O pracovním procesu, návštěvě z Kalifornie a o smraďoších

sobota 11. června 2016

Začnu příjemnější částí článku a tou je návštěva Paula, mýho přítele, tady v Čechách. Přiletěl před dvěma týdny. Zdržel se jen týden, protože musel pokračovat do Španělska, kde se ženil jeho kamarád. Přiletěl ve středu večer. Dva dny jsme zůstali v Praze. Ukázala jsem mu takovou tu klasiku, jako je Vyšehrad, Náplavka, Pražský hrad, Kampa, Karlův most a Orloj. Strašně se mu Praha líbila! Nejvíc ze všeho byl ale unešenej z dlažebních kostek na chodnících a cestách. Taková obyčejná věc, nad kterou bych se ani nepozastavila. Ale je pravda, že v USA jsem to asi nikde neviděla.
V pátek ráno jsme se vydali vlakem k nám na Vysočinu. Nemohla jsem se dočkat, až mu ukážu domov a představím ho rodině. Byla jsem tolik nadšená, že jsme zmeškali naši zastávku haha. Moc se mu u nás líbilo. Všichni si oboustraně padli do oka, Paul se všem líbil a všichni se líbili Paulovi. Taky zažil rodinnou oslavu. Mamka slavila padesátiny, takže potkal rovnou celou rodinu. Trochu jsem se toho bála, protože ta naše rodina je jen pro silný povahy. A ještě ke všemu když se opijou. Paul se toho ale nezalekl a statečně držel krok. Opili ho, naučili ho mluvit sprostě a postarali se o nejhorší kocovinu jeho života haha. Den se potom léčil z kocoviny, takže neděle byla ve znamení relaxu a půstu. Chudák nemohl ani jíst, jak mu bylo špatně. V pondělí jsme se jeli podívat do Kutný Hory. Do Kostnice, chrámu Sv. Barbory, na bobovou dráhu a tak různě. To bylo fajn, až na odporný jídlo, ze kterýho nám bylo celej den špatně. Česká gastronomie opravdu není na dobrý úrovni. Ve středu ráno jsem Paula doprovázela do Prahy, byl to den jeho odletu. Loučení nebolelo tolik, jako když jsem odlítala z LA, protože i ten krátký týden jeho návštěvy mě utvrdil v tom, že on je ten pravej a chci strávit svůj život jenom s ním. Paul se už nemůže dočkat, až bude patřit do naší rodiny. Teď nás čeká to nejhorší - vyřizování a čekání na víza. O tom ale až v dalším článku.





Zmínila jsem se, že hledám práci v Praze. Ano, hledala jsem. Dostala jsem desítky pozvánek k pohovorům. Jestli jsem ale šla jen na dva, tři..? A rychle jsem si to zase rozmyslela. Výplata, kterou nabízeli, byla směšná. Neskutečně. Z toho bych v Praze vyžila na ten měsíc tak akorát a úspory žádný. A momentálně potřebuju našetřit co nejvíc, abych si mohla zaplatit víza, letenku a hned po schválení víz zase odjet zpátky do Los Angeles. Rozhodla jsem se proto zůstat na Vysočině a nastoupit do společnosti Bosch v Jihlavě. Jako montážní dělnice k pásu. A víte co? Ono to vůbec není špatný. Za ty peníze se to zdá úplně neskutečný. Takovou výplatu a benefity bych v žádný pražský firmě neměla. A další věc je, že nemají žádnou dvouměsíční výpovědní lhůtu, tudíž můžu odejít ze dne na den, až se mi to prostě bude hodit. Takže v tomhle ohledu nemůžu být víc nadšená. Ač se to může zdát bláznivý, mně se v práci líbí!


