Proč odkládám článek o Aljašce (na dobu neurčitou)

úterý 26. září 2017

Před pár týdny jsme se vrátili z dovolené na Aljašce. Neskutečně jsem se tam těšila! Dělala jsem plány a snažila se nám zařídit to nejlepší dobrodružství.  Nicméně, asi tři dny před naším odletem jsme zjistili, že čekáme miminko. Tak nějak jsme to neřešili, protože nám to vůbec nedocházelo. A přeci jen, těhotenský test (v mém případě čtyři těhotenské testy) se může mýlit. Soustředili jsme se na naší dovolenou a těšili se, jak si to užijeme.

První týden na Aljašce byl skvělý. Užívali jsme si to naplno a já úplně zapomněla na to, že mám v břiše zárodek našeho potomka. Ale asi v polovině pobytu na mě přišli ranní nevolnosti. Pořád nechápu, proč se tomu říká "ranní" nevolnosti, když trvají celý den v kuse. Celý týden, měsíc, dva, tři,.. Nečekala jsem, že přijdou tak brzo. A to je důvod, proč nemluvím o Aljašce. Kdykoliv se mě totiž někdo zeptá, jak bylo na Aljašce, udělá se mi špatně. A to teď beze srandy. Dokonce jsem se párkrát pozvracela během editování fotek z Aljašky. Všechno mi to totiž připomíná, jak mi bylo špatně. A že mi bylo špatně úplně ze všeho. Hlavně z jídla a z různých pachů. Takže poslední dny na Aljašce jsem si opravdu neužívala a Paul určitě taky ne, protože se mnou dvakrát denně jezdil kolem dokola a snažil se mi najít restaurace, ve kterých jsem byla schopná se najíst. A že jich bylo zatraceně málo haha. Naštěstí jsem ale byla schopná se hýbat a neměla jsem nutkání zvracet.



Ten pravej těhotenskej zážitek přišel po návratu domů. Hned druhý den jsme jeli k doktorce, která nám potvrdila, že jsem v 5. týdnu. Dostali jsme instrukce, co jíst, čemu se vyhýbat a podobně. O pár dní později "ranní" nevolnosti udeřily v plné síle. Nemohla jsem se zvednout z postele, jak mi bylo špatně a alespoň dvakrát denně jsem objímala záchodovou mísu. Jediný, čím jsem se ty následující cca dva tydny živila, byl meloun, krekry a zázvorová limonáda. "Ranní" nevolnosti mě nepustily ani teď, ve skoro 10.týdnu. Ale už můžu jakž takž jíst normální jídla (pořád mám silný averze vůči jídlům, který jsem měla ráda), jsou už i dny, kdy nemusím celý den ležet v posteli a nezvracela jsem už celých pět dní! Haha. Takže to jsou momentálně takový moje malý radosti.

Snažím se i Paula zapojovat do radostí prvního trimestru (jakoby chudák neměl dost těch mých hormonama ovlivněných nálad a výlevů) a tak ho obden budím ve 3 hodiny ráno, protože mám chuť na zmrzlinu nebo na jahodovej milkshake z McDonalda. A jemu nezbývá nic jinýho, než se obléct a vzít mě na noční vyjížďku po Los Angeles...

Slibuju, že článek o Aljašce bude, ale nevím kdy. Opravdu bych to teď nedala a nechci pokoušet svůj žaludek, který se snad začíná pomaloučku uklidňovat. Tak snad už brzo!

Mějte se krásně.

2 komentáře:

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS