Od posledního článku se toho zase tolik nezměnilo, ač jsem si myslela, že už je to na dobré cestě. Takže si tu teď vyleju srdce a pobrečím si nad tím, jak je život nespravedlivej haha. A třeba to pomůže i někomu dalšímu, kdo má stejný problémy. Žádný rady tu sice nenajdete, ale třeba uklidnění, že v tom nejste samy.
Mám za sebou skoro 16 týdnů těhotenství. 16 ne zrovna veselých týdnů. Ze začátku jsem věřila tomu, když mi zasloužilé matky říkaly, že "neboj, do 11.- 12. týdne ty nevolnosti zmizí a pak si to začneš užívat". Nevolnosti nezmizely a nic jsem si neužívala. Pak se to změnilo na "se vstupem do 2. trimestru se to všechno obrátí a budeš se cítit skvěle". Ve 2. trimestru už dávno jsem a skvěle se necítím. Takže se to změnilo už jen na pouhé "doufám, že ti bude brzo dobře". 1% žen má prý nevolnosti po celé těhotenství. A i když ještě neházím flintu do žita, začínám se s tou představou docela smiřovat.
Moje skvělá (vážně je skvělá, není to žádná ironie) paní doktorka mi předepsala úžasný prášky, po kterých mi je docela dobře a nemám nutkání zvracet. Nicméně nemám absolutně na nic chuť. Ani jídla, po kterých jsem se dřív mohla utlouct, mi teď vůbec nic neříkají. Takže jsem někdy od toho 8. týdně začala hodně rychle hubnout. Dostávala jsem spoustu různých rad (od doktorky. Ty od lidí kolem mě nezajímaly) jak jíst, co jíst a podobně. Nic nefungovalo. Takže když jsem měla dole 10 kg, poslala mě doktorka do nemocnice na rizikové oddělení. Že s tímhle mi už bohužel nemůže pomoct a musí se s tím začít něco dělat, protože to může být hodně nebezpečný pro miminko. Který je naštěstí stále v pořádku. Jenže tady všechno funguje jak u blbejch. Jeli jsme teda na tu kliniku, odseděla jsem si tam 6 hodin než na mě konečně přišla řada. Tam mi bylo řečeno, že je všechno v pořádku a že se můžu vrátit ke svojí doktorce. Byla jsem ráda, protože jsem si na ní zvykla a jinam jsem jít nechtěla. Jenže když jsem jí volala, řekla mi, že mě nemůže přijmout, že musím zpátky a vysvětlit jim tam, že potřebuju speciální péči ohledně výživy. Snažila jsem se jí vysvětlit, že je mi docela dobře a že už jakž takž jím normální jídla. Na to mi odpověděla, že je mi dobře jen díky těm práškům a nemůžu být na prášcích celé těhotenství. To dává smysl. no. Dneska jsem měla snad hodinový telefonát s klinikou, který skončil tím, že musím jít zpátky a klinika mi musí napsat doporučení ke specialistovi. Takže pokračování příště, protože tohle vypadá ještě na dlouhej proces haha. A už teď jsem z toho akorát otrávená. Jediná věc, která mi teď dokáže spravit náladu, je sushi. Který nemůžu, žejo, protože prostě syrový ryby nejsou vhodný pro těhotenskej jídelníček. Nicméně minulý týden jsme zašli a byla jsem v sedmým nebi.
Abych si tu jen nestěžovala, jsou i hezký věci. Třeba to, když to malý vidíme na ultrazvuku, slyšíme srdíčko a doktor nám říká, že je všechno v pořádku a miminko roste jak má. Dostali jsme spoustu krásných a kvalitních fotek, které posílají SMSkou, takže je můžeme elektronicky rozeslat rodině, nebo si je vytisknout a nalepit je do miminkova albíčka. Pohlaví nám už řekli před pár týdny, ale prý na to ještě nemáme spoléhat. Další ultrazvuk máme začátkem prosince, kde nám pohlaví potvrdí. Zatím jsme měli ultrazvuky dva, z prvního jsem byla hodně zklamaná, protože ten přístroj byl postarší a na monitoru jsme vůbec nic neviděli. Fotky jsme taky nedostali, protože to nemělo tiskárnu. Oproti tomu ta druhá klinika, kam nás poslali, to vykompenzovala úplně. Přes celou zeď mají plazmu, na které člověk vidí opravdu úplně každý detail toho malýho osmicentimetrovýho červíčka. Už se těším na další návštěvu!
Další věc, na kterou se těším je baby shower. Kdybych bydlela v ČR, nic takovýho bych nedělala. Ani tady jsem to vlastně neplánovala. Ale Paulova sestra za mnou přišla s tím, že mi s mamkou naplánují baby shower. Tak jsem se pro to docela nadchla a jsem zvědavá, co vymyslí. Součástí naší baby shower totiž bude i odhalení pohlaví. Neplánujeme to nikomu zatím říkat, protože nechceme, aby nám lidi nosili vše v růžové/modré barvě. Detaily ještě musíme doladit.
A vůbec nejvíc nadšená jsem z představy, až bude miminko s náma. Jo, vím, že to bude hodně náročný, už jsem spoustu nevyžádaných poznámek a rad dostala :) Ale jsme připraveni na všechno a hlavně, jsme na to dva!
Žádné komentáře:
Okomentovat