 |
| zdroj: google.com |
Začnu popisem toho, jak jsme žili v LA a jak žijeme tady ve Springs.
Tím největším rozdílem pro nás je to, že v LA jsme bydleli v malým bytě a teď máme rodinný domek. Bydleli jsme v části města, kde absolutně neexistovalo, že bych vzala Yonu pěšky na procházku. Protože jsme bydleli u hlavní a pěkně rušný silnice. Čtvrť města to nebyla úplně nejhorší, ale ani nejlepší. Měla vlastně hodně daleko do dobrý čtvrti haha. Naše budova měla docela nešťastnou polohu. Půl kiláku z jedný strany byla recyklační jednotka, půl kiláku na druhou stranu byla další a půl kiláku dalším směrem bylo centrum na darování krve. Takže se u našich kontejnerů slejzali bezďáci a jim podobný individua, kteří dělali kolem bordel, když vybírali plastový lahve, plechovky a další recyklovatelný věci. O prodeji drog, kterej byl na denním pořádku, ani nemluvím. Agentura, která spravovala naši budovu to řešila po svém. Dala na recyklační kontejner řetěz se zámkem. Což způsobilo to, že lidi přestali recyklovat, protože komu by se chtělo chmatat na ten špinavej řetěz a zápasit dobu se zámkem, protože bylo nad lidský síly ten šmejd odemknout. Takže se všechno házelo do normálního kontejneru, kterej nestíhal a ten bordel kolem vylepšili právě ty individua, kteří dělali neskutečnej bordel, když trhali pytle s odpadkama ve snaze najít něco z plastu, za co by dostali pár centíků.
Kontejnery byly u plotu, za kterým tekla řeka a podél tý řeky byla cyklostezka. Byla by to krásná idylka. V jiný části města. Z tý cyklostezky se právě slejzali všichni ti bezďáci a aby to měli jednodušší, prostříhali si díru v tom plotě, za kterým byly naše kontejnery. Agentura to vždycky nechala opravit, ale to nikomu nezabránilo v tom, aby udělali novou díru. Paulův návrh o elektrickým plotě neprošel haha. Nevím, jestli jsem to někdy zmínila, ale Paul byl správce celý naší budovy, takže musel všechny tyhle problémy řešit osobně. Naštěstí ne manuálně. Vždycky jen zavolal příslušným úřadům. Díky týhle jeho pozici jsme měli neskutečný výhody například ohledně nájmu, poplatků za vodu, popelnice a podobně.. protože jsme říkali, že takových peněz za nájem na takovým místě bychom v žádným případě neplatili. Protože se celá budova rozpadala a majitelovi to bylo úplně u prdele. Bylo nám líto lidí, kteří za něco takovýho platili skoro dva tisíce dolarů měsíčně (skoro 50 000 KČ). Takže tolik k popisu. V porovnání s jinýma částma města to vlastně zase tak hrozný nebylo :-D
Další mínus bylo, že nikde nebyl žádný park v dosahu chůze. Nejbližší hřiště bylo asi 6 minut autem, ale doprava byla většinou tak hustá, že to trvalo třeba 20 minut. A stejně jak hřiště, tak park, byli docela špinavý a neudržovaný.
Tady v Colorado Springs bydlíme ve velkým rodinným domku, v klidný ulici, kde beru Yonu na procházky skoro každý den. V dosahu chůze máme hned 3 parky (všechny 3 mají i dětské hřiště), který jsou krásně udržovaný. Tam se to teda taky odráží na tom, co za lidi žije tady a jaký typ lidí žije v LA.
Další obrovskej rozdíl je doprava. V LA sice bylo všechno blízko, ale člověk dřepěl bůhví jak dlouho v dopravní zácpě, takže to trvalo celou věčnost někam se dostat. Tady je všechno sice dál, ale žádný dopravní zácpy. Taky ta rozprostřenost města dává člověku pocit uvolněnosti. Svobody. V LA jsem měla pocit stísněnosti, kvůli tomu, jak je na sobě všechno namačkaný a všude horda lidí.
Dalším bodem je příroda. Ač se to nezdá, i LA má nádhernou přírodu a hory. Jenže když člověk nebydlí přímo na úpatí těch hor, zase stráví celej den v autě v dopravní zácpě. A sice i kousíček od nás byly zelený louky a lesy, ale vkročit tam bylo na vlastní nebezpečí, protože skoro celá ta area byla pokrytá stany, ve kterých bydleli bezdomovci, kteří jsou pěkně agresivní. A kvůli kterým ten les věčně hořel, protože si tam zakládali oheň.
Tady ve Springs je příroda všude kolem. V dosahu chůze. A i ty hory (který jsou momentálně pokrytý sněhem) jsou co by kamenem dohodil. A taky to tady nesmrdí a vzduch je o poznání čistčí.
Hodně velký rozdíl vidím taky v lidech. Tady jsou lidi mnohem přátelštější. Já si myslím, že je to tím, že jsou to Američané. Kdežto v LA je převážná většina lidí z Mexika a na ty jsem byla extrémně vysazená. Ať se to někomu líbí nebo ne. Samozřejmě je nemůžu házet všechny do jednoho pytle, ale mluvím teď jen ze svojí zkušenosti. Těch slušných, co se umí chovat, jsem potkala opravdu jenom minimální množství. Většina je nevychovaná, drzá, dělá nepořádek a stejným směrem vedou i svoje děti. Zkrátka se tam k tomu chovají tak jako ke svojí zemi. A bohužel s tím nikdo nic nedělá, takže pořád víc a víc částí LA (a i celkově jižní Kalifornie) se začínají hodně podobat některým částem Mexika. Špína, smrad, vysoká kriminalita a anglicky se člověk nedomluví. A tyhle dojmy mám taky z první ruky, protože přesně v takových částech Mexika jsem byla. Dovádí mě to akorát v myšlence, co se s těma lidma stane během jejich ilegálního proniknutí na území USA, protože jak už jsem zmínila, mexičani v USA jsou neskutečně vodrzlí a chovají se, jak kdyby jim to tady patřilo.. kdežto mexičani v Mexiku jsou (opět z mojí zkušenosti) neskutečně milí, přátelští a ochotní. Pokud teda nejste Američan haha!
Od toho se odvíjí další bod a tím je bezpečnost. V Kalifornii se strašně bojuje za zákaz nošení zbraní a je velkej problém tam dostat povolení. Doma člověk tu zbraň mít může, ale je téměř nemožný dostat povolení na běžný nošení. To tady v Coloradu problém není. Zbraň tady nosí úplně každý. I barista ve Starbucks má za pasem zbraň. A s tím já třeba souhlasím. Čím víc lidí tu zbraň u sebe bude mít, tím spíš si nějakej magor rozmyslí, jestli chce začít střílet do davu lidí, kteří jsou po zuby ozbrojení.
Školy. To byl i jeden z důvodů, proč jsme si vybrali Colorado a konkrétně tuhle část, kde bydlíme. Kalifornie celkově nemá dobrý školy a okres Los Angeles je na tom snad nejhůř. Zmínila jsem se několikrát, že za naším odstěhováním z Kalifornie stojí jeden zákon, který nám nedovoluje tam zůstat. Nebudu to rozebírat, protože je to dost ožehavý téma a nepotřebuju, aby mě sekta matek sociálních sítí sežrala za živa. Každopádně tehle zákon bude mít hodně negativní dopad i na tamní školství. Už teď školy ztrácí miliony dolarů a po novým roce, kdy onen zákon nabyl právní platnosti, je to horší. A já jim to přeju, protože mají co chtěli. Je mi líto těch dětí, ale nic s tím nenadělám. Moje dítě je na prvním místě.
Colorado celkově má dobrý školy. A když jsme se rozhodli pro Colorado Springs, vybrali jsme si okrsek, kterej má nejlepší školy. Tady (nevím, jestli je to tak po celých Spojených státech, ale v Kalifornii a Coloradu ano) to totiž funguje tak, že dítě chodí na základní a střední školu ve stejným okrsku, jako má trvalé bydliště. Proto okrsky s lepšíma školama jsou dražší, protože tady hodně záleží na tom, do jaké školy dítě chodí.
Jídlo. Abych pořád jen neházela špínu na LA, tak to teď bude naopak. V LA je gastronomie na hodně vysoký úrovni. Jakože opravdu hodně vysoký. Přijde si tam na svý milovník jakýkoliv kuchyně. Mexický, thajský, korejský, středovýchodní, indický, japonský, čínský, peruánský, argentinský, vegetariánský, veganský a co já vím co ještě. A všechno je to autentický kvůli kulturní rozmanitosti. To jsem tam úplně milovala.
Kdežto tady ve Springs absolutně nevědí, co je to tacos, burrito a fajitas. A přesto dokážou upatlat něco, co vypadá podobně, ale chutná to jako srolovanej karton obalenej umělým sýrem ve spreji. A místní si myslí, že tak chutná mexický jídlo, protože daný restauraci dávají plný počet hvězdiček a kladný hodnocení. To potom ale mate lidi, kteří jsou zvyklí na autentickou mexickou kuchyni haha. A třeba o sushi ani nemluvím. Chutná snad ještě hůř než takový to rádoby sushi s falešným krabem, co se prodává na špinavejch benzínkách.
Takže s tím tady ještě hodně bojujeme a zatím jsme nenašli restauraci, ve který by nám chutnalo. Což nás alespoň nutí víc jíst doma a vařit si. V LA jsme do restaurace chodili jednou, dvakrát týdně a tady tak jednou za dva týdny a pokaždý teda s velkou nedůvěrou a pochybností, která se zatím vždycky potvrdila. Příště chceme zkusit nějakej steak bar, kterej by měl naše očekávání splnit, už jen kvůli tomu, že Colorado je kovbojskej stát.
Taky ceny potravin jsou tady ve Springs mnohem dražší. Nebo jsme možná ještě nenašli místa, kde nakupovat. V LA bylo strašně moc různých marketů, kde se dalo za strašně levno nakoupit zelenina a ovoce. Náš nejoblíbenější byl arménskej supermarket, kde měli neskutečnej výběr zeleniny a ovoce, o kterých jsem v životě neslyšela, za pakatel. Zase je to zásluha kulturní rozmanitosti a imigrace. To nám tady ve Springs chybí. Na druhou stranu, nakupujeme v obchodě, kterej má jenom lokálně vypěstovaný produkty, takže se to odnikud nedováží a podporujeme tím místní farmáře.
Dalším bodem je počasí. To je docela zapeklitý téma. Jižní Kalifornie je známá tím, že jsou tam vysoký teploty a léto celoročně. Ono to může být příjemný, když člověk bydlí přímo u oceánu. Ale když bydlíte v údolí, kolem dokola obklopeni horama, je to na zdechnutí. Kvůli horám nedochází k dostatečný cirkulaci vzduchu, takže se člověku ani vlásek nepohne. Ze začátku jsem z toho počasí byla nadšená, ale po těch 3 letech jsem umírala pokaždý, když se teploty dostaly nad 40 stupňů. Jako pořád to bylo lepší než třicítky v Čechách, tam bych to teď už tuplem nedala. Nebo na východním pobřeží USA. Tam jsem to taky nesnášela, protože bylo nechutný vlhko. V LA ten vzduch byl aspoň suchej a člověk se nepotil.
Tady ve Springs jsme zažili jen konec léta a je tu hodně sucho, takže to nebylo tak hrozný. Taky tu prý často prší. Počasí se tady mění každých 10 minut, protože jsme v horách a příroda tady má vlastní zákony. Takže jeden den je sněhová vánice a -15 stupňů a druhý den je 15 a svítí sluníčko. Jsem zvědavá, jaký bude léto.
Dalším rozdílem je to, jakým způsobem se staví domy. V Kalifornii jsme sice bydleli v bytě, ale byla jsem v desítkách různých domů, když jsem je fotila do magazínu nemovitostí, a přijde mi hodně zajímavý, jak se to stát od státu liší. Budu teď mluvit specificky jen o LA, protože možná v severní Kalifornii je to jinak. V LA domy nemají sklepy ani přízemí. Je to kvůli zemětřesení. Z toho samýho důvodu se domy staví ze dřeva, protože taková dřevěná konstrukce vydrží otřesy země spíš, než třeba cihly. Nevím, z čeho byla postavená budova, ve který jsme bydleli (byla hodně stará), ale když v létě přišli ty dvě větší zemětřesení, budova se hnula takovým způsobem, že se jakoby vodorovně rozpůlila a jedna část se o pár centimetrů posunula. Taky ve většině případů mají rodinný domky jen jedno patro. Zase kvůli zemětřesení. Byty a apartmány se staví trochu jinak.
V Coloradu je úplně normální, že dům má třeba tři poschodí. A samozřejmě přízemí. Náš dům je tak trochu vyjímka, má jenom jedno hlavní patro a pak dole přízemí. Nechtěli jsme vícepatrový dům kvůli Yonovi. Už tak všude vleze a nechtěli jsme, aby se pořád někde koulel ze schodů.
Z toho, co jsme tu viděli, je taky docela populární mít hlavní patro (kuchyň, jídelnu, obývák..) ve druhým poschodí. Jakože člověk vejde dovnitř a musí vylézt schody, aby se dostal do hlavního patra. Což nám přišlo trochu divný a nechtěli jsme to tak.
Pak teda ještě máme zkušenost z Missouri, kde jsme před dvěma rokama taky kupovali dům, a tam ten styl byl taky trošku jiný. Tahle rozmanitost, hlavně co se nemovitostí týče, mě strašně baví.
To by asi bylo všechno. Zatím mě další rozdíly nenapadají, možná třeba časem, až tu budeme dýl. Každým dnem nám víc dochází, že to byla dobrá voba. Obzvlášť když vidíme, co se děje v Kalifornii. Všechno je tu prostě lepší, ale i přesto všechno mi LA občas chybí. Hlavně teda ten oceán a to jídlo. Nicméně není to místo pro rodinnej život. Nevylučujeme, že se někdy v budoucnu vrátíme k životu u oceánu, ale Kalifornie už to asi nebude..
Žádné komentáře:
Okomentovat