No a ten kámen úrazu? Bydlení. Jak jsem se zmínila, firma Bosh sídlí v Jihlavě. No, v Pávově, ale spadá to pod Jihlavu. Je to hodně z ruky od nás z Chotěboře, takže každodenní dojíždění vlaky/autobusy nepřipadá v úvahu. A na mojí směně není nikdo z Chotěboře, kdo jezdí autem. Samozřejmě, podnájem jsem si našla ještě předtím, než jsem nastoupila do práce. ALE! Haha. Bydlí tam chlápek, kterýmu bude tak k padesátce. Jmenuje se Jarda. A Jarda nepatří zrovna mezi nejčistotnější bytosti. Jarda smrdí. Představte si všechny typy smraďochů z MHD a spojte je do jedný osoby. Tak to je Jarda. A tím pádem smrdí i celej byt. Nebo spíš Jarda smrdí, protože jeho byt smrdí. To je fuk.  Nedá se to popsat. Přála bych tam strávit den každýmu, kdo se ohrazuje tím, že to přeci nemůže být tak hrozný a stejně většinu času trávím v práci a na víkend jezdím domů. Je to hrozný. Ten smrad se nedá popsat. Můj pokoj je v pohodě. Pořád větrám a pořídila jsem si osvěžovač vzduchu, ze kterýho mám alergie, takže nemůžu spát a dusím se. Ale musím se nějak nějak dostat od hlavních dveří ke svýmu pokoji. Z pokoje k hlavním dveřím to zvládám na jeden nádech. Ale naopak to ještě musím natrénovat. Jak jsem zadýchaná ze schodů, tak to mám na dva nádechy. S tím, že druhý nádech není tak úplně nádech, protože inhaluju zbytky mangovýho tělovýho mlíka z rukávu mikiny. Já to ale za pár dní vychytám. Zkrátka to chce tu správnou strategii. A to je prosím jen chodbička. Ani nemluvím o koupelně. A už vůbec ne o záchodě. Bohužel, dvě místa kam, chtě nechtě, musím. S odpolední směnou se dá vynechat ten záchod. Chodím v Boschi haha. A když jsem na pokoji, radši nepiju, abych náhodou na ten záchod nemusela. I to se dá natrénovat. Ale jedna věc se natrénovat nedá. Sprcha. Sprchovat se musím každý den, přes to nejede vlak. Člověk by řekl, že v koupelně, kde je voda, pračka a tak, to nebude tak strašný. Omyl. Je to skoro na stejný úrovni jako chodbička. Ne tak strašný jako záchod, protože ten hrdě drží první místo. Chodbička bude na druhým místě a koupelna na třetím. A proč jsem tam šla? Protože když jsem se byla na byt podívat, nikde po tom strašnym smradu ani stopy. Přísahám. Byt sám o sobě nijak nechutně nevypadá. Takže na první pohled je to normální, starší, komunitický byt. Nikde žádnej bordel, uklizeno.. o tom to není. Jo, když jsem šla při prohlídce do obýváku, trošku to tam smrdělo kouřem z cigaret, protože v obýváku jsou občas otevřený dveře na balkon, kde Jarda pořád kouří. To je ale všechno a nijak mi to nevadí, vzhledem k tomu, že obývákem jen procházím do koupelny. Opravdu si nedokážu vysvětlit, odkud se ten příšernej smrad vzal. Kdybych tohle cítila při prohlídce, vůbec bych tam nešla! Opravdu ani nevím, jak to popsat. Má dvě kočky, který pravděpodobně chčijou uplně všude, takže to bude nejspíš nějakej základ a pak všechny možný smrady, jejichž původ je mi neznámej. Poslední dobou začínám být paranoidní, že určitě už smrdím jako Jarda. Tolik k mojí situaci haha. Pořád se to snažím brát s nadhledem, když zrovna nejsem zaneprázdněna soustředěním se na to, abych se nepozvracela. Příští týden mám prohlídku bytu. Budu se rozhodně řídit svým nosem.

Takže se zatím loučím. Ještě bych chtěla přidat jeden cestovatelský článek z Floridy a Yosemitu, kde jsem byla s Paulem krátce před návratem do ČR. Něco na odreagování haha


Žádné komentáře:

Okomentovat

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS