Ty ranní nevolnosti, na který jsem si stěžovala, naštěstí zmizely kolem 18. týdne. Vystřídaly je ale bolesti kyčlí, zad a teď nově i bolestivý kopance do žeber. A na tu energii, kterou mi každý s příchodem 2. trimestru sliboval, ještě pořád čekám. V bytě to vypadá jak po výbuchu, protože prostě nejsem schopná uklidit vše najednou, hned jsem unavená a musím si lehnout. Hlavně ložnici je potřeba přestěhovat, protože není šance, aby se tam vešla postýlka. Kterou ještě nemáme, samozřejmě! Takže pokud se prcek rozhodne jít na svět dřív, bude asi spát v krabici od bot vystlaný palmovým listím. A zároveň se bude muset naučit jezdit na kole, protože nemáme ani kočárek.
Taky s pamětí je to den ode dne horší. Přijde mi, jak kdybych měla místo mozku černou díru. Zapomínám zavírat ledničku, vypínat troubu, věčně něco hledám (to pak nacházím na neobvyklých místech), opakuju se, zapomínám slova a podobně. Doufám, že s příchodem dítěte se to zlepší. Nerada bych ho nechtíc odložila třeba do ledničky.
Zatím mě spíš stresuje to, že nemáme absolutně nic pro prcka, než samotnej porod. Porodní plán žádnej nemám, ani mít nebudu. Vím, co chci a co nechci a zbytku nechám volnej průběh. Taky jsem se ještě neregistrovala na exkurzi porodnicí a pak na nějaký předporodní kurzy. Nejvyšší čas to udělat! Zase nechávám všechno na poslední chvíli. Za dva týdny mám baby shower, kde dost věcí dostaneme, takže všechno potřebný dokoupím potom. Původně jsme plánovali odhalení pohlaví, ale nakonec jsme to vzdali. Nebyly žádný originální nápady a stejně by bylo těžký to udržet v tajnosti tak dlouho. Co se jména týče, to se nám zatím v tajnosti držet daří.
Taky jsme museli změnit doktorku, protože se mi s novým rokem změnilo pojištění a moje doktorka ten nový plán nebere. Z toho mi bylo hodně smutno, protože ta doktorka byla úžasná a vždycky se mnou mluvila narovinu, věděla jsem, na čem jsem. Chvíli mi trvalo, než jsem našla novou kliniku. V podstatě jsem vzala první, kde měli volno a nabírali nový pacienty. A pořád nevím, jestli to tam mám ráda. Doktorka je moc milá, ale prostě to není ta "moje" doktorka. Také jsem byla zvyklá mít doktorku a poradkyni v jednom. Tady to tak není a musím chodit zvlášť ještě na konzultace.
A na závěr, to bych nebyla já, abych si zase nepostěžovala haha. Nevyžádaný rady odezněly, lidi pochopili, že to nemá cenu. Teď mě vytáčejí kecy typu "no to máš už pořádný břicho. Znala jsem holku, která neměla žádný břicho, když rodila", "jaký máš malý bříško, to já vypadám jak slon" a mohla bych pokračovat. Komu to, milé dámy, cpete? Těhotenský břicho je něco, co se absolutně nedá porovnávat. Není žádný zákon na to, jak by mělo v určitým období vypadat. Potom mě vytáčí holky, který na sociální sítě dávají těhotenské fotky ve spodním prádle s popiskem, jak nechutně vypadají a přirovnávají se ke slonům nebo vzducholodím. Co jste proboha čekaly? Že s pokročilým těhotenstvím zhubnete? Máte v sobě rostoucí živou bytost, je logický, že to břicho poroste. Nikam ty fotky nedávejte a máte po problémech, pokud vám jde jen o to, jak vypadáte. Mně třeba víc zajímá to, jestli je miminko v pořádku a vyvíjí se jak má.
Tolik k tomu, co jsem měla na srdci. Další článek bude nejspíš o baby shower.
Hezký zbytek víkendu!
Skvělý článek! Mluvíte mi z duše. Díky, díky :)
OdpovědětVymazat