak se tomu říká. Na to jsme je upozorňovali hned a je pro nás samozřejmost to opravit. Oni z toho ale udělali obrovský problém, že tam bude určitě poškozená půlka zdi od vody. Přitom to je nemožný vzhledem k tomu, jak je to udělaný. Takže jsme kvůli nim museli vrtat strop u Paula v kanclu, abychom se dostali jakoby dovnitř toho boxu, kde je ta přípojka. Naprosto zbytečná věc. Potom po nás chtěli platit různý zbytečný inspekce (na střechu, kotel, klimatizaci..). Tyhle speciální inspekce se dělají, pokud je někde nějaký problém, většinou u starých domů. To není náš případ. Oni to všechno ale chtěli jen tak. Aby měli jistotu. Potom jim inspektor lhal o tom, že radonový větrák na půdě je vypnutý. Abych to vysvětlila, vyskytuje se tady v Coloradu (nebo alespoň tady v oblasti kde bydlíme) radon. Může být hodně nebezpečný, když se dostane do domu a tam pak zůstane "uvězněný". Proto se tu na půdy dávají speciální větráky. Ten náš byl podle inspektora vypnutý. Určitě byl zapnutý, protože jsme to před inspekcí kontrolovali. A je to prostě věc, na kterou člověk nešahá, zůstává to zapnutý. Takže chtěli i ten radonovej test. Už jsme toho měli dost a řekli jsme, že žádný zbytečný inspekce dělat nebudeme. A oni že prý to může znamenat konec procesu a půjdou si najít jinej dům. Nám to ale bylo jedno, protože jsme toho už měli dost. Počítali jsme tedy s tím, že je konec. Oni najednou otočili, že se dohodneme. Že žádný speciální inspekce nepotřebují, jen ten radon test a ten si zaplatí. Nelíbilo se nám, jak to na nás pořád zkouší, ale už jsme se blížili do cíle a chtěli jsme mít všechno z krku.
Radon test spočívá v tom, že se po domě rozmístí speciální “měřiče”, který ukážou, jestli se v domě nachází radon, a popřípadě v jakém množství. Aby to mělo nějaký účinek, nesměli jsme po celé 3 dny otevřít okna. Zrovna bylo venku hodně teplo a my preferujeme otevírat okna než pouštět klimatizaci. Byli jsme z toho docela dost otrávení, zvlášť když jsme věděli, že ten test je naprosto zbytečný. Konečně si po 3 dnech pro ty měřiče přišli a samozřejmě vše bylo v pořádku. Podepsali jsme tak všichni papír, že inspekce je uzavřena. A mohli jsme se přesunout k dalšímu kroku.
Dalším krokem je schválení ceny domu. Když si berete půjčku od banky, banka vyšle certifikovaného odhadce, a ten posoudí, jestli je cena domu adekvátní. Jestliže je cena moc vysoká, mohl by nastat problém s půjčkou. I to bylo naštěstí v pořádku. Druhý den nám volal náš agent a řekl nám, že všechno je v pořádku a jsme připraveni za ty dva týdny uzavřít. Paul ho poprosil, aby mu poslal dokument, kde je černé na bílém, že kupující tu půjčku opravdu dostanou. Je to standartní postup ve skoro všech státech unie. Colorado to má ale trošku jinak a žádný dokument na tohle nemají. Zkrátka se musí věřit slovu agentů a kupujících. Naprosto to nedává smysl, protože spousta lidí lže a i když půjčku schválenou nemají, snaží se to ututlat a myslí si, že se to ještě nějak vyřeší. A protože naši kupující od začátku hráli hry, ani oni nebyli výjimkou.
Další den nám volal náš agent, aby nám dal studenou sprchu. Naši kupující potřebují, abychom posunuli uzávěrku z původního 10. prosince na 15. ledna. Nedostanou prý půjčku, dokud syn nebude zpátky v USA z jeho mise Iráku. Půjčku si totiž měl brát on, ale armáda mu prý neuvolní peníze dokud nebude zpátky v USA. Tomu jsme nechtěli věřit, protože tohle město je armádní komunita a spousta lidí tady kupuje domy právě když jsou na misích. A hlavně je to něco, co by si člověk měl zjistit předtím, než kupuje dům. A kdo nám zaručí, že toho 15. ledna ty peníze opravdu mít bude. A už jsme jim prostě nechtěli ustoupit absolutně v ničem. To pro nás byla poslední kapka a celou tuhle noční můru jsme ukončili.
A čekal nás celý proces úplně od začátku..
... pokračování příště. Už tak je to sloh :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat